1., 2. a) Proč jsou pro nás povzbuzením bratři a sestry, kteří slouží v obvodu, kde dobrá zpráva lidi moc nezajímá? (Viz úvodní obrázek.) b) Co Ježíš řekl o kázání ve svém „domovském území“?

SERGIO A OLINDA jsou průkopníci, je jim přes 80 let a žijí ve Spojených státech. V poslední době je dost bolí nohy, a tak je pro ně chůze namáhavá. Přesto se drží svého zvyku, který mají už po desetiletí – ráno chodí pěšky na náměstí v rušnější části města. Jsou tam v sedm hodin, postaví se poblíž autobusové zastávky a kolemjdoucím nabízejí naše publikace. Většina lidí jim nevěnuje pozornost, ale tito manželé jsou vytrvalí a na ty, kdo si jich všimnou, se usmějou. V poledne se službou skončí a jdou pomalu domů. Druhý den ráno v sedm hodin už jsou zase na svém místě. Tak to věrně dělají šest dní v týdnu po celý rok.

² Podobně jako Sergio a Olinda, hodně bratrů a sester po celém světě už desetiletí slouží v obvodu, kde dobrá zpráva lidi moc nezajímá. Pokud v takovém obvodu sloužíš i ty, upřímně tě za tvoji vytrvalost chválíme. Dokonce i Ježíš uznal, že služba v jeho „domovském území“ je náročná. Zpráva o tom je zaznamenaná ve všech čtyřech evangeliích. (Mat. 13:57; Mar. 6:4; Luk. 4:24; Jan 4:44) Jsi povzbuzením pro mnoho bratrů a sester, dokonce i pro ty, kdo Jehovovi slouží už dlouhá léta. Všimni si, co napsali někteří krajští dozorci: „Když jsem s takovými bratry a sestrami ve službě, nabíjí mě to.“ „Jejich věrnost mě povzbuzuje, abych sloužil dál a s odvahou.“ „Jejich příklad pro mě hodně znamená.“

3. Na které tři otázky si odpovíme a proč?

³ Abychom byli odhodlaní dál kázat a plnit tak úkol, kterým nás Ježíš pověřil, pomůže nám, když si odpovíme na tři otázky: Proč někdy ztrácíme nadšení? Co to znamená „nést ovoce“? Co nám pomůže „nést ovoce“ s vytrvalostí?

4. a) Jak na Pavla působilo, že většina Židů na dobrou zprávu nereagovala? b) Proč se tak Pavel cítil?

⁴ Pokud jsi někdy ztratil nadšení, protože sloužíš v obvodu, kde lidé na dobrou zprávu moc nereagují, rozuměl by sis s apoštolem Pavlem. V průběhu svojí asi 30leté služby pomohl mnoha lidem stát se Kristovými učedníky. (Sk. 14:21; 2. Kor. 3:2, 3) Přesto hodně Židů, kterým kázal, Jehovu uctívat nezačalo. Naopak, většina z nich Pavla odmítla, a někteří ho dokonce pronásledovali. (Sk. 14:19; 17:1, 4, 5, 13) Jak to na Pavla působilo? Upřímně přiznal: „Říkám pravdu v Kristu..., že mám velký zármutek a neustávající bolest v srdci.“ (Řím. 9:1–3) Proč se tak Pavel cítil? Protože miloval službu a miloval lidi. Na Židech mu doopravdy záleželo, a proto ho bolelo, že Boží milosrdenství odmítali.

5. a) Co nás motivuje ke službě? b) Proč je normální, že někdy ztrácíme nadšení?

⁵ Tak jako Pavel i my kážeme lidem proto, že nám na nich doopravdy záleží. (Mat. 22:39; 1. Kor. 11:1) Z vlastní zkušenosti víme, co všechno člověk získá, když se rozhodne sloužit Jehovovi. Když přemýšlíme o lidech v našem obvodu, říkáme si: Kdybych jim tak jenom mohl pomoct, aby viděli, o co přicházejí! Proto je vybízíme, aby poznali pravdu o Jehovovi a jeho záměru s lidmi. Vlastně jim říkáme: Přinesli jsme vám úžasný dar, prosím, přijměte ho. A když ho lidé odmítají, je jasné, že cítíme „bolest v srdci“. Pokud takové pocity máme, neznamená to, že naše víra je slabá, ale že lidi opravdu milujeme. Takže i když jsou chvíle, kdy ztrácíme nadšení, vytrváváme. Elena, která už je přes 25 let průkopnicí, vyjadřuje to, co cítí mnozí z nás: „Služba je pro mě těžká. Přesto ale není jiná práce, kterou bych dělala radši.“

6. Na jakou otázku si teď odpovíme a co nám v tom pomůže?

⁶ Proč si můžeme být jistí, že bez ohledu na to, kde kážeme, naše služba „přináší ovoce“? Abychom si na tuto důležitou otázku odpověděli, prozkoumáme dvě Ježíšova podobenství, ve kterých mluvil o tom, že je zapotřebí „nést ovoce“. (Mat. 13:23) První je o vinné révě.

