1., 2. Jak můžeme uplatnit radu z Přísloví 4:25? Uveď příklad.

PŘEDSTAV SI tyto situace: Starší sestra vzpomíná, co hezkého v životě zažila. I když to teď nemá lehké, dál ze všech sil slouží Jehovovi. (1. Kor. 15:58) Každý den si představuje, jak se svými blízkými žije v novém světě. Jiná sestra si sice pamatuje, že jí někdo ze sboru ublížil, ale rozhodla se, že se tím nebude trápit. (Kol. 3:13) Bratr dobře ví, jaké chyby v minulosti udělal, ale teď se snaží, aby z něj měl Jehova radost. (Žalm 51:10)

² Co mají tito tři křesťané společného? Všichni si pamatují, co se v jejich životě stalo, ale přesto nežijí minulostí. Dívají se „přímo vpřed“. (Přečti Přísloví 4:25.)

3. Proč je důležité zaměřovat se na budoucnost?

³ Proč bychom se měli zaměřovat na budoucnost? Tak jako člověk nedokáže jít rovně, když se pořád ohlíží, ani my nemůžeme naplno sloužit Jehovovi, když se pořád ohlížíme do minulosti. (Luk. 9:62)

4. O čem budeme uvažovat v tomto článku?

⁴ V tomto článku budeme uvažovat o třech pastech, kvůli kterým bychom mohli žít minulostí. * Jsou to: 1. nostalgie, 2. zatrpklost a 3. přehnané výčitky svědomí. U každé z nich se podíváme na biblické zásady, které nám pomůžou nezaměřovat se „na věci za sebou“, ale natahovat se „po věcech před sebou“. (Filip. 3:13)

5. Před jakou pastí nás varuje Kazatel 7:10?

⁵ Přečti Kazatele 7:10. Všimni si jednoho zajímavého detailu. Tento verš neříká, že bychom se neměli ptát: „Proč to bylo dřív dobré?“ Hezké vzpomínky jsou darem od Jehovy. Ten verš nám radí: „Neříkej: ‚Proč to bylo dřív lepší než teď?‘“ Jinými slovy, do pasti bychom se chytili, kdybychom svoji současnou situaci srovnávali s tím, jak jsme se měli dřív, a zdálo by se nám, že teď je všechno horší. V Bibli21 tento verš zní: „Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.“

6. Proč není moudré si pořád říkat, že jsme se dřív měli líp? Uveď příklad.

⁶ Proč není moudré si pořád říkat, že jsme se dřív měli líp? Když člověk nostalgicky vzpomíná na minulost, často se mu vybavují jenom ty hezké věci, a ne problémy, se kterými musel bojovat. Přesně to se stalo starověkým Izraelitům. Po odchodu z Egypta rychle zapomněli na to, jak těžký tam měli život. Jediné, na co vzpomínali, bylo jídlo. Říkali: „Když si vzpomeneme na ryby, které jsme zadarmo jedli v Egyptě, a na ty okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek!“ (4. Mojž. 11:5) Ale bylo to jídlo opravdu „zadarmo“? Ne. Izraelité za něj platili vysokou cenu. Byli otroky a Egypťané s nimi zacházeli velmi krutě. (2. Mojž. 1:13, 14; 3:6–9) Na všechny těžkosti ale brzy zapomněli. Místo aby se zaměřili na to, co všechno pro ně Jehova udělal, nostalgicky vzpomínali na „staré dobré časy“. Jehovovi se to vůbec nelíbilo. (4. Mojž. 11:10)

7. Co jedné sestře pomohlo, aby se nechytila do pasti v podobě nostalgie?

⁷ Jak se do pasti v podobě nostalgie nechytit? Uveďme si příklad jedné sestry, která od roku 1945 sloužila v brooklynském betelu. Později se vdala za bratra, který taky pracoval v betelu, a spolu tam sloužili mnoho let. V roce 1976 ale její manžel onemocněl. Když si uvědomil, že už nebude dlouho žít, dal jí několik rad, jak se vyrovnat s tím, co přijde. Řekl jí: „Byli jsme spolu šťastní. Mnozí lidé nic takového neprožili.“ Ale také jí poradil: „Nežij minulostí – i když ti tvé vzpomínky zůstanou. Čas všechno zahojí. Nepodlehni roztrpčení a nelituj se. Buď vděčná za to, že jsi zažila tolik radosti a požehnání. ... Vzpomínky jsou darem od Boha.“ To byla moc dobrá rada.

