1. Kdo pomáhal založit sbor ve Filipech?

KDYŽ apoštol Pavel, Silas, Lukáš a Timoteus dorazili do Filip, našli tam hodně lidí, kteří se zajímali o dobrou zprávu. Tito čtyři nadšení zvěstovatelé pomohli v tomto městě založit sbor. Je dost možné, že se noví křesťané začali scházet v domě pohostinné sestry jménem Lydie. (Sk. 16:40)

2. S jakou náročnou situací se sbor ve Filipech musel brzy vypořádat?

² Netrvalo dlouho a tento sbor musel zvládnout náročnou situaci. Některým lidem se nelíbilo, že Pavel a jeho spolupracovníci učí pravdu o Bohu. Satan tyto lidi podnítil, aby se jim tvrdě postavili na odpor a kazatelské činnosti bránili. Pavel a Silas byli zatčeni, zbiti pruty a uvězněni. Když byli propuštěni, šli za ostatními křesťany a povzbudili je. Potom Pavel, Silas a Timoteus z Filip odešli a Lukáš tam zřejmě zůstal. Co bude s křesťany v tomto nově založeném sboru dál? Díky tomu, že jim Jehova pomáhal svým duchem, mu nepřestali nadšeně sloužit. (Filip. 2:12) Pavel z nich měl velkou radost!

3. O co se podle Filipanům 1:9–11 Pavel modlil?

³ Asi o deset let později Pavel poslal sboru ve Filipech dopis. Je z něj jasně vidět, jak moc Pavel místní křesťany miloval. Napsal jim: „Prahnu [po vás všech] s tak něžnou náklonností, jakou má Kristus Ježíš.“ (Filip. 1:8) Také jim napsal, že se za ně modlí. Prosil Jehovu, aby jejich láska rostla, aby se ujišťovali o tom, co je důležité, byli bez vady, duchovně neubližovali druhým a dál přinášeli mnoho ovoce. Pavlova upřímná slova mají velkou hodnotu i pro nás. (Přečti Filipanům 1:9–11.) V tomto článku se na uvedené myšlenky z jeho dopisu podíváme podrobněji a ukážeme si, jak je můžeme uplatnit.

4. a) Jak nám podle 1. Jana 4:9 a 10 dal Jehova najevo lásku? b) Jak moc bychom měli Boha milovat?

⁴ Jehova nám dal najevo svoji velkou lásku tím, že poslal na zem svého Syna, aby zemřel za naše hříchy. (Přečti 1. Jana 4:9, 10.) Jeho nesobecká láska nás motivuje, abychom milovali i my jeho. (Řím. 5:8) Jak moc ho máme milovat? Dozvídáme se to z toho, co Ježíš řekl jednomu farizeovi: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mat. 22:36, 37) Nechceme milovat Jehovu jen tak napůl. Naopak si přejeme, abychom ho měli každý den radši. Pavel Filipanům napsal, že by jejich láska měla růst víc a víc. Co můžeme udělat pro to, aby naše láska k Bohu stále rostla?

5. Díky čemu roste naše láska k Bohu?

⁵ Jestli chceme Boha milovat, musíme ho znát. V Bibli se píše: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Z toho, co napsal apoštol Pavel, můžeme usoudit, že naše láska k Bohu roste tím více, čím lépe ho známe a čím lépe rozumíme, jak se dívá na různé věci. (Filip. 1:9) Když jsme začali studovat Bibli, postupně jsme si Jehovu zamilovali, i když jsme o jeho krásných vlastnostech ještě moc nevěděli. Čím víc jsme se toho ale o něm dozvídali, tím silnější lásku jsme k němu cítili. Právě proto považujeme studium Bible a rozjímání o tom, co se v ní píše, za jedny z nejdůležitějších věcí v našem životě. (Filip. 2:16)

6. Koho kromě Boha bychom podle 1. Jana 4:11 měli ještě milovat?

⁶ Když víme, jak moc nás Bůh miluje, motivuje nás to, abychom milovali i naše bratry a sestry. (Přečti 1. Jana 4:11.) Mohli bychom si ale myslet, že lásku k nim budeme cítit tak nějak automaticky. Vždyť přece uctíváme Jehovu a snažíme se mít stejné vlastnosti jako on. A také se snažíme být jako Ježíš, který miloval ostatní do té míry, že za ně dal svůj život. Nicméně uposlechnout přikázání milovat jeden druhého pro nás někdy i tak může být docela náročné. Podívejme se na jeden příklad z filipského sboru.

