1. Co Jehova vidí, když se miliony lidí sejdou na Památné slavnosti? (Viz obrázek na titulní straně.)

PŘEDSTAV SI, co Jehova vidí, když se miliony lidí po celém světě sejdou, aby si připomněli smrt Ježíše Krista. Vidí víc než jenom velký počet lidí. Všímá si každého jednotlivce. Vidí například ty, kdo na Památnou slavnost chodí každý rok. Jsou mezi nimi i lidé, kteří se slavnosti účastní, přestože zažívají tvrdé pronásledování. Jiní během roku na shromáždění pravidelně nechodí, ale jít na Památnou slavnost považují za povinnost. Jehova si všímá také těch, kdo přišli poprvé, i když možná jenom ze zvědavosti.

2. O čem budeme přemýšlet při studiu tohoto článku?

² Jehova má určitě radost, když vidí, že je na Památné slavnosti tolik lidí. (Luk. 22:19) To, co ho ale zajímá především, není počet přítomných. Víc ho zajímá, proč přišli, z jakých pohnutek. Při studiu tohoto článku budeme přemýšlet o životně důležité otázce: Proč se neúčastníme jenom Památné slavnosti, ale také shromáždění, která Jehova každý týden pořádá pro ty, kdo ho milují?

3. Proč chodíme na shromáždění?

³ Na shromáždění chodíme hlavně proto, že na nich uctíváme Jehovu. Dalším důvodem je to, že nás na nich Jehova vyučuje. Lidé, kteří jsou pyšní, odmítají myšlenku, že by se měli něco učit. (3. Jana 9) Naproti tomu my se od Jehovy a jeho organizace učíme moc rádi. (Iz. 30:20; Jan 6:45)

4. a) Co je vidět z naší účasti na shromáždění? b) Vzhledem k tomu, co se píše v 1. Korinťanům 11:23–26, proč bychom neměli na Památné slavnosti chybět?

⁴ Z naší účasti na shromážděních je vidět, že jsme pokorní – ochotní nechat se vyučovat. Na Památnou slavnost chodíme nejenom proto, že to považujeme za povinnost, ale také proto, že pokorně posloucháme Ježíšův pokyn: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Přečti 1. Korinťanům 11:23–26.) Toto shromáždění upevňuje naši naději a připomíná nám, jak moc nás Jehova miluje. Jehova ale ví, že nestačí, aby nás povzbudil a dodal nám sílu jenom jednou v roce. Proto od něj máme shromáždění každý týden a on nás vybízí, abychom na ně chodili. Pokora nás motivuje být poslušní. Každý týden trávíme hodiny tím, že se na shromáždění připravujeme a že se jich účastníme.

5. Jak pokorní lidé reagují na Jehovovu vybídku?

⁵ Jehova lidi vybízí, aby se jím nechali vyučovat. Každý rok reaguje na tuto vybídku hodně pokorných lidí. (Iz. 50:4) Většinou nejdřív přijdou na Památnou slavnost a časem začnou chodit na další shromáždění. (Zech. 8:20–23) Z toho, že nás tam vyučuje a vede Jehova, náš pomocník a zachránce, se společně radujeme. (Žalm 40:17) Co by mohlo být radostnější nebo důležitější než využít příležitost a nechat se vyučovat Jehovou a jeho milovaným Synem? (Mat. 17:5; 18:20; 28:20)

6. Jak jednomu muži pomohlo to, že byl pokorný?

⁶ Každý rok se snažíme na Památnou slavnost pozvat co nejvíc lidí. Mnozí pokorní lidé na toto pozvání reagují a pak jsou za to rádi. Uveďme si příklad. Před několika lety dostal jeden muž pozvánku na Památnou slavnost, ale bratrovi, který mu ji dal, řekl, že nebude moct přijít. Když potom bratr toho muže viděl přicházet do sálu, byl překvapený. Na muže tak zapůsobilo, jak ho bratři a sestry přivítali, že začal chodit na shromáždění. Během celého roku byl skoro na každém shromáždění, vlastně chyběl jenom třikrát. Co mu v tom pomohlo? Pokora. Bratr, který ho pozval, o něm později řekl, že je to velmi pokorný člověk. Tohoto muže k sobě bezpochyby přitáhl Jehova a dnes je to náš bratr. (2. Sam. 22:28; Jan 6:44)

