Evangelium podle Marka 6:1-56
6 Potom odtamtud odešel do svého domovského území+ a jeho učedníci ho následovali.
2 O sabatu začal vyučovat v synagoze a většina z těch, kdo ho slyšeli, žasla. Říkali: „Kde se to naučil?+ Jak to, že dostal takovou moudrost a dokáže dělat takové zázraky?*+
3 Copak to není ten tesař,+ syn Marie+ a bratr Jakuba,+ Josefa, Jidáše* a Šimona?+ A nežijí snad jeho sestry tady u nás?“ Bránilo jim to, aby v něj uvěřili.*
4 Ježíš jim ale řekl: „Proroka uznávají všude, jen ne v jeho domovském území, mezi jeho příbuznými a v jeho vlastním domě.“+
5 Neudělal tam tedy žádný zázrak,* kromě toho, že položil ruce na několik nemocných a uzdravil je.
6 Překvapilo ho, že neměli víru. A chodil po okolních vesnicích a vyučoval.+
7 Pak si zavolal těch dvanáct. Začal je posílat po dvou+ a dal jim moc nad nečistými duchy.+
8 Také jim nařídil, aby si na cestu kromě hole nic nebrali – ani chleba, ani mošnu s jídlem, ani peníze* v opascích+ –
9 ale aby si obuli sandály a nebrali si oděv navíc.*
10 Dále jim řekl: „Ať vejdete do kteréhokoli domu, zůstaňte tam, dokud se z toho místa nevydáte dál.+
11 A když vás někde nepřijmou ani si vás nevyslechnou, při odchodu z toho místa si setřeste prach z nohou, jim na svědectví.“+
12 Pak vyšli a kázali, že je potřeba činit pokání.+
13 Vyháněli hodně démonů+ a potírali olejem spoustu nemocných lidí a uzdravovali je.
14 Doslechl se o tom král Herodes,* protože Ježíšovo jméno se stalo známým a lidé říkali: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto dokáže dělat zázraky.“*+
15 Ale jiní říkali: „Je to Elijáš.“ A ještě jiní říkali: „Je to prorok, jako jeden ze starodávných proroků.“+
16 Když to uslyšel Herodes, řekl: „Jan, kterému jsem setnul hlavu, vstal z mrtvých.“
17 Sám Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa. Herodes se s ní totiž oženil+
18 a Jan mu říkal: „Není ti dovoleno mít za ženu manželku tvého bratra.“+
19 Herodias proto Jana nenáviděla a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20 Herodes se ho totiž bál, protože o něm věděl, že je to bezúhonný* a svatý muž,+ a chránil ho. Kdykoli ho slyšel, byl z jeho slov na velkých rozpacích, ale i přesto si ho vždycky rád poslechl.
21 Vhodná chvíle pro Herodiadu nastala, když Herodes na své narozeniny+ uspořádal hostinu pro vysoce postavené úředníky, vojenské velitele a významné muže z Galileje.+
22 Tehdy vešla Herodiadina dcera a zatančila. Herodovi a těm, kdo s ním jedli,* se tak líbila, že jí král řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“
23 Přísahal jí: „Dám ti všechno, o co mě požádáš, až do poloviny svého království.“
24 Odešla tedy a zeptala se své matky: „O co bych měla požádat?“ „O hlavu Jana Křtitele,“ odpověděla jí.
25 Ona se rychle vrátila ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal přinést na podnose hlavu Jana Křtitele.“+
26 Králi se to sice vůbec nelíbilo, ale nechtěl její žádost odmítnout kvůli své přísaze a svým hostům.*
27 Okamžitě poslal osobního strážce a přikázal mu, aby přinesl Janovu hlavu. Ten odešel a ve vězení mu hlavu setnul.
28 Přinesl ji na podnose té dívce a ona ji dala své matce.
29 Když o tom slyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a položili ho do hrobky.*
30 Apoštolové se vrátili k Ježíšovi a vyprávěli mu o všem, co dělali a vyučovali.+
31 Řekl jim: „Pojďte se mnou na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“+ Hodně lidí totiž přicházelo a odcházelo a oni neměli ani čas se najíst.
