1., 2. a) Který Ježíšův slib je zapsaný v Matoušovi 11:28–30? b) Co Ježíš udělal pro jednu nemocnou ženu?

JEŽÍŠ dal zástupu lidí, kteří mu naslouchali, nádherný slib. „Pojďte ke mně,“ řekl, „a já vás občerstvím.“ (Přečti Matouše 11:28–30.) To nebyla prázdná slova. Zamysleme se například nad tím, co udělal pro jednu ženu, která trpěla vyčerpávající nemocí.

² Ta žena zoufale potřebovala pomoc. Už trpěla 12 let a navštívila mnoho lékařů s nadějí, že se uzdraví, ale nikdo ji neuměl vyléčit. Podle Mojžíšova zákona byla nečistá. (3. Mojž. 15:25) Potom slyšela, že Ježíš dokáže lidi uzdravit, a vydala se ho hledat. Když ho našla, dotkla se třásní jeho oděvu, a okamžitě se uzdravila! Ale Ježíš pro ni udělal ještě něco – vrátil jí důstojnost. Například když s ní mluvil, použil vřelé a uctivé oslovení „dcero“. To ji muselo velmi občerstvit. (Luk. 8:43–48)

3. Na které otázky si odpovíme?

³ Všimněme si, že ta žena sama přišla za Ježíšem. Byla iniciativní. S námi je to stejné. Když chceme „přijít“ k Ježíšovi, musíme pro to něco udělat. Dnes Ježíš zázračně neuzdravuje ty, kdo k němu „přicházejí“. Ale jeho pozvání „pojďte ke mně..., a já vás občerstvím“ stále platí. V tomto článku si odpovíme na pět otázek: Jak můžeme „přijít“ k Ježíšovi? Co tím Ježíš myslel, když řekl „vezměte na sebe mé jho“? Co se od Ježíše můžeme naučit? Proč je práce, kterou nám svěřil, občerstvující? A jak můžeme dál nacházet občerstvení pod Ježíšovým jhem?

4., 5. Například jakými způsoby můžeme „přijít“ k Ježíšovi?

⁴ Jedním ze způsobů, jak „přijít“ k Ježíšovi, je co nejvíc se dozvědět o tom, co říkal a dělal. (Luk. 1:1–4) To za nás nemůže udělat nikdo jiný – studovat, co o něm říká Bible, musí každý sám. K Ježíšovi můžeme „přijít“ také tak, že se dáme pokřtít a staneme se jeho učedníky.

⁵ Dalším způsobem, jak „přijít“ k Ježíšovi, je jít za staršími ve sboru, když potřebujeme pomoc. Ježíš používá tyto „dary v podobě lidí“, aby pečoval o své ovce. (Ef. 4:7, 8, 11; Jan 21:16; 1. Petra 5:1–3) Musíme být iniciativní a poprosit je o pomoc. Nemůžeme čekat, že nám budou číst myšlenky a poznají, co potřebujeme. Bratr, který se jmenuje Julian, říká: „Kvůli zdravotním problémům jsem musel odejít z betelu a jeden kamarád mi poradil, abych si řekl o pastýřskou návštěvu. Nejdřív jsem si myslel, že ji nepotřebuju. Ale nakonec jsem to udělal a ta návštěva byla jedním z nejlepších dárků, jaký jsem kdy dostal.“ Věrní starší, jako byli ti, kteří navštívili Juliana, nám můžou pomoct, abychom poznali „Kristovu mysl“, tedy pochopili a napodobovali jeho myšlení a postoje. (1. Kor. 2:16; 1. Petra 2:21) To je opravdu jeden z nejlepších dárků, jaké nám můžou dát.

6. Co měl Ježíš na mysli, když řekl „vezměte na sebe mé jho“?

⁶ Když Ježíš řekl „vezměte na sebe mé jho“, mohl tím myslet „podřiďte se mému vedení“. Nebo tím mohl myslet „vstupte se mnou pod jho a společně budeme pracovat pro Jehovu“. Jho je v každém případě spojené s prací.

7. Jaká práce nám byla podle Matouše 28:18–20 svěřena a čím si můžeme být jistí?

⁷ Ježíšovo pozvání přijmeme, když svůj život zasvětíme Jehovovi a dáme se pokřtít. To pozvání platí pro všechny – Ježíš nikdy neodmítne nikoho, kdo chce opravdu sloužit Bohu. (Jan 6:37, 38) Všichni Kristovi následovníci mají čest podílet se na práci, kterou mu Jehova svěřil. A můžeme si být jistí, že Ježíš bude vždycky s námi, aby nám s touto prací pomáhal. (Přečti Matouše 28:18–20.)

