1. Jak získáváme moudrost a v čem nám pomáhá?

ZDROJEM moudrosti je Jehova a štědře se o ni dělí s druhými. Jakub 1:5 říká: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána.“ Jedním ze způsobů, jak ji získat, je přijímat jeho ukázňování. Tato moudrost nás může chránit, abychom si v mravním a duchovním ohledu neublížili. (Přísl. 2:10–12) Díky tomu se zachováváme v Boží lásce „s vyhlídkou na věčný život“. (Juda 21)

2. Jak se učíme být za ukázňování od Jehovy vděční?

² Kvůli našim hříšným sklonům, výchově a dalším faktorům je pro nás těžké nechat se ukázňovat nebo mít k ukázňování správný postoj. Když ale sami zažijeme, jak je prospěšné, ujistí nás to, že nás Jehova opravdu miluje. Přísloví 3:11, 12 nám říkají: „Nezavrhuj ukázňování od Jehovy, můj synu; ... protože koho Jehova miluje, toho kárá.“ Nikdy nezapomeň, že Jehova pro tebe chce to nejlepší. (Přečti Hebrejcům 12:5–11.) A protože nás zná, vždycky nás ukázňuje správným způsobem a ve správné míře. Zamysleme se teď nad čtyřmi stránkami ukázňování. Jsou jimi 1. sebekázeň, 2. rodičovské ukázňování, 3. ukázňování ve sboru a 4. něco, co je horší než jakákoli dočasná bolest v důsledku ukáznění.

3. Jak se dítě učí sebekázni? Uveď přirovnání.

³ Pokud máme sebekázeň, dokážeme ovládat své chování a myšlení. Se sebekázní se nerodíme. Musíme se jí učit. Uveďme si příklad. Když se dítě učí jezdit na kole, jeden z rodičů většinou kolo přidržuje, aby dítě nespadlo. Jakmile ale začíná držet rovnováhu, rodič možná kolo na chvilku pustí, pak ho přidrží, znovu ho pustí a zase přidrží. Když si je rodič jistý, že dítě rovnováhu udrží, pustí ho úplně. Podobně když rodiče důsledně a trpělivě usměrňují své děti, aby se učily dívat se na věci jako Jehova, pomáhají jim zároveň rozvíjet sebekázeň a moudrost. (Ef. 6:4)

4. Proč je sebekázeň důležitou součástí „nové osobnosti“?

⁴ To samé platí o lidech, kteří Jehovu začnou poznávat v dospělosti. I když možná nějakou sebekázeň mají, ještě nejsou duchovně zralí. V tomto ohledu ale můžou dělat pokroky, když se budou učit rozvíjet vlastnosti, jaké měl Kristus, a tak si oblékat „novou osobnost“. (Ef. 4:23, 24) Sebekázeň nám pomáhá, abychom dokázali odvrhnout „bezbožnost a světské touhy a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. (Tit. 2:12)

5. Proč bychom se neměli vzdávat, když obrazně padneme i sedmkrát?

⁵ Jenže nás všechny hřích láká. (Kaz. 7:20) Když tedy uděláme chybu, znamená to, že nemáme dost sebekázně nebo vůbec žádnou? Přísloví 24:16 říkají: „Spravedlivý ... může padnout i sedmkrát, a jistě vstane.“ Co nám pomůže znovu vstát? Ne naše silná vůle, ale Boží duch. (Přečti Filipanům 4:13.) K jeho vlastnostem patří i sebeovládání, které je velmi blízké sebekázni.

6. Jak se z nás můžou stát lepší studenti Božího Slova? (Viz úvodní obrázek.)

⁶ K rozvíjení sebekázně je důležitá také upřímná modlitba, studium Bible a rozjímání. Ale co když je pro tebe těžké studovat Bibli nebo co když si myslíš, že nejsi studijní typ? Nelámej nad sebou hůl! Pamatuj, že když to Jehovovi dovolíš, pomůže ti vytvořit si touhu po jeho Slovu. (1. Petra 2:2) Modli se, aby ses uměl ukáznit a do takového studia se pustil. Pak v souladu se svými modlitbami jednej. Možná můžeš začít tak, že pokaždé budeš studovat jen chvíli. Postupně to pro tebe bude snazší a bude tě to víc bavit. Ty klidné chvíle, které budeš trávit uvažováním o Jehovových drahocenných myšlenkách, si zamiluješ. (1. Tim. 4:15)

7. Jak nám sebekázeň pomůže dosáhnout nějakého duchovního cíle?

⁷ Sebekázeň nám také pomáhá dosahovat duchovních cílů. Například jeden otec cítil, že jeho nadšení pro službu se nějak vytrácí, a tak si dal za cíl stát se pravidelným průkopníkem. Jak mu sebekázeň pomohla? Četl si články, které o průkopnické službě vyšly v našich časopisech, a modlil se, aby svého cíle dosáhl. Díky tomu upevnil svůj vztah s Jehovou. A když to šlo, přihlásil se do pomocné průkopnické služby. K čemu to všechno vedlo? I když se objevily nějaké překážky, svůj cíl neztratil ze zřetele a nakonec ho dosáhl.

