1., 2. a) Proč je svět čím dál víc rozdělený? b) Na které otázky si při studiu tohoto článku odpovíme?

„UŽ ODMALA jsem viděla samou nespravedlnost,“ vzpomíná sestra z jižní Evropy, „a tak jsem se rozhodla být proti politickému systému v naší zemi a začala jsem podporovat myšlenky, které mnozí považovali za radikální. Navíc jsem roky chodila s klukem, který byl terorista.“ Jeden bratr z jižní Afriky si kdysi také myslel, že používat násilí není nic špatného. Vypráví: „Byl jsem přesvědčený, že můj kmen je nadřazený všem ostatním, a tak jsem vstoupil do jedné politické strany. Říkali nám, že každého, kdo s námi nesouhlasí, máme probodnout oštěpem, dokonce i toho, kdo patří k našemu kmenu, ale podporuje jinou politickou stranu.“ Sestra, která žije ve střední Evropě, přiznává: „Měla jsem spoustu předsudků a nenáviděla jsem všechny, kdo byli z jiné země nebo měli jiné náboženství než já.“

² Postoje, které tito tři lidé kdysi měli, vystihují směr, jakým se ubírá dnešní svět. Přibývá počet násilných hnutí za nezávislost, rozdílné politické názory jsou zdrojem stále více konfliktů a v mnoha zemích vzrůstá nesnášenlivost vůči cizincům. Bible předpověděla, že v posledních dnech lidé budou „nepřístupní jakékoli dohodě“. (2. Tim. 3:1, 3) Jak můžou křesťané zůstat jednotní, když svět je čím dál víc rozdělený? Hodně se toho můžeme naučit z Ježíšova příkladu, protože lidé v jeho době byli rozděleni vyhraněnými politickými názory. Odpovíme si na tři důležité otázky: Proč se Ježíš odmítl zapojit do separatistických hnutí? Jak vysvětlil, že je nutné, aby se Boží služebníci nepřikláněli v politických otázkách na žádnou stranu? A jak názorně ukázal, že nemáme právo vůči druhým použít násilí?

3. Jaká politická očekávání měli Židé v Ježíšově době?

³ Mnoho Židů, kterým Ježíš kázal, se chtělo zbavit nadvlády Říma. Takové emoce mezi lidmi rozdmýchávali zélóti, což byli fanatičtí nacionalisté. Řada z nich podporovala myšlenky Jidáše Galilejského. Byl to falešný mesiáš, který v prvním století strhl na svou stranu hodně lidí. Židovský historik Josephus napsal, že Jidáš vybízel Židy, aby bojovali proti Římu, a ty, kdo byli svolní platit daně, nazval zbabělci. Římané ho nakonec popravili. (Sk. 5:37) Někteří zélóti k prosazování svých cílů dokonce začali používat násilí.

4. Jaký vliv taková očekávání měla na Ježíšovy učedníky?

⁴ Většina Židů nebyla tak radikální, ale i oni vyhlíželi politického Mesiáše. Mysleli si, že až se objeví, izraelský národ znovu získá slávu a zbaví se římské nadvlády. (Luk. 2:38; 3:15) Mnozí věřili, že Mesiáš ustanoví království v Izraeli. V tom případě by se ty miliony Židů, kteří byli roztroušeni po celém světě, vrátily do své vlasti. Dokonce i Jan Křtitel se jednou Ježíše zeptal: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“ (Mat. 11:2, 3) Jan chtěl možná vědět, jestli mají čekat někoho jiného, kdo všechny naděje Židů splní. A dva učedníci, kteří na cestě do Emauz potkali vzkříšeného Ježíše, měli v souvislosti s Mesiášem také nesplněná očekávání. (Přečti Lukáše 24:21.) Krátce potom se apoštolové Ježíše zeptali: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ (Sk. 1:6)

5. a) Proč lidé v Galileji chtěli, aby se Ježíš stal králem? b) Co jim Ježíš vysvětlil?

