1. Co udělal Jehova pro každého z nás?

JEHOVA k sobě přitáhl každého z nás. (Jan 6:44) Zamysli se nad tím, co to znamená. Když Jehova důkladně zkoumal miliardy lidí po celém světě, našel v tobě něco vzácného – upřímné srdce, které si ho může zamilovat. (1. Par. 28:9) Jehova tě zná, rozumí ti a miluje tě. Není to krásné?

2. Jak Ježíš ukázal, že se Jehova zajímá o každého z nás?

² Jehovovi na tobě velmi záleží. A záleží mu taky na tvých duchovních bratrech a sestrách. Aby nám to Ježíš pomohl pochopit, přirovnal Jehovu k pastýřovi. Co udělá pastýř, který má 100 oveček, když se jedna z nich zatoulá? „Nenechá těch 99 na horách a nevydá se pátrat po té jedné, která bloudí?“ Když ji konečně najde, nebude na ni naštvaný. Bude se radovat. Co se z toho učíme? Každá ovečka je pro Jehovu důležitá. Ježíš řekl: „Můj nebeský Otec [si] nepřeje, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ (Mat. 18:12–14)

3. O čem budeme mluvit v tomhle článku?

³ Nikdy bychom nechtěli, aby se kvůli nám bratři a sestry cítili špatně. Co můžeme dělat, abychom druhým neubližovali a nebyli pro ně kamenem úrazu? A co můžeme dělat, když někdo zraní nás? Na to si odpovíme v tomhle článku. Ale nejdřív si ukážeme, kdo jsou ti „maličcí“, o kterých se píše v 18. kapitole Matouše.

4. Kdo jsou ti „maličcí“?

⁴ Tito „maličcí“ jsou Ježíšovi učedníci bez ohledu na svůj věk. Všichni jsou „jako děti“ v tom smyslu, že jsou ochotní nechat se od Ježíše poučovat. (Mat. 18:3) Pocházejí z různého prostředí a kultur a mají různé názory a osobnost, ale všichni v něj věří. A on je moc miluje. (Mat. 18:6; Jan 1:12)

5. Jak se Jehova cítí, když někdo ublíží někomu z jeho služebníků?

⁵ Všichni tihle „maličcí“ jsou pro Jehovu velmi vzácní. Abychom pochopili jeho pocity, zamysleme se nad tím, co my cítíme k dětem. Máme je moc rádi. Chceme je chránit, protože nejsou tak silné, zkušené ani rozumné jako dospělí. Když někdo ubližuje druhým, bolí nás to, ale když někdo ubližuje dětem, bolí nás to mnohem víc a máme vztek. Podobně chce Jehova chránit nás. Když někdo ublíží někomu z jeho služebníků nebo je pro něj kamenem úrazu, bolí ho to a má vztek. (Iz. 63:9; Mar. 9:42)

6. Jak se podle 1. Korinťanům 1:26–29 svět dívá na Ježíšovy učedníky?

⁶ V jakém dalším ohledu se o Ježíšových učednících dá říct, že jsou „maličcí“? Jaké lidi svět považuje za důležité? Bohaté, slavné a mocné. Jenomže Ježíšovi učedníci takoví většinou nejsou. Proto je svět považuje za nedůležité, nevýznamné „maličké“. (Přečti 1. Korinťanům 1:26–29.) Jehova se na ně ale dívá úplně jinak.

7. Jak si Jehova přeje, abychom se dívali na svoje bratry a sestry?

⁷ Jehova miluje všechny svoje služebníky, ať už mu slouží dlouhé roky, nebo jsou v pravdě jenom krátce. Všichni bratři a sestry jsou pro Jehovu důležití, a proto by měli být důležití i pro nás. Chceme milovat „všechny své bratry“, nejenom některé. (1. Petra 2:17) Měli bychom být ochotní udělat všechno pro to, abychom je chránili a aby cítili, že je máme rádi. Když zjistíme, že jsme někoho urazili nebo mu ublížili, neměli bychom to smést ze stolu s tím, že ten člověk je přecitlivělý a neměl by všechno tak řešit. Proč se může druhých něco dotknout? Někteří bratři a sestry můžou kvůli tomu, v čem vyrůstali, bojovat s pocity méněcennosti. Jiní jsou v pravdě noví, a tak se ještě nenaučili, jak se vyrovnávat s chybami druhých. Ať už je to jakkoli, měli bychom dělat všechno pro to, abychom dali věci do pořádku. Zároveň si ale člověk, který se často uráží, musí uvědomit, že to není dobrý rys a že na tom musí pracovat. Díky tomu se bude dobře cítit on i ostatní.

