Job 32:1-22
32 Ti tři muži tedy přestali Jobovi odpovídat, protože byl přesvědčený, že je bezúhonný.*+
2 Ale Elihu, syn Buziovce+ Barakela z Ramovy rodiny, se rozhněval. Velmi se zlobil na Joba, protože se snažil dokázat, že v právu je on, a ne Bůh.+
3 Velmi se zlobil také na jeho tři přátele, protože Jobovi nedokázali odpovědět a prohlásili, že Bůh je zlý.+
4 Elihu čekal, až s Jobem domluví, protože byli starší než on.+
5 Když viděl, že ti tři muži nemají co odpovědět, jeho hněv vzplanul.
6 Elihu, syn Buziovce Barakela, tedy promluvil:
„Jsem mladý*a vy už máte svůj věk.+
Proto jsem se uctivě držel zpátky+a neodvážil se říct, co vím.
7 Řekl jsem si: ‚Ať promluví věk,*ať množství let oznámí moudrost.‘
8 Ale je to duch v lidech,dech Všemohoucího, co jim dává porozumění.+
9 Samotným věkem* člověk nezmoudřía nejen staří vědí, co je správné.+
10 Proto říkám: ‚Vyslechni mě,i já ti řeknu, co vím.‘
11 Čekal jsem na vaše slovaa poslouchal jsem vaše úvahy,+když jste přemýšleli, co říct.+
12 Pozorně jsem vás poslouchal,ale nikdo Jobovi nedokázal, že se mýlí,*ani mu neodpověděl na jeho argumenty.
13 Tak neříkejte: ‚Našli jsme moudrost.
To Bůh ho kárá, ne člověk.‘
14 Svá slova nenamířil proti mně,takže nebudu argumentovat jako vy.
15 Jsou zaražení, neodpovídají,už nemají co říct.
16 Čekal jsem, ale oni už nic dalšího neříkají,jenom tam stojí a nemají co odpovědět.
17 Proto se teď vyjádřím já,i já řeknu, co vím,
18 jsem totiž plný slov.
Duch v mém nitru mě nutí mluvit.
19 Moje nitro je jako víno, které nemá průduch,jako nové kožené měchy, které brzy prasknou.+
20 Nechte mě mluvit, ať se mi uleví!
Otevřu rty a budu odpovídat.
21 Nebudu nikomu nadržovat+a žádnému člověku nebudu lichotit,*
22 protože ani lichotit neumím.
Jinak by se mnou můj Tvůrce rychle skoncoval.