⁵ Taková očekávání ohledně Mesiáše nepochybně lidi v Galileji vedla k tomu, že chtěli, aby se Ježíš stal králem. Není těžké pochopit, proč si mysleli, že by byl ideální vůdce. Byl to úžasný řečník, dokázal léčit nemocné, a dokonce zajistit jídlo hladovým. Potom co nasytil asi 5 000 mužů, uvědomil si, k čemu se lidé chystají. „Když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.“ (Jan 6:10–15) Druhý den nadšení lidí do určité míry opadlo. Potom jim Ježíš vysvětlil, jaká je pravá podstata jeho činnosti. Přišel, aby svému národu pomohl duchovně, ne materiálně. Řekl jim: „Nepracujte pro pokrm, který zaniká, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ (Jan 6:25–27)

6. Jak dal Ježíš jasně najevo, že na zemi o žádnou politickou moc nestojí? (Viz úvodní obrázek.)

⁶ Krátce před svou smrtí Ježíš viděl, že někteří z jeho následovníků od něj očekávají, že začne vládnout jako král v Jeruzalémě. Aby jim pomohl pochopit, že se nic takového nestane, vyprávěl jim podobenství o minách. Sám sebe přirovnal k člověku urozeného původu, který měl na dlouhou dobu odcestovat pryč. (Luk. 19:11–13, 15) Ježíš také jasně řekl, že v otázce římské nadvlády se nestaví na žádnou stranu. Pontský Pilát se ho zeptal: „Jsi králem Židů?“ (Jan 18:33) Možná se bál, že Ježíš by mohl podněcovat politické nepokoje, které Pilátovu mysl zaměstnávaly nejvíc. Ježíš mu ale odpověděl: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Nezapojoval se do politiky, protože věděl, že jeho království bude v nebi. Pilátovi řekl, že přišel na zem, aby „vydal svědectví o pravdě“. (Přečti Jana 18:37.)

7. Proč může být těžké s nějakými politickými názory tiše nesympatizovat?

⁷ Pokud stejně jako Ježíš jasně chápeme, co je naším úkolem, budeme si dávat pozor, abychom s různými hnutími za nezávislost nesympatizovali ani v duchu. To nemusí být snadné. „Lidé kolem jsou čím dál radikálnější,“ říká jeden cestující dozorce. „Nacionalismus sílí a mnoho lidí vůbec nepochybuje, že politická nezávislost by zlepšila jejich život. Bratři naštěstí zůstávají jednotní, protože se soustředí na kázání dobré zprávy o Království. Vědí, že jak nespravedlnost, tak ostatní problémy vyřeší jedině Bůh.“

8. Například s jakou nespravedlností se setkávali Židé v prvním století?

⁸ Když lidé kolem sebe vidí nespravedlnost, často se o politiku začnou zajímat víc. V Ježíšově době byly ožehavým politickým tématem daně. Povstání Jidáše Galilejského, o kterém jsme se už zmínili, vzniklo proto, že Římané si vedli soupis obyvatel, aby si ohlídali, že lidé platí daně. Poddaní Říma museli platit různé daně, například daň ze zboží, z pozemku nebo z domu. A skutečnost, že výběrčí daní byli velmi nepoctiví, celou situaci ještě zhoršovala. Výběrčí daní si oprávnění ke své činnosti mohli koupit ve veřejné dražbě a svou pravomoc pak využívat k tomu, aby si přišli na velké peníze. Zacheus, vrchní výběrčí daní v Jerichu, zbohatnul tak, že od lidí vymáhal velké částky. (Luk. 19:2, 8) A zřejmě nebyl jediný.

9., 10. a) Jak se Ježíše jeho nepřátelé snažili donutit, aby se v určité politické otázce postavil na něčí stranu? b) Co se učíme z Ježíšovy odpovědi? (Viz úvodní obrázek.)

