1. Na co se nás může někdo ve škole nebo v práci zeptat?

 JAK se cítíš, když se tě někdo ve škole nebo v práci zeptá, čemu věříš? Jsi nervózní? Většina z nás ano. Taková otázka ale může být dobrou příležitostí zjistit, co si ten člověk myslí nebo čemu věří. A pro nás pak může být snazší mu vydat svědectví. Občas ale dostaneme otázku od někoho, kdo s námi v něčem nesouhlasí nebo se chce hádat. To by nás nemělo překvapovat, protože někteří možná mají špatné informace o tom, čemu věříme. (Sk. 28:22) Navíc žijeme „v posledních dnech“, kdy mnozí nejsou „ochotní se dohodnout“, a jsou dokonce „suroví“. (2. Tim. 3:1, 3)

2. Proč potřebujeme mírnost?

² Možná si řekneš: „Jak mám zůstat v klidu a být taktní, když někdo napadá to, čemu věřím?“ Co ti v takové situaci pomůže? Jedním slovem mírnost. Mírný člověk dokáže zůstat v klidu, i když neví, jak reagovat, nebo ho někdo provokuje. (Přísl. 16:32) Možná si ale říkáš: „To se lehce řekne, ale hůř udělá.“ Jak tedy na mírnosti pracovat? Co ti pomůže reagovat mírně, když to není vůbec jednoduché? A pokud jsi rodič, jak můžeš svoje děti naučit, aby dokázaly svoji víru obhájit s mírností? Pojďme si na ty otázky odpovědět.

3. Proč se dá říct, že mírnost je projevem síly, a ne slabosti? (2. Timoteovi 2:24, 25)

³ Mírnost je projevem síly, ne slabosti. Chce to totiž vnitřní sílu zůstat v klidu, když je to těžké. Mírnost patří k „ovoci ducha“. (Gal. 5:22, 23) Jeden tvar řeckého slova překládaného jako „mírnost“ se občas používal k popisu divokého koně, který byl zkrocen. Zkus si takového koně představit. Přestože už je klidný, pořád má velkou sílu. Jak můžeme my lidé být mírní a zároveň silní? Sami na to nestačíme. Musíme Jehovu prosit o svatého ducha, aby nám pomohl na téhle krásné vlastnosti pracovat. A opravdu to funguje. Spousta svědků reagovala mírně, když se setkala s odporem, a na ty, kdo to viděli, to hodně zapůsobilo. (Přečti 2. Timoteovi 2:24, 25.) Jak se může mírnost stát tvojí silnou stránkou?

4. Co se můžeme o mírnosti naučit od Izáka?

⁴ V Bibli je hodně příběhů, ze kterých je vidět, že mírnost je cenná vlastnost. Vzpomeň si třeba, co zažil Izák. Když se usadil na filištínském území Gerar, závistiví místní lidé zasypali všechny studny, které tam vykopali sluhové jeho otce Abrahama. Místo aby bojoval za svoje práva, odstěhoval se s celou domácností pryč a vykopal tam jiné studny. (1. Mojž. 26:12–18) Ale Filištíni tvrdili, že voda na tom novém místě je taky jejich. Přesto Izák reagoval pokojně. (1. Mojž. 26:19–25) Co mu pomohlo zůstat mírný, i když to vypadalo, že se ho za každou cenu snaží vytočit? Určitě to byl dobrý příklad jeho rodičů, Abrahama a Sáry. O ní víme, že byla „tichého a mírného ducha“. (1. Petra 3:4–6; 1. Mojž. 21:22–34)

5. Na příkladu ukaž, že rodiče můžou svoje děti naučit projevovat mírnost.

⁵ Rodiče, i vy můžete naučit svoje děti, že mírnost je cenná vlastnost. Podařilo se to i rodičům Maxence, kterému je 17 let. Ve škole i ve službě se setkával s lidmi, kteří se k němu nechovali hezky. Rodiče mu ale trpělivě pomáhali na mírnosti pracovat. Říkají: „Maxence pochopil jednu důležitou věc – když člověka někdo provokuje, vybuchnout nebo použít násilí dokáže každý, ale ovládnout se, to chce velkou sílu.“ Je skvělé, že se mírnost stala jeho silnou stránkou.

6. Jak nám může pomoct modlitba?

⁶ Co můžeme udělat, když nás někdo provokuje, třeba když uráží Jehovu nebo se vysmívá Bibli? Měli bychom prosit Jehovu o jeho ducha a o moudrost, abychom dokázali zareagovat mírně. Co když si ale později uvědomíme, že jsme se nezachovali tak dobře, jak bychom měli? Můžeme se ohledně toho pomodlit znovu a přemýšlet, co příště udělat líp. Jehova nám pak dá svého svatého ducha, abychom se dokázali ovládat a projevovat mírnost.

