1., 2. a) S jakým problémem se setkává hodně dětí přistěhovalců? b) Na které otázky si odpovíme při rozboru tohoto článku?

 „JAKO malý jsem doma i ve sboru mluvil jazykem mých rodičů,“ vypráví Joshua. „Ale jak jsem chodil do školy, začal jsem mluvit spíš místním jazykem. Během pár let se to otočilo úplně, takže na shromáždění jsem toho moc nerozuměl a kultura mých rodičů mi nic moc neříkala.“ Joshuova zkušenost není ojedinělá.

² Dnes žije víc než 240 000 000 lidí v jiné zemi, než se narodili. Pokud jste rodiče, kteří se přestěhovali do zahraničí, jak můžete svým dětem co nejlépe pomoct, aby si zamilovaly Jehovu a dál mu sloužily? (3. Jana 4) A co můžou udělat druzí?

3. V čem můžou dát rodiče dětem dobrý příklad?

³ Rodiče, pokud chcete, aby vaše děti měly osobní vztah s Jehovou a žily věčně, je velmi důležitý váš příklad. Když uvidí, že hledáte „nejprve království“, naučí se důvěřovat tomu, že Jehova se o jejich každodenní potřeby postará. (Mat. 6:33, 34) Žijte proto skromně a nezadlužujte se. Vždycky upřednostňujte službu Jehovovi před hmotnými věcmi. Neusilujte o bohatství ani o „lidskou slávu“, ale o „poklad v nebi“ – o to, abyste se líbili Jehovovi. (Přečti Marka 10:21, 22; Jan 12:43)

4. Co by rodiče od svých dětí neměli očekávat?

⁴ Nikdy nebuďte tak vytížení, že byste na děti neměli čas. Kdykoli se rozhodnou dát přednost Jehovovi a neusilovat o slávu a peníze – ať už pro sebe, nebo pro vás – dejte jim najevo, že jste na ně pyšní. Odmítejte nekřesťanský názor, že děti by měly rodičům zajistit pohodlný život. Pamatujte, že „děti by neměly ukládat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti“. (2. Kor. 12:14)

5. Proč je potřeba, aby rodiče mluvili s dětmi o Jehovovi?

⁵ V souladu s biblickým proroctvím dnes do Jehovovy organizace přichází lidé „ze všech řečí národů“. (Zech. 8:23) Ale pokud děti dobře nerozumí vašemu jazyku, učit je o Jehovovi pro vás může být těžké. Vaše děti jsou ti nejdůležitější zájemci, jaké kdy budete mít, a to, že poznávají Jehovu, pro ně může znamenat věčný život. (Jan 17:3) Když je chcete naučit biblické pravdy, je potřeba mluvit o nich při každé vhodné příležitosti. (Přečti 5. Mojžíšovu 6:6, 7.)

6. Jaký užitek můžou mít děti z toho, že se naučí váš jazyk? (Viz úvodní obrázek.)

⁶ Vaše děti se nejspíš naučí místní jazyk ve škole a od druhých, ale váš jazyk se učí především tehdy, když si s nimi často povídáte. Kromě toho, že s vámi budou moct otevřeně mluvit o svých pocitech, budou z toho mít i jiný užitek. Když děti mluví více jazyky, zlepšuje se jejich schopnost přemýšlet a lépe rozumí názorům druhých. Nabízí se jim také příležitost dělat víc ve službě. Carolina, dcera přistěhovalců, vypráví: „Být v cizojazyčném sboru je fajn. A je skvělé pomáhat tam, kde je to víc potřeba.“

7. Co můžete udělat, pokud je ve vaší rodině jazyková bariéra?

⁷ Když se děti přistěhovalců přizpůsobují místní kultuře a učí se nový jazyk, některé možná ztratí chuť, a dokonce schopnost mluvit jazykem svých rodičů. Pokud je to případ i vašich dětí, můžete se naučit aspoň základy místního jazyka? Nebo pokud jste slyšící rodiče a máte neslyšící dítě, můžete se zlepšit ve znakovém jazyce? Když budete rozumět tomu, o čem si povídají, co je baví a co se učí ve škole, a budete moct mluvit přímo s učiteli, bude pro vás snazší vychovat z nich dobré křesťany. Je pravda, že naučit se nový jazyk vyžaduje čas, úsilí a pokoru, ale vyplatí se to.

