Job 6:1-30
6 Job na to řekl:
2 „Kdyby tak byla zvážena všechna má bolest,+kdyby byla spolu s mým neštěstím položena na váhy!
3 Vždyť je těžší než písek moří,proto jsem mluvil neuváženě.*+
4 Probodly mě šípy Všemohoucího,vpíjí se do mě jejich jed.
Hrůzy od Boha se sešikovaly proti mně.
5 Hýká divoký osel,+ když má trávu?
Bučí býk, když má píci?
6 Copak se jídlo bez chuti jí neosolené?
Má sléz* nějakou chuť?
7 Nechci se toho ani dotknout,je to pro mě jako zkažené jídlo.
8 Kdyby se jen splnila moje prosba,kdyby mi Bůh dal, po čem toužím!
9 Kdyby byl ochotný mě rozdrtit,kdyby tak vztáhl svou ruku a skoncoval se mnou!+
10 I to by mi přineslo útěchu,navzdory nepolevující bolesti bych skákal radostí,vždyť jsem neodmítal slova Svatého.+
11 Kde mám vzít sílu, abych to přečkal?+
Je přede mnou ještě něco dobrého, že bych měl žít dál?
12 Jsem silný jako skála?
Nebo je moje tělo z mědi?
13 Můžu si nějak pomoct sám,když jsem byl zbaven veškeré opory?
14 Kdo odmítá projevit věrnou lásku svému bližnímu,+ztratí bázeň před Všemohoucím.+
15 Moji vlastní bratři jsou zrádní+ jako zimní potok,jako voda zimních potoků, které vysychají.
16 Jsou kalné od ledua skrývá se v nich tající sníh.
17 Ale v letním horku se z nich ztrácí voda a mizí,když přijde žár, vysychají.
18 Jejich řečiště se klikatí,vedou do pouště a tam zanikají.
19 Hledají je karavany z Temy,+cestující ze Sáby*+ v ně doufají.
20 Stydí se, že se na ně spoléhali,přichází k nim a jsou zklamaní.
21 Takoví jste teď vy vůči mně,+vidíte, jakou hrůzu prožívám, a máte strach.+
22 Copak jsem vás prosil, abyste mi něco dali,nebo jsem vás žádal, abyste za mě dali dar ze svého majetku?
23 Prosil jsem vás, abyste mě vysvobodili z rukou nepřítelenebo mě zachránili* před utlačovateli?
24 Poučte mě, a já budu mlčet.+
Vysvětlete mi, jaké chyby jsem se dopustil.
25 Upřímná slova nezraňují.+
Ale k čemu je dobré vaše kárání?+
26 Chcete mě kárat za moje slova?
Za slova řečená v zoufalství,+ která vítr odnáší pryč?
27 Vy byste i o sirotka házeli los+a prodali byste* vlastního přítele!+
28 A teď se na mě podívejte,nebudu vám přece lhát do očí.*
29 Promyslete si to znovu prosím, nekřivděte mi,promyslete si to, vždyť jsem neudělal nic špatného.*
30 Mám snad na jazyku lež?
Copak moje patro necítí, že něco není v pořádku?