7. Co se učíme z Pavlovy vybídky adresované Euodii a Syntyche?

⁷ Euodia a Syntyche byly horlivé křesťanky, které dřív sloužily „bok po boku“ s apoštolem Pavlem. Tyto dvě sestry se ale asi kvůli něčemu nepohodly a jejich přátelství skončilo. V dopise filipskému sboru, ve kterém sloužily, Pavel zcela jasně napsal, co by Euodia a Syntyche měly udělat. Vybídl je, „aby byly stejné mysli“. (Filip. 4:2, 3) A cítil, že je zapotřebí dát celému sboru tento pokyn: „Dále dělejte všechno bez reptání a dohadování.“ (Filip. 2:14) Tyto jasné pokyny určitě pomohly nejen těmto dvěma sestrám, ale všem filipským křesťanům, aby mezi sebou měli ještě lepší vztahy.

8. Proč pro nás může být těžké milovat naše bratry a sestry a jak můžeme tuto překážku překonat?

⁸ Někdy je pro nás hodně těžké milovat některého bratra nebo sestru, protože začneme dělat to samé co Euodia a Syntyche – začneme se zaměřovat na to, co ten druhý nedělá dobře. Chyby děláme všichni každý den. Pokud se ale u druhých budeme na jejich chyby soustředit, bude pro nás těžké mít je rádi. Může nás třeba naštvat, že nám některý bratr zapomněl pomoct s úklidem sálu. Pokud začneme vzpomínat na všechny další chyby, které ten bratr udělal, naše negativní pocity porostou a láska k němu zeslábne. Pokud jsi v nějaké podobné situaci, zkus přemýšlet o této skutečnosti: Jehova ví, co nedělá dobře ten bratr, ale také co neděláme dobře my. Navzdory chybám, které u nás obou vidí, miluje jak nás, tak toho bratra. Je proto důležité, abychom milovali druhé stejně jako Jehova a dívali se na ně pozitivně. Když usilovně pracujeme na tom, abychom naše bratry a sestry milovali, posiluje to naši jednotu. (Filip. 2:1, 2)

9. Co patří mezi důležitější věci, které Pavel zmínil v dopise Filipanům?

⁹ Apoštol Pavel napsal pod působením svatého ducha křesťanům ve Filipech, aby se ujišťovali o tom, které věci jsou důležitější. Ta vybídka platí i pro nás. (Filip. 1:10) Mezi tyto důležité věci patří posvěcení Božího jména, splnění Božích slibů, dobré vztahy a jednota mezi křesťany ve sboru. (Mat. 6:9, 10; Jan 13:35) Když se kolem těchto věcí bude točit náš život, bude z toho vidět, že milujeme Jehovu.

10. Za jakých podmínek nás Jehova bude považovat za někoho bez vady?

¹⁰ Pavel také v dopise uvedl, že musíme být bez vady. To neznamená, že musíme být dokonalí. Nemůžeme být bez vady tak jako Jehova. On nás ale bude považovat za někoho bez vady, pokud budeme ze všech sil pracovat na tom, aby rostla naše láska, a budeme se zaměřovat na to, co je skutečně důležité. Jedním ze způsobů, jak můžeme dávat lásku najevo, je dělat všechno pro to, abychom nikomu duchovně neublížili.

11. Proč si musíme dávat pozor, abychom nikomu duchovně neublížili?

¹¹ Pokyn, abychom nikomu duchovně neublížili, je vážné varování. Jak bychom mohli někoho duchovně oslabit? Mohlo by se to stát kvůli tomu, jakou zábavu si zvolíme, co si vezmeme na sebe, nebo dokonce kvůli tomu, jaké si vybereme zaměstnání. To, co děláme, nemusí být špatné samo o sobě. Pokud ale to, pro co jsme se rozhodli, je v rozporu se svědomím některého bratra nebo sestry a duchovně je to oslabuje, jedná se o vážnou věc. Ježíš řekl, že by bylo lepší, aby nám někdo uvázal kolem krku těžký kámen a hodil nás do moře, než abychom duchovně ublížili některé z jeho oveček. (Mat. 18:6)

12. Co se můžeme naučit z toho, co udělali jedni průkopníci?

¹² Podívejme se, jak Ježíšovo varování uposlechl jeden manželský pár průkopníků. Ve sboru, kde sloužili, byli manželé, kteří pocházeli z velmi konzervativního prostředí a byli pokřtění teprve nedávno. Tito manželé byli přesvědčení, že se nehodí, aby křesťané chodili do kina – dokonce ani na filmy, ve kterých není nic nevhodného. Úplně je šokovalo, když se dozvěděli, že ti průkopníci si na nějaký film zašli. A tak se ti průkopníci rozhodli do kina nechodit, dokud ti noví křesťané lépe nevyškolí svoje svědomí a nezačnou jasněji vidět rozdíl mezi dobrým a špatným. (Hebr. 5:14) Svým nesobeckým chováním průkopníci ukázali, že láska k novým bratrům a sestrám pro ně nejsou pouhá slova. (Řím. 14:19–21; 1. Jana 3:18)

