1., 2. a) Jaký pokoj teď zažíváme? b) Proč zatím nežijeme v naprosto pokojných podmínkách? (Viz úvodní obrázek.)

VŠICHNI si přejeme mít pokojné vztahy a žít bez jakéhokoli strachu. Jsme vděční za „Boží pokoj“ neboli vnitřní klid, který máme od Jehovy a který nás může chránit před znepokojivými myšlenkami a pocity. (Fil. 4:6, 7) Těšíme se také z „pokoje s Bohem“, což znamená, že s ním máme dobrý vztah, a to díky tomu, že jsme se mu zasvětili. (Řím. 5:1)

² Teď ale ještě není doba na to, aby Bůh způsobil, že na zemi zavládne pokoj. Žijeme v posledních dnech, takže musíme řešit hodně problémů, kvůli kterým na nás doléhá úzkost. Lidé kolem nás mají násilné sklony. (2. Tim. 3:1–4) Jako křesťané musíme vést duchovní válku proti Satanovi a falešným naukám, které propaguje. (2. Kor. 10:4, 5) Náš pokoj ale můžou nejvíc ohrožovat příbuzní, kteří v Jehovu nevěří. Možná se nám za naši víru posmívají, obviňují nás z toho, že rozdělujeme rodinu, nebo nám vyhrožují, že pokud se své víry nevzdáme, zřeknou se nás. Jak bychom se k odporu v rodině měli postavit? A jak se s náročnými situacemi, které kvůli tomu vznikají, můžeme vyrovnávat?

3., 4. a) Jaké následky může mít Ježíšovo učení? b) Kdy bývá zvlášť těžké následovat Ježíše?

³ Ježíš věděl, že jeho učení bude lidi rozdělovat a že jeho následovníci budou potřebovat odvahu, aby se odporu dokázali postavit. Takový odpor může mít vliv na pokojné vztahy v rodině. Ježíš řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Přišel jsem totiž způsobit rozdělení člověka proti jeho otci, a dcery proti její matce, a mladé manželky proti její tchyni. Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Mat. 10:34–36)

⁴ Co znamenají Ježíšova slova „nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj“? Chtěl, aby lidé věděli, že když se stanou jeho učedníky, bude to mít nějaké následky. Jeho učení mohlo lidi rozdělovat. Ježíšovým cílem samozřejmě bylo učit pravdu o Bohu, a ne rozdělovat rodiny. (Jan 18:37) Jeho učedníci ale museli vědět, že následovat ho nebude vždycky snadné, zvlášť když někdo z blízkých přátel nebo rodiny biblické pravdě neuvěří.

5. Co zažívají Ježíšovi následovníci?

⁵ Ježíš řekl, že odpor ze strany rodiny je jedna z věcí, které jeho následovníci musí být ochotní snášet. (Mat. 10:38) Ježíšovými učedníky můžou být jenom ti, kdo mu jsou věrní i navzdory tomu, že se jim rodina posmívá, nebo je dokonce zavrhla. Získávají ale mnohem víc, než ztrácejí. (Přečti Marka 10:29, 30.)

6. Co bychom měli mít na paměti, pokud příbuzní jsou proti tomu, že uctíváme Jehovu?

⁶ I když naši příbuzní jsou proti tomu, že uctíváme Jehovu, máme je pořád rádi. Mějme ale na paměti, že naše láska k Bohu a Kristu by měla být větší. (Mat. 10:37) Musíme si také uvědomovat, že Satan se bude snažit rodinné vazby využít k tomu, abychom Jehovu zradili. Zamysleme se nad několika situacemi, které můžou kvůli odporu v rodině vyvstat, a ukažme si, jak je zvládat.

7. Jak by ses měl dívat na svoji situaci, pokud tvůj manželský partner neslouží Jehovovi?

⁷ Ty, kdo vstupují do manželství, Bible varuje, že „budou mít soužení ve svém těle“. (1. Kor. 7:28) Pokud tvůj manžel nebo manželka neuctívá Jehovu, možná máš víc stresu a zažíváš větší úzkost, než je v manželství běžné. Je ale důležité, aby ses na svoji situaci díval tak, jak ji vidí Jehova. To, že tvůj partner teď nechce sloužit Jehovovi, není pádným důvodem pro to, abyste od sebe odešli nebo se rozvedli. (1. Kor. 7:12–16) I když nevěřící manžel nevede rodinu duchovně, měl by být respektován jako hlava rodiny. Nevěřící manželka by zase měla cítit, že ji křesťanský manžel miluje a něžně se o ni stará. (Ef. 5:22, 23, 28, 29)