8., 9. Jak můžou rodiče vychovat své děti tak, aby chtěly sloužit Jehovovi?

⁸ Rodiče, kteří jsou svědky Jehovovými, mají jedinečnou úlohu a čest – vychovávat své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Ef. 6:4) To je v dnešním světě těžký úkol. (2. Tim. 3:1–5) Když se dítě narodí, samozřejmě neví, co je správné a co špatné. Má svědomí, nicméně i to je zapotřebí školit neboli ukázňovat, aby z něho vyrostl zodpovědný člověk. (Řím. 2:14, 15).

⁹ Děti, které rodiče láskyplně ukázňují, mají obvykle pocit jistoty. Učí se, že svoboda má své hranice a že rozhodnutí a chování mají své důsledky, ať už dobré, nebo špatné. Je proto důležité, aby vedení pro výchovu hledali rodiče u Jehovy. Nezapomeňte, že názory a způsoby výchovy se kultura od kultury liší a v průběhu generací mění. Když rodiče naslouchají Jehovovi, výchova dětí pak není otázkou pokusu a omylu ani nezávisí na životních zkušenostech nebo lidských názorech.

10. Uveď příklad, jak můžou rodiče vychovávat své děti tak, aby chtěly sloužit Jehovovi.

¹⁰ Hodně se toho můžeme naučit od Noema. Když mu Jehova řekl, aby postavil archu, Noe nemohl spoléhat na své zkušenosti. Nikdy předtím archu nestavěl. Musel se tedy spoléhat na Jehovu a dělat věci „právě tak“ – tedy přesně tak, jak mu Jehova řekl. (1. Mojž. 6:22) Výsledek? Podařilo se mu to hned napoprvé. Vlastně to zvládnout musel! Noe byl také dobrým otcem. Díky čemu? I v tom se spoléhal na Boží moudrost. Dobře své děti vedl a dal jim krásný příklad, což v té zkažené době před potopou vůbec nebylo jednoduché. (1. Mojž. 6:5)

11. Proč je důležité, aby rodiče vychovávali děti Jehovovým způsobem?

¹¹ Rodiče, jak můžete vychovávat své děti „právě tak“, tedy Jehovovým způsobem? Naslouchejte mu. Při výchově se nechte vést jeho Slovem a tím, co nám poskytuje jeho organizace. Později vám za to děti nejspíš poděkují. Jeden bratr napsal: „Jsem rodičům moc vděčný za to, jak mě vychovali. Dělali, co mohli, aby působili na mé srdce. Velká zásluha za můj duchovní růst patří jim.“ Některé děti ale i přes veškerou snahu rodičů Jehovu opustí. Rodiče, kteří se ze všech sil snažili dětem vštípit biblickou pravdu do srdce, můžou i tak mít čisté svědomí. A můžou doufat, že jednoho dne se jejich dítě k Jehovovi vrátí.

12., 13. a) Jak můžou dát rodiče najevo, že poslouchají Boha, když je jejich dítě vyloučené? b) Co dobrého přineslo jedné rodině to, že rodiče byli poslušní?

¹² Jedna z nejtěžších zkoušek poslušnosti, kterou někteří rodiče prožívají, se týká jejich vztahu s vyloučeným dítětem. Sestra, jejíž dcera byla vyloučená a odešla z domu, říká: „Hledala jsem skulinky v našich publikacích, abych se s dcerou a vnučkou mohla vídat.“ A dodává: „Manžel mi ale laskavě pomohl uvědomit si, že dcera teď už není v našich rukou a že do toho nesmíme zasahovat.“

¹³ O několik let později byla dcera přijata zpátky do sboru. Maminka říká: „Teď mi volá nebo píše skoro každý den. A manžela i mě si hluboce váží, protože ví, že jsme byli poslušní. Máme krásný vztah.“ Pokud máš vyloučené dítě, budeš se řídit radou „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění“? (Přísl. 3:5, 6) Pamatuj, že Jehovovo ukázňování, je projevem jeho nezměrné moudrosti a lásky. Nikdy nezapomeň, že svého Syna dal za všechny, i za tvé dítě. Nechce, aby byl někdo zničen. (Přečti 2. Petra 3:9.) Jeho ukázňování a vedení tedy důvěřuj, i když je to velmi bolestné. S Jehovou spolupracuj a nebraň tomu.

