1. Jaké těžkosti zažívali někteří křesťané v prvním století?

NĚKDY v letech 62 až 64 psal apoštol Petr „dočasným usedlíkům ... v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii“. (1. Petra 1:1) Tyto kulturně různorodé sbory v Malé Asii potřebovaly povzbuzení a rady. Křesťané tam totiž zažívali „ohnivé zkoušky“ neboli pronásledování. (1. Petra 4:12, NWT) Navíc žili ve velmi těžké době. Petr napsal: „Konec všech věcí se přiblížil.“ Ani ne za 10 let měl být Jeruzalém zničen. Co by křesťanům mohlo pomoct zvládnout tak náročné období? (1. Petra 4:4, 7)

2., 3. Proč Petr křesťany vybídl k pohostinnosti? (Viz úvodní obrázek.)

² Petr bratry mimo jiné vybídl: „Buďte jeden ke druhému pohostinní.“ (1. Petra 4:9) Petr křesťany povzbudil, aby byli pohostinní „jeden ke druhému“, tedy k těm, které už znali a se kterými se stýkali. Jak jim to mělo pomoct?

³ Mělo je to přiblížit k sobě navzájem. A co ty? Vzpomínáš, jak sis to užil, když tě někdo ze sboru pozval na návštěvu? Nebo jak to bylo příjemné, když jsi někoho pozval ty? Určitě vás to sblížilo. V takových situacích poznáváme bratry a sestry lépe než při jiných příležitostech. Křesťané v době apoštola Petra se k sobě potřebovali přiblížit víc než kdy dřív, protože podmínky se zhoršovaly. To samé platí o křesťanech „v posledních dnech“. (2. Tim. 3:1)

4. Na které otázky si během studia tohoto článku odpovíme?

⁴ Jaké příležitosti máme k tomu, abychom byli pohostinní „jeden ke druhému“? Jak můžeme překonávat překážky, které nám v tom možná brání? A jak být dobrými hosty?

5. Jak můžeme být pohostinní na shromáždění?

⁵ Na shromáždění: Jehova a jeho organizace nás zvou na shromáždění. Přejeme si, aby se tam každý cítil vítaný, zvlášť nově příchozí. (Řím. 15:7) I oni jsou Jehovovými hosty. Měli bychom se proto snažit, aby jim tam bylo příjemně, a nehledět na to, jak vypadají. (Jak. 2:1–4) Když si všimneš, že takový člověk sedí sám, mohl bys mu nabídnout, aby si k tobě přisedl? Možná ocení, když mu pomůžeš sledovat program. Je to skvělý způsob, jak jít „cestou pohostinnosti“. (Řím. 12:13)

6. Koho především bychom k sobě měli zvát?

⁶ Pozvání na jídlo nebo na něco malého: V biblických dobách lidé běžně projevovali pohostinnost tak, že někoho pozvali na jídlo. (1. Mojž. 18:1–8; Soud. 13:15; Luk. 24:28–30) Takové pozvání bylo nabídkou přátelství a pokojných vztahů. Koho především bychom k sobě měli zvát? Ty, kdo jsou součástí našeho života, tedy bratry a sestry ze sboru. Vždyť až přijde těžké období, budeme závislí jeden na druhém! Potřebujeme mít pevná přátelství a pokojné vztahy se všemi ve sboru. Je zajímavé, že v roce 2011 vedoucí sbor změnil čas studia Strážné věže rodiny betel ve Spojených státech, a to z 18.45 na 18.15. Proč? V oznámení bylo uvedeno, že když bude studium končit dřív, bude pro betelity snazší se navštěvovat. Ostatní pobočky tento vzor následovaly. Vedlo to k tomu, že rodiny betel se ještě víc stmelily.

7., 8. Jak můžeme být pohostinní k bratrům, kteří navštíví náš sbor?

⁷ Někdy má na shromáždění přednášku řečník z jiného sboru, krajský dozorce nebo zástupce místní pobočky. To jsou příležitosti, kdy k těmto bratrům můžeme být pohostinní. (Přečti 3. Jana 5–8.) Výborný způsob, jak to udělat, je pozvat je na jídlo nebo na něco malého. Mohl bys je pohostit i ty?

⁸ Jedna sestra ze Spojených států vzpomíná: „Za ty roky jsme s manželem měli možnost pozvat k nám domů hodně řečníků a jejich manželek. Vždycky to pro nás byla radost – dobře jsme se pobavili, a co je hlavní, i duchovně povzbudili. Nikdy jsme toho nelitovali.“

9. Kdo možná potřebuje, abychom ho ubytovali?

⁹ Ubytování: Ve starověku pohostinní lidé často ubytovávali důvěryhodné návštěvníky. (Job 31:32; Filem. 22) Zapotřebí je to i v dnešní době. Krajští dozorci bývají často ubytovaní u bratrů a sester ze sboru, který navštíví. Ubytování můžou potřebovat také studenti teokratických škol stejně jako dobrovolníci na stavbách. Některé rodiny možná kvůli přírodní katastrofě přišly o střechu nad hlavou a potřebují mít kde bydlet, než bratři jejich domy opraví. Neměli bychom si myslet, že můžou pomáhat jenom ti, kdo mají velký dům. Ti to už možná udělali mnohokrát. Mohl bys nabídnout ubytování, i když žiješ ve skromných podmínkách?

