1. O čem Jehova ujišťuje ty, kdo zhřešili a činí pokání?

 JEHOVA je náš stvořitel, zákonodárce a soudce, ale zároveň je náš milující nebeský Otec. (Žalm 100:3; Iz. 33:22) Když proti němu zhřešíme a upřímně toho litujeme, má nejen pravomoc nám odpustit, ale taky touhu to udělat. (Žalm 86:5) Prostřednictvím proroka Izajáše nás s láskou ujišťuje: „I když jsou vaše hříchy jako šarlat, zbělají jako sníh.“ (Iz. 1:18)

2. Co musíme dělat, abychom měli s druhými hezké vztahy?

² Všichni jsme nedokonalí, a tak občas řekneme nebo uděláme něco, čím druhým ublížíme. (Jak. 3:2) Přesto můžeme mít mezi sebou hezké vztahy. Klíčem k tomu je naučit se odpouštět. (Přísl. 17:9; 19:11; Mat. 18:21, 22) Když se nás druzí něčím dotknou, Jehova chce, abychom jim odpustili. (Kol. 3:13) Máme pro to dobrý důvod. Jehova totiž „velkoryse“ odpouští nám. (Iz. 55:7)

3. O čem budeme mluvit v tomhle článku?

³ V tomhle článku si ukážeme, jak můžeme podobně jako Jehova druhým odpouštět, i když jsme nedokonalí. Odpovíme si na tyhle otázky: Kterými hříchy se musí zabývat starší? Proč nás Jehova povzbuzuje, abychom druhým odpouštěli? A co se můžeme naučit od některých bratrů a sester, kterým druzí hodně ublížili?

4. a) Co musí udělat křesťan, který vážně zhřešil? b) Jaká je úloha starších?

⁴ Závažnými hříchy se musí zabývat starší. Jsou to například ty, o kterých se píše v 1. Korinťanům 6:9, 10. Vážný hřích je hrubým porušením Božího zákona. Když se ho křesťan dopustí, musí prosit Jehovu o odpuštění a říct to starším ve sboru. (Žalm 32:5; Jak. 5:14) Pravomoc úplně odpustit hříchy na základě Ježíšovy výkupní oběti má ale jenom Jehova. Jaká je tedy úloha starších? Jehova je pověřil, aby pomocí Bible rozhodli, jestli ten, kdo zhřešil, může zůstat ve sboru. (1. Kor. 5:12) Mimo jiné budou hledat odpověď na následující otázky: Zhřešil ten člověk úmyslně? Snažil se svůj hřích utajit? Dopouštěl se ho delší dobu? A hlavně, je vidět, že upřímně činí pokání? Mají starší důvod věřit, že mu Jehova odpustil? (Sk. 3:19)

5. Co dobrého přináší práce starších?

⁵ Když se starší s provinilcem sejdou, jejich cílem je rozhodnout tak, jak už bylo rozhodnuto v nebi. (Mat. 18:18) Co dobrého to přináší sboru? Chrání ho to, protože když je nekajícný provinilec vyloučen, nemůže Jehovovým vzácným ovečkám ubližovat. (1. Kor. 5:6, 7, 11–13; Tit. 3:10, 11) Zároveň to může pomoct hříšníkovi, aby činil pokání a Jehova mu mohl odpustit. (Luk. 5:32) Když toho, co udělal, lituje, starší se za něj modlí a prosí Jehovu, aby mu pomohl se duchovně uzdravit. (Jak. 5:15)

6. Když je někdo vyloučený, má pořád ještě šanci, že mu Jehova odpustí?

⁶ Co když ale starší při schůzce s hříšníkem zjistí, že pokání nečiní? V takovém případě ho ze sboru vyloučí. Pokud jednal v rozporu se zákony země, ve které žije, před následky ho nebudou chránit. Jehova vládám dovoluje, aby soudili a potrestali kohokoli, kdo porušuje zákon – bez ohledu na to, jestli činí pokání, nebo ne. (Řím. 13:4) Když se ale ten člověk později vzpamatuje, upřímně lituje toho, co udělal, a změní se, Jehova je ochotný mu odpustit. (Luk. 15:17–24) A to platí i v případě, že se dopustil velmi vážných hříchů. (2. Par. 33:9, 12, 13; 1. Tim. 1:15)