⁹ Ježíšovi nepřátelé se ho pokusili zahnat do kouta a donutit ho, aby se v otázce daní postavil na něčí stranu. Daň, na kterou se ho zeptali, byla „daň z hlavy“. Byla ve výši jednoho denáru a museli ji odvádět všichni římští poddaní. (Přečti Matouše 22:16–18.) Jestli Židé něco nenáviděli, tak to byla právě tato daň. Byl to pro ně symbol jejich podřízenosti Římu. Herodovi stoupenci, kteří otázku vznesli, doufali, že Ježíš tuto daň veřejně odsoudí, protože pak by mohl být obžalován z podněcování ke vzpouře. Na druhou stranu, kdyby Ježíš řekl, že tato daň je nutné zlo, lidé by ho mohli přestat následovat. Jak se rozhodl?

¹⁰ Ježíš si dal pozor, aby v otázce daní zůstal neutrální. Řekl: „Splácejte ... césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Mat. 22:21) Samozřejmě věděl, že nepoctivost je mezi výběrčími daní běžná, ale nechtěl, aby to odvedlo jeho pozornost. Zaměřoval se na něco mnohem důležitějšího – na Boží království, které bude skutečným řešením všech problémů. Ježíš tím dal vzor svým následovníkům. Neměli bychom se zapojovat do žádných politických diskuzí, bez ohledu na to, jak správná nebo spravedlivá se nám určitá věc může zdát. Křesťané se zaměřují na Boží království a na to, co Bůh považuje za správné. Z toho důvodu nemáme vyhraněné názory ani si nestěžujeme na různé nespravedlnosti, které se dějí. (Mat. 6:33)

11. Jaký je ten nejlepší způsob, jak bojovat s nespravedlností?

¹¹ Mnoha svědkům Jehovovým se podařilo zbavit svých vyhraněných politických názorů, které dřív zastávali. „Na univerzitě jsem měla sociologii, což přispělo k tomu, že jsem začala mít radikální názory,“ říká sestra z Británie. „Chtěla jsem bojovat za práva nás černochů, protože jsme si toho už vytrpěli dost. I když jsem vyhrávala různé debaty, stejně jsem z toho všeho byla znechucená. Nedocházelo mi, že příčiny rasismu jsou v srdci a musí se vykořenit. Když jsem začala studovat Bibli, uvědomila jsem si, že musím začít sama u sebe. A tím, kdo mi na téhle cestě trpělivě pomáhal, byla jedna bělošská sestra. Teď sloužím jako pravidelná průkopnice ve sboru znakového jazyka a učím se, jak zapůsobit na srdce nejrůznějších lidí.“

12. Jakému „kvasu“ se Ježíšovi učedníci měli vyhýbat?

¹² V Ježíšově době se náboženství často míchalo do politiky. V knize Daily Life in Palestine at the Time of Christ se píše: „Náboženské sekty, do kterých různí Židé patřili, více či méně odpovídaly tomu, čemu dnes říkáme politické strany.“ Ježíš proto své učedníky varoval: „Mějte oči stále otevřené, dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův.“ (Mar. 8:15) Když Ježíš na tomto místě mluvil o Herodovi, měl zřejmě na mysli Herodovy stoupence. Další skupinou byli farizeové, kteří chtěli, aby se Židé stali na Římské říši nezávislí. V Matoušově evangeliu je ukázáno, že Ježíš své učedníky varoval také před saducei. Ti chtěli zachovat status quo. Řada z nich totiž měla díky Římu určitou politickou moc. Ježíš svým učedníkům důrazně řekl, aby s „kvasem“ neboli názory těchto tří skupin neměli nic společného. (Mat. 16:6, 12) Je zajímavé, že tento rozhovor se odehrál krátce potom, co lidé chtěli udělat Ježíše králem.

