• ROK NAROZENÍ: 1957

• ZEMĚ: AUSTRÁLIE

• DŘÍVE: TĚŽKÉ DĚTSTVÍ

MOJE MINULOST:

Vyrůstala jsem se šesti mladšími sourozenci v Newcastlu v Novém Jižním Walesu. Otec byl alkoholik a oba rodiče se k nám chovali velmi hrubě. Matka mě tělesně a slovně týrala. Opakovaně mi říkala, jak jsem špatná a že budu trpět v pekle. Takové výhrůžky mi naháněly strach.

Matka mi často způsobila taková zranění, že jsem kvůli tomu nemohla do školy. V jedenácti letech mě proto rodičům odebrali a umístili mě nejdřív do jednoho státního zařízení a potom do kláštera. Z něj jsem však ve čtrnácti utekla. Domů jsem se vrátit nechtěla, a tak jsem žila na ulicích Kings Crossu, jednoho z předměstí Sydney.

K mému životu na ulici patřily drogy, alkohol, pornografie a prostituce. V době, kdy jsem bydlela u majitele nočního klubu, jsem zažila něco, co mě opravdu vyděsilo. Jednou večer za ním přišli dva muži. Poslal mě do ložnice, ale zaslechla jsem, o čem si povídají. Domlouval s nimi, že mě jim prodá. Chtěli mě ukrýt na palubě nákladní lodi a vzít do Japonska, kde bych pracovala v baru. Zpanikařila jsem, utekla balkonem a hledala někoho, kdo by mi pomohl.

Oslovila jsem jednoho muže, který byl v Sydney na návštěvě, a vysvětlila mu svoji situaci. Doufala jsem, že mi dá nějaké peníze. On mě ale vzal k sobě, abych se mohla vysprchovat a najíst. Dopadlo to tak, že jsem od něj už nikdy neodešla. O rok později jsme se vzali.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

Při studiu Bible se svědky Jehovovými jsem prožívala řadu emocí. Když jsem se dozvěděla, že původcem zla je Satan, dostala jsem vztek, protože mě celý život učili, že je to Bůh, kdo nám působí utrpení. Také jsem pocítila velkou úlevu, když jsem zjistila, že Bůh netrestá lidi v pekle, což byla nauka, která mi naháněla strach už od malička.

Zapůsobilo na mě, jak se svědkové nechávají vést Biblí při každém rozhodnutí. Opravdu žijí v souladu s tím, čemu věří. Měla jsem komplikovanou osobnost, ale ať už jsem řekla nebo udělala cokoli, svědkové se mnou jednali s láskou a úctou.

Největší boj jsem sváděla se svými pocity. Připadala jsem si bezcenná. Nenáviděla jsem se, a to i dlouho poté, co jsem se dala pokřtít jako svědek Jehovův. Jehovu jsem milovala, ale nevěřila jsem, že on by mohl milovat někoho takového, jako jsem já.

Obrat nastal až patnáct let po mém křtu. Při jedné přednášce v sále Království svědků Jehovových mluvil řečník o slovech z Jakuba 1:23 a 24. Tyto verše přirovnávají Boží Slovo k zrcadlu, ve kterém můžeme sami sebe vidět tak, jak nás vidí Jehova. Začala jsem přemýšlet, zda to, jak se na sebe dívám, se liší od toho, jak se na mě dívá Jehova. Této myšlence jsem se však nejdřív bránila. Stále jsem byla přesvědčená, že po Jehovovi nemůžu chtít, aby mě miloval.

O několik dní později jsem narazila na biblický text, který změnil můj život. Byl to verš z Izajáše 1:18, kde Jehova svůj lid vybízí: „Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou. . . . I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh.“ Měla jsem pocit, že Jehova mluví přímo ke mně a říká mi: „Tak pojď, Vicky, urovnejme záležitosti mezi sebou. Dobře tě znám, znám tvé hříchy, znám i tvé srdce — a miluji tě.“

Tu noc jsem nemohla spát. Stále jsem pochybovala o tom, že by mě Jehova mohl milovat, ale začala jsem přemýšlet o Ježíšově výkupní oběti. Najednou mi došlo, jak dlouho se mnou měl Jehova trpělivost a kolika různými způsoby mi dokazoval, že mě miluje. A já mu vlastně neustále říkala: „Tvoje láska není tak velká, abych se do ní vešla i já. Oběť tvého Syna nestačí na to, aby se vztahovala i na mě.“ Bylo to, jako bych Jehovovi výkupné vracela. Když jsem ale o tomto daru uvažovala nyní, konečně jsem začala cítit, že mě Jehova miluje.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Připadám si čistá a dokážu se ze života radovat. I naše manželství se zlepšilo. Jsem ráda, že to, co jsem prožila, teď můžu využívat k pomoci druhým. A k Jehovovi mám stále bližší vztah.