7. a) Koho v Ježíšově podobenství představuje pěstitel, réva a ratolesti? b) Na jakou otázku si ještě potřebujeme odpovědět?

⁷ Přečti Jana 15:1–5, 8. Všimni si, že Ježíš řekl apoštolům: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ Ježíš označil Jehovu jako pěstitele, sebe jako pravou révu a svoje učedníky jako ratolesti. I když se v tomto případě ratolesti vztahují na ty, kdo budou žít v nebi, podobenství obsahuje poučení, která jsou důležitá pro všechny Boží služebníky. A co je tedy to ovoce, které mají Kristovi následovníci přinášet? To Ježíš přesně neřekl, ale zmínil důležitý detail, který nám pomůže to zjistit.

8. a) Proč se v tomto podobenství nemůže ovoce vztahovat na nové učedníky? b) Co platí o všech Jehovových požadavcích?

⁸ Ježíš o svém Otci řekl: „Odstraňuje na mně každou ratolest, která nepřináší ovoce.“ Jinými slovy, Jehova nás považuje za svoje služebníky, jenom pokud „přinášíme ovoce“. (Mat. 13:23; 21:43) Ovoce v tomto podobenství, které musí každý křesťan přinášet, tedy nemůže symbolizovat nové učedníky. (Mat. 28:19) Jinak by ti z nás, kdo nikomu nepomohli stát se Ježíšovým učedníkem, byli jako ty neplodné ratolesti. To ale nemůže být pravda! Nemůžeme totiž nikoho nutit, aby se stal učedníkem. A navíc Jehova je laskavý Bůh. Nikdy by své služebníky nezavrhl proto, že neudělali něco, čeho nejsou schopni. Všechno, co po nás Jehova chce, je v našich možnostech. (5. Mojž. 30:11–14)

9. a) Co je ovoce, které musíme přinášet? b) Na jaké podobenství se teď podíváme a proč?

⁹ Co je tedy ovoce, které musíme nést? Je jasné, že to musí být činnost, kterou je schopný vykonávat každý z nás. Jakou práci dal Jehova všem svým služebníkům? Máme kázat dobrou zprávu o Božím království. (Mat. 24:14) To, že ovocem je kazatelská služba, potvrzuje i Ježíšovo podobenství o rozsévači. Pojďme se na toto druhé podobenství podívat blíž.

10. a) Co v tomto podobenství představuje semeno a co půda? b) Co roste na pšeničném klasu?

¹⁰ Přečti Lukáše 8:5–8, 15. V podobenství o rozsévači je semenem „Boží slovo“ neboli zpráva o Království. Půda je obrazné srdce člověka. Semeno, které padlo na úrodnou půdu, zakořenilo, vyrašilo a vyrostl z něj dejme tomu pšeničný klas. Ten potom vynesl „stonásobně ovoce“. Ale jaký druh ovoce přináší pšeničný klas? Malé pšeničné klasy? Ne, nová semena, ze kterých můžou klasy časem vyrůst. V tomto podobenství jedno semeno vyneslo sto semen. Co se z toho dozvídáme o naší službě?

11. a) Co se z podobenství o rozsévači dozvídáme o naší službě? b) Jak přinášíme nová semena Království?

¹¹ Když nás rodiče nebo jiní svědkové začali učit o Božím království, bylo to, jako by do úrodné půdy zasadili semeno. Byli velmi šťastní, když viděli, že jsme dobrou zprávu přijali. Semeno rostlo a rostlo, až bylo připravené nést ovoce. A právě jako pšeničný klas nepřináší malé pšeničné klasy, ale nová semena, tak ovoce, které přinášíme my, nejsou noví učedníci, ale nová semena Království. Jak tato nová semena přinášíme? Pokaždé když nějakým způsobem mluvíme s druhými o Království, takříkajíc rozhazujeme semena, která vyrostla díky tomu jednomu semeni zasetému do našeho srdce. (Luk. 6:45; 8:1) Toto podobenství nás tedy učí, že pokud kážeme o Království, tak s vytrvalostí „neseme ovoce“.

12. a) Co se učíme z Ježíšových podobenství o vinné révě a rozsévači? b) Jak na tebe poučení z těchto podobenství působí?