7. Jak nám některé biblické verše pomáhají mít pod kontrolou to, co říkáme a děláme? (Přísloví 15:1, 18)

⁷ Když je pro nás těžké mít pod kontrolou to, co říkáme, můžou nám pomoct některé biblické verše. A s pomocí Božího ducha si je pak v pravou chvíli dokážeme vybavit. (Jan 14:26) Můžou to být například myšlenky z knihy Přísloví. (Přečti Přísloví 15:1, 18.) Z téhle knihy se taky dozvídáme, co dobrého to člověku přinese, když se v napjaté situaci dokáže zklidnit. (Přísl. 10:19; 17:27; 21:23; 25:15)

8. Proč bychom měli přemýšlet o tom, proč se nás někdo na něco ptá?

⁸ Pomoct nám může taky pochopení. (Přísl. 19:11) Chápavý člověk se dokáže ovládnout, když někdo napadá to, čemu věří. Některé otázky nebo námitky jsou jako ledovec – větší část je pod hladinou. Někdo nám třeba položí nějakou otázku, ale my nevíme, co za tím je. Jeho pohnutky nebo obavy nemusí být na první pohled zřejmé. Takže než odpovíme, měli bychom mít na mysli, že možná neznáme pravý důvod, proč se nás na to ten člověk ptá. (Přísl. 16:23)

9. Jaký příklad nám dal Gideon, když jednal s Efrajimovci?

⁹ Zamysli se nad tím, jak Gideon odpověděl Efrajimovcům. Rozzlobeně mu vyčetli, že je nezavolal dřív, aby mu pomohli v boji proti nepřátelům. Ale co bylo skutečným důvodem, proč byli tak naštvaní? Možná se cítili ukřivděně. Gideon každopádně reagoval moudře. Vzal v úvahu jejich pocity a odpověděl jim mírně. Jaký byl výsledek? „Po těchto slovech se uklidnili.“ (Soud. 8:1–3)

10. Co nám pomůže odpovědět někomu, kdo se nás ptá na něco ohledně morálky? (1. Petra 3:15)

¹⁰ Spolužák nebo kolega se nás můžou zeptat, jaký máme názor na nějakou věc týkající se morálky. Nejlepší bude obhájit svůj názor a vzít přitom v úvahu to, jak to vidí on. (Přečti 1. Petra 3:15.) Často nám pomůže, když takovou otázku nebudeme brát jako útok nebo provokaci, ale jako příležitost dozvědět se, co ho zajímá. Bez ohledu na to, proč se ptá, bychom měli odpovědět klidně a laskavě. Díky tomu možná svůj názor přehodnotí. I když se chová drze nebo je sarkastický, vždycky chceme odpovědět laskavě. (Řím. 12:17)

11., 12. a) O čem můžeme přemýšlet, než odpovíme na nějakou těžkou otázku? (Viz taky obrázek.) b) Ukaž, jak něčí otázka může vést k příjemnému rozhovoru.

¹¹ Když se tě například kolega zeptá, proč neslavíme narozeniny, přemýšlej o tomhle: Myslí si třeba, že se nemůžeme ani pobavit? Nebo má strach, že bychom svým postojem zkazili týmovou atmosféru ve firmě? Možná se nám podaří zmírnit jeho obavy, když oceníme jeho zájem o druhé a ujistíme ho, že chceme, aby byla v práci příjemná atmosféra. Může to vést k hezkému rozhovoru o tom, co se o narozeninách píše v Bibli.

¹² Podobný přístup můžeme zvolit, když přijde řeč na jiné kontroverzní téma. Spolužák může přijít s tím, že svědkové Jehovovi by měli změnit svůj názor na homosexualitu. Řekl to proto, že úplně neví, jaký k tomu máme postoj? Mohlo by to být tak, že má kamaráda nebo příbuzného, který je homosexuál? Myslí si, že takové lidi nesnášíme? Možná bude dobré ho ujistit o tom, že nám záleží na všech lidech a že respektujeme právo každého člověka vybrat si, jak bude žít. (1. Petra 2:17) Snad mu pak budeme moct ukázat, k čemu dobrému vede to, když žijeme podle Bible.

