1., 2. O čem byl minulý článek a co budeme rozebírat v tomhle?

 V MINULÉM článku jsme uvažovali o některých zásadách, které vyplývají z 3. Mojžíšovy 19. kapitoly. Ve 3. verši například Jehova Izraelitům přikázal, aby měli úctu ke svým rodičům. Ukázali jsme si, že dneska to můžeme dělat tak, že se o svoje rodiče staráme po hmotné, emocionální a duchovní stránce. V tom samém verši Bůh svému lidu připomněl, že mají zachovávat sabat. Řekli jsme si, že i když už se dnes zákonem o sabatu nemusíme řídit, můžeme se z něj naučit, že si máme pravidelně dělat čas na věci spojené s uctíváním Jehovy. Když se těchhle zásad držíme, ukazujeme tím, že se snažíme být svatí, jak k tomu vybízí 3. Mojžíšova 19:2 a 1. Petra 1:15.

² V tomhle článku budeme v rozboru 19. kapitoly 3. Mojžíšovy pokračovat. Co se z ní můžeme naučit o tom, jak být ohleduplní k tělesně postiženým lidem, jak být poctiví v obchodních záležitostech a jak dávat druhým najevo lásku? Podíváme se na to blíž, protože chceme být svatí, tak jako je svatý náš Bůh.

3., 4. Jak se měli podle 3. Mojžíšovy 19:14 Izraelité chovat k hluchým a slepým lidem?

³ Přečti 3. Mojžíšovu 19:14. Jehova od Izraelitů očekával, že budou ohleduplní k těm, kdo mají tělesné postižení. Neměli například nadávat hluchému člověku. Neměli mu vyhrožovat nebo na něho svolávat zlo. Chovat se takhle k hluchému člověku by bylo příšerné! Nemohl slyšet, co se o něm říká, takže se nemohl bránit.

⁴ Ze 14. verše se dozvídáme i to, že Boží služebníci neměli dát „překážku před slepého“. O lidech s tělesným postižením jedna odborná kniha říká: „Ve starověku na Blízkém východě [je] druzí často využívali a chovali se k nim krutě.“ Nějakého bezohledného člověka možná vedla zlomyslnost nebo zvrácený smysl pro humor k tomu, že dal slepému člověku do cesty překážku. To bylo bezcitné! Jehova tímhle zákonem pomáhal svému lidu chápat, že by měli mít se znevýhodněnými lidmi soucit.

5. Jak můžeme tělesně postiženým lidem dávat najevo soucit?

⁵ Ježíš se k tělesně postiženým lidem choval soucitně. Vzpomeň si, co vzkázal Janu Křtiteli: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni.“ Když lidé Ježíšovy zázraky viděli, „všichni … vzdávali Bohu chválu“. (Luk. 7:20–22; 18:43) Křesťané Ježíšův soucitný přístup k tělesně postiženým rádi napodobují. Jsme k nim laskaví, ohleduplní a máme s nimi trpělivost. Jehova nám samozřejmě nedal moc dělat zázraky. Máme ale skvělou příležitost říkat těm, kdo jsou doslovně nebo duchovně slepí, dobrou zprávu o tom, že přijde ráj, kde budou lidé tělesně i duchovně zdraví. (Luk. 4:18) Už teď vede tahle dobrá zpráva hodně lidí k tomu, že chválí Boha.

6. Jak spolu souvisí 19. kapitola 3. Mojžíšovy a Deset přikázání?

⁶ Některé verše v 19. kapitole 3. Mojžíšovy rozváděly to, co říkalo Deset přikázání. Například osmé přikázání znělo jednoduše: „Nebudeš krást.“ (2. Mojž. 20:15) Někdo si mohl myslet, že když si dává pozor, aby někomu něco nevzal, tak tohle přikázání poslouchá. Krádeže se ale mohl dopustit i jinak.

7. Jak mohl obchodník porušovat osmé přikázání?

⁷ Nějaký obchodník mohl být hrdý na to, že nikdy nevzal nic, co mu nepatřilo. Ale co jeho přístup k obchodování? Ve 3. Mojžíšově 19:35, 36 Jehova řekl: „Nebudete jednat nepoctivě, když budete něco měřit, vážit nebo odměřovat objem. Měli byste používat přesné váhy, přesná závaží a přesnou míru pro sypké látky i pro tekutiny.“ Obchodník, který podváděl svoje zákazníky tím, že nepřesně odvažoval nebo odměřoval zboží, je vlastně okrádal. Jasně je to vidět z dalších veršů té samé kapitoly.

8. Jak 3. Mojžíšova 19:11–13 pomáhala Židům uplatnit zásadu vyplývající z osmého přikázání a co se z ní můžeme naučit my?

