1. Co je typické pro Boží služebníky?

 BIBLE už dávno předpověděla, že Jehova tady bude mít lid, který se „ochotně nabídne“, aby mu sloužil. (Žalm 110:3) Tohle proroctví se dneska rozhodně plní. Podle Ježíšových pokynů se Boží služebníci nadšeně věnují kazatelské službě. Každý rok tím tráví stovky milionů hodin a dělají to na vlastní náklady. Taky si navzájem pomáhají ve sboru. Podporují se prakticky, citově i duchovně. Třeba starší a služební pomocníci si připravují proslovy a další úkoly na shromáždění a jako pastýři se starají o svoje spoluvěřící. Proč tohle všechno děláme? Protože milujeme Jehovu a milujeme druhé lidi. (Mat. 22:37–39)

2. Jaký příklad nám podle Římanům 15:1–3 dal Ježíš?

² I Ježíš se vždycky zajímal víc o druhé než o sebe. Dal nám v tom skvělý příklad a my se ho snažíme co nejlíp napodobovat. (Přečti Římanům 15:1–3.) Když to tak děláme, přináší nám to hodně dobrého. Přesně jak řekl Ježíš: „Dávat přináší víc štěstí než dostávat.“ (Sk. 20:35)

3. O čem bude tenhle článek?

³ V tomhle článku si ukážeme, co byl Ježíš pro lidi kolem sebe ochotný obětovat a jak ho v tom můžeme napodobit. Taky si řekneme, co můžeme udělat pro to, abychom měli větší chuť dělat něco pro druhé.

4. Jak Ježíš upřednostnil potřeby druhých před svými vlastními?

⁴ Ježíš upřednostňoval druhé, i když byl unavený. Přemýšlej třeba o situaci, která se stala pravděpodobně poblíž Kafarnaum. Ježíš vyšel na horu, kde strávil celou noc tím, že se modlil. Další den za ním na úbočí hory přišel velký dav lidí. Ježíš musel být hodně unavený. Jak zareagoval? Když viděl všechny ty chudé a nemocné lidi, bylo mu jich líto. Začal je uzdravovat, a dokonce pronesl jednu z nejúžasnějších přednášek pro veřejnost všech dob – Kázání na hoře. (Luk. 6:12–20)

5. Jak můžou hlavy rodin napodobovat Ježíšovu obětavost, když zrovna bojují s únavou?

⁵ Jak Ježíše napodobují hlavy rodin. Představ si tuhle scénu: Táta přijde po celém dni v práci domů úplně vyčerpaný. První, co ho napadne, je zrušit rodinné uctívání, které mají na ten večer naplánované. Pak se ale pomodlí k Jehovovi, aby mu dal sílu to zvládnout. Jehova jeho modlitbu vyslyší a studium proběhne jako obvykle. Ten večer se děti naučí něco hodně důležitého – že jejich rodiče mají duchovní věci vždycky na prvním místě.

6. V jaké situaci Ježíš věnoval druhým svůj volný čas?

⁶ Ježíš se ochotně věnoval druhým i ve svém volném čase. Umíš si představit, jak se cítil, když se dozvěděl, že jeho přítele Jana Křtitele popravili? Musel z toho být hodně smutný. Bible říká: „Když to Ježíš slyšel, odplul v člunu na odlehlé místo, protože chtěl být sám.“ (Mat. 14:10–13) Asi to dokážeme pochopit. I většina z nás je v takových chvílích radši o samotě. U Ježíše to ale dopadlo jinak. Když na to odlehlé místo dorazil, zjistil, že už tam na něj čeká velký zástup lidí. Jak zareagoval? Přemýšlel o tom, co ti lidé potřebují, a „bylo mu jich líto“. Viděl, že jim zoufale chybí duchovní vedení, a byl ochotný jim hned pomoct. „Začal je učit [nejen pár věcí, ale] mnoho věcí.“ (Mar. 6:31–34; Luk. 9:10, 11)

7., 8. Jak starší napodobují Ježíše, když jde o jejich volný čas?

