1. Co musí křesťané dělat, pokud chtějí dokončit závod o život?

KŘESŤANÉ se účastní závodu o život. Ať už jsme vyběhli teprve nedávno, nebo běžíme celá léta, musíme v závodě pokračovat tak dlouho, dokud neprotneme cílovou pásku. To, co Pavel napsal křesťanům ve Filipech, nám dává potřebnou motivaci, abychom závod dokončili. Když bratři a sestry ve Filipech dostali Pavlův dopis, někteří z nich sloužili Jehovovi už několik let. Běželi dobře, ale Pavel jim připomněl, že je potřeba, aby vytrvali. Přál si, aby se snažili stejně jako on doběhnout do cíle. (Filip. 3:14)

2. Proč křesťané ve Filipech potřebovali slyšet Pavlova slova?

² To, co Pavel napsal, Filipané opravdu potřebovali slyšet. Sbor ve Filipech zažíval pronásledování od samého začátku. Všechno to začalo, když Pavel a Silas přijali pozvání od Boha, aby šli do Makedonie. A tak kolem roku 50 n. l. dorazili do Filip. (Sk. 16:9) Tam potkali ženu jménem Lydie, která jim „naslouchala a Jehova rozevřel její srdce“, a ona přijala dobrou zprávu. (Sk. 16:14) Krátce nato se dala ona i celá její domácnost pokřtít. Satan ale nezahálel. Muži z města dovlekli Pavla a Sila před magistráty a nespravedlivě je obvinili z pobuřování. Pavel a Silas byli zbiti, uvězněni a později byli požádáni, aby opustili město. (Sk. 16:16–40) Vzdali to? Ani náhodou! A co bratři a sestry v nově vzniklém sboru? Je skvělé, že i oni vytrvali. Bezpochyby jim hodně pomohl příklad, který jim dali Pavel se Silem.

3. Co si Pavel uvědomoval a o čem budeme mluvit v tomto článku?

³ Pavel byl rozhodnutý závod nevzdat. (2. Kor. 4:16) Uvědomoval si ale, že pokud se mu to má podařit, musí se stále soustředit na cíl. Co se můžeme od Pavla naučit? Co se o vytrvalosti navzdory problémům můžeme naučit od novodobých věrných křesťanů? A jak nám v tom, abychom se nikdy nevzdali, pomáhá naděje do budoucnosti?

4. Jak Pavel sloužil Jehovovi za náročných okolností?

⁴ V jaké situaci Pavel byl a co dělal, když napsal dopis Filipanům? Byl v domácím vězení v Římě, a proto nemohl kázat tak, jak byl zvyklý. Přesto sloužil naplno. Mluvil o Bohu s lidmi, kteří za ním přišli, a psal dopisy do vzdálených sborů. I v dnešní době hodně křesťanů nemůže vycházet ven, ale využívají každou příležitost mluvit o Jehovovi s těmi, kdo přijdou k nim domů. A také píšou dopisy lidem, se kterými není možné mluvit osobně.

5. Co podle Filipanům 3:13 Pavlovi pomáhalo běžet k cíli?

⁵ Pavel nedovolil, aby ho cokoli rozptylovalo, ať už minulé úspěchy, nebo minulé chyby. Řekl, že zapomínat na věci za sebou je nezbytné k tomu, aby se člověk natahoval po věcech před sebou, tedy aby dokázal doběhnout do cíle. (Přečti Filipanům 3:12–14.) Které věci mohly Pavla rozptylovat? Za prvé, předtím než se stal křesťanem, byl mezi Židy považován za úspěšného člověka. I tak to ale všechno pokládal za „množství smetí“. (Filip. 3:3–8) Za druhé, nedovolil, aby ho ze závodu vyřadily pocity viny za to, že pronásledoval křesťany. A za třetí, neříkal si, že toho už pro Jehovu udělal dost. Pavel sloužil naplno navzdory tomu, že zažil věznění, bití, kamenování a ztroskotání lodi, a taky navzdory tomu, že někdy neměl dost jídla nebo oblečení. (2. Kor. 11:23–27) Bez ohledu na to, co všechno dokázal a co si vytrpěl, Pavel věděl, že musí běžet dál. A to platí i pro nás.

6. Co může patřit k věcem, na které bychom možná měli zapomenout?

⁶ Jak můžeme stejně jako Pavel zapomínat „na věci za sebou“? Někteří z nás možná musí překonávat pocity viny kvůli hříchům, kterých se kdysi dopustili. Pokud s tím bojuješ i ty, co kdyby sis udělal studijní projekt na Kristovu výkupní oběť? Když budeš o něčem tak povzbuzujícím studovat, rozjímat o tom a modlit se, můžeš udělat hodně pro to, aby tě zbytečné pocity viny přestaly tížit. Možná tě dokonce hříchy, které ti Jehova už odpustil, přestanou trápit úplně. Co dalšího se učíme od Pavla? Někteří z nás se vzdali slibné kariéry, protože chtěli pro Jehovu dělat víc. Pokud je to i tvůj případ, možná bude nutné zapomenout na věci za sebou a neříkat si, jak by sis teď žil, kdybys tu šanci nezahodil. (4. Mojž. 11:4–6; Kaz. 7:10) Mezi „věci za sebou“ bychom dokonce někdy měli zařadit i to, co jsme pro Jehovu dělali, nebo zkoušky, které jsme zvládli. Pochopitelně když vzpomínáme na to, jak nám Jehova během let pomáhal, přibližuje nás to k němu. Nikdy ale nechceme mít pocit, že už jsme si to svoje pro Jehovu odpracovali. (1. Kor. 15:58)