8. Co dobrého naší sestře přineslo to, že nežila minulostí?

⁸ Sestra si manželovy rady vzala k srdci a věrně Jehovovi sloužila až do svých 92 let, kdy zemřela. O několik let dřív řekla: „Když se ohlédnu zpět na více než 63 let své celodobé služby Jehovovi, mohu říci, že mi život přinesl opravdové uspokojení.“ Díky čemu to tak bylo? Vysvětlila: „To, co přináší v životě skutečné uspokojení, je naše nádherné společenství bratrů a naděje, že s našimi bratry a sestrami budeme žít v pozemském ráji a že budeme společně s nimi po celou věčnost sloužit našemu vznešenému Stvořiteli, jedinému pravému Bohu Jehovovi.“ Tato sestra byla opravdu skvělým příkladem člověka, který se zaměřoval na budoucnost.

9. Kdy pro nás může být podle 3. Mojžíšovy 19:18 zvlášť těžké nezatrpknout?

⁹ Přečti 3. Mojžíšovu 19:18. Nezatrpknout může být zvlášť těžké, když nám ublíží někdo ze spoluvěřících, blízký přítel nebo příbuzný. Jednu sestru například nespravedlivě obvinila jiná sestra, že jí ukradla peníze. Později se jí za to sice omluvila, ale tu obviněnou sestru to hodně bolelo a nedokázala na to přestat myslet. Měl jsi někdy podobné pocity? Možná jsme nikdy nezažili přesně to samé. Většině z nás už se ale nejspíš stalo, že nás někdo naštval a my měli pocit, že mu to nikdy nedokážeme odpustit.

10. Co nám pomůže zatrpklost překonat?

¹⁰ Co nám pomůže zatrpklost překonat? Pamatujme, že Jehova vidí všechno. Ví o všem, co prožíváme, a neunikne mu ani to, když nám někdo ukřivdí. (Hebr. 4:13) Když nás něco trápí, soucítí s námi. (Iz. 63:9) A slibuje, že nám nakonec vynahradí jakoukoli bolest, kterou jsme kvůli nespravedlnosti zažili. (Zjev. 21:3, 4)

11. Jak nám to prospěje, když dokážeme zatrpklost překonat?

¹¹ Když dokážeme zatrpklost překonat, prospějeme tím i sami sobě. Uvědomila si to i ta nespravedlivě obviněná sestra. Časem té sestře dokázala odpustit. Pochopila, že když odpouštíme druhým, Jehova odpouští nám. (Mat. 6:14) To, co jí sestra udělala, nezlehčovala ani neomlouvala, ale rozhodla se, že se svých negativních pocitů zbaví. Díky tomu byla šťastnější a dokázala se zaměřit na službu Jehovovi.

12. Co vyplývá z 1. Jana 3:19, 20?

¹² Přečti 1. Jana 3:19, 20. Všichni si občas něco vyčítáme. Někteří se možná trápí kvůli tomu, co dělali, než poznali pravdu. Jiní mají výčitky kvůli chybám, kterých se dopustili po křtu. Takové pocity jsou normální. (Řím. 3:23) Samozřejmě si přejeme dělat, co je správné, ale „všichni ... často chybujeme“. (Jak. 3:2; Řím. 7:21–23) I když výčitky svědomí nejsou příjemné, můžou přinést něco dobrého. V jakém smyslu? Můžou nás motivovat, abychom udělali potřebné změny a byli rozhodnutí své chyby neopakovat. (Hebr. 12:12, 13)

13. Proč bychom si měli dávat pozor na přehnané výčitky svědomí?

¹³ Mohlo by se ale stát, že bychom trpěli přehnanými výčitkami svědomí – že bychom si něco pořád vyčítali, i když jsme činili pokání a Jehova ukázal, že nám odpustil. Tím bychom si spíš uškodili. (Žalm 31:10; 38:3, 4) Jak to? Zamysli se nad příkladem jedné sestry, která se pořád trápila tím, co v minulosti udělala špatně. Řekla: „Připadalo mi, že už nemá význam namáhat se ve službě pro Jehovu, že pro mě už je asi příliš pozdě.“ Mnozí z nás to možná cítí podobně. Je důležité, abychom si na past v podobě přehnaných výčitek dávali pozor. Jen si představ, jakou by měl Satan radost, kdybychom to se sebou vzdali, i když Jehova to s námi nevzdal. (Srovnej s 2. Korinťanům 2:5–7, 11.)

