Evangelium podle Jana 6:1-71
6 Potom se Ježíš vydal na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.+
2 A následoval ho velký zástup lidí,+ protože viděli, jak zázračně uzdravuje nemocné.*+
3 Ježíš vyšel na horu a tam si sedl se svými učedníky.
4 Blížil se židovský svátek Pesach.+
5 Když Ježíš zvedl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, zeptal se Filipa: „Kde koupíme chleba, aby se mohli najíst?“+
6 Ale ptal se ho, jen aby ho vyzkoušel. Věděl totiž, co chce udělat.
7 Filip mu odpověděl: „Nestačily by chleby ani za 200 denárů,* aby každý dostal aspoň kousek.“
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
9 „Je tu chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě malé ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“+
10 Ježíš řekl: „Řekněte jim, ať se posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak si všichni posedali. V zástupu bylo asi 5 000 mužů.+
11 Ježíš vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je mezi ty, kdo tam seděli, a podobně to udělal i s rybami. Každý dostal, kolik chtěl.
12 Když se dosyta najedli, řekl svým učedníkům: „Sesbírejte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“
13 Sesbírali je tedy a úlomků po těch, kdo se najedli z pěti ječných chlebů, bylo 12 plných košů.
14 Když lidé viděli tento zázrak,* říkali: „To je opravdu ten prorok, který měl přijít do světa.“+
15 Ježíš si uvědomil, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak znovu odešel sám+ na horu.+
16 Když nastal večer, jeho učedníci sešli k moři,+
17 nastoupili do člunu a vydali se na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi ještě nebyl.+
18 A moře se rozbouřilo, protože vanul silný vítr.+
19 Když veslovali asi pět nebo šest kilometrů,* uviděli Ježíše, jak jde po moři a blíží se k člunu. A dostali strach.
20 Ale řekl jim: „To jsem já, nebojte se!“+
21 A tak ho s radostí vzali do člunu a za chvíli se dostali ke břehu, ke kterému pluli.+
22 Lidé ze zástupu, který zůstal na druhé straně moře, si příští den uvědomili, že na břehu byl předtím jenom jeden malý člun a že Ježíš do něj nenastoupil, ale učedníci odjeli sami.
23 Nedaleko toho místa, kde jedli chleba po tom, co Pán vzdal díky, však přistály čluny z Tiberiady.
24 Když tedy lidé viděli, že tam není ani Ježíš, ani jeho učedníci, nastoupili do nich a odpluli ho hledat do Kafarnaum.
25 Když ho na druhém břehu moře našli, zeptali se ho: „Rabbi,+ kdy ses sem dostal?“
26 Ježíš jim odpověděl: „Řeknu vám pravdu. Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky,* ale proto, že jste se dosyta najedli chleba.+
27 Nepracujte pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který je trvalý a dává věčný život.+ Dá vám ho Syn člověka, protože Otec, sám Bůh, ukázal, že to je ten, koho schvaluje.“*+
28 A tak se ho zeptali: „Co máme dělat, abychom konali skutky, které Bůh schvaluje?“
29 Ježíš jim odpověděl: „To je skutek, který Bůh schvaluje: Věřit v toho, kterého poslal.“+
30 Řekli mu: „Jaký zázrak* nám ukážeš,+ abychom ti uvěřili? Co uděláš?
31 Naši předkové jedli manu v pustině,+ jak je napsáno: ‚Dal jim k jídlu chléb z nebe.‘“+
32 Ježíš jim na to řekl: „Ujišťuji vás, že Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý chléb z nebe.
33 Vždyť Božím chlebem je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“
34 Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“
35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mě, nikdy nebude mít žízeň.+
36 Ale jak jsem vám už řekl: Viděli jste mě, a přece nevěříte.+
37 Všichni, které mi dává Otec, přijdou ke mně a toho, kdo ke mně přijde, nikdy neodeženu.+
38 Vždyť jsem sestoupil z nebe,+ ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.+
39 To je vůle toho, kdo mě poslal: Abych z těch, které mi dal, nikoho neztratil, ale abych je vzkřísil+ v posledním dni.
40 To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo uznává Syna a věří v něj, měl věčný život.+ A já ho vzkřísím+ v posledním dni.“
41 Židé proti němu začali reptat, protože řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“+
42 Říkali: „Copak to není Josefův syn Ježíš? Známe přece jeho otce i matku.+ Jak to, že teď říká ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43 Ježíš jim na to řekl: „Přestaňte reptat.
44 Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec,+ který mě poslal, a já ho vzkřísím v posledním dni.+
45 V Prorocích se píše: ‚Všichni budou vyučováni Jehovou.‘*+ Každý, kdo naslouchá Otci a učí se od něj, přichází ke mně.
46 Otce samozřejmě nikdo neviděl,+ kromě toho, který je od Boha. Ten Otce viděl.+
47 Ujišťuji vás, že kdo věří, má věčný život.+
48 Já jsem chléb života.+
49 Vaši předkové jedli v pustině manu, a přesto zemřeli.+
50 Ale nikdo, kdo jí chléb, který sestupuje z nebe, nezemře.
51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo jí z tohoto chleba, bude žít věčně. A tím chlebem, který dám, aby svět získal život, je moje tělo.“+
52 Židé se mezi sebou začali dohadovat: „Jak nám tenhle člověk může dát jíst svoje tělo?“
53 Ježíš jim proto řekl: „Ujišťuji vás, že pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nezískáte život.*+
54 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím+ v posledním dni.
55 Mé tělo je totiž pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.
56 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává v jednotě se mnou a já v jednotě s ním.+
57 Jako mě poslal živý Otec a žiji díky Otci, tak i ten, kdo se živí mnou, bude žít díky mně.+
58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Není to jako s chlebem, který vaši předkové jedli, a přesto zemřeli. Kdo se živí tímto chlebem, bude žít věčně.“+
59 To řekl, když vyučoval v synagoze* v Kafarnaum.
60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „Takové otřesné řeči! Kdo to má poslouchat?“
61 Ježíš věděl, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a řekl jim: „Tohle vás pohoršuje?
62 Co teprve až uvidíte, jak Syn člověka vystupuje tam, kde byl předtím?+
63 Je to duch, co dává život,+ tělo není k ničemu. Slova, která jsem vám říkal, pochází z ducha a dávají život.+
64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od začátku věděl, kdo nevěří a kdo je ten, který ho zradí.+
65 A dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, pokud mu to neumožní Otec.“+
66 To byl důvod, proč se mnozí jeho učedníci vrátili k tomu, čemu se věnovali předtím,+ a už ho nenásledovali.
67 Ježíš se tedy zeptal těch dvanácti: „Nechcete odejít i vy?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli?+ Máš slova věčného života.+
69 My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“+
70 Ježíš jim řekl: „Nevybral jsem si vás dvanáct?+ A přesto je jeden z vás pomlouvač.“*+
71 Mluvil o Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského, protože ten se ho chystal zradit, i když byl jedním z těch dvanácti.+
Poznámky
^ Dosl. „viděli znamení, která dělal na nemocných“.
^ Viz příloha B14.
^ Dosl. „znamení“.
^ Dosl. „asi 25 nebo 30 stadií“. Viz příloha B14.
^ Dosl. „znamení“.
^ Dosl. „na něj vložil pečeť“.
^ Dosl. „znamení“.
^ Viz příloha A5.
^ Dosl. „nemáte v sobě život“.
^ Nebo „ve veřejném shromáždění“.
^ Nebo „ďábel“.