7. Jak nám to, co se učíme na shromáždění a co čteme v Bibli, pomáhá být pokorní?

⁷ K tomu, abychom byli pokorní, nám pomáhá to, co se učíme na shromáždění a co čteme v Bibli. V období před Památnou slavností přemýšlíme na shromážděních o Ježíšovi a jeho pokoře, kterou projevil tím, že za nás dal život. A několik dní před Památnou slavností nás bratři povzbuzují, abychom si v Bibli četli zprávy o událostech, které se odehrály na konci Ježíšova života na zemi a po jeho vzkříšení. To všechno prohlubuje naši vděčnost za jeho oběť. Chceme být pokorní jako on a dělat, co si přeje Jehova, a to i tehdy, když to pro nás není lehké. (Luk. 22:41, 42)

8. Jak Ježíš projevil odvahu?

⁸ Ježíše se snažíme napodobovat i v tom, že jsme odvážní. Přemýšlej, jakou odvahu projevil několik dnů před svou smrtí. Moc dobře věděl, že ho nepřátelé brzy budou ponižovat, bít a nakonec ho popraví. (Mat. 20:17–19) Přesto šel ochotně na smrt. Když nastala ta chvíle, řekl svým věrným apoštolům, kteří s ním byli v zahradě Getsemane: „Vstaňte, pojďme. Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“ (Mat. 26:36, 46) A když ho ozbrojený dav přišel zatknout, Ježíš vystoupil, řekl, kdo je, a vojákům nařídil, aby apoštoly nechali odejít. (Jan 18:3–8) Odvaha, jakou projevil, byla skutečně mimořádná! Pomazaní křesťané a jiné ovce se ji snaží napodobovat. Jak?

9. a) Proč možná potřebujeme odvahu, abychom na shromáždění chodili pravidelně? b) Jak může náš příklad působit na bratry a sestry, kteří jsou kvůli své víře ve vězení?

⁹ Možná máme náročné okolnosti, a tak potřebujeme odvahu, abychom se shromáždění účastnili pravidelně. Někteří bratři a sestry chodí na shromáždění i přesto, že prožívají zármutek, mají zdravotní problémy nebo musí překonávat jiné překážky. Jiní shromáždění nevynechávají, i když se jim rodina nebo státní orgány silně staví na odpor. Zamysli se nad tím, jak náš příklad působí na bratry a sestry, kteří jsou kvůli své víře ve vězení. (Hebr. 13:3) Když slyší, že Jehovovi sloužíme i navzdory různým zkouškám, dodává jim to sílu, aby neztratili víru a odvahu a zůstali Jehovovi věrní. Něco podobného zažil apoštol Pavel. Když byl ve vězení v Římě a dostával zprávy, že jiní křesťané Bohu věrně slouží, měl z toho vždycky radost. (Filip. 1:3–5, 12–14) Někdy v době, kdy byl propuštěn, napsal Židům. V dopise je vybídl: „Ať zůstává vaše bratrská láska.“ Také jim napsal, aby se nikdy nepřestali společně scházet. (Hebr. 10:24, 25; 13:1)

10., 11. a) Koho bychom měli pozvat na Památnou slavnost? b) Jaký k tomu podle Efezanům 1:7 máme důvod?

¹⁰ Odvahu dáváme najevo i tím, že na Památnou slavnost zveme příbuzné, kolegy nebo sousedy. Proč je zveme? Jsme tak vděční za to, co pro nás Jehova a Ježíš udělali, že je nemůžeme nepozvat. Chceme, aby se i oni dozvěděli, co můžou získat díky Jehovově „nezasloužené laskavosti“, kterou nám projevil, když obětoval svého Syna. (Přečti Efezanům 1:7; Zjev. 22:17)

¹¹ Když se společně scházíme, projevujeme ještě jinou krásnou vlastnost. Výjimečným způsobem ji dávají najevo Bůh a jeho Syn.

