1. Proč nás Jehova nesrovnává s druhými?

JEHOVA miluje rozmanitost. Je to vidět z toho, co vytvořil, včetně lidí. Každý z nás je jedinečný. Jehova tě tedy nikdy nesrovnává s druhými. Zkoumá tvoje srdce – to, jaký jsi uvnitř. (1. Sam. 16:7) Bere taky v úvahu tvoje silné i slabé stránky a prostředí, ve kterém jsi vyrůstal. A nechce po tobě víc, než mu můžeš dát. Měli bychom ho v tom napodobovat a dívat se na sebe tak, jak se na nás dívá on. Pak budeme mít na sebe „zdravý pohled“ – nebudeme si o sobě myslet moc ani se nebudeme podceňovat. (Řím. 12:3)

2. Proč není dobré srovnávat se s druhými?

² Od druhých se toho samozřejmě můžeme hodně naučit. Možná známe bratra nebo sestru, kteří jsou šikovní ve službě. (Hebr. 13:7) Když si budeme všímat, jak to dělají, můžeme se sami zlepšit. (Filip. 3:17) Brát si z někoho příklad je ale něco jiného než srovnávat se s ním a zakládat na tom svoji hodnotu. To by mohlo vést k závisti, sklíčenosti, nebo dokonce pocitům bezcennosti. Jak jsme se dozvěděli z předchozího článku, soupeřit s druhými ve sboru by nám taky mohlo duchovně uškodit. Jehova nás proto s láskou vybízí: „Ať každý zkoumá své vlastní skutky. Potom bude jeho radost vyplývat z toho, co dělá on sám, a ne ze srovnání s někým jiným.“ (Gal. 6:4)

3. Z jakého duchovního pokroku máš radost?

³ Jehova chce, aby ses radoval z toho, co se ti v duchovním ohledu podařilo. Například pokud ses dal pokřtít, můžeš být nadšený, že jsi tohoto cíle dosáhl. Bylo to tvoje vlastní rozhodnutí. Udělal jsi to z lásky k Bohu. Přemýšlej o tom, jaký pokrok jsi od té doby udělal. Baví tě víc čtení a studium Bible? Máš promyšlenější modlitby a modlíš se víc ze srdce? (Žalm 141:2) Umíš ve službě lépe začínat rozhovory a používat nástroje, které k tomu máme? A pokud máš rodinu, pomohl ti Jehova být lepším manželem, manželkou nebo rodičem? Z toho, jaký pokrok jsi v těchto oblastech udělal, můžeš mít velkou radost.

4. Co se dozvíme v tomto článku?

⁴ Ze svého duchovního pokroku se můžou radovat i druzí a my jim v tom můžeme pomáhat. Taky jim můžeme pomáhat, aby se nesrovnávali s druhými. V článku uvidíme, co v tomto ohledu můžou udělat rodiče pro děti, manželé jeden pro druhého a starší a další ve sboru pro své bratry a sestry. Nakonec si ukážeme některé biblické zásady, které nám můžou pomoct dávat si rozumné cíle – takové, při kterých bereme v úvahu svoje schopnosti a okolnosti.

5. Co by podle Efezanům 6:4 rodiče neměli dělat?

⁵ Rodiče by si měli dávat pozor, aby nesrovnávali jedno dítě s druhým nebo aby od něj neočekávali víc, než čeho je schopné. Kdyby to dělali, mohlo by to dítě skličovat. (Přečti Efezanům 6:4.) Sestra Sačiko * říká: „Učitelé ode mě očekávali víc než od mých spolužáků. Kromě toho maminka chtěla, abych se dobře učila a vydávala tak dobré svědectví svému učiteli a nevěřícímu tatínkovi. Vlastně chtěla, abych v testech vždycky získala sto procent, což ale bylo nad moje síly. I když už jsem ze školy dávno pryč, stejně si občas říkám, jestli to nejlepší, co pro Jehovu dělám, je dost dobré.“

6. Co se můžou rodiče naučit ze Žalmu 131:1, 2?

⁶ Cenné poučení pro rodiče je v Žalmu 131:1, 2. (Přečti.) Král David řekl, že neusiluje „o věci, které jsou příliš velké“ ani o to, co je nad jeho možnosti. Díky tomu, že byl pokorný a skromný, se „uklidnil a utišil“. Co se z jeho slov můžou naučit rodiče? Můžou být pokorní a taky skromní nejenom v tom, co očekávají od sebe, ale taky v tom, co očekávají od svých dětí. Dítě můžou uklidnit tím, že mu poukážou na jeho silné a slabé stránky a pomůžou mu dát si rozumné cíle. Sestra Marina vzpomíná: „Maminka mě nikdy nesrovnávala s mými třemi sourozenci ani s jinými dětmi. Učila mě, že každý má jiné dary a že každý je pro Jehovu drahocenný. Díky ní se s druhými moc nesrovnávám.“

7., 8. Jak může manžel projevovat úctu své manželce?

