Soudci 11:1-40
11 Gileaďan Jefta+ byl silný bojovník. Byl synem prostitutky a jeho otcem byl Gilead.
2 Ale Gileadovi porodila syny i jeho manželka. Když vyrostli, vyhnali Jeftu a řekli mu: „Z majetku našeho otce nebudeš nic dědit, protože jsi syn jiné ženy.“
3 Jefta tedy od svých bratrů utekl a usadil se v zemi Tob. Tam se k němu přidávali muži, kteří neměli co dělat, a podnikali s ním výpady proti nepřátelům.
4 Po nějaké době začali Ammonité bojovat proti Izraeli.+
5 Když na Izrael zaútočili, gileadští starší se okamžitě vydali za Jeftou, aby ho přivedli zpátky ze země Tob.
6 Řekli mu: „Pojď, staň se naším velitelem, abychom mohli bojovat proti Ammonitům.“
7 Ale Jefta gileadským starším řekl: „Copak jste mě právě vy z nenávisti nevyhnali z domu mého otce?+ A teď, když jste v tísni, za mnou přicházíte?“
8 Gileadští starší mu odpověděli: „Máš pravdu, ale když teď půjdeš s námi a budeš bojovat proti Ammonitům, staneš se naším vůdcem, vůdcem všech obyvatel Gileadu.“+
9 Jefta tedy gileadským starším řekl: „Dobře, když mě přivedete zpět, abych bojoval proti Ammonitům, a Jehova mi je vydá do rukou, opravdu se stanu vaším vůdcem.“
10 Gileadští starší na to Jeftovi řekli: „Ať je Jehova mezi námi svědkem,* pokud neuděláme, co říkáš.“
11 Jefta tedy šel s gileadskými staršími a lid ho dosadil za svého vůdce a velitele. A Jefta zopakoval všechna svá slova před Jehovou v Micpě.+
12 Jefta potom k ammonskému+ králi vyslal posly se vzkazem: „Co proti mně máš,* že jsi přitáhl, abys napadl mou zemi?“
13 Ammonský král tedy Jeftovým poslům odpověděl: „Přitáhl jsem proto, že když Izraelité vyšli z Egypta,+ zabrali mou zemi od Arnonu+ po Jabbok a až k Jordánu.+ Teď mi ji po dobrém vrať.“
14 Ale Jefta vyslal posly zpátky k ammonskému králi,
15 aby mu vzkázali:
„Toto říká Jefta: ‚Izraelité nezabrali zemi Moabců+ ani zemi Ammonitů.+
16 Když vyšli z Egypta, šli pustinou až k Rudému moři+ a dostali se do Kadeše.+
17 Tehdy Izraelité vyslali posly k edomskému+ králi se vzkazem: „Nech nás prosím projít svou zemí.“ Ale edomský král je nevyslyšel. Vyslali posly také k moabskému+ králi, ale ani on jim to nedovolil. Izraelité proto zůstali v Kadeši.+
18 Když šli pustinou, území Edomu+ a Moabu obešli. Putovali východně od Moabu+ a utábořili se u Arnonu. Hranici Moabu+ nepřekročili, tu totiž tvořil Arnon.
19 Pak Izraelité vyslali posly k amorejskému králi Sichonovi, který vládl v Chešbonu, a řekli mu: „Dovol nám prosím projít tvou zemí na místo, kam jdeme.“+
20 Ale Sichon nedůvěřoval Izraelitům, že chtějí jenom přejít přes jeho území. Shromáždil tedy celé své vojsko, utábořil se v Jahacu a bojoval proti nim.+
21 Nato Jehova, Bůh Izraele, vydal Sichona a celé jeho vojsko do rukou Izraelitů, takže je porazili a zmocnili se celé země Amorejců, kteří žili v té oblasti.+
22 Zmocnili se celého území Amorejců od Arnonu po Jabbok a od pustiny po Jordán.+
23 Byl to Jehova, Bůh Izraele, kdo Amorejce vyhnal před svým lidem.+ A ty teď chceš Izraelity vyhnat?
24 Copak to není tak, že obsadíš tu zemi, kterou ti dá tvůj bůh Kemoš?+ Tak i my vyženeme každého, koho před námi vyžene náš Bůh Jehova.+
25 A jsi snad lepší než moabský král Balak,+ Cipporův syn? Přel se snad on někdy s Izraelem nebo proti němu bojoval?
26 Izraelité bydlí v Chešbonu a okolních vesnicích,*+ v Aroeru a okolních vesnicích a ve všech městech na březích Arnonu už 300 let. Proč jste se za tu dobu nikdy nepokusili ta města dobýt zpět?+
27 Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty jednáš špatně, když na mě chceš zaútočit. Ať dnes Izraelity a Ammonity rozsoudí soudce Jehova.‘“+
28 Ale ammonský král nenaslouchal tomu, co mu Jefta vzkázal.
29 Na Jeftu začal působit Jehovův duch+ a on prošel Gileadem a územím kmene Manasse do gileadské Micpy*+ a odtamtud vytáhl proti Ammonitům.
30 Pak Jefta Jehovovi slavnostně slíbil:+ „Pokud mi Ammonity vydáš do rukou,
31 potom ten, kdo mi první vyjde vstříc ze dveří mého domu, až se vrátím jako vítěz* z boje proti Ammonitům, bude patřit tobě,+ Jehovo, a dám ho jako zápalnou oběť.“*+
32 Jefta tedy vytáhl do boje proti Ammonitům a Jehova mu je vydal do rukou.
33 Způsobil jim velkou porážku na území od Aroeru po Minnit a až po Abel-keramim, dobyl tam 20 měst. Tak si Izraelité Ammonity podrobili.
34 Nakonec Jefta přišel ke svému domu v Micpě+ a vtom mu vyšla vstříc jeho dcera, hrála na tamburínu a tančila! Byla jeho jediným dítětem, kromě ní neměl syna ani dceru.
35 Když ji uviděl, roztrhl si oděv a zvolal: „Ach ne, dcero moje! Hluboce jsi mě ranila,* protože právě tebe teď musím poslat pryč. Dal jsem Jehovovi slib a nemůžu ho zrušit.“+
36 Ale ona mu řekla: „Můj otče, pokud jsi dal Jehovovi slib, udělej se mnou to, co jsi slíbil,+ protože Jehova ti pomohl pomstít se tvým nepřátelům Ammonitům.“
37 Potom svému otci řekla: „Prosím tě o jednu věc: Dovol mi odejít na dva měsíce do hor, abych mohla se svými přítelkyněmi oplakat to, že se nikdy nevdám.“*
38 „Jdi,“ odpověděl jí. Tak jí dovolil na dva měsíce odejít s jejími přítelkyněmi do hor, aby mohla oplakávat to, že se nikdy nevdá.
39 Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a on splnil slavnostní slib, který vzhledem k ní dal.+ Nikdy neměla pohlavní styk s mužem. A v Izraeli se stalo zvykem,*
40 že mladé Izraelitky chodívaly rok co rok, čtyři dny v roce, chválit dceru Gileaďana Jefty.
Poznámky
^ Dosl. „tím, kdo slyší“.
^ Nebo „co s tebou mám společného“.
^ Nebo „závislých městečkách“, dosl. „dcerách“.
^ Dosl. „Micpe“, což je jiná podoba tohoto jména.
^ Nebo „v pokoji“.
^ Zjevně jde o slovní obraz, který znamená, že je někdo výlučně zasvěcen službě Bohu.
^ Dosl. „snížila“.
^ Nebo „plakat nad tím, že zůstanu pannou“.
^ Nebo „předpisem“.