14. Jak si můžeme být jistí, že to s námi Jehova nevzdal?

¹⁴ Možná si ale říkáš: Jak si můžu být jistý, že to se mnou Jehova nevzdal? Můžeš si tím být jistý už jenom proto, že o takové otázce vůbec přemýšlíš. V jedné Strážné věži bylo před mnoha lety uvedeno: „Někdy ... shledáváme, že my sami následkem špatných zvyklostí, které v našem dřívějším způsobu života zapustily hlouběji kořeny, než si myslíme, často klopýtáme a padáme. ... Nezoufej! Nevyvozuj, že jsi spáchal hříchy, pro které není odpuštění. Právě to by chtěl vyvoditi satan. Skutečnost, že jsi ve svém nitru zarmoucen a znepokojen, dokazuje, že jsi tak příliš daleko nedošel. Nikdy neumdlévej a pokorně a vážně se obracej k Bohu a dostane se ti od něho odpuštění, očištění a pomoci. Jdi k němu, jako dítě chodí ke svému otci, když jest v těžkostech, bez ohledu na to, jak často pro tutéž slabost musí přicházet, a Jehova ti milostivě poskytne pomoc, protože ti prokazuje nezaslouženou dobrotivost.“

15., 16. Jak některým bratrům a sestrám pomohlo vědomí, že to s nimi Jehova nevzdal?

¹⁵ Vědomí, že to s námi Jehova nevzdává, pomohlo už hodně bratrům a sestrám. Například na jednoho bratra před časem velmi zapůsobil příběh, který vyšel v rubrice „Bible mění život lidí“. V článku sestra vyprávěla, že kvůli tomu, co v minulosti zažila, pro ni bylo těžké věřit, že by ji Jehova mohl mít rád. S těmito pocity bojovala i mnoho let po svém křtu. Když ale do hloubky přemýšlela o výkupném, dokázala své pocity změnit.

¹⁶ Jak tomu bratrovi její příběh pomohl? Napsal: „Když jsem byl mladý, nějakou dobu jsem se potýkal se závislostí na pornografii. Nedávno jsem se k tomu zase vrátil. Požádal jsem o pomoc křesťanské starší a díky tomu se mi daří tento problém zvládat. Starší mě ujistili, že Bůh je milosrdný a miluje mě. Někdy si ale přesto připadám bezcenný, protože Jehova přece nemůže milovat takového člověka, jako jsem já. Zkušenost [této sestry] mi velmi pomohla. Uvědomuji si nyní, že kdybych si myslel, že Jehova mi nemůže odpustit, v podstatě bych říkal, že oběť jeho Syna není dostatečně velká, aby přikryla moje hříchy. Článek ... jsem si dal stranou, abych si ho mohl přečíst a přemýšlet o něm, kdykoli mě pocity bezcennosti zaplaví.“

17. Díky čemu se apoštol Pavel nechytil do pasti přehnaných výčitek svědomí?

¹⁷ Podobné příběhy nám připomínají apoštola Pavla. Než se stal křesťanem, udělal spoustu špatných věcí. Nezapomněl na to, čeho se dopustil, ale nepřipomínal si to pořád. (1. Tim. 1:12–15) Bral to tak, že Jehova obětoval svého Syna i za něho samotného. (Gal. 2:20) Díky tomu se Pavel nechytil do pasti přehnaných výčitek svědomí a zaměřoval se na to, aby dával Jehovovi to nejlepší.

18. Co jsme se z tohoto článku naučili?

¹⁸ V tomto článku jsme mluvili o třech pastech, do kterých bychom se mohli chytit. Co jsme se naučili? Za prvé, hezké vzpomínky jsou darem od Jehovy. Ale bez ohledu na to, jak dobře jsme se v minulosti měli, budoucnost v novém světě bude ještě lepší. Za druhé, může se stát, že nám někdo ublíží. Ale když se rozhodneme, že mu odpustíme, dokážeme jít dál. A za třetí, přehnané výčitky svědomí nám můžou bránit v tom, abychom Jehovovi sloužili s radostí. Proto je důležité, abychom tak jako Pavel věřili tomu, že nám Jehova odpustil.

19. Jak víme, že nás v novém světě nebudou trápit vzpomínky na minulost?

¹⁹ Můžeme se těšit na to, že budeme žít věčně. V novém světě už nás nebudou trápit vzpomínky na minulost. Bible o té době říká: „Na dřívější věci už se nebude vzpomínat.“ (Iz. 65:17) Jen si to představ: Někteří z nás slouží Jehovovi už řadu let a jsou v pokročilém věku. V novém světě ale budeme všichni zase mladí. (Job 33:25) Nežijme proto minulostí. Zaměřujme se na budoucnost a na život, který je před námi!