1. Jak se Jehova dívá na pokorné lidi?

JEHOVA miluje pokorné lidi. Jenom ti, kdo jsou opravdu pokorní, s ním můžou mít vřelý, blízký vztah. Na druhou stranu, povýšené „zná jenom z dálky“. (Žalm 138:6) Každý z nás chce dělat Jehovovi radost a pociťovat jeho lásku, a tak máme dobré důvody učit se být pokorní.

2. Co si rozebereme v tomto článku?

² V tomto článku si rozebereme tři otázky: 1. Co je pokora? 2. Proč bychom na ní měli pracovat? 3. Které situace můžou naši pokoru prověřit? Ukážeme si, že když jsme pokorní, Jehova z nás má radost a je to k našemu dobru. (Přísl. 27:11; Iz. 48:17)

3. Co je pokora?

³ Pokora je opak pýchy a povýšenosti. Pokorný člověk si nemyslí, že je důležitější než druzí. Z Bible vyplývá, že má na sebe správný pohled. Uvědomuje si, jak je malý v porovnání s Jehovou a že každý člověk ho v nějakém ohledu převyšuje. (Filip. 2:3, 4)

4., 5. Proč pravou pokoru nepoznáme jen podle toho, jak se člověk projevuje navenek?

⁴ Někteří lidé působí pokorně, ale je to jenom zdání. Možná jsou nesmělí nebo se chovají uctivě a zdvořile, protože to patří k jejich kultuře nebo tak byli vychovaní. Ve skutečnosti ale můžou být velmi pyšní. Dřív nebo později vyjde najevo, co mají v srdci. (Luk. 6:45)

⁵ Naproti tomu ti, kdo působí sebevědomě a na rovinu říkají, co si myslí, nutně nemusí být pyšní. (Jan 1:46, 47) Takoví lidé si ale musí dávat pozor, aby nespoléhali na svoje přirozené schopnosti. Bez ohledu na to, jakou máme povahu, všichni se musíme snažit být opravdu pokorní.

6. Co se můžeme naučit od apoštola Pavla a jak je to vidět z 1. Korinťanům 15:10?

⁶ Zamysli se, jaký příklad nám dal apoštol Pavel. Jehova ho používal, aby v jednom městě za druhým zakládal nové sbory. Pravděpodobně toho udělal ve službě víc než kterýkoli jiný Ježíšův apoštol. Pavel si ale nemyslel, že je lepší než ostatní bratři. Pokorně uznal: „Jsem ... nejmenší z apoštolů a nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor.“ (1. Kor. 15:9) Správně si uvědomoval, že za svůj dobrý vztah s Jehovou vděčí Boží nezasloužené laskavosti, a ne vlastním schopnostem nebo výsledkům své práce. (Přečti 1. Korinťanům 15:10.) Z jeho dopisu Korinťanům je dobře vidět, jak byl pokorný. I když ho někteří v korintském sboru kritizovali, on se nevyvyšoval. (2. Kor. 10:10)

7. Jak projevil pokoru jeden známý bratr?

⁷ Pro mnoho Jehovových služebníků je povzbuzením životní příběh bratra Karla F. Kleina, který sloužil jako člen vedoucího sboru. Bratr Klein v něm pokorně popisuje slabosti a problémy, se kterými v životě bojoval. Například když v roce 1922 šel poprvé do služby dům od domu, bylo to pro něj tak těžké, že se pak této službě asi dva roky vyhýbal. Potom pracoval v betelu, a když ho jeden bratr pokáral, nějakou dobu se na něj hodně zlobil. Později zažil i nervové zhroucení, ze kterého se časem zotavil. Přes to všechno dostával spoustu zajímavých a výjimečných úkolů. Představ si, jak musel být tento známý bratr pokorný, když dokázal otevřeně mluvit o svých slabinách! Hodně bratrů a sester na něj s láskou vzpomíná a rádi si čtou jeho poutavý a upřímně napsaný životní příběh.