8. Jak můžete dětem pomáhat, pokud nemluvíte dobře místním jazykem a nebo neumíte dobře znakový jazyk?

⁸ Je jasné, že ne všichni přistěhovalci se naučí plynně mluvit jazykem, kterým teď mluví jejich děti. Také ne všichni rodiče se naučí skvěle znakový jazyk. Učit děti hluboké biblické pravdy je pak pro ně velmi těžké. (2. Tim. 3:15) I v takovém případě jim ale můžete pomoct, aby Jehovu poznaly a zamilovaly si ho. Shan, který je sborovým starším, vzpomíná: „Maminka na nás byla sama a nerozuměla jazyku, kterým jsme mluvili nejlíp, a já a moje sestry jsme zase moc neuměli její jazyk. Ale když jsme viděli, jak si studuje, modlí se a dělá všechno pro to, abychom každý týden měli rodinné studium, pochopili jsme, že poznat Jehovu je opravdu důležité.“

9. Jak můžou rodiče pomáhat dětem, které se o Jehovovi potřebují učit ve dvou jazycích?

⁹ Některé děti možná potřebují učit se o Jehovovi ve dvou jazycích – v jazyce, kterým mluví ve škole, a v tom, kterým mluví doma. Někteří rodiče proto používají tištěné publikace, audionahrávky a filmy v obou jazycích. Je jasné, že aby přistěhovalci pomohli svým dětem vytvořit si pevný vztah s Jehovou, musí vynaložit víc času a úsilí. To stejné platí i v případě, když mají neslyšící rodiče slyšící děti.

10. a) Kdo musí rozhodnout, do kterého sboru bude rodina chodit? b) Co je před takovým rozhodnutím moudré udělat?

¹⁰ Když „cizí usedlíci“ žijí daleko od jiných svědků, kteří mluví jejich jazykem, nezbyde jim nic jiného než chodit do místního sboru. (Žalm 146:9) Pokud je ale poblíž sbor, ve kterém se mluví jejich mateřštinou, musí hlava rodiny rozhodnout, který sbor bude pro rodinu nejlepší. Nejdřív to pečlivě zváží a bude se modlit o vedení. Také si o tom promluví s manželkou a dětmi. To stejné by měla zvážit rodina, která chce přejít so sboru znakového jazyka. (1. Kor. 11:3) Co všechno musí vzít v úvahu? Například které biblické zásady je dobré uplatnit?

11. Co má vliv na to, jaký užitek bude mít dítě ze shromáždění?

¹¹ Rodiče musí zvážit, co jejich děti opravdu potřebují. Aby biblickým myšlenkám dobře porozuměly, samozřejmě potřebují mnohem víc než pouhých pár hodin duchovního vzdělávání na shromáždění. Ale vezměte v úvahu toto: Když je dítě na shromáždění v jazyce, kterému rozumí nejlépe, má užitek už jenom z toho, že tam je. Možná se naučí víc, než si myslíte. Jenže to nemusí platit v případě, že dítě jazyku dobře nerozumí. (Přečti 1. Korinťanům 14:9, 11.) Rodný jazyk dítěte také nemusí nutně zůstat jazykem, ve kterém přemýšlí a který se dotýká jeho srdce. Některé děti můžou mít komentáře, úkoly a proslovy na shromáždění v jazyce svých rodičů, aniž by mluvily skutečně ze srdce.

12. Proč se některé děti nechtějí učit jazyk svých rodičů?

¹² Srdce dítěte ovlivňuje víc věcí než jenom jazyk. Platilo to i o Joshuovi, kterého jsme citovali na začátku. Jeho sestra Esther říká: „Malým dětem splývají jazyk, kultura a náboženství rodičů v jedno.“ Pokud se děti necítí být součástí kultury svých rodičů, možná se ani nechtějí učit jejich jazyk a poznat jejich náboženství. Co můžou rodiče v takovém případě dělat?

13., 14. a) Proč jedna rodina přešla do místního sboru? b) Díky čemu zůstali rodiče duchovně silní?

¹³ Křesťanští rodiče upřednostňují duchovní zdraví svých dětí před tím, čemu by dali přednost oni. (1. Kor. 10:24) Samuel, otec Joshuy a Esther, vypráví: „S manželkou jsme se snažili vysledovat, v jakém jazyce dětem biblické pravdy působí na srdce, a modlili jsme se o moudrost. To, co jsme zjistili, nebylo to, co by vyhovovalo nám osobně. Ale když jsme viděli, že děti mají ze shromáždění v našem jazyce jenom malý užitek, rozhodli jsme se přejít do místního sboru. Společně jsme pravidelně chodili na shromáždění a do služby. Také jsme zvali místní přátele na jídlo a na výlety. To všechno dětem pomohlo, aby se seznámily s bratry a poznaly Jehovu nejenom jako svého Boha, ale také jako Otce a Přítele. To jsme považovali za mnohem důležitější, než aby se naučily náš jazyk.“

¹⁴ Samuel dodává: „Abychom se s manželkou udržovali duchovně silní, chodili jsme na shromáždění i v našem jazyce. Bylo toho opravdu hodně a byli jsme unavení. Jsme ale Jehovovi vděční za to, jak nám za naše úsilí a oběti požehnal. Všechny tři děti mu slouží naplno.“