13., 14. a) Jaká situace dokládá, že když se náboženství plete do politiky, vede to k násilí a nespravedlnosti? b) Proč není nikdy správné použít násilí, i když někdo jedná nespravedlivě? (Viz úvodní obrázek.)

¹³ Když se náboženství plete do politiky, často to vede k násilí. Ježíš své následovníky učil, že musí zůstat neutrální, a to byl jeden z důvodů, proč ho přední kněží a farizeové chtěli zabít. Považovali ho totiž za politického i náboženského rivala, který ohrožuje jejich pozici. Řekli: „Jestliže ho necháme tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ (Jan 11:48) Velekněz Kaifáš se proto stal vůdcem těch, kdo chtěli Ježíše zabít. (Jan 11:49–53; 18:14)

¹⁴ Kaifáš poslal vojáky, aby pod rouškou noci Ježíše zatkli. Ježíš o jejich podlém plánu věděl, a tak během poslední večeře řekl apoštolům, ať s sebou vezmou nějaké meče. Na to, aby je naučil něco důležitého, stačily dva. (Luk. 22:36–38) Později během té noci Petr meč vytasil a zaútočil na jednoho z mužů, kteří přišli Ježíše zatknout. Považoval to celé za velkou nespravedlnost a muselo ho to strašně rozzlobit. (Jan 18:10) Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Mat. 26:52, 53) Toto důležité poučení bylo v souladu s modlitbou, kterou Ježíš pronesl ten večer o něco dřív. Modlil se, aby jeho učedníci nebyli částí světa. (Přečti Jana 17:16.) Boj s nespravedlností je něco, co bychom měli přenechat Bohu.

15. Jak Boží Slovo některým lidem pomohlo, aby se změnili?

¹⁵ Sestra z jižní Evropy, o které jsme se už zmínili, došla ke stejnému závěru. Říká: „Na vlastní oči jsem viděla, že násilí nevede ke spravedlnosti. Ti, kdo se k němu uchýlí, často skončí mrtví. A ti, kdo přežijí, obvykle zůstanou zatrpklí. Když jsem se z Bible dozvěděla, že skutečnou spravedlnost na zemi dokáže zajistit jedině Bůh, byla jsem opravdu šťastná. O tomto poselství mluvím s lidmi už 25 let.“ Bratr, který žije v jižní Africe, vyměnil svůj oštěp za „meč ducha“ neboli Boží Slovo. Používá ho k tomu, aby o krásné naději říkal druhým bez ohledu na to, ze kterého jsou kmene. (Ef. 6:17) A potom co se stala svědkem Jehovovým ta sestra ze střední Evropy, vdala se za bratra z etnické skupiny, kterou dřív nenáviděla. Všichni tři se změnili, protože chtěli být jako Ježíš.

16. Jaký kontrast Jehova vidí, když se dívá na dnešní svět?

¹⁶ Udělat takové změny je velmi důležité. Bible přirovnává svět k rozbouřenému a divokému moři, které se nedokáže uklidnit. (Iz. 17:12; 57:20, 21; Zjev. 13:1) Politické otázky v lidech probouzí silné emoce, rozdělují je a vedou k nesmyslnému násilí. My ale zůstáváme sjednocení a máme mezi sebou pokoj. Když se Jehova dívá na tento rozdělený svět, určitě ho hřeje u srdce, když vidí, jaká jednota panuje mezi jeho lidem. (Přečti Sefanjáše 3:17.)

17. a) Jakými třemi způsoby můžeme přispívat k jednotě? b) O čem bude příští článek?

¹⁷ Ukázali jsme si, že k naší jednotě můžeme přispívat třemi způsoby: 1. Důvěřujeme, že všechnu nespravedlnost vyřeší Boží království. 2. V politických otázkách se nepřikláníme na žádnou stranu. 3. Odmítáme násilí. Naši jednotu můžou ale někdy ohrožovat předsudky. V následujícím článku se zaměříme na to, jak tento problém zvládli křesťané v prvním století a jak ho můžeme zvládnout my.