V roce 1949 můj táta emigroval z Německa do Austrálie. Hledal práci v těžebním a energetickém průmyslu a nakonec se usadil na venkově ve státě Viktoria. Tam poznal moji maminku, vzali se a v roce 1953 jsem se narodil já.

O pár let později začala moje maminka studovat Bibli se svědky Jehovovými, a tak tato kniha patří mezi mé první vzpomínky z dětství. Táta ale nechtěl o žádném náboženství ani slyšet. Stal se z něj násilník a hrubián a maminka se ho bála. Bibli proto studovala potají. To, co se z ní dozvěděla, si zamilovala. Když byl táta pryč, vyprávěla o Bibli mně a mé sestře. Říkala nám, že na zemi jednou bude ráj, a že když se budeme řídit tím, co Bible říká, budeme v životě spokojení. (Žalm 37:10, 29; Izajáš 48:17)

Kvůli tomu, že byl táta násilník, jsem v 18 odešel z domova. Věřil jsem, že to, co mě maminka učila, je pravda. Ale neuvědomoval jsem si, jak je to důležité, a tak se mi nedařilo podle toho žít. Začal jsem pracovat jako elektrikář v uhelných dolech. Když mi bylo 20, oženil jsem se. O tři roky později se nám narodila první dcera, a tak jsem znovu začal uvažovat o tom, co je v životě opravdu důležité. Věděl jsem, že Bible může naší rodině pomoct, a začal jsem ji proto s jedním ze svědků Jehovových studovat. Moje manželka ale svědky nesnášela. Když jsem se jednou vrátil ze shromáždění, dala mi ultimátum – buď studium Bible, nebo rodina. Cítil jsem se bezmocný. Nakonec jsem ustoupil a se svědky se přestal stýkat. Později jsem litoval, že jsem nedokázal jít za tím, co jsem považoval za správné.

Jednoho dne mi chlapi v práci ukázali pornografii. Bylo to vzrušující, ale zároveň odporné. Cítil jsem se pak hrozně provinile. Věděl jsem, že něco takového Bible odsuzuje, a byl jsem přesvědčený, že mě za to Bůh potrestá. Protože jsem se ale na pornografii díval stále častěji, začal se můj názor na ni měnit. Netrvalo dlouho a byl jsem na ní závislý.

Dalších dvacet let jsem se stále víc vzdaloval od toho, co se mě snažila naučit maminka. V mém chování se projevovalo to, co bylo v mojí mysli. Začal jsem mluvit vulgárně a měl jsem rád sprosté vtipy. Taky jsem začal mít pokřivený názor na sex. I když jsem byl ženatý, stýkal jsem se s jinými ženami. Pak jsem se jednou podíval do zrcadla a pomyslel si: Hnusíš se mi! Nezbyla mi žádná sebeúcta a sám sebe jsem nenáviděl.

S manželkou jsme se rozvedli a můj život byl v troskách. Ze srdce jsem se pak modlil k Jehovovi a po dvaceti letech jsem se vrátil ke studiu Bible. Můj otec už byl po smrti a maminka se stala svědkem Jehovovým.

Mezi mým životem a tím, co je v Bibli, byl propastný rozdíl. Chtěl jsem získat vnitřní klid, který Bible slibuje, a rozhodl jsem se pro to něco udělat. Dal jsem si za cíl nemluvit sprostě a změnit svou prudkou povahu. Taky jsem se rozhodl, že budu žít slušně, skončím s hazardem a přestanu se opíjet a okrádat svého zaměstnavatele.

Spolupracovníci nechápali, proč jsem se rozhodl pro tak radikální změny. Následující tři roky se snažili, abych se vrátil do starých kolejí. Když se mi něco nepovedlo, například jsem vybuchnul vzteky nebo řekl sprosté slovo, vítězoslavně pokřikovali: „Starý Joe je zase zpátky!“ Hodně mi to ubližovalo. Často jsem měl pocit, že jsem úplně neschopný.

V práci byla pornografie všude, a to jak v elektronické, tak v tištěné formě. Kolegové ji běžně posílali přes počítač, což jsem dřív dělal i já. Chtěl jsem se ale své závislosti zbavit. Jenže moji spolupracovníci dělali všechno možné, aby se mi to nepodařilo. Poprosil jsem o pomoc kamaráda, který se mnou studoval Bibli. Svěřil jsem se mu se všemi svými pocity a on mi trpělivě naslouchal. Ukázal mi v Bibli pár veršů a na jejich základě mi poradil, jak můžu se svou závislostí bojovat. Povzbudil mě, abych se stále modlil k Jehovovi o pomoc. (Žalm 119:37)

Jednoho dne jsem svolal všechny své spolupracovníky. Byli mezi nimi dva muži známí svými problémy s alkoholem. Řekl jsem, aby jim dali pivo. Všichni začali protestovat: „Nedělej to, vždyť bojují se závislostí!“ Odpověděl jsem jim: „Ano, ale já přece taky.“ Od té doby chápali, že bojuju se závislostí na pornografii, a už se mě nesnažili přesvědčit, abych žil jako dřív.

S pomocí od Jehovy jsem časem nad svou závislostí zvítězil. V roce 1999 jsem se dal pokřtít a stal se tak svědkem Jehovovým. Byl jsem vděčný, že jsem dostal druhou šanci a mohl začít žít slušně a spokojeně.

Dnes už chápu, proč Jehova nenávidí to, co jsem měl dřív tak rád. Miluje nás a chce nás chránit, protože ví, jaké škody může pornografie napáchat. Rozhodně platí slova z Přísloví 3:5, 6: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ To, co se píše v Bibli, mě nejenom chrání, ale taky mi to pomáhá být v životě úspěšný. (Žalm 1:1–3)

Dřív jsem se nenáviděl, ale teď mám sebeúctu a vnitřní klid. Žiju slušně a cítím, že mi Jehova odpustil a podporuje mě. V roce 2000 jsem se oženil s Karolin, která stejně jako já miluje Jehovu. U nás doma je klid a pohoda. Moc si vážíme toho, že můžeme být součástí celosvětové organizace milujících bratrů a sester.