Ezekiel 8:1-18
8 V šestém roce, pátý den šestého měsíce, když jsem seděl ve svém domě a přede mnou seděli judští starší, zapůsobila na mě ruka Svrchovaného pána Jehovy.
2 A uviděl jsem někoho, kdo svým vzhledem připomínal oheň. Od jeho pasu dolů byl vidět oheň+ a od pasu nahoru zářil jako rozžhavené elektrum.*+
3 Potom napřáhl něco jako ruku, chytil mě za vlasy a duch mě nesl mezi nebem a zemí a ve viděních od Boha mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu do vnitřní brány+ obrácené k severu. Stála tam modla, která v Bohu vyvolávala rozhořčení.*+
4 A byla tam sláva Boha Izraele,+ podobná tomu, co jsem viděl na pláni.+
5 Pak mi řekl: „Synu člověka, podívej se prosím k severu.“ Podíval jsem se tedy k severu a tam, severně od brány k oltáři, stála ve vchodu ta modla vyvolávající rozhořčení.
6 Zeptal se mě: „Synu člověka, vidíš, jaké hrozné, odporné věci tu izraelský dům dělá?+ Kvůli tomu jsem se vzdálil od své svatyně.+ Ale uvidíš ještě odpornější věci.“
7 Potom mě přivedl ke vchodu na nádvoří a já jsem uviděl díru ve zdi.
8 Řekl mi: „Synu člověka, proraz tu zeď.“ Když jsem to udělal, uviděl jsem nějaký vchod.
9 Pak mi řekl: „Vejdi a podívej se na ty špatné, odporné věci, které tu dělají.“
10 A tak jsem vešel a uviděl, že jsou tam vyřezaní nejrůznější lezoucí tvorové, odpudivá zvířata+ a všechny odporné modly* izraelského domu.+ Řezby byly na stěnách všude kolem.
11 Před nimi stálo 70 starších izraelského domu a mezi nimi i Šafanův+ syn Jaazanjáš. Každý měl v ruce kadidelnici a z kadidla stoupal oblak voňavého dýmu.+
12 Zeptal se mě: „Synu člověka, vidíš, co dělají starší izraelského domu ve tmě, každý ve vnitřních místnostech, kde má své modly? Říkají totiž: ‚Jehova nás nevidí. Jehova opustil zemi.‘“+
13 Potom mi řekl: „A uvidíš ještě odpornější věci, které dělají.“
14 Přivedl mě ke vchodu do severní brány Jehovova domu a tam jsem viděl sedět ženy, které oplakávaly boha Tammuze.
15 A pokračoval: „Vidíš to, synu člověka? Uvidíš ale věci, které jsou ještě odpornější.“+
16 Zavedl mě na vnitřní nádvoří Jehovova domu.+ U vchodu do Jehovova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi 25 mužů. Byli obrácení zády k Jehovovu chrámu a obličejem k východu a klaněli se slunci.+
17 Zeptal se mě: „Vidíš to, synu člověka? Myslí si judský dům, že to nic není, když páchají tyto odporné věci, plní zemi násilím+ a provokují mě? K nosu mi strkají větev!*
18 Proto dám průchod svému vzteku. Neslituji se nad nimi ani jim neprojevím soucit.+ I když ke mně budou hlasitě volat, nebudu jim naslouchat.“+
