1., 2. a) Co si lidé myslí o svobodné vůli? b) Co o svobodné vůli říká Bible? c) Které otázky budeme rozebírat?

KDYŽ se jedna žena rozhodovala v osobní záležitosti, řekla svému kamarádovi: „Nenuť mě, abych přemýšlela, prostě mi řekni, co mám udělat.“ Radši chtěla, aby jí kamarád řekl, jak se rozhodnout, než aby použila vzácný dar od našeho Stvořitele – svobodnou vůli. A co ty? Rozhoduješ se rád, nebo ti víc vyhovuje, když za tebe rozhodnou druzí? Co si myslíš o svobodné vůli?

² Lidé mají na svobodnou vůli různé názory. Někteří si myslí, že svobodná vůle neexistuje – že všechno, co děláme, předurčil Bůh. Jiní tvrdí, že ji má pouze ten, kdo se těší z absolutní svobody. Abychom zjistili, jaká je pravda, musíme se podívat do Božího Slova. Bible totiž ukazuje, že Jehova nás stvořil se svobodnou vůlí, tedy že máme schopnosti a svobodu dělat vlastní rozumná rozhodnutí. (Přečti Jozua 24:15.) Tato kniha také odpovídá na otázky jako například: Jak bychom s možností svobodně se rozhodovat měli nakládat? Má to nějaké hranice? Jak můžeme svými rozhodnutími ukázat, nakolik milujeme Jehovu? A jak můžeme dát najevo, že respektujeme rozhodnutí druhých?

3. Jaký příklad ve využívání svobody nám dal Jehova?

³ Jehova má absolutní svobodu a to, jak ji využívá, je vzorem pro nás. Například vybral izraelský národ, aby nesl jeho jméno a byl jeho „zvláštním majetkem“. (5. Mojž. 7:6–8) To nebyla náhodná volba. Jehova tím splnil slib, který dal o staletí dřív svému příteli Abrahamovi. (1. Mojž. 22:15–18) Kromě toho svoji svobodu vždycky využívá v souladu se svou láskou a smyslem pro právo. Je to vidět ze způsobu, jak ukázňoval Izraelity, kteří mu byli opakovaně nevěrní. Když svého zrádného jednání upřímně litovali, ochotně jim projevil lásku a milosrdenství. Řekl: „Uzdravím jejich nevěrnost. Budu je milovat ze své vlastní svobodné vůle.“ (Oz. 14:4) Jehova dal skutečně krásný příklad v tom, jak svobodnou vůli používat ve prospěch druhých.

4. Kdo jako první dostal dar svobodné vůle a jak ho používal?

⁴ Když Jehova začal tvořit, rozhodl se dát svobodnou vůli i andělům a lidem. Jako první dostal tento dar jeho prvorozený Syn, který je „obrazem neviditelného Boha“. (Kol. 1:15) Ještě než Ježíš přišel na zem, rozhodl se zůstat věrný svému Otci a nepřipojit se k Satanově vzpouře. A později na zemi ze svobodné vůle odmítl lákadla, která mu Satan nabízel. (Mat. 4:10) V upřímné modlitbě večer před svou smrtí znovu prohlásil, že je rozhodnutý konat Boží vůli. Řekl: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ (Luk. 22:42) Ježíše můžeme napodobovat v tom, že svoji svobodu budeme využívat k oslavě Jehovy a ke konání jeho vůle. Ale dokážeme to?

5. Jakou otázku by si měl každý z nás položit?

⁵ Dokážeme, protože i my jsme vytvoření k Božímu obrazu. (1. Mojž. 1:26) Máme ale svá omezení. Nemáme absolutní svobodu tak jako Jehova. Boží Slovo ukazuje, že naše svoboda má hranice, které stanovil Jehova a které musíme respektovat. Kromě toho manželky mají být podřízené svým manželům a děti rodičům. (Ef. 5:22; 6:1) Respektujeme tyto hranice? Závisí na tom naše budoucnost.

6. Vysvětli, proč je žádoucí, aby naše svoboda měla určité hranice.

⁶ Je ale svoboda, která má hranice, opravdovou svobodou? Ano, je. Hranice totiž můžou člověka chránit. Uveďme si příklad. Můžeš se svobodně rozhodnout, že pojedeš autem do nějakého vzdáleného města. Cítil by ses ale při cestě bezpečně, kdyby neexistovaly dopravní předpisy? Kdyby si každý jel, jak rychle chce a na které straně dálnice chce? Zřejmě ne. K tomu, abychom si mohli všichni užívat výhod opravdové svobody, jsou hranice zapotřebí. To, jak moudré je používat svobodnou vůli v rámci hranic určených Jehovou, si ukážeme na některých biblických příkladech.