8. Jak nám 1. Petra 5:6 pomáhá pochopit, že Jehovovi se pokora líbí?

⁸ Hlavní důvod, proč pracovat na pokoře, je to, že se tato vlastnost líbí Jehovovi. Jasně to vysvětlil apoštol Petr. (Přečti 1. Petra 5:6.) V knize „Pojď, buď mým následovníkem“ je k Petrovým slovům tento komentář: „Domýšlivost je jako jed. Její následky mohou být ničivé. Kvůli ní může i ten nejnadanější člověk být pro Boha nepoužitelný. Naproti tomu i toho nejméně nadaného člověka, který je pokorný, může Jehova velmi dobře použít. ... Pokud budeš pokorný, Bůh velmi rád odmění i tebe.“ Může být vůbec něco lepšího než dělat Jehovovi radost? (Přísl. 23:15)

9. Proč se s námi druzí cítí příjemně, když jsme pokorní?

⁹ To, že pracujeme na pokoře, nejen dělá radost Jehovovi, ale přináší to hodně dobrého i nám. Když jsme pokorní, druzí se s námi cítí příjemně. Proč? Zkus se vžít do jejich kůže. (Mat. 7:12) Málokdo rád jedná s lidmi, kteří vždycky trvají na svém a jakékoli návrhy druhých odmítají. Naproti tomu je osvěžující být se spolukřesťany, kteří jsou empatičtí, mají bratrskou lásku, projevují něžný soucit a jsou pokorní. (1. Petra 3:8) Když jsme my sami rádi s takovými lidmi, nejspíš budou oni rádi s námi – pokud jsme pokorní.

10. Jak nám pokora ulehčuje život?

¹⁰ Pokora nám také ulehčuje život. Někdy kolem sebe vidíme věci, které nám připadají nesprávné nebo nespravedlivé, a jindy je sami zažíváme. Moudrý král Šalomoun napsal: „Viděl jsem sluhy na koních, ale knížata, jež chodí po zemi jen právě jako sluhové.“ (Kaz. 10:7) Lidem, kteří jsou velmi schopní, se nemusí vždycky dostat uznání. A těm méně schopným se zase někdy projevuje velká úcta. I když to tak bývá, Šalomoun uznával, že je moudré brát věci takové, jaké jsou, a netrápit se tím, co je špatně. (Kaz. 6:9) Když jsme pokorní, snadněji bereme život takový, jaký je, a neřešíme, jaký by měl být.

11. Proč potřebujeme pokoru, když nás někdo usměrní?

¹¹ Každý den máme spoustu příležitostí projevit pokoru. Uveďme si některé situace. Když nás někdo usměrní. Je dobré mít na paměti, že když už si někdo najde čas na to, aby nás usměrnil, asi jsme udělali větší chybu, než si myslíme. Možná zjistíme, že v první chvíli máme sklon radu odmítnout. Mohli bychom kritizovat toho, kdo nám ji dal, nebo způsob, jakým ji dal. Pokud jsme ale pokorní, budeme se snažit zareagovat správně.

12. Proč bychom podle Přísloví 27:5, 6 měli být vděční, když nás někdo usměrní? Uveď přirovnání.

¹² Pokorný člověk si usměrnění váží. Uveďme si přirovnání. Představ si, že jsi na shromáždění. Potom co sis popovídal s několika spoluvěřícími, tě jeden z nich vezme stranou a taktně tě upozorní, že máš na zubech nějaké jídlo. Určitě by ti bylo trapně. Ale nebyl bys zároveň vděčný, že ti to řekl? Vlastně by sis přál, aby ti to někdo řekl už dřív. Podobně bychom měli projevit pokoru a být vděční bratrovi nebo sestře za to, že nás usměrní, když to potřebujeme. Takového člověka považujme za svého přítele, ne za nepřítele. (Přečti Přísloví 27:5, 6; Gal. 4:16)

