1., 2. a) Co je důkazem toho, že lidé se snaží získat svobodu? b) Co bývá výsledkem takových snah?

DNES se hodně mluví o rovnosti, volnosti a svobodě. Lidé v mnoha částech světa chtějí být svobodní od útlaku, diskriminace a chudoby. Jiní požadují svobodu slova, volby a sebeurčení. Zdá se, že ze všeho nejvíc si lidé přejí, aby si mohli dělat, co chtějí, a žít, jak chtějí.

² Otázkou ale zůstává, jak taková přání splnit. Mnozí organizují protesty, demonstrace, povstání, nebo dokonce revoluce. Dosáhnou ale toho, co si přejí? Naopak, často to vede k neštěstím a ztrátám na životech. Z toho všeho je znovu vidět, že král Šalomoun měl pravdu, když řekl: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kaz. 8:9)

3. Jak můžeme být skutečně šťastní a spokojení?

³ Učedník Jakub ukázal, co je klíčem k tomu, aby člověk nalezl skutečné štěstí a uspokojení. Napsal, že ten, kdo se „zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný“. (Jak. 1:25) Jehova, který nám tento dokonalý zákon dal, nejlépe ví, co potřebujeme, abychom byli naprosto šťastní a spokojení. První lidské dvojici poskytl všechno, co ke štěstí potřebovali, včetně opravdové svobody.

4. Jakou svobodu měli Adam a Eva? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ Při čtení prvních dvou kapitol První knihy Mojžíšovy můžeme vidět, že Adam a Eva měli takovou svobodu, o jaké se nám dnes může jenom zdát – svobodu od bídy, strachu a útlaku. Byli úplně oproštění od starostí o jídlo, práci, zdraví a život. (1. Mojž. 1:27–29; 2:8, 9, 15) Znamená to, že měli absolutní svobodu? Prozkoumejme to.

5. Co je zapotřebí, abychom byli svobodní?

⁵ Hodně lidí si myslí, že aby byli opravdu svobodní, musí mít možnost dělat všechno, co chtějí, a to bez ohledu na následky. The World Book Encyclopedia definuje svobodu jako „možnost vybrat si a své volby dosáhnout“. Dodává ale, že „z právního hlediska jsou lidé svobodní tehdy, pokud na ně společnost neklade žádné neoprávněné, nadbytečné či nerozumné nároky“. To v praxi znamená, že aby každý ve společnosti mohl svoji svobodu využívat, jsou některá omezení nutná. Kdo má ale právo určovat, která omezení jsou oprávněná, nutná a rozumná?

6. a) Proč má absolutní svobodu jenom Jehova? b) Jakou svobodu mají lidé a proč?

⁶ Když mluvíme o svobodě, je důležité si uvědomit, že jenom Bůh Jehova má to, co můžeme nazvat absolutní a neomezenou svobodou. Proč? Protože je stvořitel všech věcí a také všemohoucí nejvyšší panovník ve vesmíru. (1. Tim. 1:17; Zjev. 4:11) Vzpomeň si, jakými nádhernými slovy král David popsal jedinečné a vznešené postavení, které má pouze Jehova. (Přečti 1. Paralipomenon 29:11, 12.) Všechny bytosti v nebi a na zemi mají tedy jenom relativní svobodu. Musí uznávat, že Jehova má absolutní pravomoc ukládat oprávněná, nutná a rozumná omezení. To vlastně dělá už od úplného začátku lidské historie.

7. Například které přirozené činnosti přispívají ke štěstí?

⁷ Přestože Adam s Evou byli na počátku v mnoha ohledech svobodní, měli určitá omezení. Některá pro ně byla přirozená. Například věděli, že aby mohli žít, musí dýchat, jíst, spát a tak dál. Vnímali tato omezení jako ztrátu svobody? Ne. Jehova totiž zajistil, aby i v těchto rutinních věcech nacházeli radost a uspokojení. (Žalm 104:14, 15; Kaz. 3:12, 13) Koho nepotěší, když se nadechne čerstvého vzduchu, dá si svoje oblíbené jídlo nebo se probudí z klidného spánku? S radostí tyto nutné věci děláme, aniž bychom měli pocit nějakého omezení nebo břemena. Adam a Eva to určitě vnímali stejně.