⁸ Přečti 3. Mojžíšovu 19:11–13. Jedenáctý verš začíná slovy: „Nebudete krást.“ A 13. verš ukazuje souvislost mezi krádeží a nepoctivými obchodními praktikami. Píše se tam: „Nebudeš svého bližního šidit.“ Z osmého přikázání Izraelité věděli, že nemají krást, ale podrobnější informace v 3. Mojžíšově jim pomáhaly chápat, jak můžou uplatnit zásadu, která se za tím zákonem skrývala. Je užitečné, když o Jehovově názoru na nepoctivost a krádež přemýšlíme. Můžeme si položit otázku: Je v mém životě něco, nad čím bych se měl na základě 3. Mojžíšovy 19:11–13 zamyslet? Měl bych něco změnit na svém podnikání nebo pracovních návycích?

9. Jak zákon ve 3. Mojžíšově 19:13 chránil dělníky?

⁹ Křesťan, který zaměstnává další lidi, by se měl zamyslet ještě nad jinou stránkou poctivosti. Závěr 3. Mojžíšovy 19:13 říká: „Neměl by sis nechat mzdu najatého dělníka celou noc až do rána.“ V Izraeli, kde byla většina lidí zemědělci, měli najatí dělníci dostat zaplaceno na konci každého pracovního dne. Kdyby někdo dělníkovi jeho mzdu nedal, obral by ho o peníze, které potřeboval, aby mohl ten den rodině zajistit jídlo. Jehova vysvětlil: „Je v nouzi a jeho život závisí na jeho mzdě.“ (5. Mojž. 24:14, 15; Mat. 20:8)

10. Co si můžeme odnést z 3. Mojžíšovy 19:13?

¹⁰ Dneska většinou zaměstnanci dostávají mzdu jednou nebo dvakrát za měsíc, ne každý den. Ale zásada z 3. Mojžíšovy 19:13 je pořád aktuální. Někteří zaměstnavatelé svoje zaměstnance využívají a platí jim mnohem míň, než si zaslouží. Vědí, že jejich zaměstnanci nemají moc na výběr a budou u nich dál pracovat i za tu almužnu, kterou dostávají. V určitém smyslu si nechávají „mzdu najatého dělníka“. Křesťan, který má firmu, chce na tuhle myšlenku pamatovat. Podíváme se teď, co dalšího se můžeme z 19. kapitoly 3. Mojžíšovy naučit.

11., 12. Co Ježíš zdůraznil tím, že citoval z 3. Mojžíšovy 19:17, 18?

¹¹ Když nám Bůh dává pokyny k tomu, jak se máme chovat k druhým, neříká nám jenom, že jim nemáme ubližovat. Je to vidět z 3. Mojžíšovy 19:17, 18. (Přečti.) Čteme tam jasný příkaz: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Pokud chce křesťan dělat Bohu radost, je nezbytné, aby se tím řídil.

¹² To, že je příkaz z 3. Mojžíšovy 19:18 důležitý, zdůraznil i Ježíš. Jeden farizeus se ho zeptal: „Které přikázání v Zákoně je nejdůležitější?“ Ježíš odpověděl, že „nejdůležitější a první přikázání“ je milovat Jehovu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Pak citoval 3. Mojžíšovu 19:18. Řekl: „Druhé je mu podobné: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (Mat. 22:35–40) Dávat najevo lásku svým bližním můžeme mnoha různými způsoby. Ale několik konkrétních rad se k tomu znovu dozvíme z 3. Mojžíšovy 19. kapitoly.

13. Jak je z Josefova příběhu vidět 3. Mojžíšova 19:18 v praxi?

¹³ Jeden způsob, jak dávat druhým najevo lásku, je řídit se slovy z 3. Mojžíšovy 19:18. Píše se tam: „Nebudeš se mstít ani cítit k synům svého lidu zášť.“ Většina z nás ví o někom, kdo cítil zášť ke svému kolegovi, spolužákovi, příbuznému nebo někomu z rodiny – dokonce celé roky! Vzpomeň si na Josefových deset nevlastních bratrů. Jejich nenávist vůči němu je nakonec dohnala k hroznému činu. (1. Mojž. 37:2–8, 25–28) Josef se k nim choval úplně jinak! Když se dostal do vysokého postavení a mohl jim to vrátit, jednal s nimi milosrdně. Neživil v sobě zášť. Zachoval se přesně podle rady, která byla později zapsaná do 3. Mojžíšovy 19:18. (1. Mojž. 50:19–21)

14. Z čeho je vidět, že zásady z 3. Mojžíšovy 19:18 platí i dnes?

¹⁴ Josef necítil zášť ani se nemstil, ale odpouštěl a tím dal krásný příklad křesťanům, kteří chtějí dělat Bohu radost. O tom, že bychom měli odpouštět těm, kdo nám nějak ublížili, mluvil i Ježíš ve vzorové modlitbě. (Mat. 6:9, 12) Něco podobného radil křesťanům taky apoštol Pavel, když napsal: „Nemstěte se, milovaní.“ (Řím. 12:19) Taky jim kladl na srdce: „Snášejte jeden druhého a velkoryse si odpouštějte, i když máte důvod si na někoho stěžovat.“ (Kol. 3:13) Jehovovy zásady se nemění, včetně těch, na kterých byl postavený zákon z 3. Mojžíšovy 19:18. Proto bychom se jimi měli i dneska řídit.

