Skutky apoštolů 21:1-40
21 Po dojemném rozloučení jsme se vydali na moře. Pluli jsme přímým směrem a dorazili na Kos, další den na Rhodos a odtamtud do Patary.
2 Tam jsme našli loď, která se plavila do Fénicie, nastoupili jsme na ni a odpluli.
3 Když jsme se přiblížili na dohled ke Kypru, obepluli jsme ho po levé straně a pokračovali do Sýrie. Přistáli jsme v Tyru, protože tam loď měla vyložit náklad.
4 Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dnů. Na základě toho, co jim zjevil duch, říkali Pavlovi, aby nechodil do Jeruzaléma.+
5 Když nastal čas odejít, vydali jsme se na cestu a všichni, včetně žen a dětí, nás doprovodili až za město. Tam jsme na břehu moře poklekli a pomodlili se.
6 Potom jsme se rozloučili, nastoupili jsme na loď a oni se vrátili domů.
7 Odpluli jsme z Tyru a dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zůstali u nich jeden den.
8 Další den jsme odcestovali do Cesareje. Vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním z těch sedmi mužů,+ a zůstali jsme u něj.
9 Měl čtyři neprovdané dcery,* které prorokovaly.+
10 Když už jsme tam byli nějakou dobu, přišel z Judeje prorok jménem Agabos.+
11 Přišel k nám, vzal Pavlův pás, spoutal si nohy a ruce a prohlásil: „Toto říká svatý duch: ‚Muže, kterému patří tento pás, Židé v Jeruzalémě takto spoutají+ a vydají ho do rukou lidí z jiných národů.‘“+
12 Když jsme to slyšeli, spolu s místními bratry jsme Pavla naléhavě prosili, aby do Jeruzaléma nechodil.
13 Ale Pavel řekl: „Co to děláte? Proč pláčete a oslabujete mé odhodlání?* Vždyť jsem připravený se v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše nejen dát spoutat, ale také pro něj zemřít.“+
14 Když se nedal odradit, už jsme nic nenamítali* a řekli jsme: „Ať se stane Jehovova* vůle.“
15 Potom jsme se připravili na cestu a vydali se do Jeruzaléma.
16 Šli s námi i někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k Mnasonovi z Kypru, který byl jedním z prvních učedníků a u kterého jsme měli bydlet.
17 Když jsme se dostali do Jeruzaléma, bratři nás s radostí přijali.
18 Další den šel Pavel s námi k Jakubovi,+ kde se sešli všichni starší.
19 Pozdravil je a podrobně jim vyprávěl, co Bůh prostřednictvím jeho služby vykonal mezi národy.
20 Když to slyšeli, začali oslavovat Boha. Potom ale Pavlovi řekli: „Bratře, vidíš, kolik tisíc Židů uvěřilo, a všichni horlivě dodržují Zákon.+
21 O tobě ale slyšeli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi jinými národy, aby se odvrátili* od Mojžíše. Prý jim říkáš, aby neobřezávali své děti ani se neřídili dávnými zvyky.+
22 Co teď s tím? Určitě se doslechnou, že jsi přišel.
23 Udělej tedy to, co ti říkáme. Máme tu čtyři muže, kteří složili slavnostní slib.
24 Vezmi je s sebou, obřadně se s nimi očisti a zaplať jejich výdaje, aby si mohli dát oholit hlavu. Tak všichni uvidí, že na tom, co se o tobě povídá, není ani trocha pravdy a že žiješ řádně a dodržuješ Zákon.+
25 Pokud jde o věřící z jiných národů, poslali jsme jim své písemné rozhodnutí, že se mají vyhýbat věcem obětovaným modlám,+ krvi,+ masu zardoušených* zvířat+ a sexuální nemravnosti.“*+
26 Další den tedy Pavel vzal ty muže s sebou a obřadně se s nimi očistil.+ Potom vešel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí dny obřadního očišťování a kdy by za každého z nich měla být předložena oběť.
27 Když těch sedm dnů končilo, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Poštvali proti němu celý zástup, zmocnili se ho
28 a křičeli: „Izraelští muži, pomozte! To je ten člověk, který všude a přede všemi mluví proti našemu lidu, Zákonu a tomuto místu. Dokonce přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo.“+
29 Předtím s ním totiž ve městě viděli Efezana Trofima+ a mysleli si, že ho Pavel přivedl do chrámu.
30 V celém městě nastal rozruch. Lidé se začali sbíhat do chrámu, chopili se Pavla a vyvlekli ho odtamtud. Brána byla okamžitě zavřena.
31 Už ho chtěli zabít, když vtom dostal velitel vojenského oddílu hlášení, že v celém Jeruzalémě vládne zmatek.
32 Hned vzal vojáky a důstojníky a běžel k zástupu. Když lidé uviděli velitele s jeho vojáky, přestali Pavla bít.
33 Velitel k němu přistoupil, zatkl ho a přikázal, aby ho spoutali dvěma řetězy.+ Potom se vyptával, kdo to je a co udělal.
34 Ale každý v davu vykřikoval něco jiného. Protože se veliteli v tom zmatku nepodařilo zjistit nic určitého, přikázal, aby Pavla odvedli do kasáren.
35 Dav ale tak zuřil, že když se Pavel dostal na schody, vojáci ho museli nést.
36 Tlačila se totiž na ně spousta lidí, kteří křičeli: „Pryč s ním!“
37 Když už s ním měli vstoupit do kasáren, Pavel se velitele zeptal: „Můžu ti něco říct?“ Odpověděl mu: „Ty mluvíš řecky?
38 Nejsi ten Egypťan, který před nějakou dobou vyvolal povstání a odvedl do pustiny 4 000 ozbrojených mužů?“*
39 Pavel řekl: „Jsem Žid+ z Tarsu+ v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“
40 Velitel mu to dovolil. Pavel, který stál na schodech, pokynul lidem rukou, a když nastalo úplné ticho, hebrejsky+ jim řekl:
Poznámky
^ Dosl. „dcery, panny“.
^ Nebo „oslabujete mě v srdci“.
^ Dosl. „ztichli jsme“.
^ Viz příloha A5.
^ Dosl. „odpadli“.
^ Nebo „nevykrvácených“.
^ Řecky porneia. Viz Slovníček pojmů.
^ Nebo „mužů s dýkou“, dosl. „sikariů“.