13. Jak by se mohlo stát, že někoho svedeme k hříchu?

¹³ Dalším způsobem, jak bychom mohli někomu duchovně ublížit, je svést ho k hříchu. Jak by se to mohlo stát? Představme si například, že nějaký zájemce po dlouhém a těžkém boji zvítězí nad závislostí na alkoholu. Je mu jasné, že už ho nikdy nesmí pít. Dělá pak rychlé pokroky a dá se pokřtít. Po nějaké době je společně s dalšími křesťany na návštěvě u někoho ze sboru a hostitel mu začne s dobrými úmysly nabízet nějaký alkohol. Říká mu: „Teď už jsi pokřtěný a Jehova ti pomáhá svým duchem. Když máš Božího ducha, máš i sebeovládání. A když máš sebeovládání, můžeš si trochu alkoholu dát.“ Asi si dovedeme představit ty následky, pokud by bratr poslechl tak nerozumnou radu!

14. Jak nám shromáždění pomáhají žít podle Filipanům 1:10?

¹⁴ Řídit se radami z Filipanům 1:10 nám pomáhají naše shromáždění. Jak? Za prvé, to, co se na shromážděních učíme, nám připomíná, co Jehova považuje za důležité. Za druhé, učíme se podle Bible žít, abychom mohli být bez vady. A za třetí, na shromážděních se povzbuzujeme „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebr. 10:24, 25) Když nás bratři a sestry povzbuzují, roste tím naše láska k Bohu i k nim. A když z celého srdce milujeme Boha a naše bratry a sestry, děláme všechno pro to, abychom spoluvěřícím duchovně neublížili.

15. Jak můžeme dál nést mnoho ovoce?

¹⁵ Pavel se naléhavě modlil, aby Filipané dál nesli mnoho ovoce. (Filip. 1:11) K tomuto ovoci určitě patřila jejich láska k Jehovovi a jeho služebníkům. Také k němu ale bezpochyby patřilo to, že o Ježíšovi a o své nádherné naději mluvili s druhými. Ve Filipanům 2:15 Pavel použil další přirovnání – křesťané září „jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“. Jeho slova nám připomínají, že Ježíš označil svoje učedníky jako „světlo světa“. (Mat. 5:14–16) Svým následovníkům dal Ježíš pokyn, aby činili učedníky a byli mu svědky „do nejvzdálenější části země“. (Mat. 28:18–20; Sk. 1:8) Toto ovoce neseme i my, když se naplno účastníme této nanejvýš důležité práce.

16. Jak podle Filipanům 1:12–14 můžeme zářit jako světlo, i když nemáme příznivé okolnosti? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹⁶ Zářit jako světlo můžeme bez ohledu na to, jaké máme okolnosti. To, co vypadá jako překážka v šíření dobré zprávy, může někdy naopak být příležitostí o dobré zprávě mluvit. Například dopis Filipanům apoštol Pavel psal v době, kdy byl v domácím vězení v Římě. Nezabránilo mu to ale mluvit o dobré zprávě se strážemi a s těmi, kdo ho přišli navštívit. I za těchto okolností horlivě kázal. Jeho příklad dodal bratrům odvahu „nebojácně mluvit Boží slovo“. (Přečti Filipanům 1:12–14; 4:22)

17. Uveď příklad, jak naši bratři a sestry přinášejí ovoce v obtížných podmínkách.

¹⁷ Mnozí bratři a sestry jsou dnes stejně odvážní jako Pavel. Žijí v zemích, kde je naše činnost omezená, a nemůžou chodit dům od domu, takže hledají jiné způsoby, jak mluvit o dobré zprávě. (Mat. 10:16–20) V jedné takové zemi krajský dozorce zvěstovatelům navrhl, aby si vytvořili svůj vlastní obvod z příbuzných, sousedů, spolužáků, spolupracovníků a známých. Během dvou let se v tom kraji výrazně zvýšil počet sborů. Možná nežijeme v zemi, kde je naše činnost omezená, ale od těchto vynalézavých bratrů a sester si i tak můžeme vzít důležité poučení: Vždycky hledej způsoby, jak dělat ve službě maximum, a buď si jistý, že Jehova ti dá sílu překonat jakoukoli překážku. (Filip. 2:13)

18. Co bychom měli být rozhodnutí dělat?

¹⁸ Je nezbytné, abychom víc než kdy dřív byli rozhodnutí dělat to, o čem psal Pavel Filipanům. Ujišťujme se o tom, co je skutečně důležité, buďme bez vady, neubližujme duchovně druhým a nesme mnoho ovoce. Naše láska pak víc a víc poroste a budeme přinášet čest našemu milujícímu Otci Jehovovi.