8. Co Jehova přikázal první lidské dvojici a proč?

⁸ Jehova Adamovi a Evě výslovně přikázal, aby obydleli zemi a pečovali o ni. (1. Mojž. 1:28) Připravil je tím nějak o jejich svobodu? V žádném případě! Tento příkaz jim dal, aby se mohli podílet na splnění jeho záměru udělat ze země ráj, ve kterém dokonalé lidstvo mělo žít navždy. (Iz. 45:18) Když se dnes lidé rozhodnou, že nevstoupí do manželství nebo nebudou mít děti, neznamená to, že neposlouchají Boha. Přesto většina lidí rodinu založí, i když pak musí řešit různé problémy. (1. Kor. 7:36–38) Proč to dělají? Za normálních okolností v tom totiž nacházejí štěstí a uspokojení. (Žalm 127:3) Kdyby Adam s Evou Jehovu poslechli, mohli se ze svého manželství a rodiny radovat po celou věčnost.

9. Proč Boží příkaz v 1. Mojžíšově 2:17 nebyl neoprávněný, zbytečný ani nerozumný?

⁹ Jehova dal Adamovi a Evě ještě jiný příkaz a jasně uvedl, k jakému trestu povede to, když neposlechnou. Adamovi řekl: „Pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:17) Byl tento příkaz v nějakém ohledu neoprávněný, zbytečný nebo nerozumný? Připravil Adama a Evu o jejich svobodu? Vůbec ne. Hodně biblických učenců se vyjádřilo, že byl rozumný a dával smysl. Například jeden z nich poznamenal: „Z Božího příkazu v [1. Mojžíšově 2:16, 17] vyplývá, že jenom Bůh ví, co je dobré ... pro lidstvo, a jenom Bůh ví, co není dobré ... pro lidstvo. Aby lidé zažívali to dobré, musí věřit Bohu a poslouchat ho. Když ho poslouchat nebudou, budou se muset sami rozhodovat, co je dobré a co ne.“ To je břemeno, které sami nemůžeme úspěšně nést.

10. Proč bychom neměli zaměňovat svobodnou vůli s právem rozhodovat, co je dobré a co špatné?

¹⁰ Když si dnes lidé přečtou příkaz, který dal Jehova Adamovi, mnozí řeknou, že mu byla odepřena svoboda dělat si, co chce. Neuvědomují si ale, že svobodná vůle neboli právo rozhodovat se, co dělat, není to stejné, jako právo rozhodovat, co je dobré a co špatné. Adam s Evou měli možnost volby, jestli budou poslouchat Boha nebo ne. Jenom Jehova má ale absolutní právo určovat, co je v jakékoli situaci dobré a co ne. Toto právo v zahradě Eden symbolizoval strom „poznání dobrého a špatného“. (1. Mojž. 2:9) Musíme uznat, že ne vždycky víme, k čemu naše rozhodnutí povede, a ani nevíme, jestli výsledek bude vždycky dobrý. To je důvod, proč se často stává, že se lidé z těch nejlepších pohnutek pro něco rozhodnou, ale vede to jenom k trápení, neštěstí nebo tragédii. (Přísl. 14:12) Z velké části za to můžou lidská omezení. Svým příkazem Jehova Adama a Evu laskavě učil, že skutečně svobodní budou tehdy, když ho budou poslouchat. Jak se rozhodli?

11., 12. Proč bylo rozhodnutí Adama a Evy tragické? Uveď přirovnání.

¹¹ První lidská dvojice se rozhodla neposlechnout. Satan Evě slíbil: „Zcela jistě [se vám] otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Eva tomu nedokázala odolat. (1. Mojž. 3:5) Získali nakonec větší svobodu? Vůbec ne. Jejich volba nevedla k tomu, o čem mluvil Satan. Brzy poznali, že neposlechnout Jehovův příkaz a jít si vlastní cestou vede k neštěstí. (1. Mojž. 3:16–19) Proč to tak je? Jednoduše proto, že Jehova lidem nedal svobodu určovat si, co je dobré a co ne. (Přečti Přísloví 20:24; Jeremjáše 10:23.)