8., 9. Proč se pokorní lidé s Ježíšem cítili dobře a které otázky bychom si měli položit?

⁸ Pokorní lidé se s Ježíšem cítili dobře a vyhledávali ho. (Mat. 19:13, 14; Luk. 7:37, 38) Proč? Zamysleme se nad tím, v čem se lišil od farizeů. Tito náboženští vůdci byli chladní a arogantní. (Mat. 12:9–14) Ježíš byl srdečný a pokorný. Farizeové byli ctižádostiví a pyšní na to, že mají důležité postavení ve společnosti. Ježíš před nezdravou ctižádostí varoval a vedl svoje učedníky k tomu, aby byli pokorní a sloužili druhým. (Mat. 23:2, 6–11) Farizeové lidi ovládali zastrašováním. (Jan 9:13, 22) Ježíš lidi občerstvoval laskavými slovy a skutky.

⁹ Bereš si z Ježíše příklad? Zeptej se sám sebe: Mám pověst mírného a pokorného člověka? Dělám pro druhé rád i podřadnou práci? Jednám s druhými laskavě?

12., 13. Proč je pro nás práce, kterou nám Ježíš svěřil, občerstvující?

¹² Proč je pro nás práce, kterou nám Ježíš svěřil, občerstvující? Důvodů je hodně, ale podívejme se aspoň na některé.

¹³ Máme to nejlepší vedení. Jehova, náš Svrchovaný pán, není nevděčný ani tvrdý. Váží si práce, kterou děláme. (Hebr. 6:10) Navíc nám dává sílu, abychom svůj náklad odpovědnosti mohli nést. (2. Kor. 4:7; Gal. 6:5) Ježíš, náš král, nás vede svým příkladem. (Jan 13:15) A starší, kteří se o nás starají, se snaží „velkého pastýře“ Ježíše napodobovat. (Hebr. 13:20; 1. Petra 5:2) Když nás vedou a chrání, chtějí to dělat laskavě, odvážně a být pro nás povzbuzením.

14. Z jakého dalšího důvodu je pro nás práce, kterou nám Ježíš svěřil, občerstvující?

¹⁴ Máme ty nejlepší přátele. Žádná jiná skupina není sjednocená takovou láskou ani nemá tak smysluplnou práci jako my. Spolupracujeme totiž s lidmi, kteří mají nejvyšší morální měřítka, ale přitom si nemyslí, že jsou lepší než ostatní. I když jsou nadaní, jsou skromní a považují druhé za důležitější. Neberou nás jenom jako spolupracovníky, ale také jako přátele. Mají k nám tak blízko, že by za nás dali svůj život.

15. Jak bychom se měli dívat na práci, kterou děláme?

¹⁵ Máme tu nejlepší práci. Učíme lidi pravdu o Jehovovi a odhalujeme lži, které šíří Ďábel. (Jan 8:44) Satan na lidi nakládá břemena, která nedokážou unést. Například chce, abychom věřili, že nám Jehova neodpustí hříchy a že si nezasloužíme lásku. To je obrovské břemeno a strašná lež! Pravda je taková, že když „přijdeme“ ke Kristu, naše hříchy jsou odpuštěny a že Jehova nás všechny hluboce miluje. (Řím. 8:32, 38, 39) Když pomáháme lidem, aby se naučili spoléhat na Jehovu, a vidíme, jak se zlepšuje jejich život, máme z toho velkou radost.

16. V čem se náklad, který nám dal Ježíš, liší od jiných, které musíme nést?

¹⁶ Náklad, který nám dal Ježíš, se velmi liší od těch ostatních, které musíme nést. Mnozí jsou například po celém dni v práci vyčerpaní a navíc mají pocit marnosti. Ale potom, co strávíme čas službou pro Jehovu a Krista, cítíme hluboké uspokojení. Když jsme na konci pracovního dne unavení a máme jít večer na shromáždění, možná se k tomu musíme donutit. Ale často se vracíme občerstvení a posílení. To samé platí o kazatelské službě a našem osobním studiu Bible – odměna je daleko větší než energie, kterou jsme vynaložili.