7. a) Čím se Adam lišil od zvířat? b) Například jak Adam použil svobodnou vůli?

⁷ Když Bůh tvořil prvního člověka Adama, dal mu stejně jako andělům svobodnou vůli. Tím se Adam lišil od zvířat, která se řídí instinktem. Uvažujme teď o příkladu toho, kdy použil svobodnou vůli správným způsobem. Jehova nejdřív stvořil zvířata a až pak člověka. Přesto mu dopřál radost z toho, vybrat pro ně jména. „Přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje.“ Potom co Adam každé zvíře pozoroval a dal mu příhodné jméno, Jehova jeho výběr neanuloval. Bible říká: „Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval.“ (1. Mojž. 2:19, Bible21)

8. a) Jak Adam zneužil svobodnou vůli? b) Jaké důsledky to přineslo?

⁸ Adam dostal od Boha úkol obdělávat půdu a pečovat o ráj a je smutné, že s ním nebyl spokojený. Nespokojil se ani s tím, že mu Bůh dal ještě větší svobodu. Jehova řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti ... ryby a ... létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojž. 1:28) Adam se naopak rozhodl, že překročí Bohem stanovené hranice a vezme si ze zakázaného ovoce. Toto hrubé zneužití svobodné vůle má za následek bolest a trápení všech jeho potomků. (Řím. 5:12) Když víme, co jeho rozhodnutí přineslo, měli bychom být odhodlaní svoji svobodu využívat odpovědně a v rámci Jehovou stanovených hranic.

9. Co dal Jehova svému lidu na výběr a jak na to Izraelité zareagovali?

⁹ Potomci Adama a Evy zdědili po svých rodičích nedokonalost a umírají. Právo svobodně se rozhodovat jim ale zůstalo. Je to vidět z toho, jak Bůh jednal s izraelským národem. Prostřednictvím svého služebníka Mojžíše dal lidem na výběr, jestli přijmou nebo odmítnou výsadu stát se jeho zvláštním majetkem. (2. Mojž. 19:3–6) Jak na to reagovali? Dobrovolně se rozhodli, že se budou chovat tak, aby mohli nést Boží jméno, a jednohlasně prohlásili: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojž. 19:8) Je škoda, že později svůj slib Jehovovi porušili. Z tohoto varovného příkladu bychom si měli vzít poučení. Nikdy si nepřestaňme vážit daru svobodné vůle a dál se držme Jehovy a poslouchejme jeho zákony. (1. Kor. 10:11)

10. Z jakých příkladů je vidět, že nedokonalí lidé dokážou používat svobodnou vůli způsobem, který přináší Bohu čest? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁰ V 11. kapitole Hebrejcům je vyjmenováno šestnáct Božích služebníků, kteří se rozhodli, že svobodnou vůli budou používat v rámci hranic určených Jehovou. Získali díky tomu obrovské požehnání a jistou naději do budoucnosti. Například Noe dal najevo velkou víru v Boha, když poslechl jeho pokyn, aby postavil archu a zachránil tak svoji rodinu i lidský rod před zničením. (Hebr. 11:7) Abraham a Sára ochotně poslechli Boha a vydali se do země, kterou jim slíbil. I když se později mohli vrátit do města Ur, stále měli před očima Boží slib ohledně své budoucnosti. Bible říká, že usilovali „o lepší místo“. (Hebr. 11:8, 13, 15, 16) Mojžíš odmítl egyptské poklady a „zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu“. (Hebr. 11:24–26) Napodobuj víru těchto Božích služebníků tím, že si budeš vážit své svobody a používat ji ke konání Boží vůle.

11. a) Jakou jedinečnou možnost máme? b) Co tě motivuje používat svoji svobodnou vůli správně?

¹¹ I když by možná bylo snazší, aby za nás rozhodovali druzí, přišli bychom tak o něco výjimečného. Píše se o tom v 5. Mojžíšově 30:19, 20. (Přečti.) V 19. verši čteme, že Bůh dal Izraelitům na výběr. A ve 20. verši se dozvídáme, že jim poskytl mimořádnou příležitost ukázat, co je v jejich srdci. I my si můžeme vybrat, že budeme uctívat Jehovu. I my máme jedinečnou možnost používat svoji svobodnou vůli k tomu, abychom Jehovu chválili a dávali najevo, jak moc ho milujeme.

