Soudci 21:1-25
-
Kmen Benjamín zachován (1–25)
21 Izraelští muži vyslovili v Micpě+ tuto přísahu: „Nikdo z nás nedá svou dceru za manželku muži z kmene Benjamín.“+
2 Potom Izraelité přišli do Betelu,+ seděli tam před pravým Bohem až do večera a naříkali a hořce plakali.
3 Ptali se: „Jehovo, Bože Izraele, jak se to mohlo v Izraeli stát? Proč by měl ode dneška v Izraeli chybět jeden kmen?“
4 Příští den brzy ráno vstali, postavili tam oltář a předložili zápalné oběti a oběti společenství.+
5 Izraelité pak řekli: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel, když jsme se shromáždili před Jehovou?“ Předtím totiž slavnostně přísahali, že každý, kdo nepřijde k Jehovovi do Micpy, musí být usmrcen.
6 Izraelitům bylo líto, že to s jejich bratry Benjamínovci takhle dopadlo a řekli: „Dnes byl z Izraele odseknut jeden kmen.
7 Co teď uděláme? Jak obstaráme manželky pro ty, kdo zbyli, když jsme přísahali při Jehovovi,+ že jim nedáme žádnou ze svých dcer?“+
8 Ptali se: „Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Jehovovi do Micpy?“+ A ukázalo se, že do tábora, kde se shromáždili, nepřišel nikdo z Jabeš-gileadu.
9 Když spočítali lid, zjistili, že tam nebyli žádní obyvatelé Jabeš-gileadu.
10 Shromáždění tam tedy poslalo 12 000 nejstatečnějších mužů. Přikázali jim: „Jděte a pobijte mečem obyvatele Jabeš-gileadu, i ženy a děti.+
11 Postupujte takto: Zabijte* každého muže a také každou ženu, která už měla pohlavní styk s mužem.“
12 Mezi obyvateli Jabeš-gileadu ale našli 400 dívek, panen, které nikdy neměly styk s mužem. Přivedli je tedy do tábora v Šilu,+ které je v kananejské zemi.
13 Celé shromáždění pak poslalo vzkaz Benjamínovcům, kteří byli na skále Rimmon,+ a nabídlo jim mír.
14 Benjamínovci se tedy vrátili a Izraelité jim dali ženy z Jabeš-gileadu,+ které nechali naživu. Nebylo jich ale dost pro všechny.
15 A Izraelitům bylo líto, že to s Benjamínovci+ takhle dopadlo, protože Jehova způsobil mezi izraelskými kmeny rozkol.
16 Starší, kteří byli ve shromáždění, se ptali: „Jak obstaráme manželky pro ty ostatní, když byly všechny ženy z Benjamína vyhlazeny?“
17 Řekli: „Ti, kdo z Benjamína přežili, by měli být schopni udržet si dědictví, aby z Izraele nebyl vymazán jeden kmen.
18 Ale my jim nemůžeme dát své dcery za manželky, protože jsme přísahali: ‚Ať je prokletý ten, kdo dává manželku Benjamínovi.‘“+
19 Potom řekli: „Každý rok se koná Jehovův svátek v Šilu,+ které je severně od Betelu, východně od silnice, která vede z Betelu do Šekemu, a jižně od Lebony.“
20 A tak přikázali Benjamínovcům: „Jděte a schovejte se ve vinicích.
21 Až uvidíte, že šiloské dívky* vychází, aby tančily kolové tance, vyběhněte z vinic, každý si uneste manželku a vraťte se do Benjamínovy země.
22 A kdyby si na nás jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: ‚Prokažte jim kvůli nám laskavost, protože jsme válkou nedokázali obstarat manželku pro každého z nich+ a vy jste jim manželku nemohli dát, aniž byste porušili přísahu.‘“+
23 Benjamínovci to tedy tak udělali a každý si z tančících žen odvedl manželku. Potom se vrátili na své dědičné území, znovu postavili svá města+ a usadili se v nich.
24 Tehdy se odtamtud Izraelité rozešli, každý ke svému kmeni a své rodině. Každý se vrátil ke svému dědictví.
25 V té době neměl Izrael krále.+ Každý dělal to, co považoval za správné.*
