1. Co může být příčinou úzkosti a co si možná říkáme?

ZAPLAVILA tě už někdy úzkost? * Možná tě zdrtilo něco, co druzí řekli nebo udělali. Nebo ses cítil na dně kvůli tomu, co jsi řekl nebo udělal ty sám. Možná ses bál, že ti Jehova nikdy neodpustí. K tomu všemu sis říkal, že když cítíš takovou úzkost, musíš mít slabou víru, takže jsi vlastně špatný člověk. Je to ale pravda?

2. Které příklady z Bible ukazují, že cítit úzkost neznamená mít slabou víru?

² Podívejme se na několik příkladů z Bible. Hana, které se později narodil Samuel, měla silnou víru. I tak ale byla úplně zoufalá, když v rodině zažívala šikanu. (1. Sam. 1:7) Pevnou víru měl i apoštol Pavel, a přesto ho tížila „starost o všechny sbory“. (2. Kor. 11:28) Král David měl tak silnou víru, že k němu měl Jehova zvlášť blízko. (Sk. 13:22) Stejně ale udělal chyby, kvůli kterým cítil drtivou úzkost. (Žalm 38:4) Všechny tři Jehova utěšil a pomohl jim získat vnitřní klid. Teď si ukážeme, co se od nich můžeme naučit.

3. Jak nám druzí můžou ublížit svými slovy?

³ Když s námi druzí mluví hrubě nebo se k nám chovají nelaskavě, může nás to hodně trápit. Zvlášť když to dělá někdo z rodiny nebo blízkých přátel. Možná se bojíme, že náš vztah nadobro skončil. Občas nám takový člověk ublíží proto, že mluví bezmyšlenkovitě, a na nás to působí, jako by nás bodal mečem. (Přísl. 12:18) Jindy nás někdo zraní slovy záměrně. To zažila jedna mladá sestra. Vypráví: „Před pár lety mě začala jedna kamarádka na sociálních sítích pomlouvat a to jsem si myslela, že jí můžu věřit. Hodně mě to bolelo a stresovalo. Nemohla jsem pochopit, proč mi takhle vrazila nůž do zad.“ Pokud ti ublížil někdo z rodiny nebo přátel, můžeš se hodně naučit od Hany.

4. Co zažila Hana?

⁴ Hana zažívala velmi těžké chvíle. Dlouho nemohla mít děti. (1. Sam. 1:2) Vnímala to jako potupu, protože neplodná žena byla v Izraeli považovaná za prokletou. (1. Mojž. 30:1, 2) Co bylo ještě horší, její manžel měl druhou manželku, Peninnu, která mu porodila několik dětí. Pennina s Hanou soupeřila a neustále se jí „posmívala, protože jí chtěla ublížit“. (1. Sam. 1:6) Hana se tím nějakou dobu hodně trápila. Byla tak zoufalá, že „plakala a nejedla“. (1. Sam. 1:7, 10) Jak to nakonec zvládla?

5. Jak Haně pomohla modlitba?

⁵ Hana vylila své srdce Jehovovi. Hned nato řekla o svém trápení veleknězi Elimu. Ten jí odpověděl: „Jdi v pokoji a kéž ti Bůh Izraele dá to, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“ K čemu to vedlo? Hana „pak odešla, najedla se a její tvář už nebyla skleslá“. (1. Sam. 1:17, 18) Modlitba Haně pomohla vnitřně se uklidnit.

6. Co se o modlitbě učíme od Hany a z Filipanům 4:6 a 7?

⁶ Vnitřní klid můžeme získat díky modlitbám. Hana se ke svému nebeskému Otci modlila dlouho. (1. Sam. 1:12) I my můžeme s Jehovou dlouze mluvit o tom, co nás trápí, z čeho máme strach a co nezvládáme. Naše modlitby nemusí být poetické ani dokonale řečené. Možná nedokážeme zadržet slova plná hořkosti a začneme i vzlykat. Přesto naše modlitby Jehovu nikdy neobtěžují. Je ale důležité, abychom pamatovali na radu ve Filipanům 4:6, 7. (Přečti.) Pavel výslovně říká, že bychom v modlitbě měli Jehovovi děkovat. Máme spoustu důvodů, za co mu být vděční. Můžeme mu děkovat třeba za to, že nám dal život, za všechny krásné věci, které stvořil, a za jeho věrnou lásku a úžasnou naději do budoucnosti. Co ještě se od Hany učíme?

