1., 2. a) Jak nás Jehova utěšuje, když nás něco trápí? b) O čem nás Jehova ve svém Slově ujišťuje?

JEDEN svobodný mladý bratr přemýšlel o slovech v 1. Korinťanům 7:28, že ti, kdo uzavřou manželství, „budou mít soužení ve svém těle“. Sborového staršího, který je už dlouho ženatý, se zeptal: „Co se myslí tím soužením? A když se ožením, jak to zvládnu?“ Než mu bratr odpověděl, řekl mu, aby se zamyslel nad jinými Pavlovými slovy, konkrétně že Jehova je „Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Kor. 1:3, 4)

² Jehova je skutečně milující Otec, který nás utěšuje, když nás něco trápí. Možná jsi sám zažil, že tě Bůh podpořil a vedl, často pomocí svého Slova. Můžeme si být jistí, že pro nás chce to nejlepší, jak je to vidět ze života jeho služebníků v minulosti. (Přečti Jeremjáše 29:11, 12.)

3. O kterých otázkách budeme uvažovat?

³ Obvykle je snazší vypořádat se s problémy, když známe jejich příčinu. Co tedy může být příčinou těžkostí v manželství nebo v rodinném životě? Jak potřebnou útěchu hledali někteří Boží služebníci v minulosti a v dnešní době a co se z toho můžeme naučit? Na tyto otázky si teď odpovíme.

4., 5. Jaké „soužení v těle“ můžou manželé mít?

⁴ Potom co Jehova stvořil první ženu, přivedl ji k muži a stala se jeho manželkou. Pak řekl: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojž. 2:24) Na rozdíl od nich jsme všichni nedokonalí, a tak když dva lidé uzavřou manželství, můžou očekávat, že všechno nepůjde snadno. (Řím. 3:23) Například žena musela za svobodna nejspíš poslouchat rodiče. Boží Slovo ale říká, že v manželství se má podřizovat svému muži, což pro ni zpočátku nemusí být lehké. (1. Kor. 11:3) Pro něj je zase možná těžké plnit úlohu hlavy rodiny. Navíc si novomanželé nemusí úplně rozumět s rodiči toho druhého, a i to může působit problémy.

⁵ Jiné starosti můžou přijít, když žena zjistí, že čeká miminko. Radostné očekávání manželů někdy střídají obavy. Možná si říkají, jestli těhotenství proběhne hladce a jestli dítě bude zdravé. Také je jim jasné, že přírůstek do rodiny zvýší jejich výdaje. A po narození dítěte přicházejí další změny. Žena většinu času a pozornosti věnuje miminku, takže manželé už na sebe nemají tolik času. Muž má také víc povinností, protože musí zajistit, aby rodina měla všechno, co potřebuje.

6.–8. Jak se některé manželské páry cítí, když nemůžou mít děti?

⁶ Některé páry trápí něco jiného. Zoufale si přejí děti, ale nemůžou je mít. Když žena nemůže otěhotnět, působí jí to citovou bolest. (Přísl. 13:12) Mít děti bylo pro ženu důležité zvlášť v biblických dobách. Jákobova manželka Ráchel byla zoufalá z toho, že je bezdětná, zatímco její sestra děti měla. (1. Mojž. 30:1, 2) Misionáři, kteří slouží v zemích, kde je běžné mít velkou rodinu, často musí odpovídat na otázku, proč děti nemají. I když to ostatním logicky a taktně vysvětlí, lidé reagují slovy: „Budeme se za vás modlit.“

⁷ Zamysleme se nad tím, co prožívala jedna sestra z Anglie. Vždycky toužila po dětech, a tak když si uvědomila, že vzhledem ke svému věku už je v tomhle světě mít nebude, byla zdrcená. Pak se s manželem rozhodli, že si dítě adoptují. Ale stejně se nějakou dobu trápila. Řekla: „Věděla jsem, že když si dítě adoptujeme, nebude to stejné, jako kdybych porodila vlastní.“

⁸ Bible říká, že věřící žena bude „zachována v bezpečí rozením dětí“. (1. Tim. 2:15) To ale neznamená, že když má děti, automaticky získá věčný život. Co se tím tedy myslí? Matka je zaměstnaná péčí o děti a domácnost, takže nemá čas na to, aby pomlouvala druhé nebo se pletla do věcí, po kterých jí nic není. (1. Tim. 5:13) Přesto může mít problémy, které souvisejí s manželstvím a rodinným životem.