¹² Dá se to přirovnat k tomu, když pilot řídí letadlo. Aby se bezpečně dostal do cíle, musí obvykle sledovat předem schválenou trasu letu. V moderním letadle může používat palubní navigační přístroje a být ve spojení s letovými dispečery. Kdyby se ale rozhodl informace, které dostává, ignorovat a letět si vlastní cestou, výsledek by mohl být tragický. Podobně jako takový pilot si Adam a Eva chtěli dělat věci po svém. Odmítli nechat se Bohem vést. Jak to dopadlo? Měli jakoby tragickou nehodu, která vedla k hříchu a smrti jich dvou i jejich budoucích potomků. (Řím. 5:12) Ve snaze sami si určovat, co je dobré a co špatné, ztratili skutečnou svobodu.

13., 14. Jak můžeme získat skutečnou svobodu?

¹³ Lidé si možná myslí, že čím svobodnější budou, tím lépe se jim bude dařit. Skutečnost je ale taková, že mít neomezenou svobodu je dvojsečný meč. Je pravda, že svoboda má hodně výhod, ale když si představíme, jaký by byl svět, kdyby neexistovala žádná omezení, běhá nám mráz po zádech. The World Book Encyclopedia říká, že zákony každé organizované společnosti jsou komplikované, protože musí chránit a zároveň držet v mezích lidskou svobodu. To není vždycky snadné. Proto existuje tolik zákonů a tolik právníků a soudců, kteří zákony vykládají a dohlížejí na jejich dodržování.

¹⁴ Ježíš Kristus dal jednoduchý návod, jak můžeme skutečnou svobodu získat. Řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) Ježíšova rada zahrnuje dva požadavky: Za prvé přijmout pravdu, kterou učil, a za druhé stát se jeho učedníkem. To povede ke skutečné svobodě. Ale svobodě od čeho? Ježíš to vysvětlil slovy: „Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. Jestliže vás ... Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.“ (Jan 8:34, 36)

15. Proč můžeme být díky svobodě, kterou Ježíš slíbil, „skutečně svobodní“?

¹⁵ Svoboda, kterou Ježíš svým učedníkům slíbil, daleko převyšuje společenskou nebo politickou svobodu, po které dnes touží tolik lidí. Když Ježíš řekl „jestliže vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní“, mluvil o osvobození z největšího zajetí a útlaku, které kdy lidstvo zažilo – o osvobození z otroctví hříchu. Kvůli hříchu děláme věci, které jsou špatné. Hřích nám ale také někdy brání dělat to, o čem víme, že je správné, nebo ze sebe vydat maximum. V tomto smyslu jsme otroky hříchu a výsledkem je frustrace, bolest, utrpení a smrt. (Řím. 6:23) Tuto bolest a muka hluboce pociťoval i apoštol Pavel. (Přečti Římanům 7:21–25.) Skutečně svobodní, tak jako byla první lidská dvojice, budeme teprve tehdy, až se zbavíme pout hříchu.

16. Kdy budeme skutečně svobodní?

¹⁶ Z Ježíšova vyjádření „jestliže zůstanete v mém slovu“ vyplývá, že aby nás osvobodil, musíme splňovat určité požadavky. Když jsme se zasvětili Bohu, zřekli jsme se sami sebe a zvolili si, že budeme žít v rámci hranic, které Ježíš stanovil svým následovníkům. (Mat. 16:24) Přesně jak to slíbil Ježíš, skutečnou svobodu získáme, až budeme mít plný užitek z výkupní oběti.

17. a) Díky čemu můžeme být opravdu šťastní a spokojení? b) Nad čím se zamyslíme příště?

¹⁷ Abychom byli opravdu šťastní a spokojení, musíme se řídit Ježíšovým učením. Pokud to budeme dělat, můžeme být nakonec úplně osvobozeni z otroctví hříchu a smrti. (Přečti Římanům 8:1, 2, 20, 21.) Příště se zamyslíme nad tím, jak svobodu, kterou teď máme, můžeme moudře využívat. Díky tomu budeme moct Jehovu – Boha, který dává skutečnou svobodu – chválit navždy.