Jakubův dopis 2:1-26

  • Nadržování je hřích (1–13)

    • Královský zákon – milovat bližního (8)

  • Víra bez skutků je mrtvá (14–26)

    • Démoni věří, a třesou se strachy (19)

    • Abraham byl nazván Jehovovým přítelem (23)

2  Moji bratři, jak je možné, že věříte v našeho slavného Pána Ježíše Krista, a přitom někomu nadržujete?+ 2  Dejme tomu, že na vaše shromáždění přijde člověk se zlatými prsteny a v nádherném oblečení a přijde tam i někdo chudý ve špinavém oblečení. 3  Pokud věnujete pozornost tomu v nádherném oblečení a řeknete mu: „Ty se posaď tady na čestném místě“, ale chudému řeknete: „Ty zůstaň stát“ nebo „Posaď se u mých nohou“,*+ 4  neděláte mezi sebou rozdíly?+ Nejednáte jako soudci, kteří vynáší ničemné rozsudky?+ 5  Poslouchejte, moji milovaní bratři: Nevyvolil Bůh ty, kdo jsou z pohledu světa chudí, aby byli bohatí ve víře+ a zdědili Království, které slíbil těm, kdo ho milují?+ 6  Vy se ale k chudým chováte pohrdavě. Copak vás bohatí neutlačují+ a nevláčí po soudech? 7  Copak se nerouhají vznešenému jménu, které nesete? 8  Pokud dodržujete královský zákon zapsaný v Písmu: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe“,+ děláte dobře. 9  Pokud ale někomu nadržujete,+ dopouštíte se hříchu a tento zákon vás usvědčuje* jako provinilce.+ 10  Když totiž někdo dodržuje celý Zákon, ale jedno přikázání poruší, provinil se proti všem.+ 11  Vždyť ten, kdo řekl: „Nezcizoložíš“,+ řekl také: „Nezavraždíš.“+ Pokud tedy necizoložíš, ale vraždíš, porušuješ Zákon. 12  Mluvte a jednejte jako ti, kdo budou souzeni podle zákona svobodného lidu.*+ 13  Kdo totiž není milosrdný, bude souzen bez milosrdenství.+ Milosrdenství vítězí nad soudem. 14  Moji bratři, k čemu je dobré, když někdo říká, že má víru, ale nemá skutky?+ Může ho snad taková víra zachránit?+ 15  Pokud bratr nebo sestra nemají co na sebe* ani nemají dost jídla na ten den 16  a někdo z vás jim řekne: „Jděte v pokoji, zahřejte se a dosyta se najezte“, ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu je to dobré?+ 17  Stejně tak i víra bez skutků je mrtvá.+ 18  Někdo ale řekne: „Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru svými skutky.“ 19  Věříš přece, že je jeden Bůh. A děláš dobře. Ale i démoni tomu věří, a třesou se strachy.+ 20  Chceš důkaz, ty nerozumný člověče, že víra bez skutků je k ničemu? 21  Nebyl náš otec Abraham prohlášen za bezúhonného* na základě skutků, když svého syna Izáka obětoval na oltáři?+ 22  Vidíš, že jeho víra byla doprovázená skutky a že ji jeho skutky zdokonalily.+ 23  Splnila se tak slova z Písma: „Abraham uvěřil Jehovovi,* a byl proto považován za bezúhonného.“*+ A byl nazván Jehovovým* přítelem.+ 24  Vidíte, že člověk bude prohlášen za bezúhonného* na základě skutků, a ne na základě samotné víry. 25  Nebyla i prostitutka Raab prohlášena za bezúhonnou* na základě skutků, když k sobě domů přijala zvědy* a poslala je pryč jinudy?+ 26  Ano, jako je tělo bez ducha* mrtvé,+ tak je i víra bez skutků mrtvá.+

Poznámky

Dosl. „podnožky“.
Nebo „kárá“.
Dosl. „zákona svobody“.
Dosl. „jsou nazí“.
Nebo „spravedlivého“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „bylo mu to počítáno za spravedlnost“.
Nebo „spravedlivého“.
Nebo „spravedlivou“.
Dosl. „posly“.
Nebo „dechu“.