Job 30:1-31
30 A teď se mi vysmívají+ –muži mladší než já,jejichž otcové nebyli dobří ani k tomu,aby se psy hlídali moje stáda.
2 K čemu mi byla síla jejich rukou?
Jejich energie vyhasla.
3 Jsou vyčerpaní nouzí a hladem,ohryzávají vyprahlou zem,dávno zničenou a zpustošenou.
4 Trhají z keřů slané listy,živí se kořenem janovců.
5 Lidé je od sebe odhánějí+a řvou na ně jako na zloděje.
6 Žijí na svazích roklí,*v dírách v zemi a ve skalách.
7 Křičí mezi keřia choulí se k sobě v kopřivách.
8 Ti synové hlupáků a bezejmennýchbyli bičem vyhnáni ze země.
9 Ale teď se mi vysmívají ve svých písních,+jsem pro ně terčem posměchu.*+
10 Štítí se mě a udržují si ode mě odstup,+neváhají mi plivnout do tváře.+
11 Bůh mě odzbrojil* a pokořil,a tak přede mnou odhodili všechny zábrany.*
12 Povstávají po mé pravici a útočí na mě jako dav,zahání mě na útěka staví mi do cesty překážky, aby mě zničili.
13 Rozrývají mé cestya zvětšují mé těžkosti.+
Nikdo jim nebrání.*
14 Přichází jakoby širokým průlomem v hradbách,valí se na mě uprostřed zkázy.
15 Zachvátila mě hrůza,moje důstojnost se ztrácí jako vítra má záchrana mizí jako oblak.
16 Můj život vyhasíná,+zmocňují se mě dny trápení.+
17 V noci moje kosti probodává bolest,*+sžíravá bolest, která nepřestává.+
18 Velká síla znetvořuje můj oděv*a ten mě škrtí jako těsný límec.
19 Bůh mě srazil do bláta,zůstal ze mě jen prach a popel.
20 Volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi,+stojím před tebou, ale ty se na mě jen díváš.
21 Obrátil ses proti mně a jsi krutý,+tvá ruka na mě útočí plnou silou.
22 Zvedáš mě a odnášíš ve větru,zmítáš mnou v bouři.*
23 Vím, že mě vydáš smrti,odvedeš mě do domu, kde se sejdou všichni živí.
24 Ale nikdo přece neubližuje zlomenému člověku,*+když v neštěstí volá o pomoc!
25 Copak jsem neplakal kvůli těm, koho postihly těžké časy?*
Copak jsem se netrápil kvůli chudým?+
26 Doufal jsem v dobré, ale přišlo špatné,čekal jsem světlo, ale přišla tma.
27 Moje nitro se stále bouří,dolehly na mě dny trápení.
28 Chodím zamračený,+ není žádné sluneční světlo,před shromážděnými lidmi vstávám a volám o pomoc.
29 Stal jsem se bratrem šakalůa společníkem pštrosů.+
30 Kůže mi zčernala a loupe se,+mé kosti spaluje žár.*
31 Moje harfa zní už jen při truchlenía moje flétna* doprovází hlas těch, kdo pláčou.
Poznámky
^ Nebo „říčních údolí, vádí“.
^ Dosl. „příslovím“.
^ Dosl. „povolil mou tětivu“.
^ Nebo „popustili uzdu“.
^ Nebo možná: „Nikdo jim nepomáhá.“
^ Dosl. „jsou moje kosti provrtané“.
^ Nebo možná „síla mého utrpení mě znetvořuje“.
^ Nebo možná „s třeskem mě rozpouštíš“.
^ Dosl. „hromadě trosek“.
^ Nebo „kdo měli těžký den“.
^ Nebo možná „horečka“.
^ Nebo „píšťala“.