7. Co je podle 1. Korinťanům 9:24–27 nezbytné k tomu, aby člověk zvítězil v závodě o život? Ukaž to na příkladu.

⁷ Pavel dobře chápal, co znamenají Ježíšova slova „silně se namáhejte“. (Luk. 13:23, 24) Uvědomoval si, že stejně jako Ježíš se musí namáhat až do úplného konce. Proto přirovnal život křesťana k závodu. (Přečti 1. Korinťanům 9:24–27.) Závodník se soustředí jenom na cíl a ničím se nerozptyluje. Některé závody se dnes běží ve městě a trasa možná vede ulicemi, kde je spousta obchodů a dalších věcí, které by mohly upoutat pozornost závodníků. Dokážeš si představit, že by se závodník zastavil, protože si chce prohlédnout zboží ve výloze? Pokud chce vyhrát, tak určitě ne! Ani v závodě o život se nesmíme rozptylovat. Pokud se budeme stále soustředit na cíl a silně se namáhat jako Pavel, získáme svoji odměnu.

8. O jakých třech náročných situacích teď budeme mluvit?

⁸ Rozebereme si tři náročné situace, které by nás v závodě mohly zpomalit. Jsou to nesplněná očekávání, ubývající síly a dlouhotrvající zkoušky. Podíváme se také na příklady bratrů a sester, kteří takové situace zvládli, a ukážeme si, jak je můžeme zvládnout my. (Filip. 3:17)

9. Jak nás můžou ovlivnit nesplněná očekávání?

⁹ Nesplněná očekávání. Je přirozené, že se moc těšíme na to, až Jehova splní všechny krásné věci, které slíbil. Když prorok Habakuk řekl, jak moc by si přál, aby Jehova ukončil špatnost v Judsku, Jehova sám ho vybídl, aby na to stále čekal. (Hab. 2:3) Pokud se nám ale zdá, že na něco čekáme už příliš dlouho, naše nadšení se možná postupně vytratí. Můžeme být dokonce zklamaní. (Přísl. 13:12) To se stalo i na začátku 20. století. V té době mnoho pomazaných křesťanů očekávalo, že v roce 1914 půjdou do nebe. Když se to nestalo, věrní bratři a sestry se s tím ale dokázali vyrovnat. Jak?

10. Jak se jedni manželé dokázali vyrovnat s nesplněným očekáváním?

¹⁰ Tuto náročnou situaci zažili například manželé Spatzovi. Bratr Royal Spatz se dal pokřtít v roce 1908, když mu bylo 20 let. Byl pevně přesvědčený, že brzo obdrží svoji odměnu. Když v roce 1911 žádal o ruku sestru jménem Pearl, dokonce jí řekl: „Víš, co se stane v roce 1914. Pokud se chceme vzít, měli bychom to udělat co nejdřív!“ Vzdali tito manželé závod o život, když se v roce 1914 jejich očekávání nesplnilo? Ne, protože jim šlo především o to, plnit Boží vůli, ne získat odměnu. Byli rozhodnutí v závodě o život vytrvat. Royal a Pearl věrně a horlivě sloužili Jehovovi tady na zemi ještě mnoho desetiletí. I ty se určitě těšíš na to, až Jehova očistí své jméno, dokáže, že jenom on má právo vládnout, a splní všechny své sliby. Buď si jistý, že se to všechno stane v ten čas, který Jehova vybral. Do té doby služ naplno a nedovol, aby tě nesplněná očekávání v závodě zpomalila nebo připravila o nadšení.

11., 12. Proč můžeme v závodě o život běžet dál, i když už máme málo sil? Uveď příklad.