8. Jaké otázky si můžeš položit, když se tě tvůj manžel nebo manželka snaží v duchovních činnostech omezovat?

⁸ A co když se tě tvůj manžel nebo manželka snaží v duchovních činnostech omezovat? Jedné sestře například manžel řekl, že může chodit do služby jenom v určité dny v týdnu. Jestliže jsi v podobné situaci, polož si otázky: Vyžaduje po mně manželský partner, abych Jehovu přestal uctívat úplně? Pokud ne, mohl bych mu vyhovět? Když budeš rozumný, může ti to pomoct vyhnout se doma zbytečným konfliktům. (Fil. 4:5)

9. Jak může křesťan svoje děti učit, aby měly úctu i k rodiči, který Jehovu neuctívá?

⁹ V nábožensky rozdělené rodině může být zvlášť náročné vychovávat děti. Měl bys je například učit, aby poslouchaly biblický příkaz „cti svého otce a svou matku“. (Ef. 6:1–3) Co když se ale tvůj manžel nebo manželka vysokými biblickými měřítky neřídí? Buď příkladem v tom, že se svým manželským partnerem jednáš s úctou. Zaměřuj se na jeho dobré vlastnosti a dávej mu najevo, že si ho vážíš. Před dětmi o něm nemluv negativně. Vysvětli jim, že se každý člověk musí rozhodnout sám, jestli bude sloužit Jehovovi. Dobré chování dítěte může manželskému partnerovi pomoct, aby Jehovu začal uctívat.

10. Jak může rodič učit děti o Jehovovi v nábožensky rozdělené rodině?

¹⁰ Někdy manželský partner, který neslouží Jehovovi, chce, aby děti slavily svátky, které mají pohanský původ, nebo se učily falešné náboženské nauky. Někteří manželé možná křesťanské manželce zakážou, aby děti učila o Jehovovi. Ta ale v tomto ohledu bude dělat, co může. (Sk. 16:1; 2. Tim. 3:14, 15) Manžel například sestře nedovolí, aby s dětmi vedla pravidelné biblické studium a brala je na shromáždění. I když jeho rozhodnutí respektuje, může o tom, čemu věří, s dětmi mluvit kdykoli má příležitost. Ty se tak můžou učit o Jehovovi a o tom, co se mu líbí a co ne. (Sk. 4:19, 20) Děti se samozřejmě nakonec musí samy rozhodnout, jestli Jehovovi budou sloužit. (5. Mojž. 30:19, 20)

11. Proč může mezi tebou a příbuznými vzniknout problém?

¹¹ Když jsi začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, možná jsi o tom příbuzným neřekl. Jak ale tvoje víra rostla, cítil jsi, že o tom, čemu věříš, s nimi chceš mluvit. (Mar. 8:38) Pokud kvůli tvému odvážnému postoji vznikl mezi vámi problém, zamysli se nad několika kroky, jak můžeš napětí zmírnit a přitom zůstat věrný Jehovovi.

12. Co možná nevěřícím příbuzným vadí a jak jim můžeme projevit pochopení?

¹² Snaž se porozumět pocitům nevěřících příbuzných. My jsme sice šťastní, že jsme poznali biblickou pravdu, ale naši příbuzní se můžou mylně domnívat, že jsme se nechali oklamat nebo že jsme vstoupili do nějaké sekty. Můžou si myslet, že už je nemáme rádi, protože s nimi neslavíme různé svátky. Dokonce se možná bojí, že po smrti budeme nějak trpět. Měli bychom se snažit vidět věci z jejich pohledu a pozorně jim naslouchat, abychom se dozvěděli, jaké mají obavy. (Přísl. 20:5) Apoštol Pavel se snažil nejrůznější lidi pochopit, aby s nimi mohl mluvit o biblické pravdě. (1. Kor. 9:19–23) Stejný přístup by mohl pomoct i nám.

13. Jak bychom měli mluvit s příbuznými, kteří neuctívají Jehovu?

¹³ Mluv klidně a laskavě. Bible říká: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí.“ (Kol. 4:6) Můžeme Jehovu prosit o svatého ducha, abychom při rozhovoru s příbuznými projevovali hezké vlastnosti. Neměli bychom se snažit diskutovat s nimi hned o všech falešných naukách, kterým věří. Pokud nás zraní tím, co řeknou nebo udělají, můžeme napodobit příklad apoštolů. Pavel napsal: „Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme; když jsme tupeni, snažně prosíme.“ (1. Kor. 4:12, 13)

14. K čemu může vést to, že se dobře chováme?

¹⁴ Za všech okolností se dobře chovej. I když to, že s příbuznými mluvíme klidně a laskavě, může přispět k pokojným vztahům, naše dobré chování dokáže mnohem víc. (Přečti 1. Petra 3:1, 2, 16.) Svým příkladem příbuzným ukaž, že svědkové Jehovovi mají šťastná manželství, dobře se starají o děti, vedou spokojený a spořádaný život a drží se vysokých morálních měřítek. Je možné, že naši příbuzní se svědky nikdy nestanou, ale my můžeme mít radost z toho, že se chováme tak, jak se to líbí Jehovovi.

