1. K čemu může vést soupeřivost?

ŘADU lidí ve světě žene soupeřivost k tomu, že jednají sobecky. Podnikatel se možná uchýlí k bezohledné taktice, aby získal výhodu nad konkurencí. Sportovec záměrně zraní protihráče, aby jeho tým vyhrál. Student podvádí u přijímacích zkoušek, aby se dostal na prestižní univerzitu. Jako křesťané si uvědomujeme, že takové jednání je špatné, patří ke „skutkům těla“. (Gal. 5:19–21) Mohlo by se ale stát, že by někteří vyvolávali soupeřivost ve sboru, aniž by si to uvědomovali? Je důležité se nad tím zamyslet, protože soupeřivost by mohla narušit jednotu naší duchovní rodiny.

2. O čem budeme mluvit v tomhle článku?

² V tomhle článku budeme mluvit o vlastnostech, které by nás mohly vést k tomu, že budeme soupeřit se svými bratry. Taky budeme přemýšlet o věrných mužích a ženách z biblických dob, kteří se k soupeření nenechali vyprovokovat. Nejdřív si ale ukážeme, jak můžeme zkoumat svoje pohnutky.

3. Jaké otázky bychom si měli klást?

³ Je dobré se čas od času zamyslet nad svými pohnutkami. Můžeme se sami sebe zeptat: Určuju svoji hodnotu tím, že se srovnávám s druhými? Dělám něco jenom proto, že chci být nejlepší nebo aspoň lepší než konkrétní bratr nebo sestra? Nebo chci prostě dávat to nejlepší Jehovovi? Proč bychom si takové otázky měli klást? Podívejme se, co k tomu říká Bible.

4. Proč bychom se podle Galaťanům 6:3, 4 neměli srovnávat s druhými?

⁴ Bible nás vybízí, abychom se s druhými nesrovnávali. (Přečti Galaťanům 6:3, 4.) Proč? Kdybychom si mysleli, že jsme v něčem lepší než někdo jiný, mohli bychom zpychnout. Na druhou stranu, kdybychom si mysleli, že jsme horší, mohlo by nás to sklíčit. Tak jako tak bychom na sebe neměli zdravý pohled. (Řím. 12:3) Katerina, * která žije v Řecku, říká: „Dřív jsem se srovnávala s lidmi, kteří podle mě byli hezčí, šikovnější ve službě a uměli se líp spřátelit s druhými. Připadala jsem si kvůli tomu bezcenná.“ Nesmíme zapomínat, že Jehova nás k sobě nepřitáhl proto, že jsme krásní, výřeční nebo oblíbení, ale proto, že věděl, že si jeho i jeho Syna zamilujeme. (Jan 6:44; 1. Kor. 1:26–31)

5. Co se učíme z toho, co se stalo Hjunovi?

⁵ Můžeme si taky položit otázku: Jsem známý jako člověk, který kolem sebe šíří pokoj nebo se s druhými často nepohodnu? Přemýšlej, co zažil Hjun z Jižní Koreje. V době, kdy už sloužil jako starší, se na ostatní jmenované bratry díval jako na svoje soupeře. Říká: „Byl jsem vůči nim kritický a často jsem nesouhlasil s tím, co řekli.“ K čemu to vedlo? Přiznává: „Svým postojem jsem narušoval jednotu sboru.“ Někteří Hjunovi přátelé mu pomohli pochopit, v čem je problém. Hjun svůj postoj změnil a teď je z něj skvělý starší. Když zjistíme, že místo abychom šířili pokoj, máme sklon s druhými soupeřit, musíme s tím něco udělat.

6. Které nežádoucí vlastnosti můžou podle Galaťanům 5:26 vést k soupeřivosti?

⁶ Přečti Galaťanům 5:26. Které nežádoucí vlastnosti můžou vést k soupeřivosti? Jedna z nich je samolibost. Samolibý člověk je pyšný a sobecký. Další špatnou vlastností je závist. Závistivý člověk nejenom chce něco, co má někdo jiný, ale zároveň by byl rád, kdyby o to ten druhý člověk přišel. Závist je vlastně projev nenávisti. Takovým hrozným vlastnostem se chceme obloukem vyhýbat.

