Job 7:1-21
7 Není život smrtelného člověka na zemi jako nucená prácea nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka?+
2 Jako otrok touží po stínu,jako najatý dělník čeká na svou mzdu.+
3 Zdědil jsem měsíce marnostia byly mi přiděleny noci plné útrap.+
4 Když uléhám, říkám si: ‚Kdy už vstanu?‘+
Ale noc se vleče a já se neklidně převaluji až do svítání.
5 Tělo mám pokryté larvami a hrudkami prachu,+moje kůže je plná strupů a hnisá.+
6 Moje dny běží rychleji než tkalcovský člunek+a spějí ke konci v beznaději.+
7 Bože, pamatuj, že můj život je jen závan větru,+že už nikdy neuvidím štěstí.*
8 Oči, které se na mě teď dívají, mě už nespatří,tvoje oči mě budou hledat, ale já tu nebudu.+
9 Jako se oblak rozplyne a zmizí,tak ten, kdo sestupuje do hrobu,* z něj už nevyjde.+
10 Už se nevrátí do svého domua v místě, kde žil, na něj zapomenou.+
11 Proto nebudu krotit svá ústa.
Budu mluvit z bolesti svého srdce,*budu si stěžovat, protože mám hořké trápení!+
12 Jsem snad moře nebo mořská obluda,že jsi mě dal střežit?
13 Když si řeknu: ‚V posteli se mi uleví,na lůžku se zmírní moje trápení‘,
14 ty mě vyděsíš snya naženeš mi hrůzu vidinami.
15 Proto bych se raději udusil,raději smrt než takový život!*+
16 Život se mi zhnusil,+ už nechci dál žít.
Nech mě, vždyť moje dny jsou jako pára.*+
17 Co je smrtelný člověk, že se o něj zajímáša že mu věnuješ takovou pozornost?*+
18 Proč ho každé ráno prověřuješa každou chvíli ho zkoušíš?+
19 Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak?+
Nenecháš mě ani polknout slinu?
20 Pokud jsem zhřešil, čím jsem ublížil tobě, pozorovateli lidí?+
Proč sis ze mě udělal terč?
Začal jsem ti být na obtíž?
21 Proč nepromineš můj hřícha neodpustíš moje provinění?
Vždyť brzy ulehnu do prachu,+budeš mě hledat, a už tu nebudu.“