8. Jaký rozšířený postoj ovlivnil Ježíšovy učedníky?

⁸ Proč Ježíš mluvil o těch „maličkých“? Jeho učedníci se ho předtím zeptali: „Kdo je vlastně největší v nebeském království?“ (Mat. 18:1) Pro hodně Židů v Ježíšově době bylo totiž velmi důležité to, jaké má člověk postavení. Jeden učenec řekl: „Pro čest, pověst, slávu, schválení a úctu lidé žili i umírali.“

9. Co museli Ježíšovi učedníci udělat?

⁹ Ježíš věděl, že jeho učedníci budou muset tvrdě pracovat, aby ze svého srdce odstranili ducha soutěživosti, který byl v židovské společnosti hluboce zakořeněný. Řekl jim: „Ten, kdo je mezi vámi největší, ať se stane jakoby nejmladším a ten, kdo vede, ať je jako ten, kdo slouží.“ (Luk. 22:26) Jako „nejmladší“ se chováme tehdy, když považujeme „druhé za sobě nadřazené“. (Filip. 2:3) Čím víc se snažíme takhle na druhé dívat, tím menší je pravděpodobnost, že jim ublížíme.

10. Kterou Pavlovu radu bychom si měli vzít k srdci?

¹⁰ Každý bratr a sestra nás v něčem převyšují. Když se zaměříme na jejich hezké vlastnosti, nebude pro nás těžké to vidět. Měli bychom si vzít k srdci radu apoštola Pavla, kterou dal Korinťanům: „Čím se lišíš od ostatních? Máš něco, co jsi nedostal? A pokud jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?“ (1. Kor. 4:7) Nikdy bychom na sebe nechtěli strhávat pozornost a myslet si, že jsme lepší než ostatní. Pokud má nějaký bratr skvělé proslovy nebo je nějaká sestra dobrá v zahajování biblických studií, měli by za to připisovat chválu Jehovovi.

11. Jaké poučení vyplývá z Ježíšova podobenství o králi a otrokovi?

¹¹ Potom co Ježíš důrazně upozornil svoje následovníky, aby druhým neubližovali, vyprávěl jim podobenství o králi a jeho otrokovi. Král otrokovi smazal obrovský dluh, který by mu nikdy nedokázal splatit. On sám ale později nebyl ochotný smazat mnohem menší dluh svému spoluotrokovi. Proto dal král toho nemilosrdného otroka uvrhnout do vězení. Poučení? Ježíš řekl: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat s vámi, pokud nebudete každý ze srdce odpouštět svému bratrovi.“ (Mat. 18:21–35)

12. Když nechceme odpustit, jak tím ubližujeme druhým?

¹² Jednání toho otroka neublížilo jenom jemu, ale i druhým. Zaprvé ublížil svému spoluotrokovi, kterého dal bez špetky soucitu „uvrhnout do vězení, dokud dluh nesplatí“. Zadruhé ublížil i ostatním otrokům, kteří to všechno pozorovali. „Když jeho spoluotroci viděli, co se stalo, velmi je to rozrušilo.“ I naše jednání má vliv na druhé. Když se k nám někdo zachová špatně a my mu nechceme odpustit, co se může stát? Zaprvé tím ubližujeme jemu, protože mu odpíráme odpuštění, přehlížíme ho a nedáváme mu najevo svoji lásku. A zadruhé se kvůli nám cítí nepříjemně i ostatní ve sboru, protože vidí, že mezi sebou máme napjaté vztahy.

13. Co se učíme z toho, co zažila jedna průkopnice?

¹³ Když bratrům a sestrám odpouštíme, je to k našemu dobru i k dobru ostatních. Zažila to průkopnice, které budeme říkat Crystal. Jedna sestra ze sboru ji často ranila tím, co řekla. Crystal vypráví: „Její nelaskavá slova mě někdy bodla jako nůž. Když jsme šli do služby, nechtěla jsem s ní jet ani ve stejném autě. Začala jsem ztrácet chuť do služby a bralo mi to radost.“ Crystal si myslela, že má právo se zlobit. Ale nepodlehla sebelítosti ani v sobě neživila zášť. Pokorně uplatnila biblické rady z článku „Odpouštějte ze srdce“, který vyšel ve Strážné věži z 15. října 1999. Nakonec sestře odpustila. Říká: „Teď si uvědomuju, že se všichni snažíme oblékat si novou osobnost a že Jehova nám každý den velkoryse odpouští. Obrovsky se mi ulevilo a zase se mi vrátila radost.“