15. Proč se Kristina rozhodla přejít do místního sboru?

¹⁵ Když děti vyrostou, možná si uvědomí, že by mohly víc sloužit Jehovovi ve sboru, kde se mluví jazykem, kterému rozumí nejlépe. Pokud se to stane, rodiče by si to neměli brát osobně. Kristina vypráví: „Znala jsem základy jazyka mých rodičů, ale to, co se říkalo na shromáždění, bylo nad moje chápání. Ve dvanácti jsem byla na sjezdu, kde se mluvilo jazykem, který jsem používala ve škole. Poprvé jsem si uvědomila, že to, co slyším, je pravda! Další zvrat nastal, když jsem se v tom jazyce začala modlit. Mohla jsem k Jehovovi mluvit ze srdce.“ (Sk. 2:11, 41) Když Kristina dospěla, poradila se s rodiči a rozhodla se přejít do místního sboru. Vzpomíná: „To, že jsem se začala o Jehovovi učit v jazyce, kterému jsem rozuměla, mě duchovně rozhýbalo.“ Brzy se stala průkopnicí a je šťastná.

16. Proč je Nadia ráda, že zůstala ve sboru svých rodičů?

¹⁶ Mladí, chodili byste raději do místního sboru? Pokud ano, proč? Pomohla by vám taková změna přiblížit se k Jehovovi? (Jak. 4:8) Nebo byste ji uvítali proto, že byste nebyli tolik pod dohledem a nemuseli byste se tak snažit? Nadia, která dnes slouží v betelu a má několik sourozenců, říká: „Když jsme dospívali, chtěli jsme přejít do místního sboru.“ Rodiče ale věděli, že by taková změna dětem duchovně moc neprospěla. „Dnes jsme vděční, že se nás rodiče ze všech sil snažili naučit svůj jazyk a nenechali nás z cizojazyčného sboru odejít. Obohatilo to náš život a naskytly se nám další možnosti pomáhat druhým, aby poznali Jehovu.“

17. a) Komu Jehova svěřil odpovědnost vychovávat děti? b) Kde můžou rodiče najít pomoc, když vychovávají děti v pravdě?

¹⁷ Odpovědnost vychovávat děti a učit je biblické pravdy Jehova svěřil rodičům, ne prarodičům ani nikomu jinému. (Přečti Přísloví 1:8; 31:10, 27, 28.) Ale rodiče, kteří neznají místní jazyk, možná potřebují pomoc, aby dokázali zapůsobit na srdce svých dětí. To, že o ni poprosí, nemusí znamenat, že se zříkají své odpovědnosti. Ve skutečnosti to může být součástí výchovy dětí „v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Ef. 6:4) Rodiče můžou například požádat sborové starší o rady ohledně vedení rodinného uctívání a o pomoc při výběru dobrých přátel pro svoje děti.

18. Jak můžou mladým lidem pomoct duchovně silní křesťané?

¹⁸ Rodiče můžou například čas od času pozvat nějakou rodinu na rodinné uctívání. Na hodně mladých lidí také mělo dobrý vliv, když byli ve společnosti duchovně silných křesťanů, například ve službě nebo ve volném čase. (Přísl. 27:17) Shan, kterého jsme už zmínili, vypráví: „Dobře si pamatuju na bratry, kteří mě vzali pod křídla. Když mi pomáhali s úkoly na shromáždění, vždycky jsem se naučil i něco navíc. A bavilo mě, co jsme spolu s dalšími podnikali.“

19. Co musí rodiče dál dělat?

¹⁹ Ti, kdo rodičům pomáhají, by samozřejmě měli děti povzbuzovat, aby si rodičů vážily. Můžou to dělat tak, že o nich budou mluvit hezky a nebudou přebírat jejich odpovědnost. Měli by se také vyhnout jakémukoli chování, které by někdo ve sboru nebo mimo sbor mohl špatně pochopit a považovat za nevhodné. (1. Petra 2:12) Rodiče nemůžou jednoduše přenechat duchovní vedení svých dětí někomu jinému. Měli by sledovat, jak jejich dětem jiní křesťané pomáhají, a sami je dál vyučovat.

20. Jak můžou rodiče pomáhat dětem, aby s radostí sloužily Jehovovi?

²⁰ Rodiče, proste Jehovu o pomoc a dělejte, co můžete. (Přečti 2. Paralipomenon 15:7.) Upřednostňujte vztah dětí s Jehovou před vlastními zájmy. Ze všech sil se snažte, aby Bible působila na jejich srdce. Nikdy nepřestaňte věřit, že se vaše dítě stane vynikajícím Jehovovým služebníkem. Když se vaše děti budou řídit Božím Slovem a napodobovat váš dobrý příklad, budete cítit to samé, co apoštol Jan, který o svých duchovních dětech napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4).