7. K čemu by se dalo přirovnat, jakou škodu může způsobit samolibost a závist?

⁷ Samolibost a závist se dají přirovnat k nečistotám v palivu, které pohání letadlo. Letadlo možná vzlétne, ale nečistoty můžou zablokovat palivové potrubí, takže motory přestanou těsně před přistáním fungovat a letadlo spadne. Podobně může někdo nějakou dobu sloužit Jehovovi. Ale když ho k tomu motivuje samolibost a závist, čeká ho pád. (Přísl. 16:18) Přestane Jehovovi sloužit a ublíží sobě i druhým. Jak si ale můžeme na samolibost a závist dávat pozor?

8. Jak můžeme bojovat se samolibostí?

⁸ V boji se samolibostí nám pomůže, když budeme pamatovat na radu, kterou dal apoštol Pavel Filipanům: „Nic nedělejte ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s pokorou považujte druhé za sobě nadřazené.“ (Filip. 2:3) Pokud druhé považujeme za sobě nadřazené, nebudeme soupeřit s těmi, kdo mají větší nadání nebo schopnosti. Naopak jim to budeme přát. A to zvlášť když svoje schopnosti používají ve službě Jehovovi. A když se Pavlovou radou budou řídit i oni, dokážou se zaměřovat na naše silné stránky. Díky tomu budeme všichni přispívat k pokoji a jednotě ve sboru.

9. Jak můžeme potlačovat svůj sklon k závisti?

⁹ A jak můžeme potlačovat svůj sklon druhým závidět? Pomůže nám pokora, díky které si uvědomujeme vlastní nedostatky a omezení. Když jsme pokorní, nesnažíme se dokázat, že jsme nadanější a schopnější než všichni kolem nás. Spíš se od těch šikovnějších budeme chtít něco naučit. Když má například nějaký bratr ve sboru skvělé přednášky, můžeme se ho zeptat, jak si je připravuje. Když nějaká sestra dobře vaří, můžeš ji poprosit o tipy, jak se v tom zlepšit. A když je pro mladého křesťana těžké se s někým skamarádit, může si nechat poradit od někoho, komu to jde. Když to tak budeme dělat, pomůže nám to druhým nezávidět a ještě se sami v něčem zlepšíme.

10. Do jaké situace se dostal Gideon?

¹⁰ Uvažuj, k čemu jednou došlo mezi Gideonem, který byl z kmene Manasse, a muži z kmene Efrajim. Jehova pomohl Gideonovi a jeho 300 mužům k pozoruhodnému vítězství, na které mohli být patřičně hrdí. Efrajimovci ale za Gideonem přišli, ne aby ho pochválili, ale aby mu to vyčetli. Zřejmě se jich dotklo, že je Gideon už na začátku nezavolal, aby šli proti Božím nepřátelům bojovat s ním. Tolik jim záleželo na cti svého kmene, že zapomněli, co je opravdu důležité – Gideon právě přinesl čest Jehovovu jménu a ochránil jeho lid. (Soud. 8:1)

11. Jak Gideon odpověděl Efrajimovcům?

¹¹ Gideon Efrajimovcům pokorně řekl: „Co jsem udělal ve srovnání s vámi?“ Pak jim připomněl, k čemu Jehova pomohl jim. „Po těchto slovech se uklidnili.“ (Soud. 8:2, 3) Pro zachování pokoje mezi Božími služebníky byl Gideon ochotný dát svoji hrdost stranou.

12. Co se učíme od Efrajimovců a co od Gideona?

¹² Co se z toho příběhu můžeme naučit? Z toho, jak se zachovali Efrajimovci, se učíme, že spíš než na vlastní cti by nám mělo záležet na tom, abychom přinášeli čest Jehovovi. Hlavy rodin a starší se zase můžou něco naučit od Gideona. Když někoho rozzlobí něco, co jsme udělali, měli bychom se snažit vidět věci z jeho pohledu. A taky ho můžeme pochválit za to, co se mu povedlo. K tomu budeme potřebovat pokoru, zvlášť když ten člověk zjevně vidí situaci nesprávně. Ale pokoj je mnohem cennější než naše hrdost.