13. Jakým přístupem můžeš pomoct člověku, který tvrdí, že věřit v Boha je hloupost?

¹³ Když s námi někdo v něčem zásadně nesouhlasí, neměli bychom si hned myslet, že víme, čemu věří. (Tit. 3:2) Co když ti třeba spolužák ve škole řekne, že je hloupost věřit v Boha? Měl bys předpokládat, že je přesvědčený o evoluci a že o tom hodně ví? Možná se nad tím ani pořádně nezamyslel, a tak hned nemusíš vytahovat nějaké argumenty proti evoluci. Spíš mu dej něco, o čem může přemýšlet později, například mu ukaž nějaký materiál o stvoření z jw.org. Třeba pak bude ochotný popovídat si o nějakém článku nebo videu, které tam našel. Když dáš takhle najevo, že si vážíš názoru toho druhého, možná ho potom sám změní.

14. Jak Niall využil naše webové stránky?

¹⁴ Niall, který ještě chodí do školy, použil naše webové stránky, aby ukázal, že to, co lidé říkají o svědcích Jehovových, není pravda. Vypráví: „Jeden spolužák mi často říkal, že nevěřím vědě, protože raději dám na nějakou knihu plnou pohádek než na fakta.“ Ten spolužák mu ani nedovolil vysvětlit, čemu věří, a tak ho Niall nasměroval na sekci „Věda a Bible“ na jw.org. Později zjistil, že si spolužák ten materiál nejspíš přečetl. Byl pak ochotný si s Niallem popovídat o vzniku života. Něco podobného můžeš zažít i ty.

15. Jak můžou rodiče pomáhat svým dětem, aby reagovaly mírně, když to není jednoduché?

¹⁵ Rodiče můžou svoje děti učit, jak reagovat mírně, když někdo zpochybňuje to, čemu věří. (Jak. 3:13) Někteří rodiče to dělají během rodinného uctívání. Popovídají si o tom, s čím se jejich děti můžou ve škole setkat, a nacvičí si, jak na to reagovat. Zároveň je učí, jak to říct mírně a tak, aby to na druhé zapůsobilo. (Viz rámeček „ Co si můžete na rodinném uctívání nacvičit“.)

16., 17. Jak můžou mladým pomoct praktická rodinná uctívání?

¹⁶ Když si na rodinném uctívání nacvičujeme, jak reagovat v různých situacích, může nám to pomoct přesvědčivě argumentovat. Taky se sami ujistíme, že máme dobré důvody pro to, čemu věříme. K tomu máme na našich stránkách rubriku „Mladí lidé se ptají“. Jsou připravené tak, aby mladým lidem pomohly posílit svoji víru a taky vysvětlit svůj názor vlastními slovy. Když si budete tyhle rubriky studovat jako rodina, všem vám to může pomoct obhájit svoji víru s mírností a tak, aby to zapůsobilo na druhé.

¹⁷ Mladý bratr Matthew vysvětluje, jak mu taková příprava pomáhala. Na rodinném uctívání si s rodiči často studovali témata, která by se mohla řešit ve třídě. Říká: „Přemýšleli jsme o různých scénářích a na základě toho, co jsme si prostudovali, jsme nacvičovali, jak reagovat. Když mám jasno v tom, proč něčemu věřím, jsem si jistější a je pro mě snazší jednat s druhými mírně.“

18. Co se z Kolosanům 4:6 dozvídáme o tom, jak mluvit s druhými?

¹⁸ Samozřejmě ani ty nejlepší argumenty nemusí stačit, aby někdo přijal to, co mu říkáme. Pomoct ale může, když budeme taktní a mírní. (Přečti Kolosanům 4:6.) Když si s někým povídáme o tom, čemu věříme, je to, jako kdybychom si spolu házeli míčem. Můžeme to dělat jemně, nebo vší silou. Když ho hodíme jemně, ten druhý ho nejspíš chytí a hra bude pokračovat dál. Podobně když jsme taktní a mírní, lidé nám budou spíš naslouchat a dál si s námi povídat. Samozřejmě že pokud nás chce někdo utlouct argumenty nebo se vysmívat tomu, čemu věříme, nemusíme s ním v rozhovoru pokračovat. (Přísl. 26:4) To se ale stane spíš výjimečně. Obvykle nám lidé budou chtít naslouchat.

19. Proč bychom měli být mírní, když obhajujeme to, čemu věříme?

¹⁹ Jak jsme si ukázali, když se snažíme být mírní, přináší nám to hodně dobrého. Pros Jehovu, abys dokázal reagovat mírně, když někdo vytáhne nějakou kontroverzní otázku nebo tě z něčeho osočí. Pamatuj na to, že takovým postojem můžeš zabránit tomu, aby rozdílné názory skončily hádkou. Když někomu odpovíš mírně a s úctou, může díky tomu změnit názor na nás a na Bibli. Buď vždycky připravený obhájit to, čemu věříš, a dělej to „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Dál tedy pracuj na tom, aby byla mírnost tvojí silnou stránkou.