7. V jakém smyslu můžeme odpustit někomu, kdo proti nám zhřešil?

⁷ Jsme rádi, že to není na nás, abychom rozhodovali, jestli Jehova někomu odpustí, nebo ne. V něčem se ale rozhodnout musíme. Co je to? Jde o situace, kdy někdo svým hříchem, třeba i vážným, ublíží nám osobně. Možná se nám omluví a prosí o odpuštění, ale možná taky ne. I tak se můžeme rozhodnout, že mu odpustíme, a to v tom smyslu, že vůči němu přestaneme chovat zášť a už se na něj nebudeme zlobit. Musíme si ale přiznat, že to není jednoduché a že to chce čas, hlavně když nás někdo hluboce zranil. Strážná věž z 15. září 1994 k tomu říká: „Odpustit hříšníkovi neznamená jeho hřích schvalovat. Když křesťan odpustí, znamená to, že tu záležitost nechává s důvěrou v Jehovových rukách. On je spravedlivý Soudce celého vesmíru a v pravý čas prosadí spravedlnost.“ Proč si Jehova přeje, abychom odpouštěli a nechali spravedlnost v jeho rukách?

8. K čemu nás motivuje vděčnost za to, jak je k nám Jehova milosrdný?

⁸ Když odpouštíme, projevujeme tím vděčnost. V jednom podobenství Ježíš přirovnal Jehovu k pánovi, který svému otrokovi odpustil tak obrovský dluh, že by ho nikdy nemohl splatit. On ale nebyl ochotný zachovat se stejně k jinému otrokovi, který mu dlužil mnohem míň. (Mat. 18:23–35) Co nás tím Ježíš chtěl naučit? Pokud jsme vděční za to, jak je k nám Jehova milosrdný, motivuje nás to, abychom odpouštěli druhým. (Žalm 103:9) Před lety bylo ve Strážné věži napsáno: „Bez ohledu na to, kolikrát odpustíme svým bližním, nikdy se to nevyrovná tomu, v jaké míře Bůh milosrdně odpouští nám prostřednictvím Krista.“

9. Ke komu je Jehova milosrdný? (Matouš 6:14, 15)

⁹ Když odpouštíme, Jehova odpouští nám. Jehova je milosrdný k těm, kdo jsou milosrdní. (Mat. 5:7; Jak. 2:13) Ježíš to jasně ukázal, když své následovníky učil, jak se mají modlit. (Přečti Matouše 6:14, 15.) Vidíme to i z toho, co Jehova dávno předtím řekl Jobovi. Tenhle věrný Boží služebník musel snášet zraňující slova Elifaze, Bildada a Cofara. Jehova mu ale řekl, aby se za ně modlil. Když to udělal, odměnil ho. (Job 42:8–10)

10. Proč nám škodí, když se na někoho pořád zlobíme? (Efezanům 4:31, 32)

¹⁰ Když se na někoho pořád zlobíme, škodíme sami sobě. Hněv je jako těžké břemeno a Jehova nám přeje, abychom se ho zbavili a aby se nám tak ulevilo. (Přečti Efezanům 4:31, 32.) Vybízí nás: „Přestaň se zlobit a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Řídit se touhle radou je moudré. Pokud se na někoho pořád zlobíme, může to mít negativní vliv na naše zdraví a psychiku. (Přísl. 14:30) Snažit se někoho potrestat tím, že jsme na něho naštvaní, je stejné jako snažit se ho otrávit tím, že vypijeme jed. Pokud mu ale odpustíme, sami sobě tím prospějeme. (Přísl. 11:17) Získáme vnitřní klid a budeme schopní dál sloužit Jehovovi.

11. Co říká Bible o pomstě? (Římanům 12:19–21)

¹¹ Právo se mstít má jenom Jehova. Jehova nám nedovolil, abychom se mstili těm, kdo nám ublížili. (Přečti Římanům 12:19–21.) Na rozdíl od něj jsme nedokonalí a nemáme všechny informace, a proto nedokážeme posoudit věci správně. (Hebr. 4:13) Navíc je náš pohled někdy zkreslený emocemi. Jehova podnítil Jakuba, aby napsal: „Lidský hněv … nevede k tomu, co je správné v Božích očích.“ (Jak. 1:20) Můžeme si být jistí, že Jehova udělá to, co je správné, a postará se, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.

12. Jak můžeme dát najevo, že důvěřujeme v Jehovovu spravedlnost?

¹² Když odpouštíme, dáváme tím najevo, že důvěřujeme v Jehovovu spravedlnost. Tím, že necháme věci v jeho rukou, projevíme důvěru v to, že napraví všechny škody způsobené hříchem. V novém světě se už na citové rány „nebude vzpomínat ani nebudou tížit srdce“. (Iz. 65:17) Je ale vůbec možné zbavit se hněvu a hořkosti, které v sobě možná máme, když nám někdo hodně ublížil? Podívejme se, jak se to některým bratrům a sestrám povedlo.

13., 14. Co ses o odpouštění naučil z příběhu Tonyho a Josého?

¹³ Mnozí bratři a sestry se rozhodli odpustit, i když zažili hrozné věci. Co dobrého jim to přineslo?

