Job 14:1-22
14 Člověk narozený z ženymá život krátký+ a plný trápení.*+
2 Vypučí jako květ a pak uvadá,*+utíká jako stín a mizí.+
3 A přece na něj upíráš zraka přivádíš ho, aby ses s ním soudil.*+
4 Může někdo nečistý zplodit někoho čistého?+
Nemůže.
5 Pokud je o jeho dnech rozhodnuto,počet jeho měsíců je v tvých rukou.
Stanovil jsi mu hranici, kterou nepřekročí.+
6 Odvrať od něho svůj pohled, ať si odpočinejako najatý dělník na sklonku dne.+
7 Vždyť i strom má naději.
Když ho podetnou, znovu vyrašía jeho proutky rostou dál.
8 I když jeho kořen v zemi zestárnea jeho pařez v půdě odumře,
9 jakmile ucítí vodu, vyrašía vyžene větve jako nová rostlina.
10 Ale člověk umírá a bezvládně leží.
Když zemře, kde je?+
11 Jako vody zmizí z mořea řeka klesne a vyschne,
12 tak člověk ulehne a už nevstane.+
Dokud nezanikne nebe, neprobudí se,nic ho neprobere ze spánku.+
13 Kdybys mě tak skryl v hrobě,*+ukryl mě, dokud nepřejde tvůj hněv,a určil mi lhůtu a pak si na mě vzpomněl!+
14 Když člověk zemře, může znovu žít?+
Všechny dny své povinné služby budu čekat,dokud mi nepřijde úleva.+
15 Zavoláš a já ti odpovím.+
Budeš toužit* po díle svých rukou.
16 Ale teď počítáš každý můj krok,čekáš jenom na můj hřích.
17 Moje přestupky jsou zapečetěné v měšci,zalepuješ má provinění, abys je uchoval.
18 Jako se hora hroutí a rozpadá,jako se skála uvolňuje ze svého místa,
19 jako voda omílá kamenya její proudy odplavují půdu,tak maříš naději smrtelného člověka.
20 Přemáháš ho, dokud nezahyne,+znetvořuješ jeho vzhled a posíláš ho pryč.
21 Když si jeho synů lidé váží, on o tom neví,a když jsou bezvýznamní, on si to neuvědomuje.+
22 Cítí bolest, jen dokud je ve svém těle,a truchlí, jen dokud je naživu.“