32 Odpluli tedy v člunu na odlehlé místo, aby byli sami.+
33 Lidé je ale viděli odjíždět a mnozí se to dozvěděli. Seběhli se ze všech měst a byli tam dřív než oni.
34 Když Ježíš vystupoval z člunu, uviděl velký zástup lidí a bylo mu jich líto,+ protože byli jako ovce bez pastýře.+ A začal je učit mnoho věcí.+
35 Když čas pokročil, jeho učedníci k němu přistoupili a řekli: „Jsme na odlehlém místě a už je dost pozdě.+
36 Pošli je pryč, ať si jdou do okolních osad a vesnic koupit něco k jídlu.“+
37 Odpověděl jim: „Dejte jim najíst vy.“ Řekli mu na to: „Máme jít a koupit chleby za 200 denárů* a dát je lidem, aby se najedli?“+
38 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“+
39 A dal všem pokyn, aby se po skupinách posadili do trávy.*+
40 A tak se posadili ve skupinách po 100 a po 50.
41 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi a pomodlil se.*+ Potom chleby lámal a dával je učedníkům, aby je rozdávali lidem. Mezi všechny rozdělil i obě ryby.
42 Všichni se dosyta najedli.
43 Pak sesbírali úlomky chleba a bylo jich 12 plných košů, kromě ryb.+
44 Těch, kdo jedli chleby, bylo 5 000 mužů.
45 Hned potom řekl svým učedníkům, aby nastoupili do člunu a pluli napřed k protějšímu břehu směrem k Betsaidě, a on mezitím poslal shromážděné lidi pryč.+
46 Když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.+
47 Nastal večer a člun byl uprostřed moře, ale Ježíš byl sám na souši.+
48 Viděl, jak těžko se jim vesluje, protože proti nim vane silný vítr, a tak se za nimi kolem čtvrté noční hlídky* vydal a kráčel po moři. Vypadalo to ale, že je mine.*
49 Když ho zahlédli, jak jde po moři, pomysleli si: „To je přízrak“ a křičeli.
50 Všichni ho totiž viděli a vyděsili se. Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Seberte odvahu! To jsem já, nebojte se.“+
51 Nastoupil k nim do člunu a vítr se utišil. Byli tím naprosto ohromeni,
52 protože nepochopili, jak to bylo s těmi chleby. Jejich srdce totiž bylo ještě pořád otupělé.
53 Když přepluli na druhý břeh, dostali se do Genezaretu a zakotvili tam.+
54 Ale hned jak vystoupili z člunu, lidé Ježíše poznali.
55 Oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56 Ať přišel do vesnic, měst, nebo osad, přinášeli nemocné na tržiště. Prosili ho, aby se směli dotknout jen třásní jeho oděvu.+ A všichni, kdo se jich dotkli, se uzdravili.
Poznámky
^ Nebo „mocné skutky“.
^ Nebo „Judy“, zjevně toho, který napsal Judův dopis.
^ Nebo: „Byl pro ně kamenem úrazu.“
^ Nebo „mocný skutek“.
^ Dosl. „měď“.
^ Dosl. „dvojí spodní oděv“.
^ Tj. Herodes Antipas.
^ Nebo „mocné skutky“.
^ Nebo „spravedlivý“.
^ Nebo „leželi u stolu“.
^ Nebo „těm, kdo s ním leželi u stolu“.
^ Nebo „pamětní hrobky“.
^ Viz příloha B14.
^ Dosl. „zelené trávy“.
^ Nebo „vyslovil požehnání“.
^ Trvala zhruba od 3.00 do východu slunce, tedy asi do 6.00.
^ Nebo: „Chtěl je ale minout.“
