Job 37:1-24
37 Srdce mi z toho buší,jako by chtělo vyskočit ze svého místa.
2 Pozorně naslouchejte burácení jeho hlasu,hřmění, které vychází z jeho úst.
3 Nechává ho dunět pod celými nebesya vysílá blesky+ do konců země.
4 Potom je slyšet rachot.
Hřmí majestátním hlasem,+a dokud jeho hlas zní, své blesky nezadržuje.
5 Bůh podivuhodně hřmí svým hlasem,+dělá velké věci, které jsou mimo naše chápání.+
6 Říká sněhu: ‚Padej na zem‘+a hustému dešti: ‚Prudce se lij.‘+
7 Přerušuje všechnu lidskou činnost,*aby každý smrtelný člověk poznal jeho dílo.
8 Divoká zvířata zalézají do svých skrýšía zůstávají ve svých doupatech.
9 Vichřice vyráží ze svého pokoje+a severní vítr přináší chlad.+
10 Božím dechem vzniká led+a rozlehlé vody zamrzají.+
11 Zatěžkává oblak vláhou,blesky+ rozptyluje v mračnech,
12 ta se stáčí, kam je pošle,a na povrchu celé* země plní jeho příkazy.+
13 Posílá je, aby trestal,*+ aby zavlažoval zeminebo aby projevil věrnou lásku.+
14 Naslouchej, Jobe,zastav se a přemýšlej o úžasných Božích dílech.+
15 Víš, jak Bůh řídí* oblakaa jak z nich nechává šlehat blesky?
16 Víš, díky čemu se oblaka vznáší?+
Jsou to úžasná díla toho, kdo má dokonalé poznání.+
17 Proč je tvůj oděv horký,když se země ztiší kvůli jižnímu větru?+
18 Můžeš spolu s ním rozprostřít* oblohu,+pevnou jako kovové zrcadlo?
19 Pověz nám, co mu máme říct.
Nedokážeme odpovědět, protože jsme ve tmě.
20 Má se mu oznámit, že s ním chci mluvit?
Řekl snad někdo něco, co by se měl dozvědět?+
21 Vždyť lidé ani nevidí světlo,*i když jasně svítí na obloze,dokud nezafouká vítr a nerozežene mraky.
22 Ze severu přichází zlatá záře,Boží majestát+ vzbuzuje bázeň.
23 Porozumět Všemohoucímu je nad naše síly.+
Je velmi mocný+a nikdy nejedná v rozporu s právem a spravedlností.+
24 Proto se ho lidé mají bát.+
Nikdo, kdo si o sobě myslí, že je moudrý,* nezíská jeho přízeň.“+