13. Jak můžeme projevit pokoru, když jiní dostanou odpovědné úkoly?

¹³ Když jiní dostanou odpovědné úkoly. Starší, který se jmenuje Jason, přiznává: „Když vidím, jak jiní dostávají odpovědné úkoly, občas si říkám, proč jsem je nedostal i já.“ Cítíš se někdy podobně? Na tom, že chce někdo pro Jehovu dělat víc, není nic špatného. (1. Tim. 3:1) Musíme si ale dávat pozor na to, jak uvažujeme. Pokud bychom se nehlídali, mohli bychom postupně zpychnout. Nějaký křesťan by si například mohl začít myslet, že určitou práci nejlépe zvládne on. Nebo sestra by si mohla říkat: „Můj manžel je o dost schopnější než tamten bratr!“ Ale pokud jsme pokorní, takhle uvažovat nebudeme.

14. Co se můžeme naučit z toho, jak Mojžíš reagoval, když druzí dostali odpovědné úkoly?

¹⁴ Můžeme se poučit z toho, jak reagoval Mojžíš, když druzí dostali odpovědné úkoly. Byl pověřený vedením izraelského národa a vážil si toho. Jak reagoval, když Jehova umožnil dalším mužům, aby sloužili spolu s ním? Nežárlil na ně. (4. Mojž. 11:24–29) Při jiné příležitosti pokorně dovolil jiným mužům, aby mu pomáhali soudit lid. (2. Mojž. 18:13–24) Izraelité už potom nemuseli tak dlouho čekat, než se jejich soudní spory vyřeší. Je z toho vidět, že Mojžíšovi víc než na jeho postavení záleželo na tom, aby se jeho národu dobře dařilo. Tím nám dal vynikající příklad! Pokud chceme být pro Jehovu opravdu užiteční, mějme na paměti, že naše pokora musí být větší než naše schopnosti. Je to tak, „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného“. (Žalm 138:6)

15. Jak se mnoha bratrům a sestrám změnily okolnosti?

¹⁵ Když se nám změní okolnosti. Mnozí bratři a sestry, kteří slouží Jehovovi celá desetiletí, byli nedávno pověřeni jinou formou služby. Například v roce 2014 byli oblastní dozorci a jejich manželky požádáni, aby přešli do jiné formy celodobé služby. Od toho samého roku platí pro krajské dozorce, že se svou službou skončí, když dosáhnou 70 let. A bratři, kterým je 80 let a víc, už neslouží jako koordinátoři rady starších. Kromě toho byli v několika posledních letech mnozí členové rodiny betel posláni do sborů jako průkopníci. Jiní museli skončit se zvláštní celodobou službou kvůli zdravotním problémům, rodinným povinnostem nebo z jiných osobních důvodů.

16. Jak bratři a sestry projevili pokoru, když se přizpůsobovali nové situaci?

¹⁶ Pro tyto bratry a sestry nebyly takové změny jednoduché. Je jasné, že svou práci měli rádi, a mnozí ji navíc dělali celá léta. Když se přizpůsobovali nové situaci, někteří si prošli určitým „procesem truchlení“. Časem to ale zvládli. Díky čemu? Hlavně díky lásce k Jehovovi. Chápou, že se nezasvětili nějaké práci nebo funkci, ale Bohu. (Kol. 3:23) Jsou rádi, že můžou Jehovovi dál pokorně sloužit, ať už jsou jejich úkoly jakékoli. Svěřují se mu se svými obavami, protože vědí, že mu na nich záleží. (1. Petra 5:6, 7)

17. Proč můžeme být vděční, že nás Boží Slovo povzbuzuje, abychom pracovali na pokoře?

¹⁷ Můžeme být velmi vděční, že nás Boží Slovo povzbuzuje, abychom pracovali na pokoře. Když se učíme projevovat tuto přitažlivou vlastnost, je to dobré pro nás i pro druhé. Dokážeme se líp vyrovnávat s náročnými situacemi. A hlavně si vytváříme bližší vztah s naším nebeským Otcem. Je krásné vědět, že i když má Jehova tak vysoké a vznešené postavení, miluje své pokorné služebníky a váží si jich. (Iz. 57:15)