7. Kam Hana s manželem pravidelně chodila?

⁷ Hana se nenechala svými problémy odradit od toho, aby pravidelně s manželem chodila uctívat Jehovu do Šila. (1. Sam. 1:1–5) A právě tam u svatostánku ji velekněz Eli povzbudil. Vyjádřil naději, že Jehova její modlitbu vyslyší. (1. Sam. 1:9, 17)

8. Co můžeme získat díky shromážděním?

⁸ Vnitřní klid můžeme získat, když chodíme na shromáždění. V modlitbě na začátku shromáždění bratři často prosí Jehovu, aby tam působil svým duchem. A k ovoci svatého ducha patří i pokoj. (Gal. 5:22) Když přijdeme na shromáždění, přestože jsme vystresovaní, umožňujeme Jehovovi i našim bratrům a sestrám, aby nás povzbudili a pomohli nám znovu získat vnitřní klid. Modlitba a shromáždění jsou důležité způsoby, jak nás Jehova uklidňuje. (Hebr. 10:24, 25) Z toho, co zažila Hana, se ale můžeme naučit i něco dalšího.

9. Co se v Hanině životě nezměnilo a co ano?

⁹ Haniny problémy nezmizely ze dne na den. Když se vrátila ze Šila domů, stále musela s Peninnou žít pod jednou střechou. A Bible nenaznačuje, že by se Peninna změnila. Je pravděpodobné, že Hana musela dál snášet její kousavé poznámky. Už se tím ale nenechala připravit o vnitřní klid. Vzpomeň si, že když celou věc vložila do Jehovových rukou, přestala se trápit. Nechala se Jehovou utěšit a uklidnit. Časem ji odměnil tím, že se jí narodilo několik dětí. (1. Sam. 1:19, 20; 2:21)

10. Co se učíme z toho, co zažila Hana?

¹⁰ Vnitřní klid můžeme získat, i když naše problémy přetrvávají. Přestože se intenzivně modlíme a chodíme na shromáždění, některých problémů se možná nezbavíme. Z toho, co zažila Hana, je ale vidět, že Jehovovi nic nezabrání v tom, aby nás utěšil a uklidnil. Nikdy na nás nezapomene a dřív nebo později nás za naši věrnost odmění. (Hebr. 11:6)

11. Co mohlo Pavlovi způsobovat úzkost?

¹¹ Pavel měl hodně důvodů, proč cítit úzkost. Měl moc rád své bratry a sestry, a tak mu dělalo starosti, co prožívají. (2. Kor. 2:4; 11:28) Během své služby se setkával se silným odporem. Stávalo se, že ho nepřátelé zbili nebo zavřeli do vězení. Musel snášet i jiné těžkosti, například to, že měl málo peněz. (Filip. 4:12) Minimálně třikrát zažil ztroskotání, a tak je docela možné, že cestovat lodí pro něj znamenalo stres. (2. Kor. 11:23–27) Díky čemu se s tím vším dokázal vypořádat?

12. Díky čemu Pavlovi ubylo starostí?

¹² Pavlovi sice dělalo starosti, co prožívají bratři a sestry, ale nesnažil se všechny jejich problémy vyřešit sám. Byl pokorný, a proto požádal další bratry, aby mu s péčí o sbory pomáhali. Například některé zodpovědné úkoly svěřil důvěryhodným bratrům, jako byli Timoteus a Titus. Díky jejich práci Pavlovi určitě ubylo starostí. (Filip. 2:19, 20; Tit. 1:1, 4, 5)

13. Co se můžou starší naučit od Pavla?

¹³ Požádej druhé o pomoc. Spousta soucitných starších si stejně jako Pavel dělá starosti o ty ve sboru, kdo bojují s vážnými problémy. Žádný starší ale nemá neomezené množství sil. Když si to pokorně uvědomuje, rozdělí se o svoji práci s jinými způsobilými bratry a bude školit mladé muže, aby mu pomohli pečovat o Boží stádo. (2. Tim. 2:2)

14. S čím si Pavel nedělal hlavu a jaké poučení z toho vyplývá?

¹⁴ Připusť, že i ty potřebuješ podporu od druhých. Pavel pokorně připouštěl, že se neobejde bez povzbuzení od přátel. Zjevně si nedělal hlavu s tím, že by mohl vypadat jako slaboch, když uzná, že ho povzbudili druzí. Filemonovi napsal: „Když jsem slyšel o tvé lásce, bratře, přineslo mi to velkou radost a povzbuzení.“ (Filem. 7) Pavel se zmínil i o dalších spolupracovnících, kteří ho povzbudili v těžkých chvílích. (Kol. 4:7–11) Když pokorně připustíme, že potřebujeme, aby nás druzí podpořili, můžeme se spolehnout, že bratři a sestry to pro nás rádi udělají.