9. Jakou náročnou situaci někteří zažili?

⁹ Když se v souvislosti s manželstvím mluví o „soužení v těle“, člověka hned nenapadne, že k tomu může patřit i smrt jednoho z partnerů. I když si manželé mysleli, že je něco takového nikdy nepotká, mnozí tuto náročnou situaci zažili. Křesťané ale pevně věří, že se splní slib o vzkříšení, a to je hodně utěšuje. (Jan 5:28, 29) Náš Otec Jehova nám ve svém Slově dal mnoho dalších slibů, které nás v těžkých chvílích povzbuzují. Zamysleme se teď nad některými Božími služebníky, kteří takovou útěchu pocítili, a nad tím, jak jim to pomohlo.

10. Jak Hana našla úlevu ve své bolesti? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁰ Elkanova milovaná manželka Hana prožívala velké trápení. Nemohla mít děti, ale druhá Elkanova manželka Peninna jich měla hodně. (Přečti 1. Samuelovu 1:4–7.) Hana „rok co rok“ musela snášet posměch ze strany Peninny, což jí působilo obrovskou bolest. Úlevu hledala v modlitbě. V Bibli čteme, že šla do svatostánku, kde „se dlouze modlila před Jehovou“. Prosila ho, aby jí dal syna, a věřila, že ji vyslyší. Pak se cítila mnohem lépe a „její obličej již nebyl ustaraný“. (1. Sam. 1:12, 17, 18) Byla si jistá, že Jehova jí buď dá syna, anebo ji utěší jiným způsobem.

11. Jak nám může pomoct modlitba?

¹¹ Dokud budeme nedokonalí a budeme žít v Satanově světě, těžkostem se nevyhneme. (1. Jana 5:19) Nejsme na ně ale sami. Můžeme se modlit k Jehovovi, Bohu „veškeré útěchy“. To udělala i Hana. Mluvila s ním o svých pocitech a prosila ho o pomoc. Když prožíváme něco těžkého, nestačí svůj problém v modlitbě jenom zmínit. Musíme udělat víc. Musíme Jehovu snažně prosit o pomoc a upřímně a konkrétně vyjádřit, jak se cítíme. (Fil. 4:6, 7)

12. Díky čemu Anna neztratila radost?

¹² Ať už cítíme velkou prázdnotu kvůli tomu, že nemáme děti nebo že nám zemřel milovaný partner, můžeme najít útěchu. Prorokyně Anna, která žila v Ježíšově době, přišla o svého manžela po pouhých sedmi letech manželství. A to, jestli měla děti, se z Bible nedozvídáme. Co jí pomáhalo? V Lukášovi 2:37 čteme: „Nikdy nescházela v chrámu a prokazovala posvátnou službu nocí i dnem s posty a úpěnlivými prosbami.“ I když jí bylo 84 let, stále nacházela útěchu a radost v tom, že uctívala Jehovu.

13. Vyprávěj, jak nám můžou pomoct opravdoví přátelé, když to neudělá rodina.

¹³ Pomoct nám můžou také opravdoví přátelé, které máme ve sboru. (Přísl. 18:24) To zažila například Paula. Když jí bylo pět, její maminka přestala sloužit Jehovovi. Paula z toho byla smutná a bylo to pro ni těžké. Pak se jí ale v duchovním ohledu začala věnovat průkopnice Ann. Paula vypráví: „I když Ann není moje příbuzná, to, jak se o mě upřímně zajímala, mi moc pomáhalo. Díky tomu jsem zůstala u Jehovy.“ Časem se její maminka do sboru vrátila a Paula z toho měla obrovskou radost. Šťastná je i Ann, protože mohla Paule pomoct, aby sloužila Jehovovi.