10. Můžou ubytování nabídnout i ti, kdo žijí ve skromných podmínkách? Uveď příklad.

¹⁰ Bratr z Jižní Koreje rád vzpomíná na to, jak s manželkou ubytovávali studenty teokratických škol. Říká: „Nejdřív se mi do toho nechtělo, protože jsme byli svoji teprve krátce a žili jsme v malém domku. Z toho, že u nás studenti bydleli, jsme ale měli velkou radost. Jako novomanželé jsme mohli vidět, jak šťastní můžou manželé být, když slouží Jehovovi a mají společné duchovní cíle.“

11. Proč ti, kdo jsou ve sboru noví, možná uvítají tvoji pohostinnost?

¹¹ Noví ve sboru: Do místa tvého bydliště se můžou přestěhovat svobodní bratři a sestry nebo rodiny z jiných sborů. Někteří to možná udělají, aby pomohli tam, kde je zapotřebí víc zvěstovatelů. Do tvého sboru můžou být také přiděleni průkopníci. Ze začátku to pro ně může být těžké. Musí si zvyknout na nové prostředí, sbor a kulturu, a možná se musí dokonce naučit cizí jazyk. Když je pozveš na jídlo nebo na něco malého anebo spolu někam zajdete, pomůže jim to najít si přátele a zvyknout si na nové podmínky.

12. Povyprávěj zážitek, ze kterého je vidět, že projevit pohostinnost nemusí být nic složitého.

¹² Projevit pohostinnost nemusí být nic složitého. (Přečti Lukáše 10:41, 42.) Jeden bratr vzpomíná na první dny v misionářské službě: „Byli jsme mladí, nezkušení a stýskalo se nám po domově. Jednou večer bylo manželce opravdu hodně smutno a moje snahy utěšit ji nezabíraly. Pak kolem půl osmé večer někdo zaklepal na dveře. Byla to zájemkyně a přinesla nám tři pomeranče. Přišla přivítat nové misionáře. Pozvali jsme ji dovnitř a nabídli jí sklenici vody. Pak jsme udělali čaj a horkou čokoládu. Svahilsky jsme ještě neuměli a ona neuměla anglicky. Ale právě tehdy jsme začali mít velkou radost z toho, že mezi místními bratry nacházíme nové přátele.“

13. Co získáš, když budeš pohostinný?

¹³ Zdráhal ses někdy projevit pohostinnost? Pokud ano, možná jsi přišel o radostné chvíle a nová přátelství. Pohostinnost je jeden z nejlepších léků na osamělost. Ale možná si říkáš: Proč by se někdo zdráhal? Důvodů může být hned několik.

14. Co můžeme udělat, pokud nám v pohostinnosti brání nedostatek času a sil?

¹⁴ Málo času a sil: Jehovovi služebníci jsou hodně vytížení a často mají hromadu povinností. Někteří si možná myslí, že na pohostinnost prostě nemají čas ani síly. Pokud to platí i o tobě, možná by ses měl zamyslet nad svým časovým plánem. Mohl bys udělat nějaké změny a vyšetřit si čas a síly, abys přijal nějaké pozvání nebo někoho sám pozval? Bible k tomu křesťany vybízí. (Hebr. 13:2) Udělat si na to prostor není nic špatného. Vlastně je to správné. Možná ale budeš muset omezit nějaké činnosti, které nejsou tak důležité.

15. Jaké obavy někteří mají?

¹⁵ Pocity nedostatečnosti: Chtěl jsi někdy k sobě někoho pozvat, ale necítil ses na to dost dobrý? Někteří jsou nesmělí a bojí se, že si s hosty nebudou mít o čem povídat nebo že se hosté budou nudit. Jiní mají omezené prostředky a myslí si, že by nikdy nemohli nabídnout to, co druzí bratři a sestry ve sboru. Pamatuj, že nejdůležitější není, jestli je náš dům vyšperkovaný, ale že je tam pořádek, čisto a přátelská atmosféra.

16. Co může rozptýlit tvoje obavy?

¹⁶ Pokud se necítíš na to, někoho pozvat, nejsi sám. Jeden starší z Británie říká: „Když mají přijít hosté, člověk je možná nervózní. Ale je to jako se vším ve službě Jehovovi – to, co získáte, a pocit uspokojení daleko převáží jakékoli obavy. Rád s přáteli prostě sedím u kávy a povídáme si.“ Pamatuj, že vždycky pomůže, když o hosty projevíš osobní zájem. (Fil. 2:4) Skoro každý rád mluví o tom, co zažil. A jedinou příležitostí k tomu může být, když se sejdeme. Jiný starší napsal: „To, že zvu přátele ze sboru, mi pomáhá lépe je chápat a něco se o nich dozvědět, hlavně jak poznali pravdu.“ Když se budeš o hosty osobně zajímat, můžeš si být jistý, že si to všichni užijou.