12. Co bychom se vzácným darem svobodné vůle nikdy neměli udělat?

¹² Představ si, že jsi kamarádovi dal vzácný dar. Asi by tě hodně mrzelo, kdyby ses dozvěděl, že ho vyhodil, nebo že ho dokonce použil, aby někomu ublížil! Teď si představ, jak se asi cítí Jehova. Každému z nás dal svobodnou vůli, ale hodně lidí ji zneužívá, když dělají rozhodnutí, kterými druhým ubližují. Bible pravdivě předpověděla, že „v posledních dnech“ budou lidé „nevděční“. (2. Tim. 3:1, 2) Nikdy proto tento vzácný dar od Jehovy nezneužívej ani ho nepokládej za samozřejmost. Jak tomu můžeš předejít?

13. Jakou vybídkou se chceme nechat vést při rozhodování?

¹³ Všichni si můžeme svobodně vybrat, s kým se budeme kamarádit, jaké budeme nosit oblečení, jak se budeme upravovat nebo jaké zábavě se budeme věnovat. Mohlo by se ale stát, že bychom zneužívali své svobody jako „zástěrky pro špatnost“, třeba tím, že bychom se nechávali ovládat tělesnými touhami nebo přijali módní a jiné trendy tohoto světa. (Přečti 1. Petra 2:16.) Svoji svobodu nechceme takto zneužívat, ale chceme se rozhodovat v souladu s vybídkou „všechno dělejte k Boží slávě“. (Gal. 5:13; 1. Kor. 10:31)

14. I když máme svobodnou vůli, proč bychom měli důvěřovat Jehovovi?

¹⁴ Další způsob, jak můžeš dát najevo, že si vážíš daru svobodné vůle, je důvěřovat Jehovovi a rozhodovat se v rámci hranic, které stanovil. Jedině on je „Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit“. (Iz. 48:17) Pokorně uznej, že Jeremjáš měl pravdu, když napsal: „Pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jer. 10:23) Jak Adam, tak i nevěrní Izraelité se rozhodli, že překročí Jehovou dané hranice a budou se spoléhat sami na sebe. Z jejich varovného příkladu se pouč a „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem“. (Přísl. 3:5)

15. Co se učíme ze zásady v Galaťanům 6:5?

¹⁵ Musíme také respektovat to, že druzí mají právo dělat svá vlastní rozhodnutí. Proč? Dar svobodné vůle jsme dostali všichni a žádní dva křesťané se nebudou vždycky rozhodovat stejně. To se týká i věcí souvisejících s naším chováním a uctíváním Boha. Nezapomeňme na zásadu v Galaťanům 6:5. (Přečti.) Když budeme pamatovat na to, že každý křesťan „ponese svůj vlastní náklad“, pomůže nám to respektovat právo druhých svobodně se rozhodovat.

16. Jaký problém vznikl v korintském sboru?

¹⁶ Uvažuj o jednom příkladu z Bible, ze kterého je vidět, že musíme respektovat svobodu našich bratrů rozhodovat se ve věcech, které jsou ponechány na jejich svědomí. Sbor v Korintu nebyl jednotný v záležitosti týkající se jedení masa, které se prodávalo na trhu, ale předtím mohlo být obětováno modlám. Někteří křesťané zastávali názor, že se maso může s čistým svědomím jíst, protože modly nejsou ničím. Ale jiní, kteří dřív tyto modly uctívali, měli pocit, že jedením takového masa by se podíleli na falešném uctívání. (1. Kor. 8:4, 7) Tato citlivá otázka ohrožovala jednotu sboru. Jak Pavel pomohl korintským křesťanům pochopit, co si o tom myslí Bůh?

17. a) Jak Pavel pomohl záležitost urovnat? b) Co se z této situace učíme?

¹⁷ Pavel nejdřív oběma stranám připomněl, že jídlo je k Bohu nepřiblíží. (1. Kor. 8:8) Pak je varoval: „Dejte ale pozor, aby se ta vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.“ (1. Kor. 8:9, Bible21) Křesťany s citlivějším svědomím později vybídl, aby nesoudili ty, kdo se rozhodli takové maso jíst. (1. Kor. 10:25, 29, 30) V této důležité otázce související s uctíváním Boha musel každý křesťan udělat rozhodnutí na základě svého svědomí. Neměli bychom tedy respektovat právo našich bratrů rozhodovat se v osobních otázkách, které jsou méně závažné? (1. Kor. 10:32, 33)

18. Jak chceš dát najevo, že si vážíš daru svobodné vůle?

¹⁸ Jehova nám dal svobodnou vůli a s ní i skutečnou svobodu. (2. Kor. 3:17) Tohoto daru si vážíme, protože díky němu můžeme dělat rozhodnutí, kterými ukazujeme, jak moc Jehovu milujeme. Vděčnost za tento dar dávejme dál najevo tím, že ho budeme používat ke chvále našeho Boha, a tím, že budeme respektovat svobodnou vůli druhých.