⁷ Manžel musí své ženě projevovat úctu. (1. Petra 3:7) Mít k někomu úctu znamená věnovat mu mimořádnou pozornost a vážit si ho. Manžel to například dělá tak, že s manželkou jedná důstojně. Nechce po ní víc, než čeho je schopná, a rozhodně ji nesrovnává s jinými ženami. Kdyby to dělal, k čemu by to mohlo vést? Manžel naší sestry, která se jmenuje Rosa, není svědek Jehovův a často ji porovnává s jinými ženami. Jeho krutá slova podkopala její sebedůvěru a vyvolala v ní pocit, že ji nikdo nemůže mít rád. Říká: „Potřebuju neustále ujišťovat o tom, že si mě Jehova váží.“ Naproti tomu křesťanský manžel projevuje svojí manželce úctu. Ví, že to má vliv na jeho vztah s ní i na jeho vztah s Jehovou. *

⁸ Manžel, který si váží svojí manželky, ji ujišťuje o své lásce a chválí ji. (Přísl. 31:28) Katerině, o které jsme mluvili v předchozím článku, tímto způsobem manžel pomohl překonat pocity méněcennosti. V dětství ji matka ponižovala a často ji srovnávala s jinými dívkami, včetně jejích kamarádek. Vedlo to k tomu, že začala posuzovat svoji hodnotu na základě srovnávání s ostatními. A dělala to i potom, co poznala pravdu. Její manžel jí ale pomohl s tímto sklonem bojovat a mít na sebe vyrovnanější pohled. Katerina říká: „Miluje mě, chválí mě za to dobré, co dělám, a modlí se za mě. Taky mi připomíná Jehovovy krásné vlastnosti a pomáhá mi přemýšlet pozitivně.“

9., 10. Jak starostliví starší pomohli jedné sestře překonat sklon srovnávat se s druhými?

⁹ Jak můžou starší pomáhat těm, kdo mají sklon se s druhými srovnávat? Zamysleme se nad naší sestrou Chanuni. Když byla malá, málokdy slyšela pochvalu. Vzpomíná: „Byla jsem stydlivá a měla jsem pocit, že jiné děti jsou lepší než já. Kam až mi paměť sahá, vždycky jsem se srovnávala s druhými.“ Dělala to dokonce i potom, co poznala pravdu. Vedlo to k tomu, že se ve sboru cítila zbytečná. Dnes ale slouží jako průkopnice a je šťastná. Co jí pomohlo dívat se na sebe jinak?

¹⁰ Chanuni říká, že jí pomohli milující a starostliví starší. Ujišťovali ji, že je důležitou součástí sboru, a chválili ji za její věrnost. Napsala: „Párkrát mě starší poprosili, abych povzbudila sestry, které to potřebovaly. Díky tomu, že mě tím pověřili, jsem se cítila užitečná. Vzpomínám si, jak mi laskaví starší poděkovali za to, že jsem povzbudila nějaké mladší sestry. Pak mi přečetli 1. Tesaloničanům 1:2, 3. Hrozně mě to potěšilo. Teď si svého místa v Jehovově organizaci vážím a vděčím za to hlavně těmto skvělým pastýřům.“

11. Jak můžeme pomoct těm, „kdo jsou zdrcení a skleslí“? (Izajáš 57:15)

¹¹ Přečti Izajáše 57:15. Jehova se velmi zajímá o ty, „kdo jsou zdrcení a skleslí“. Takové milované bratry a sestry tedy může povzbudit každý z nás, nejenom starší. Můžeme to dělat například tak, že se o ně budeme upřímně zajímat. Jehova chce, aby prostřednictvím nás cítili, že je jako svoje drahocenné ovečky miluje. (Kol. 3:12) Můžeme jim taky pomáhat tím, že budeme pokorní a skromní. Nechceme na sebe strhávat pozornost a vyvolávat tak v druhých závist. Naopak svoje schopnosti a znalosti používáme ke vzájemnému povzbuzení. (1. Petra 4:10, 11)

12. Proč se obyčejní lidé cítili s Ježíšem dobře? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹² O tom, jak jednat s druhými, se můžeme hodně naučit od Ježíše. Byl to největší člověk, jaký kdy žil. Přesto byl mírný a měl pokorné srdce. (Mat. 11:28–30) Nechlubil se tím, jak je inteligentní a co všechno ví. Když vyučoval, mluvil jednoduše a používal krásná přirovnání, která působila na srdce obyčejných lidí. (Luk. 10:21) Na rozdíl od arogantních náboženských vůdců nikdy v druhých nevyvolával pocit, že jsou pro Boha bezcenní. (Jan 6:37) S nevýznamnými lidmi jednal důstojně.