14. Jaký užitek máme z toho, že nás Jehova vede prostřednictvím „věrného správce“?

¹⁴ Jehova slíbil, že bude o křesťanský sbor pečovat, bude ho chránit a vést. Dělá to různými způsoby. Například péčí o sbor pověřil svého Syna, který zase jmenoval „věrného správce“, aby poskytoval aktuální duchovní pokrm. (Luk. 12:42) Tento pokrm dostáváme mnoha způsoby a obsahuje cenné rady neboli ukázňování. Polož si otázku: Stává se, že mě nějaká přednáška nebo článek v našich časopisech vedou k tomu, že ve svém smýšlení nebo jednání něco změním? Pokud jsi odpověděl kladně, měj z toho radost! Dovoluješ totiž Jehovovi, aby tě tvaroval neboli ukázňoval, a to je k tvému prospěchu. (Přísl. 2:1–5)

15. Jak můžeš mít užitek z „darů v podobě lidí“ ve svém sboru?

¹⁵ Kristus láskyplně pečuje o sbor také tím, že mu poskytuje starší. Bible tyto bratry nazývá „dary v podobě lidí“. (Ef. 4:8, 11–13) Jak můžeme mít z těchto vzácných darů užitek? Třeba tak, že napodobujeme jejich víru a pěkný příklad nebo že uplatňujeme jejich rady založené na Bibli. (Přečti Hebrejcům 13:7, 17.) Měj na mysli, že starší nás milují a chtějí, abychom duchovně sílili. Když si například všimnou, že chybíme na shromážděních nebo ztrácíme nadšení ze služby, bezpochyby nám rychle podají pomocnou ruku. Budou nám naslouchat a pak nás povzbudí vřelými slovy a dají nám vhodnou biblickou radu. Vnímáš takovou pomoc jako důkaz lásky, kterou k tobě Jehova cítí?

16. Jak můžeš starším jejich práci zpříjemnit?

¹⁶ Pamatuj, že dát nám radu nemusí být pro starší snadné. Představ si například, jak těžké muselo být pro proroka Natana, aby přišel za Davidem a odhalil jeho vážný hřích, který se snažil zatajit. (2. Sam. 12:1–14) Podobně Pavel musel určitě sebrat odvahu, aby usměrnil Petra, jednoho z 12 apoštolů, který nadržoval židovským bratrům. (Gal. 2:11–14) Když ti tedy starší dávají radu, jak jim to můžeš ulehčit? Buď pokorný, přístupný a vděčný. Dívej se na jejich pomoc jako na projev Boží lásky k tobě. Nejenže to bude dobré pro tebe, ale i starší budou mít ze své práce radost.

17. Jak starší pomohli jedné sestře?

¹⁷ Jedna sestra říká, že kvůli tomu, co kdysi zažila, pro ni bylo těžké milovat Jehovu. Vypráví: „Kvůli své minulosti a dalším věcem jsem byla citově na dně. Věděla jsem, že musím jít za staršími. Nevynadali mi ani mě nekritizovali, ale povzbudili mě a posílili. I když měli hodně práce, po každém shromáždění za mnou přišel aspoň jeden z nich a zajímal se, jak se mám. Nedokázala jsem přijmout myšlenku, že si zasloužím, aby mě Bůh měl rád. Jehova mě ale znovu a znovu prostřednictvím sboru a starších ujišťoval, že mě miluje. Modlím se, abych od něj nikdy neodešla.“

18., 19. Co je horší než jakákoli bolest v důsledku ukáznění? Uveď příklad.

¹⁸ Ukáznění může být bolestné, ale ještě bolestnější bývají důsledky toho, když ho člověk odmítne. (Hebr. 12:11) Uvažuj o dvou příkladech: o Kainovi a králi Sedekjášovi. Když v sobě Kain živil vražednou nenávist k Ábelovi, Bůh ho varoval: „Proč ses rozpálil hněvem a proč se ti protáhl obličej? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, u vchodu se krčí hřích a dychtí po tobě; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojž. 4:6, 7) Kain to ale ignoroval a hřích ho přemohl. Způsobil si tak zbytečnou bolest a trápení. (1. Mojž. 4:11, 12) Kdyby Bohu naslouchal, nemuselo to dopadnout tak tragicky.

¹⁹ Slabý a ničemný král Sedekjáš vládl v temném období Jeruzaléma. Prorok Jeremjáš ho opakovaně vybízel, aby své špatné cesty opustil, ale král na to nereagoval. Důsledky byly opět tragické. (Jer. 52:8–11) Jehova si moc přeje nás zbytečného trápení ušetřit. (Přečti Izajáše 48:17, 18.)

20. Co čeká v budoucnosti ty, kdo ukázňování od Jehovy přijímají, a jak dopadnou ti, kdo ho odmítají?

²⁰ Takovým věcem, jako je ukázňování nebo sebekázeň, se dnes lidé často pošklebují. Tento pošetilý postoj ale špatné lidi brzo dostihne. (Přísl. 1:24–31) Proto přijímej ukázňování, a získáš moudrost. Poslechni vybídku z Přísloví 4:13: „Chop se ukázňování; nepolevuj. Bedlivě je střež, vždyť ono samo je tvůj život.“