17. Na čem opravdu záleží, když k sobě někoho pozveš?

¹⁷ Jedna průkopnice, u které bydleli studenti různých teokratických škol, říká: „Nejdřív jsem si dělala starosti, protože bydlím skromně a mám použitý nábytek z druhé ruky. Manželka jednoho z instruktorů mě ale uklidnila. Řekla mi, že když s manželem v krajské službě navštěvují různé sbory, nejvíc se jim líbí týdny, kdy bydlí u někoho duchovně smýšlejícího, kdo toho možná nemá moc po hmotné stránce, ale má stejný cíl – sloužit Jehovovi a žít jednoduše. To mi připomnělo, co nám jako dětem říkávala maminka: ‚Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska.‘“ (Přísl. 15:17) Když dáš hostům najevo, že je máš rád, nemusíš si dělat starosti.

18., 19. Jak nám pohostinnost může pomoct překonat negativní pohled na druhé?

¹⁸ Negativní pohled na druhé: Je ve sboru někdo, kdo tě něčím dráždí? Pokud se negativní pocity nebudeš snažit překonat, samy nezmizí. Možná takového člověka nechceš pozvat na návštěvu proto, že je jiný než ty. Nebo tě někdo ze sboru v minulosti zranil a pro tebe je těžké mu odpustit.

¹⁹ Bible říká, že díky pohostinnosti můžeš zlepšit vztahy s druhými, dokonce i s nepřáteli. (Přečti Přísloví 25:21, 22.) Když budeš pohostinný, může to zmírnit napětí a uklidnit rozjitřené city. Možná se ukážou krásné vlastnosti toho člověka – vlastnosti, které v něm Jehova viděl, když ho k sobě přitáhl. (Jan 6:44) Pokud mu obrazně řečeno otevřeš náruč a pozveš ho na návštěvu, aniž to čeká, může to být začátek pevného přátelství. Co můžeš udělat pro to, aby tě k tomu motivovala láska? Například můžeš uplatnit radu z Filipanům 2:3: „S ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ Měli bychom si všímat, v čem jsou naši bratři a sestry lepší než my. Může to být jejich víra, vytrvalost, odvaha nebo jiná křesťanská vlastnost. Když budeme o jejich hezkých vlastnostech přemýšlet, prohloubí to naši lásku k nim a bude pro nás snazší být pohostinní.

20. Jak dáme najevo, že si vážíme pozvání, které jsme přijali?

²⁰ Žalmista David se ptal: „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu?“ (Žalm 15:1) Dál mluvil o vlastnostech, které Bůh u svých hostů hledá. Napsal například: „Přísahal na to, co je pro něho špatné, a přece to nemění.“ (Žalm 15:4) Jednou z těchto vlastností je tedy spolehlivost. Pokud nějaké pozvání přijmeme, neměli bychom ho z malicherných důvodů zrušit. Náš hostitel už možná udělal nějaké přípravy a všechny jeho snahy by přišly nazmar. (Mat. 5:37) Někteří občas zruší nějaké pozvání, aby mohli přijmout jiné, zdánlivě lepší. Je to ale laskavé a ohleduplné? Pohostinnost bychom měli přijmout s upřímnou vděčností, bez ohledu na to, co nám hostitel nabízí. (Luk. 10:7) A když musíme pozvání kvůli skutečně nevyhnutelným okolnostem zrušit, bude laskavé a ohleduplné, když o tom hostiteli dáme vědět co nejdřív.

21. Jak můžeme být díky tomu, že respektujeme místní zvyky, dobrými hosty?

²¹ Je také důležité respektovat místní zvyky. V některých kulturách jsou nezvaní hosté vítaní, v jiných je lepší návštěvu naplánovat. Někde hostitelé nabídnou svým hostům to nejlepší, co mají, zatímco jinde se mezi hosty a hostiteli nedělají rozdíly. V některých zemích hosté obvykle na návštěvu něco přinesou, v jiných jsou hostitelé radši, když hosté takovou povinnost necítí. V některých kulturách se očekává, že hosté ze zdvořilosti odmítnou první nebo i druhé pozvání, v jiných by to bylo projevem nevděčnosti. Dělejme maximum pro to, aby hostitelé byli rádi, že nás pozvali.

22. Proč je tak důležité být „jeden ke druhému pohostinní“?

²² Petr řekl: „Konec všech věcí se přiblížil.“ (1. Petra 4:7) Dnes je to aktuálnější než kdy dřív. Je před námi nejtěžší doba v lidské historii. Jak tlaky budou sílit, bude nutné, abychom k sobě navzájem měli tu nejhlubší lásku. Víc než kdy jindy proto platí Petrova rada: „Buďte jeden ke druhému pohostinní.“ Pohostinnost je a navždycky bude radostnou a důležitou stránkou našeho života. (1. Petra 4:9)