⁷ Jak Ježíše napodobují laskaví starší. Moc si vážíme veškeré práce, kterou pro nás naši obětaví starší dělají. Často jde o práci, která není ve sboru vidět. Například když je potřeba řešit nějaký naléhavý zdravotní případ, členové výboru pro styk s nemocnicemi jsou připravení svým spoluvěřícím rychle pomoct. Často je to uprostřed noci. Tihle starší ale s bratry a sestrami v těžké situaci soucítí. Proto jim ochotně věnují svůj volný čas a jejich rodiny je v tom podporují.

⁸ Starší taky pomáhají se stavbou sálů Království a dalších budov a zapojují se i do humanitární pomoci. A to ani nemluvíme o tom, kolik času ve sboru tráví tím, že nás vyučují a povzbuzují. Všichni tihle bratři a jejich rodiny si zaslouží, abychom je upřímně chválili. Jsme si jistí, že Jehova je za jejich obětavost odmění. Stejně jako ostatní i starší samozřejmě musí být rozumní. Prací pro sbor a pro organizaci by neměli trávit tolik času, že už by se pak nestíhali starat o svoji rodinu.

9. Jaký myšlenkový postoj by podle Filipanům 2:4, 5 měli mít všichni křesťané?

⁹ Přečti Filipanům 2:4, 5. Sice nejsme všichni starší, ale každý z nás se může učit být stejně obětavý jako Ježíš. Bible o něm říká, že „přijal podobu otroka“. (Filip. 2:7) Co se z toho vyjádření můžeme naučit? Dobrý otrok neboli sluha hledá příležitosti, jak být pro svého pána užitečný. My jsme Jehovovi otroci a sloužíme svým bratrům. Proto toho chceme pro Jehovu a svoje spoluvěřící dělat co nejvíc. Pomůžou nám v tom následující tipy.

10. Na jaké otázky se můžeš sám sebe zeptat?

¹⁰ Zamysli se nad svým postojem. Zeptej se sám sebe: Jsem ochotný druhým věnovat svůj čas a energii? Co udělám, když mě někdo poprosí, abych například navštívil staršího bratra v pečovatelském domě nebo odvezl starší sestru na shromáždění? Neváhám a nabídnu se, když se hledají dobrovolníci pro úklid stadionu před regionálním sjezdem nebo pro údržbu sálu Království? Zasvětili jsme se Jehovovi, a tak mu patří náš čas, energie i hmotné prostředky. A on si přeje, abychom to všechno nesobecky používali pro druhé. Když to děláme, má z toho radost. Ale co když zjistíš, že by ses v tom měl zlepšit?

11. Jak nám modlitba pomůže mít větší chuť něco pro druhé dělat?

¹¹ Upřímně se modli k Jehovovi. Možná jsi zjistil, že by ses měl v nějakém ohledu zlepšit, ale chybí ti k tomu motivace. V tom případě se ze srdce modli k Jehovovi. Buď upřímný. Řekni mu, jak se cítíš, a popros ho, aby ti dal „touhu i sílu jednat“. (Filip. 2:13)

12. Co je ve sborech potřeba a jak na to můžou mladí bratři zareagovat?

¹² Jsi mladý, pokřtěný bratr? Pak pros Jehovu, aby ti dal touhu dělat toho ve sboru víc. V některých zemích je služebních pomocníků míň než starších a mnozí z nich nejsou nejmladší. Jak se naše organizace rozrůstá, potřebujeme víc mladých bratrů, kteří by se starali o Jehovův lid. Když budeš ochotný dělat cokoli, co je potřeba, budeš šťastný. Proč? Protože budeš dělat radost Jehovovi, budeš mít dobrou pověst a budeš cítit uspokojení z toho, že pomáháš druhým.