14. Když se o druhé zajímáme, jak to pomáhá nám?

¹⁴ Když se o druhé upřímně zajímáme, často nám to pomáhá zapomenout na vlastní problémy nebo negativní pocity. Například sestry, ať už jsou vdané, nebo ne, mají radost z toho, že s lidmi mluví o dobré zprávě a že tak spolupracují s Bohem. Těší je, že dělají to, co se mu líbí. A do služby může chodit každý z nás. Navíc když se zajímáme o to, co potřebují naši bratři a sestry, upevňujeme tak vzájemné vztahy. (Fil. 2:4) Skvělým příkladem byl apoštol Pavel. Pečoval o druhé tak „jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti“. Bratry také utěšoval a povzbuzoval „jako otec své děti“. (Přečti 1. Tesaloničanům 2:7, 11, 12.)

15. Kdo má odpovědnost učit děti o Jehovovi?

¹⁵ Jak můžeme pomáhat rodinám ve sboru? Někdy se stává, že noví zvěstovatelé poprosí zkušenějšího zvěstovatele, aby jejich dítěti pomáhal poznat Jehovu, nebo aby s ním dokonce vedl studium. Z Bible se ale dozvídáme, že tuto odpovědnost dal Jehova rodičům. (Přísl. 23:22; Ef. 6:1–4) V některých případech je pomoc druhých potřebná a rodiče jsou za ni moc vděční. To je ale nezbavuje jejich odpovědnosti. Se svými dětmi si musí často povídat.

16. Na co bychom měli pamatovat, když studujeme s nějakým dítětem?

¹⁶ Někdy rodiče chtějí, aby s jejich dětmi studoval někdo jiný. Takový křesťan by se ale neměl snažit přebírat úlohu rodiče. Občas se stane, že je křesťan požádán, aby studoval s dětmi, jejichž rodiče se o pravdu nezajímají. Musí ale pamatovat na to, že když dítěti pomáhá v duchovním ohledu, nestává se jeho rodičem. V takovém případě je rozumné scházet se u dítěte doma, když tam jsou i jeho rodiče nebo jiný dospělý křesťan, anebo můžou studovat na nějakém vhodném místě na veřejnosti. Předejde se tak tomu, že by si to někdo špatně vykládal. Časem se odpovědnosti duchovně vést svoje děti snad ujmou rodiče.

17. Jak můžou děti utěšovat a povzbuzovat ostatní v rodině?

¹⁷ Mladí, kteří si zamilovali Jehovu a poslouchají ho, můžou utěšovat a povzbuzovat ostatní členy rodiny. Jak? Tím, že si svých rodičů váží a pomáhají jim. A navíc, když jsou věrní Jehovovi, můžou být pro celou rodinu povzbuzením v duchovním ohledu. Lamek, který žil před potopou a uctíval Jehovu, řekl o svém synu Noemovi: „Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí ze zemské půdy, kterou Jehova proklel.“ (1. Mojž. 5:29; 8:21) Toto proroctví se splnilo po potopě, když Jehova zbavil zemi prokletí. Podobně i v dnešní době můžou být děti pro ostatní v rodině zdrojem útěchy. Můžou jim pomáhat, aby zvládali zkoušky, kterými procházejí, a nakonec přežili něco většího, než byla potopa.

18. Díky čemu můžeme zvládnout jakoukoli zkoušku?

¹⁸ Milionům našich bratrů a sester v těžkých situacích pomáhá to, že se modlí, přemýšlejí o biblických příkladech a mají blízké vztahy ve sboru. (Přečti Žalm 145:18, 19.) Víme, že Jehova je vždycky připravený nás utěšit. A určitě nám pomůže zvládnout jakoukoli zkoušku!