15. K čemu by se dalo přirovnat to, že musíme odpouštět?

¹⁵ Zamysli se nad jedním přirovnáním. Zraněné city jsou jako doslovné rány. Některé jsou drobné, jiné jsou větší. Například při otevírání obálky se můžeme říznout o papír. V tu chvíli nás to může docela bolet, ale následky pravděpodobně nebudou trvalé. Za pár dní už si možná ani nevzpomeneme, kam jsme se to vlastně řízli. Podobně se může stát, že se nás někdo trochu dotkne. Nějaký kamarád třeba bezmyšlenkovitě řekne nebo udělá něco, co nás zabolí. Nám ale nedělá problém mu odpustit. Někdy je ale naše rána hlubší a doktor ji pak musí sešít a ovázat. Kdybychom si na ni pořád sahali a šťourali se v ní, jenom bychom sami sobě ubližovali. Je smutné, že člověk, kterého se něco hluboce dotklo, se občas chová podobně. Pořád dokola přemýšlí o tom, jak moc mu ten druhý ublížil a jaké citové šrámy mu způsobil. Ale ten, kdo v sobě živí zášť, ubližuje jenom sám sobě. Je mnohem lepší řídit se radou z 3. Mojžíšovy 19:18.

16. Jak se podle 3. Mojžíšovy 19:33, 34 měli Izraelité chovat k cizincům a co se z toho učíme my?

¹⁶ Když Jehova Izraelitům přikázal, aby milovali svého bližního, nemyslel tím, že mají milovat jenom ty, kdo jsou stejné rasy nebo ze stejného národa. Měli taky milovat cizince, kteří se mezi nimi usadili. Je to jasně vidět z 3. Mojžíšovy 19:33, 34. (Přečti.) K cizinci se měli chovat, jako by to byl jeden z nich, a měli ho milovat jako sami sebe. Například měli dovolit jak chudým, tak cizincům, aby využili možnost paběrkovat. (3. Mojž. 19:9, 10) Zásada, že máme milovat cizince, platí i pro křesťany v dnešní době. (Luk. 10:30–37) Na světě jsou miliony imigrantů a někteří z nich nejspíš žijí i ve tvém okolí. Je důležité, abychom s těmito muži, ženami a dětmi jednali s úctou a respektovali jejich důstojnost.

17., 18. a) K čemu by nás měla motivovat 3. Mojžíšova 19:2 a 1. Petra 1:15? b) K jaké důležité práci nás vybídl Petr?

¹⁷ Jak 3. Mojžíšova 19:2, tak 1. Petra 1:15 Boží služebníky vybízí, aby byli svatí. A z mnoha dalších veršů 19. kapitoly 3. Mojžíšovy je vidět, co můžeme dělat, abychom získali Boží schválení. Rozebírali jsme jenom několik veršů, které mluví o tom, co máme dělat a čemu se máme vyhýbat. * Z Křesťanských řeckých písem vyplývá, že stejnými zásadami bychom se měli řídit i my dnes. Ale apoštol Petr k tomu ještě něco dodává.

¹⁸ I když se věnujeme různým duchovním činnostem a děláme pro druhé hodně dobrého, Petr zvlášť zdůraznil jednu věc. Těsně před vybídkou, abychom byli svatí v celém svém způsobu života, napsal: „Připravte … svou mysl k činnosti.“ (1. Petra 1:13, 15) O jakou činnost jde? Petr řekl, že Kristovi pomazaní bratři budou „‚široko daleko [oznamovat] nádherné vlastnosti‘ toho, kdo [je] povolal“. (1. Petra 2:9) Do téhle nejdůležitější práce, která lidem pomáhá víc než cokoli jiného, jsou dnes zapojení všichni křesťané. Je to obrovská čest, že můžeme být svatí a s nadšením druhým pravidelně kázat a vyučovat je. (Mar. 13:10) Když se ze všech sil snažíme řídit zásadami z 19. kapitoly 3. Mojžíšovy, dokazujeme tím, že milujeme Boha i své bližní. A taky tím dáváme najevo, že chceme být svatí v celém svém způsobu života.