17. Proč musíme být realisti a na co si musíme dávat pozor?

¹⁷ Musíme být realisti. Každý z nás má jen určité množství energie, a proto si musíme dávat pozor, kolik si toho naložíme. Mohli bychom například plýtvat energií ve snaze získat hodně majetku. Všimněme si, co Ježíš řekl jednomu mladému bohatému muži, který se ho zeptal: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Ten mladý muž žil podle Mojžíšova zákona. Určitě to byl dobrý člověk, protože v Markově evangeliu se píše, že Ježíš k němu „pocítil ... lásku“. Pak mu dal nabídku: „Jdi, prodej, co máš, ... a staň se mým následovníkem.“ Ten muž byl rozpolcený, ale nejspíš se nedokázal rozloučit se svým velkým majetkem. (Mar. 10:17–22) Proto odmítl jho, které mu Ježíš nabídl, a dál byl otrokem bohatství. (Mat. 6:24) Jak by ses rozhodl ty?

18. Co bychom občas měli udělat a proč?

¹⁸ Je dobré, když se čas od času zamyslíme nad svými prioritami. Proč? Abychom měli jistotu, že svoji energii využíváme moudře. Mladý muž, který se jmenuje Mark, říká: „Hodně let jsem si myslel, že žiju skromně. Byl jsem sice v průkopnické, ale pořád jsem přemýšlel o penězích a o tom, jak mít pohodlnější život. Říkal jsem si, proč nejsem spokojený. Pak jsem si uvědomil, že jsem většinou měl na prvním místě svoje věci a Jehovovi jsem dával jenom čas a energii, které mi zbyly.“ Mark začal přemýšlet jinak a změnil svůj životní styl, aby byl pro Jehovu ještě užitečnější. „Občas si dělám starosti, jak vyjdu s penězi,“ říká, „ale s pomocí od Jehovy a Ježíše to zvládám.“

19. Proč je tak důležité mít správný přístup?

¹⁹ Občerstvení můžeme pod Ježíšovým jhem nacházet stále, když budeme pamatovat na tři věci. Za prvé, musíme mít správný přístup. Děláme práci pro Jehovu, a proto ji musíme dělat Jehovovým způsobem. My jsme pracovníci a Jehova je pán. (Luk. 17:10) Pokud se budeme snažit pro něj pracovat po svém, jen si to zbytečně ztížíme. Dokonce i silný býk se pravděpodobně zraní a vyčerpá, když se bude pořád snažit jít svou cestou a vzpírat se jhu, které ovládá jeho pán. Naproti tomu pokud Jehovovi dovolíme, aby nás vedl, dokážeme výjimečné věci a překonáme jakékoli překážky. Nezapomeň, že nikdo nemůže zabránit tomu, aby se uskutečnila jeho vůle. (Řím. 8:31; 1. Jana 4:4)

20. Z jakých pohnutek bychom měli nést Ježíšovo jho?

²⁰ Za druhé, musíme mít správné pohnutky. Chceme chválit našeho milujícího Otce Jehovu. Pro některé lidi v prvním století byla ale pohnutkou chamtivost a vlastní prospěch, a proto brzy ztratili radost a Ježíšovo jho opustili. (Jan 6:25–27, 51, 60, 66; Filip. 3:18, 19) Na rozdíl od nich ti, kdo byli motivovaní nesobeckou láskou k Bohu a bližním, nesli toto jho celý život s radostí a s nadějí, že budou sloužit s Kristem v nebi. Pokud stejně jako oni poneseme Ježíšovo jho ze správných pohnutek, zůstaneme šťastní.

21. Co můžeme podle Matouše 6:31–33 od Jehovy očekávat?

²¹ Za třetí, musíme mít správná očekávání. Vybrali jsme si obětavý život plný tvrdé práce. Ježíš nás varoval, že budeme pronásledovaní. Ale můžeme očekávat, že nám Jehova dá sílu, abychom překonali jakékoli překážky. Čím víc toho překonáme, tím budeme silnější. (Jak. 1:2–4) Můžeme také očekávat, že se o nás Jehova bude starat, že nás Ježíš povede jako pastýř a že nás bratři a sestry budou povzbuzovat. (Přečti Matouše 6:31–33; Jan 10:14; 1. Tes. 5:11) Co víc vlastně potřebujeme?

22. Za co můžeme být vděční?

²² Žena, kterou Ježíš vyléčil, byla ten den občerstvena. Ale občerstvení, které by trvalo věčně, mohla získat, jen pokud by se stala věrnou Kristovou učednicí. Co myslíš, že udělala? Pokud se rozhodla vstoupit pod Ježíšovo jho, představ si, jakou získala odměnu – slouží teď s Ježíšem v nebi. Jakékoli oběti, které snad přinesla, aby mohla následovat Krista, blednou v porovnání s takovým požehnáním! Ať už máme naději na věčný život v nebi, nebo na zemi, můžeme být velmi vděční za to, že jsme přijali Ježíšovo pozvání: „Pojďte ke mně.“