15. Co Pavlovi pomáhalo, aby zvládl svoji těžkou situaci?

¹⁵ Spoléhej se na Bibli. Pavel věděl, že Boží Slovo ho může povzbudit. (Řím. 15:4) Také věděl, že v něm najde moudré rady, jak zvládnout jakoukoli zkoušku. (2. Tim. 3:15, 16) Když byl podruhé uvězněný v Římě, tušil, že se blíží jeho smrt. Co v té těžké situaci udělal? Požádal Timotea, aby co nejrychleji přišel a přinesl mu „svitky“. (2. Tim. 4:6, 7, 9, 13) Proč? Pravděpodobně se jednalo o části Hebrejských písem, které Pavel mohl použít při svém studiu Božího Slova. Když podobně jako Pavel pravidelně studujeme Bibli, Jehova dá vnitřní klid i nám, ať budeme v jakékoli náročné situaci.

16. Jak se David vlastní vinou cítil?

¹⁶ Davida trápilo špatné svědomí. Zcizoložil totiž s Bat-šebou, nechal zavraždit jejího manžela a nějaký čas se to snažil ututlat. (2. Sam. 12:9) David svoje svědomí zpočátku ignoroval. Tím nejenom poškodil svůj vztah s Jehovou, ale také duševně a fyzicky trpěl. (Žalm 32:3, 4) Co Davidovi pomohlo překonat trýznivé pocity, které si sám způsobil, a co pomůže nám, když se dopustíme vážného hříchu?

17. Jak je ze Žalmu 51:1–4 vidět, že David svého hříchu upřímně litoval?

¹⁷ Modli se o odpuštění. David nakonec svých hříchů upřímně litoval a řekl o nich Jehovovi. (Přečti Žalm 51:1–4.) Pocítil velkou úlevu. (Žalm 32:1, 2, 4, 5) Pokud ses dopustil vážného hříchu, nesnaž se ho zatajit. Otevřeně o něm řekni Jehovovi. Uvidíš, že ti to přinese určitou úlevu od tíživých pocitů způsobených výčitkami svědomí. Jestli ale chceš dát svůj vztah s Jehovou do pořádku, budeš muset udělat ještě něco dalšího.

18. Jak David zareagoval na ukáznění?

¹⁸ Přijmi ukáznění. Když Jehova poslal proroka Natana, aby Davidův hřích odhalil, David se nijak nevymlouval ani svůj hřích nezlehčoval. Okamžitě uznal, že zhřešil nejenom proti manželovi Bat-šeby, ale především proti Jehovovi. David přijal ukáznění od Jehovy, a on mu odpustil. (2. Sam. 12:10–14) Pokud jsme vážně zhřešili, je nezbytné, abychom o tom řekli bratrům, které Jehova ustanovil jako pastýře. (Jak. 5:14, 15) Musíme odolat pokušení hledat nějaké výmluvy. Čím dřív přijmeme ukáznění a poslechneme rady, které nám dají, tím dřív znovu získáme vnitřní klid a radost.

19. Pro co bychom se měli rozhodnout?

¹⁹ Rozhodni se, že svoje chyby už nebudeš opakovat. Král David věděl, že aby svoje chyby neopakoval, potřebuje Jehovovu pomoc. (Žalm 51:7, 10, 12) Když mu Jehova odpustil, David byl rozhodnutý, že bude potlačovat špatné myšlenky. Díky tomu znovu získal vnitřní klid.

20. Jak dáváme najevo, že nám na vztahu s Jehovou záleží?

²⁰ Když se k Jehovovi modlíme o odpuštění, přijmeme ukáznění a tvrdě pracujeme na tom, abychom svoje chyby neopakovali, dáváme najevo, jak nám na vztahu s ním záleží. Tyto tři kroky nám pomůžou znovu získat vnitřní klid. Ověřil si to James, který vážně zhřešil. Říká: „Když jsem o svém hříchu řekl starším, hrozně se mi ulevilo. Začal jsem se vnitřně zklidňovat.“ Když pamatujeme na to, že „Jehova je blízko těm, kdo mají ztrápené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení, zachraňuje“, dodá nám to hodně síly. (Žalm 34:18)

21. Co můžeme dělat pro to, aby nás Jehova utěšil a uklidnil?

²¹ Můžeme očekávat, že jak se poslední dny blíží ke svému závěru, bude stresujících situací spíš přibývat. Když tě začne něco trápit, hned popros Jehovu o pomoc. Pečlivě studuj Bibli. Uč se z toho, co zažila Hana, Pavel a David. Modli se k nebeskému Otci, aby ti pomohl přijít na to, co tě stresuje. (Žalm 139:23) Nech ho, aby nesl tvoje břemena – zvlášť ta, se kterými ty sám nemůžeš moc udělat. Díky tomu zažiješ to, co jeden Boží služebník ze starověku, který Jehovovi zpíval: „Když mě přemáhala úzkost, utěšoval jsi mě a uklidňoval.“ (Žalm 94:19)