13. Co těžkého Hana zažívala a co jí pomohlo to zvládnout?

¹³ Přemýšlej taky o Haně. Měla za manžela Levitu Elkanu, který ji velmi miloval. Elkana měl ještě jednu manželku, Peninnu. Hanu miloval víc než Peninnu, jenže „Peninna měla děti, ale Hana děti neměla“. Kvůli tomu se jí Peninna „neustále posmívala, protože jí chtěla ublížit“. Jak se Hana cítila? Byla z toho zoufalá. „Plakala a nejedla.“ (1. Sam. 1:2, 6, 7) V Bibli se ale nepíše nic o tom, že by se Peninně nějak mstila. Vylila své srdce Jehovovi a důvěřovala mu, že to napraví. Začala se Peninna k Haně chovat jinak? To se z Bible nedozvídáme. Víme ale, že Hana znovu získala vnitřní klid. „Její tvář už nebyla skleslá.“ (1. Sam. 1:10, 18)

14. Co se učíme od Hany?

¹⁴ Co se od Hany můžeme naučit? Když se s tebou někdo snaží soupeřit, pamatuj, že je jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. Nemusíš se do toho nechat zatáhnout. Neoplácej mu zlo zlem, ale udělej něco pro to, abyste mezi sebou měli pokojný vztah. (Řím. 12:17–21) I když na to nezareaguje, ty nepřijdeš o vnitřní klid.

15. Co měli Apollos a Pavel společného?

¹⁵ A ještě se zamysli, co se učíme od učedníka Apolla a apoštola Pavla. Oba dva skvěle znali Písmo. Oba byli známí a vlivní učitelé. A oba pomohli mnoha lidem stát se Kristovými učedníky. Ale ani jeden z nich nepovažoval toho druhého za soupeře.

16. Jak bys popsal Apolla?

¹⁶ Apollos „pocházel z Alexandrie“, která byla v 1. století střediskem vzdělanosti. Byl to výborný řečník a „dobře znal Písmo“. (Sk. 18:24) Když byl v Korintu, někteří ve sboru dávali najevo, že ho mají radši než jiné bratry, včetně Pavla. (1. Kor. 1:12, 13) Podporoval Apollos takové názory, které sbor rozdělovaly? Nic takového určitě nedělal. Nějakou dobu potom, co Apollos z Korintu odešel, ho Pavel vybízel, aby se tam vrátil. (1. Kor. 16:12) To by Pavel nikdy neudělal, kdyby měl pocit, že Apollos sbor rozděluje. Je jasné, že Apollos používal svoje nadání správným způsobem. Oznamoval dobrou zprávu a posiloval bratry. Taky si můžeme být jistí, že Apollos byl pokorný. Například nečteme nic o tom, že by se urazil, když mu Aquila a Priscilla „přesněji ... vysvětlili Boží cestu“. (Sk. 18:24–28)

17. Jak Pavel přispíval k pokoji?

¹⁷ Apoštol Pavel si uvědomoval, že Apollos dělá spoustu dobré práce. Neměl ale pocit, že by ho to nějak ohrožovalo. Z rady, jakou dal sboru v Korintu, je vidět jeho pokora, skromnost a rozumnost. Místo aby mu lichotilo, že někteří říkají: „Patřím Pavlovi“, obracel veškerou pozornost na Jehovu a Ježíše. (1. Kor. 3:3–6)

18. Co se učíme od Apolla a Pavla? (1. Korinťanům 4:6, 7)

¹⁸ V čem jsou pro nás Apollos a Pavel příkladem? Možná děláme spoustu práce pro Jehovu a mnoha lidem jsme pomohli ke křtu. Ale uvědomujeme si, že to všechno se nám daří jenom díky Jehovovu požehnání. Od Apolla a Pavla se učíme ještě něco dalšího: Čím odpovědnější úkoly ve sboru máme, tím větší máme možnost šířit pokoj. Jsme moc rádi, když jmenovaní muži přispívají k pokoji a jednotě tak, že zakládají své rady na Božím Slově a že neobracejí pozornost na sebe, ale na Ježíše, který je naším vzorem. (Přečti 1. Korinťanům 4:6, 7.)

19. Co může každý z nás dělat?

¹⁹ Každý z nás dostal od Boha nějaké nadání nebo schopnosti. Bible nás vybízí: „Používejte [je] tak, že jeden druhému sloužíte.“ (1. Petra 4:10) Možná máme pocit, že na jednotu ve sboru nemáme zas tak velký vliv. Ale i drobnosti, kterými ji podpoříme, jsou jako malé stehy, které drží oděv pohromadě. Snažme se tedy ze svého srdce odstranit každou stopu soupeřivosti. A buďme rozhodnutí dělat všechno pro to, abychom přispívali k pokoji a jednotě ve sboru. (Ef. 4:3)