13., 14. Jak konkrétně můžeme pomáhat těm, kdo to potřebují? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹³ Všímej si toho, co druzí potřebují. Apoštol Pavel vybídl hebrejské křesťany: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se s druhými o to, co máte, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebr. 13:16) To byla skvělá rada! Nedlouho potom totiž museli křesťané v Judeji opustit svoje domy, svoje podnikání a svoje nevěřící příbuzné a utéct do hor. (Mat. 24:16) V té době bylo určitě zvlášť potřeba, aby si pomáhali. Pokud se Pavlovou radou řídili už před tím a byli zvyklí dělit se s druhými o to, co mají, bylo pro ně jednodušší se novým podmínkám přizpůsobit.

¹⁴ Naši bratři a sestry nám možná vždycky neřeknou, že něco potřebují. Představ si třeba bratra, kterému zemřela manželka. Potřebuje pomoct s vařením, s dopravou nebo s domácími pracemi? Možná nic neřekne, protože se bojí, že by nás tím obtěžoval. Ale když se chopíme iniciativy a nabídneme mu pomoc, určitě za to bude moc vděčný. Neměli bychom předpokládat, že když někdo potřebuje pomoc, tak nám o tom vždycky řekne nebo že se o to pokaždé postará někdo jiný. Zeptej se sám sebe: Kdybych byl v takové situaci já, jakou pomoc bych ocenil?

15. O co se musíme snažit, když chceme druhým pomáhat?

¹⁵ Dávej druhým najevo, že jsi tady pro ně. I ty si určitě vybavíš bratry a sestry ve svém sboru, kteří jsou vždycky připravení druhým pomoct. Nikdy v tobě nevyvolávají pocit, že je nějak obtěžuješ. Víš, že když máš nějaký problém, nikdy tě v tom nenechají. Určitě bys chtěl být jako oni. Alan, kterému je přes 40 a slouží jako starší, se přesně takový snaží být. Když přemýšlí o Ježíšově příkladu, říká: „Ježíš toho měl opravdu hodně, ale lidi nejrůznějšího věku to k němu i přesto táhlo a nebáli se mu říct o pomoc. Vnímali ho jako člověka, kterému na nich opravdu záleží. Moc bych si přál, abych byl jako on a aby mě druzí znali jako člověka, který je přístupný, přátelský a který se o druhé zajímá.“

16. Co nám podle Žalmu 119:59, 60 pomůže držet se Ježíšova vzoru?

¹⁶ Nenech se odradit tím, když se ti někdy nepodaří být úplně jako Ježíš. (Jak. 3:2) Představ si začínajícího umělce. Dílo svého učitele nedokáže perfektně napodobit. Když se ale učí ze svých chyb a snaží se co nejpřesněji držet učitelova vzoru, bude se stále zlepšovat. Podobné je to s námi. Když se řídíme tím, co se učíme při studiu Bible, a ze všech sil pracujeme na svých nedostatcích, dokážeme se Ježíšova vzoru držet. (Přečti Žalm 119:59, 60.)

17., 18. Co to přináší, když napodobujeme Ježíšovu obětavost?

¹⁷ Obětavost je nakažlivá. Starší, který se jmenuje Tim, říká: „Máme u nás mladé bratry, kteří na sobě pracovali a stali se služebními pomocníky – někteří už jako hodně mladí. Bylo to i díky tomu, že viděli, jak jsou obětaví druzí, a snažili se být jako oni. Tihle ochotní bratři dělají ve sboru kus dobré práce a jsou velkou pomocí pro starší.“

¹⁸ Žijeme ve světě plném sobectví. V Božím lidu je to ale úplně jinak. Když přemýšlíme o tom, jak byl obětavý Ježíš, hodně to na nás působí a chceme být jako on. Nedokážeme ho sice napodobovat dokonale, ale můžeme jít „věrně v jeho stopách“. (1. Petra 2:21) Když se stejně jako on budeme snažit dělat toho pro druhé co nejvíc, budeme šťastní, protože z nás bude mít Jehova radost.