13. Jak byla Ježíšova laskavost a láska vidět z toho, jak jednal se svými učedníky?

¹³ Ježíšova laskavost a láska byly vidět z toho, jak jednal se svými učedníky. Věděl, že mají různé schopnosti a okolnosti. Nepověřil je proto stejnými úkoly ani od nich neočekával, že budou stejně výkonní ve službě. Naopak si vážil úsilí každého, kdo sloužil celou duší. To, že chápal okolnosti druhých, je vidět z podobenství o talentech. Pán z tohoto podobenství svěřil každému ze svých otroků práci „podle jeho schopností“. Jeden ze dvou pracovitých otroků získal víc než ten druhý. Ale pán pochválil oba stejnými slovy: „Výborně, dobrý a věrný otroku!“ (Mat. 25:14–23)

14. Jak můžeme Ježíše napodobovat v tom, jak jednal s druhými?

¹⁴ Ježíš jedná laskavě a láskyplně i s námi. Ví, že se naše schopnosti a okolnosti mění, a má radost, když děláme to nejlepší, co můžeme. My bychom s druhými měli jednat stejně. Nikdy bychom v nikom z našich bratrů a sester nechtěli vyvolat pocit, že je k ničemu nebo že by se měl stydět, protože nemůže dělat tolik, co druzí. Naopak vyhledávejme příležitosti, kdy je můžeme chválit za to, že Jehovovi slouží nejlépe, jak umí.

15., 16. Jak Midori pomohlo to, že si dávala rozumné cíle?

¹⁵ Díky duchovním cílům má náš život směr a smysl. Důležité ale je, dávat si cíle podle svých schopností a okolností, ne podle schopností a okolností druhých. Pak by nás totiž čekalo jen zklamání a rozčarování. (Luk. 14:28) Zamysleme se nad tím, co zažila průkopnice Midori.

¹⁶ Její otec, který není svědek, ji v dětství ponižoval a srovnával se sourozenci a spolužáky. „Měla jsem pocit, že nestojím za nic,“ říká Midori. Postupně si ale začala víc věřit. Dodává: „Každý den jsem si četla Bibli, abych měla vnitřní klid a cítila, že mě Jehova miluje.“ Kromě toho si dávala rozumné cíle a konkrétně se modlila, aby jí Jehova pomohl jich dosáhnout. Díky tomu mohla mít radost ze svého duchovního pokroku.

17. Jak si můžeme „vytvářet nový způsob myšlení“ a k čemu to povede?

¹⁷ Negativní pocity a myšlenky nezmizí přes noc. Jehova nás proto vybízí: „Měli byste si vytvářet nový způsob myšlení.“ (Ef. 4:23, 24) K tomu je samozřejmě zapotřebí se modlit, studovat Boží Slovo a rozjímat. Pokračuj v těch věcech a pros Jehovu o sílu. Jeho svatý duch ti pomůže překonat sklon se s druhými srovnávat. Jehova ti taky pomůže rozpoznat a rychle vykořenit závist nebo pýchu, pokud v tvém srdci vyrostou.

18. Jak tě můžou utěšit slova z 2. Paralipomenon 6:29, 30?

¹⁸ Přečti 2. Paralipomenon 6:29, 30. Jehova zná naše srdce. Ví taky, s čím bojujeme – s duchem světa a s vlastní nedokonalostí. Když vidí, jak těžký boj s těmito negativními vlivy svádíme, miluje nás ještě víc.

19. K čemu Jehova přirovnává to, co k nám cítí?

¹⁹ To, co k nám Jehova cítí, přirovnává k poutu mezi maminkou a jejím děťátkem. (Iz. 49:15) Příkladem takové maminky je Rachel. Píše: „Moje Stephanie se narodila předčasně. Když jsem ji poprvé viděla, byla maličká a bezbranná. První měsíc musela být v inkubátoru, ale v nemocnici mi dovolili, abych si ji každý den chovala. Díky těmto chvílím plným něhy se mezi námi vytvořilo blízké pouto. Teď je jí šest a je menší než jiné děti v jejím věku. Moc ji miluju, protože hodně bojovala o život a přinesla mi tolik radosti.“ Je velkou útěchou vědět, že takovou hlubokou lásku k nám cítí Jehova, když vidí, jak bojujeme, abychom mu sloužili celou duší.

20. Z čeho se můžeš radovat?

²⁰ Když sloužíš Jehovovi, jsi jedinečným a vzácným členem jeho rozmanité rodiny. Jehova tě k sobě nepřitáhl proto, že jsi lepší než jiní lidé. Podíval se do tvého srdce a viděl, že jsi mírný a ochotný se učit a měnit. (Žalm 25:9) Buď si jistý, že je šťastný, když mu dáváš to nejlepší. Tvoje vytrvalost a věrnost jsou důkazem, že máš upřímné a dobré srdce. (Luk. 8:15) Dál Jehovovi dávej to nejlepší. Pak budeš mít pádný důvod radovat se z toho, co děláš ty sám.