12. a) Jak shromáždění prohlubují naši lásku k Jehovovi a Ježíšovi? b) K čemu nás povzbuzuje 2. Korinťanům 5:14, 15?

¹² K tomu, abychom chodili na shromáždění, nás pohání láska k Jehovovi a Ježíšovi. A to, co se tam učíme, naši lásku k nim zase prohlubuje. Na shromáždění si pravidelně připomínáme, co všechno od nich máme. (Řím. 5:8) Zejména na Památné slavnosti přemýšlíme o tom, jak moc lidi milují, a to dokonce i ty, kdo si hodnotu výkupného ještě neuvědomují. Vděčnost nás vede k tomu, že se snažíme Ježíše napodobovat tím, jak každý den žijeme. (Přečti 2. Korinťanům 5:14, 15.) A kromě toho chceme Jehovu za výkupné ze srdce chválit. Můžeme to dělat například tak, že na shromáždění dáváme osobní komentáře.

13. Jak můžeme dát najevo lásku k Jehovovi a Ježíšovi?

¹³ To, jak moc máme Jehovu a Ježíše rádi, můžeme dát najevo tím, že jsme ochotní se něčeho vzdát. Abychom se účastnili shromáždění, musíme často obětovat různé věci. Hodně sborů má jedno shromáždění některý večer po pracovním dni, kdy jsme nejspíš unavení. A scházíme se i o víkendu, kdy jiní lidé odpočívají. Všímá si Jehova toho, že na shromáždění chodíme, i když jsme unavení? Určitě! Čím víc úsilí nás to stojí, tím víc si Jehova naší lásky k němu váží. (Mar. 12:41–44)

14. Jak Ježíš projevoval nesobeckou lásku?

¹⁴ Ježíš je pro nás vzorem nesobecké lásky. Nejenom že byl ochotný za svoje učedníky zemřít, ale také každý den upřednostňoval jejich zájmy. Například jim věnoval čas, i když byl fyzicky unavený nebo v citově vyhrocené situaci. (Luk. 22:39–46) A zaměřoval se na to, co mohl druhým dát, ne na to, co od nich mohl získat. (Mat. 20:28) Když bude naše láska k Jehovovi a k našim bratrům a sestrám tak velká, budeme dělat všechno pro to, abychom mohli být na Památné slavnosti i na všech ostatních shromážděních.

15. Komu zvlášť chceme pomáhat?

¹⁵ Jsme součástí jedinečné duchovní rodiny a trávíme co nejvíc času tím, že do ní zveme další lidi. Chceme ale pomáhat především těm, „kdo jsou nám příbuzní ve víře“ a na shromáždění nebo do služby přestali chodit. (Gal. 6:10) Svoji lásku jim dáváme najevo tak, že je povzbuzujeme, aby se shromáždění účastnili a aby přišli hlavně na Památnou slavnost. Podobně jako Jehova a Ježíš jsme šťastní, když se někdo z nich vrátí k našemu Bohu, milujícímu Otci a Pastýři. (Mat. 18:14)

 16. a) Jak se můžeme vzájemně povzbuzovat a co je dalším důvodem, proč naše shromáždění potřebujeme? b) Proč je dobré si v tomto období připomínat Ježíšova slova zapsaná v Janovi 3:16?

¹⁶ Na Památnou slavnost, která proběhne v pátek 19. dubna, pozvi v následujících týdnech co možná nejvíc lidí. (Viz rámeček „ Pozveš je?“.) Během celého roku se vzájemně povzbuzujme tím, že budeme na všech shromážděních, která od Jehovy máme. Jak se blíží konec tohoto světa, potřebujeme je, abychom dál projevovali pokoru, odvahu a lásku. (1. Tes. 5:8–11) Za to, jak moc nás Jehova a Ježíš milují, jim z celého srdce dávejme najevo vděčnost! (Přečti Jana 3:16.)