¹⁴ Tony * žije na Filipínách. Dlouho před tím, než poznal pravdu, se dozvěděl, že muž jménem José mu zavraždil staršího bratra. V té době byl Tony hodně agresivní a chtěl se pomstít. Když Josého propustili z vězení, Tony přísahal, že ho najde a zabije. Dokonce si kvůli tomu koupil zbraň. Mezitím ale začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Říká: „Díky studiu jsem pochopil, že se musím v hodně věcech změnit. Došlo mi, že se musím zbavit i toho vzteku, který v sobě mám.“ Časem se dal pokřtít a později se stal sborovým starším. Představ si, jak ho překvapilo, když zjistil, že se dal pokřtít i José. Když se setkali, objali se a Tony Josému řekl, že mu odpustil. Tony vzpomíná, že ho v tu chvíli zaplavila nepopsatelná radost. Jehova ho úžasným způsobem odměnil.

15., 16. Co ses o odpouštění naučil z příběhu Petera a Sue?

¹⁵ V roce 1985 byli Peter a Sue na shromáždění v sále Království. Najednou došlo k obrovskému výbuchu. Nějaký muž nastražil v sále bombu. Sue utrpěla vážná zranění. Od té doby má poškozený zrak a sluch a natrvalo přišla o čich. Peter a Sue si často říkali: Co to bylo za člověka, že udělal něco tak strašného? O mnoho let později byl ten muž, který nebyl svědkem Jehovovým, zatčen a odsouzen na doživotí. Když Peter a Sue dostali otázku, jestli mu odpustili, odpověděli: „Jehova nás učí, že když se nezbavíme hněvu a zahořklosti, může nám to fyzicky, citově i duševně ublížit. Proto jsme krátce po té události prosili Jehovu, aby nám pomohl se těch negativních pocitů zbavit a jít dál.“

¹⁶ Je to pro ně lehké? Ne vždycky. Říkají: „Následky zranění, která Sue utrpěla, nám občas hodně znepříjemní život. V takových chvílích se v nás zase probudí hněv. Snažíme se ale v těch pocitech neutápět, a tak se pokaždé rychle vytratí. Můžeme upřímně říct, že když se ten člověk stane naším bratrem, budeme moc rádi. Tenhle zážitek nám pomohl pochopit, jak osvobozující jsou biblické zásady. Osvobozují nás v tolika ohledech, že si to ani neumíme představit. Taky nás utěšuje, že Jehova všechny škody už brzo napraví.“

17. Co ses o odpouštění naučil z příběhu Myry?

¹⁷ Myra poznala pravdu, když už byla vdaná a měla dvě malé děti. Její manžel se ale svědkem nestal. Později jí byl nevěrný a opustil rodinu. Myra vzpomíná: „Když od nás manžel odešel, měla jsem podobné pocity jako mnoho jiných lidí, které zradil někdo blízký. Byla jsem v šoku, nemohla jsem tomu uvěřit, cítila jsem smutek, lítost a hněv a obviňovala jsem sama sebe.“ Manželství se rozpadlo, ale bolest zůstala. Myra pokračuje: „Tyhle pocity se ve mně praly celé měsíce a mně došlo, že mají dopad na můj vztah s Jehovou a s druhými.“ Po čase se dokázala svého hněvu zbavit a říká, že bývalému manželovi nepřeje nic špatného. Doufá, že si jednou i on najde cestu k Jehovovi. Myra nežije minulostí. I když byla na výchovu sama, podařilo se jí dětem pomoct, aby si zamilovaly Jehovu. Z toho, že mu dnes může sloužit spolu s nimi i s jejich rodinami, má velkou radost.

18. Čím si můžeme být naprosto jistí?

¹⁸ Je uklidňující vědět, že nemusíme lidi soudit my. O tenhle důležitý úkol se postará nejvyšší soudce, Jehova. (Řím. 14:10–12) Můžeme si být naprosto jistí, že každého posoudí podle svých dokonalých měřítek toho, co je správné a co nesprávné. (1. Mojž. 18:25; 1. Král. 8:32) Nikdy nerozhodne nespravedlivě.

19. Co Jehova jako dokonalý soudce udělá?

¹⁹ Nemůžeme se dočkat, až Jehova úplně odstraní všechny následky nedokonalosti a hříchu. Jednou provždy vyléčí všechny naše nemoci a zahojí naše citové šrámy. (Žalm 72:12–14; Zjev. 21:3, 4) Už si na ně nikdy nevzpomeneme. Než ta doba přijde, můžeme Jehovu napodobovat a tak jako on druhým odpouštět. Za tuhle úžasnou schopnost jsme mu ze srdce vděční.