15. O čem můžeme předem přemýšlet, když se chceme vyhnout sporům s příbuznými?

¹⁵ Přemýšlej dopředu. Uvažuj o situacích, které by mohly vyvolat spor, a rozhodni se, jak se zachováš. (Přísl. 29:11) Jedna sestra z Austrálie vypráví: „Můj tchán byl silně proti svědkům. Vždycky než jsme mu s manželem zavolali, pomodlili jsme se, abychom dokázali reagovat klidně, když se rozčílí. Promysleli jsme si, o čem si budeme povídat, aby byl rozhovor přátelský. Chtěli jsme předejít dlouhým debatám, které obvykle vedly k dohadování se o náboženství, a tak jsme si řekli, za jak dlouho hovor ukončíme.“

16. Když dojde k nějakému konfliktu s příbuznými, jak můžeš překonat pocity viny?

¹⁶ Samozřejmě nemůžeš čekat, že všem nedorozuměním s nevěřícími příbuznými předejdeš. Když k nějakému konfliktu dojde, možná se kvůli tomu cítíš provinile, protože je máš rád a chceš s nimi být zadobře. Pokud se tak cítíš, ze všech sil se snaž, aby pro tebe byla věrnost Jehovovi důležitější než láska k rodině. Třeba si pak tvoji příbuzní uvědomí, že to, jestli člověk žije podle Bible, nebo ne, je otázkou života a smrti. V každém případě pamatuj, že nemůžeš nikoho nutit, aby biblickou pravdu přijal. Druzí ale můžou vidět, co dobrého ti to přináší. Jehova jim dává stejnou možnost jako nám – můžou si vybrat, jestli mu budou sloužit nebo ne. (Iz. 48:17, 18)

17., 18. Co ti může pomoct vyrovnat se s tím, že někdo z rodiny opustil Jehovu?

¹⁷ Když nějaký člen rodiny musí být ze sboru vyloučen nebo se od Boží organizace sám oddělí, může to křesťanovi rvát srdce. Jak se s takovou bolestí můžeš vyrovnat?

¹⁸ Drž se svých duchovních návyků. Posiluj svoji víru tím, že si budeš pravidelně číst Bibli, připravovat se na shromáždění a účastnit se jich, chodit do služby a modlit se o sílu vytrvávat. (Juda 20, 21) Ale co když to všechno děláš, a přesto bolest nepolevuje? Nevzdávej to! Dobré duchovní návyky ti můžou pomáhat, abys měl myšlenky a pocity pod kontrolou. Uvažuj o tom, co zažil pisatel 73. žalmu. Prošel si životním obdobím, kdy nedokázal ovládat svoje myšlenky a pocity. Když ale přišel na místo, kde lidé uctívali Jehovu, dokázal mít na věci zase správný pohled. (Žalm 73:16, 17) To samé může pomoct i tobě.

19. Jak můžeš dát najevo, že respektuješ ukáznění od Jehovy?

¹⁹ Respektuj ukáznění od Jehovy. To, že Jehova někoho, kdo se provinil, ukázní, bude mít ty nejlepší dlouhodobé důsledky pro všechny, i když bezprostřední dopad je bolestný. (Přečti Hebrejcům 12:11.) Jehova nám například říká, abychom se „přestali společensky stýkat s kýmkoli“, kdo svého špatného jednání nelituje. (1. Kor. 5:11–13) Je pravda, že je to citově náročné, ale musíme přerušit běžný kontakt s vyloučeným členem rodiny – to znamená nevolat si s ním, nepsat si s ním esemesky, dopisy ani e-maily a nebýt s ním v kontaktu ani na sociálních sítích.

20. V co můžeš doufat?

²⁰ Neztrácej naději. Láska „ve vše doufá“, tedy i v to, že křesťan, který Jehovu opustil, se k němu vrátí. (1. Kor. 13:7) Pokud vidíš známky toho, že někdo blízký z rodiny mění svůj postoj k lepšímu, můžeš se modlit, aby získal sílu a zareagoval na Jehovovu výzvu: „Vrať se přece ke mně.“ (Iz. 44:22)

21. Co bys měl dělat, když se někdo v rodině staví proti tomu, že sloužíš Jehovovi?

²¹ Ježíš řekl, že ho musíme milovat víc než kohokoli jiného. A byl si jistý, že jeho učedníci budou mít odvahu zůstat mu věrní, a to i navzdory odporu v rodině. Pokud se tedy někdo z rodiny staví proti tvojí víře, spoléhej se na Jehovu. Pros ho, aby ti pomáhal náročné situace zvládat. (Iz. 41:10, 13) Raduj se z toho, že děláš to, co se líbí Jehovovi a Ježíšovi, a že tě za tvoji věrnost odmění.