¹¹ Ubývající síly. Na rozdíl od doslovného závodníka na tom nemusíme být dobře fyzicky, abychom dokázali běžet dál. Potvrzuje to příklad mnoha křesťanů, kteří už mají málo sil, ale jsou stále pevně odhodlaní dávat Jehovovi to nejlepší. (2. Kor. 4:16) Jedním z nich byl bratr Arthur Secord. Když mu bylo 88 a měl za sebou už 55 let služby v betelu, byl už hodně nemocný. Sestřička, která se o něj starala, jednou přišla k jeho posteli, podívala se na něj a s láskou řekla: „Bratře Secorde, ty jsi udělal pro Jehovu tolik práce!“ Arthur ale nežil minulostí, a tak se na ni podíval, usmál se a řekl: „To je pravda. Není ale podstatné, co jsme dělali kdysi. Důležité je, co děláme teď. To se počítá.“

¹² Možná Jehovovi sloužíš mnoho let, ale teď už kvůli špatnému zdraví nemůžeš dělat to, co dřív. Pokud to tak je, nezoufej. Můžeš si být jistý, že Jehova si pamatuje, jak jsi mu věrně sloužil, a je ti za to vděčný. (Hebr. 6:10) A pokud jde o tvoji současnou situaci, nezapomeň, že tvoje láska k Jehovovi se neměří tím, kolik toho pro něj děláš. To, jak moc miluješ Jehovu, je vidět z toho, že si udržuješ radost a živou naději a děláš to, co je v tvých silách. (Kol. 3:23) Jehova zná naše omezení a neočekává, že pro něj budeme dělat víc, než zvládneme. (Mar. 12:43, 44)

13. V čem nás příběh Anatolije a Lidije povzbuzuje, abychom dál sloužili Jehovovi navzdory různým zkouškám?

¹³ Dlouhotrvající zkoušky. Někteří Jehovovi služebníci zůstali věrní navzdory zkouškám a pronásledování, které trvaly celá desetiletí. Bratru Anatoliji Melnikovi bylo pouhých 12 let, když byl jeho otec zatčen, uvězněn a později poslán na Sibiř víc než 7 000 kilometrů od své rodiny v Moldavsku. O rok později byl na Sibiř poslán Anatolij, jeho maminka a babička s dědečkem. Za nějaký čas bylo možné, aby chodili do jiné vesnice na shromáždění. Znamenalo to ale, že museli ujít 30 kilometrů ve sněhu a extrémních mrazech. Později se Anatolij oženil se sestrou jménem Lidija. Když byl jejich dceři jeden rok, byl ale poslán do vězení, kde strávil tři roky. Navzdory tolika náročným zkouškám Anatolij i jeho rodina dál věrně sloužili Jehovovi a pokračovali v závodu o život. Teď je bratru Anatoliji 82 let a slouží ve výboru jedné pobočky ve střední Asii. Buďme stejně jako Anatolij a Lidija odhodláni dál dělat pro Jehovu všechno, co je v našich silách, a vytrvávat stejně jako dřív. (Gal. 6:9)

14. Co Pavel věděl, že musí dělat, aby dosáhl svého cíle?

¹⁴ Pavel nepochyboval, že závod dokončí a do cíle doběhne. Byl pomazaný, a tak se těšil na „cenu Božího povolání vzhůru“. Věděl ale, že aby tohoto cíle dosáhl, nesmí se zastavit. (Filip. 3:14) Křesťanům ve Filipech napsal zajímavou myšlenku, aby jim pomohl mít cíl stále před očima.

15. Jak Pavel povzbudil křesťany ve Filipech, aby stále běželi ke svému cíli?

¹⁵ Pavel Filipanům připomněl, že jejich občanství je v nebi. (Filip. 3:20) V čem je to mělo povzbudit? V tehdejší době lidé chtěli získat římské občanství, protože s sebou neslo mnoho výhod. * Pomazaní křesťané měli ale mnohem lepší občanství a plynuly z něj daleko větší výhody. Římské občanství se s ním vůbec nedalo srovnat! Proto Pavel křesťany ve Filipech vybízel: „Chovejte se dále jako občané způsobem hodným dobré zprávy o Kristu.“ (Filip. 1:27, ppč.) Pomazaní křesťané nám i dnes dávají dobrý příklad v tom, jak vytrvale běží ke svému cíli, kterým je věčný život v nebi.

16. Co bychom měli podle Filipanům 4:6 a 7 dělat, ať už máme jakoukoli naději?

¹⁶ Ať už máme naději na věčný život v nebi, nebo na zemi, musíme dál běžet k cíli. Bez ohledu na to, jakou máme situaci, neohlížejme se za věcmi za sebou ani nedovolme, aby nás cokoli zastavilo. (Filip. 3:16) Možná na splnění Božích slibů už čekáme hodně dlouho, možná nám ubývají síly nebo jsme léta zažívali zkoušky a pronásledování. Ať se děje cokoli, nedělejme si starosti. Všechno říkejme Bohu v modlitbě a Bůh nám dá takový pokoj, o jakém se nám ani nesnilo. (Přečti Filipanům 4:6, 7.)

17. O čem bude příští článek?

¹⁷ Stejně jako závodník, který se v cílové rovince soustředí jenom na to, aby doběhl, i my se soustřeďme na to, abychom svůj běh o život dokončili. Běžme dál, tak jak nám to naše síly a okolnosti dovolují, a mějme stále před očima naši nádhernou naději do budoucnosti. Co musíme dělat, abychom běželi tím správným směrem? Následující článek nám pomůže uvědomit si, které věci jsou skutečně důležité. (Filip. 1:9, 10)