¹² Co důležitého se učíme z Ježíšových podobenství o vinné révě a rozsévači? Díky nim chápeme, že můžeme „přinášet ovoce“, i když lidé na dobrou zprávu nereagují. Záleží totiž na tom, jestli věrně kážeme. Pavel tuto skutečnost potvrdil, když řekl: „Každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce.“ (1. Kor. 3:8) Jehova nás odmění za naši práci, ne za její výsledky. Matilda, která slouží jako průkopnice už 20 let, říká: „Mám radost, když vím, že Jehova odměňuje naše úsilí.“

13., 14. Z jakých důvodů podle Římanům 10:1, 2 Pavel nad Židy nezlomil hůl?

¹³ Co nám pomůže dál s vytrvalostí „nést ovoce“? Jak už jsme si řekli, Pavla trápilo, že Židé na dobrou zprávu reagovali negativně. Přesto nad nimi nezlomil hůl. Všimni si, co dalšího o svých pocitech k těmto Židům napsal křesťanům v Římě: „Dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně jsou opravdu k jejich záchraně. Vždyť jim dosvědčuji, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Řím. 10:1, 2) Z jakých důvodů tedy Pavel ve své službě nepolevil?

¹⁴ Za prvé řekl, že k tomu, aby kázal Židům, ho podněcuje „dobrá vůle [jeho] srdce“. Opravdu si přál, aby byli zachráněni. (Řím. 11:13, 14) Druhým důvodem, který zmínil, byla „úpěnlivá prosba k Bohu za ně“. Modlil se, aby Jehova jednotlivým Židům pomohl přijmout poselství o Království. A za třetí řekl: „Mají horlivost pro Boha.“ Viděl v lidech to dobré a to, co by pro Jehovu mohli udělat. Věděl, že tito horliví Židé by se mohli stát horlivými Kristovými učedníky, podobně jako on.

15. Jak můžeme Pavla napodobovat? Uveď příklady.

¹⁵ Jak můžeme Pavla napodobovat? Za prvé, musíme opravdu chtít najít ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. Za druhé, v modlitbě prosíme Jehovu, aby upřímným lidem otevřel srdce. (Sk. 13:48; 16:14) Silvana, která je už skoro 30 let průkopnicí, říká: „Než v obvodu na někoho zazvoním, prosím Jehovu, abych měla pozitivní postoj.“ Také se modlíme o to, aby nás andělé vedli k lidem, kteří nám budou naslouchat. (Mat. 10:11–13; Zjev. 14:6) Robert, který je v průkopnické službě už přes 30 let, říká: „Spolupracovat s anděly, kteří vědí, co se odehrává v životě osloveného člověka, je vzrušující.“ Za třetí, snažíme se v lidech vidět to dobré. Carl, který slouží jako sborový starší a byl pokřtěný před víc než 50 lety, říká: „Hledám sebemenší náznak toho, že člověk má dobré srdce – možná úsměv, laskavý výraz ve tváři nebo upřímnou otázku.“ Takže stejně jako Pavel i my můžeme s vytrvalostí „nést ovoce“!

16., 17. a) Co důležitého se dozvídáme z Kazatele 11:6? b) Na příkladu ukaž, jak může naše služba ovlivnit ty, kdo nás pozorují.

¹⁶ I když se zdá, že zpráva o Království se srdce lidí nedotýká, neměli bychom podceňovat, jaký vliv naše „sázení“ má. (Přečti Kazatele 11:6.) Mnoho lidí nám nenaslouchá, ale pozorují nás. Všímají si toho, že jsme pěkně oblečení, hezky se chováme a příjemně se usmíváme. Časem si díky tomu možná uvědomí, že jejich negativní názory na nás vlastně vůbec nejsou správné. Sergio a Olinda, o kterých jsme se zmínili na začátku, si takové změny všimli.

¹⁷ Sergio vypráví: „Kvůli tomu, že jsme byli nemocní, jsme nějakou dobu na náměstí nechodili. Když jsme se tam pak vrátili, kolemjdoucí se nás ptali: ‚Co se stalo? Chyběli jste nám.‘“ Olinda s úsměvem dodává: „Řidiči autobusu na nás mávali a někteří volali: ‚Dobrá práce!‘ Dokonce si řekli o naše časopisy.“ A příjemně je překvapilo, že se u vozíku zastavil jeden muž, dal jim květiny a poděkoval jim za to, co dělají.

18. Proč jsi rozhodnutý s vytrvalostí „nést ovoce“?

¹⁸ Pokud se řídíme vybídkou „nenech svou ruku odpočinout“ a mluvíme s druhými o Božím království, máme významný podíl na tom, že dobrá zpráva zaznívá na „svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Především ale máme obrovskou radost z toho, že to, co děláme, se líbí Jehovovi. Jehova totiž miluje všechny, kdo „s vytrvalostí nesou ovoce“.