14. S čím podle Matouše 18:21, 22 možná bojoval Petr a co se učíme z Ježíšovy odpovědi?

¹⁴ Víme, že bychom měli odpouštět, že je to správné. Ale i tak to pro nás může být někdy těžké. Podobně na tom možná byl i apoštol Petr. (Přečti Matouše 18:21, 22.) Co ti může pomoct? Zaprvé přemýšlej, kolik toho Jehova odpouští tobě. (Mat. 18:32, 33) Odpouští nám velkoryse, i když si to nezasloužíme. (Žalm 103:8–10) A navíc „jsme povinni milovat jeden druhého“. Takže odpuštění není otázka volby. Svým bratrům a sestrám to dlužíme. (1. Jana 4:11) Zadruhé přemýšlej, co to přináší, když někomu odpustíš. Můžeš tím pomoct člověku, který ti ublížil, přispět k jednotě ve sboru, chránit svoje přátelství s Jehovou, a navíc se ti obrovsky uleví. (2. Kor. 2:7; Kol. 3:14) A zatřetí se modli k tomu, kdo od nás vyžaduje, abychom odpouštěli. Nedovol Satanovi, aby narušil pokojné vztahy, které máš se spoluvěřícími. (Ef. 4:26, 27) Abychom se do Satanovy pasti nechytili, potřebujeme pomoc od Jehovy.

15. Co můžeme podle Kolosanům 3:13 dělat, když nám bratr nebo sestra ublíží?

¹⁵ Ale co když se tě nějaký bratr nebo sestra něčím hodně dotkne? Co s tím? Udělej všechno pro to, aby sis s tím člověkem udržel pokojný vztah. Upřímně Jehovovi říkej, jak se cítíš. Modli se za toho člověka. A pros Jehovu, aby ti pomohl vidět jeho dobré vlastnosti – ty vlastnosti, které má na něm rád. (Luk. 6:28) Pokud nedokážeš přejít to, co ti udělal, přemýšlej, jak si s ním o tom promluvit. Vždycky je nejlepší předpokládat, že ti neublížil schválně. (Mat. 5:23, 24; 1. Kor. 13:7) Až s ním pak budeš mluvit, vycházej z toho, že to nemyslel špatně. Ale co když se nebude chtít usmířit? Pak se řiď radou: „Snášejte jeden druhého.“ Měj s ním trpělivost. (Přečti Kolosanům 3:13.) A hlavně v sobě nikdy neživ zášť. Mohlo by to poškodit tvůj vztah s Jehovou. Nikdy nedovol, aby se pro tebe něco stalo kamenem úrazu. Tak dokážeš, že Jehovu miluješ víc než cokoli jiného. (Žalm 119:165)

16. Jakou povinnost má každý z nás?

¹⁶ Moc si vážíme toho, že můžeme Jehovovi sloužit jednotně jako „jedno stádo s jedním pastýřem“. (Jan 10:16) To, že jsme jednotná duchovní rodina, nám všem přináší hodně dobrého, a proto kniha Organizovaně sloužíme Jehovovi na straně 165 říká: „Tvou povinností je k její jednotě přispívat.“ Musíme se tedy naučit „dívat se na své bratry a sestry tak, jak se na ně dívá Jehova“. Pro Jehovu jsme všichni jeho milovaní „maličcí“. Díváš se tak na své bratry a sestry i ty? Jehova si všímá každé naší snahy jim pomáhat a pečovat o ně a váží si toho. (Mat. 10:42)

17. K čemu jsme rozhodnutí?

¹⁷ Máme svoje spoluvěřící moc rádi. Proto jsme „rozhodnutí neudělat nic, co by bylo pro bratra kamenem úrazu nebo překážkou“. (Řím. 14:13) Díváme se na bratry a na sestry jako na sobě nadřazené a chceme jim ze srdce odpouštět. Nikdy nedovolme, aby se pro nás chování druhých stalo kamenem úrazu. Spíš „usilujme o to, co vede k pokoji a co slouží k vzájemnému posílení“. (Řím. 14:19)