Odkazy k Pracovnímu sešitu
Odkazy k Pracovnímu sešitu
© 2024 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
1.–7. ČERVENCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 57–59
bt 220-221 ¶14-15
„Do nejvzdálenějších končin země“
14 Předtím než Štěpán zemřel rukou svých nepřátel, odvážně vydal svědectví. (Sk. 6:5; 7:54–60) V důsledku velkého pronásledování, které tehdy propuklo, se všichni učedníci kromě apoštolů rozprchli po celém území Judeje a Samaří. Svědecké dílo se tím však nezastavilo. Filip šel „kázat o Kristu“ do Samaří a měl vynikající výsledky. (Sk. 8:1–8, 14, 15, 25) Dále čteme: „Ti, kdo se rozprchli kvůli pronásledování, které se rozpoutalo po Štěpánově smrti, došli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie, ale kázali jen Židům. Někteří z nich, původem z Kypru a Kyréné, ale přišli do Antiochie a oznamovali dobrou zprávu o Pánu Ježíši řecky mluvícím lidem.“ (Sk. 11:19, 20) Tehdy vedlo pronásledování k tomu, že se poselství o Království rozšířilo.
15 V naší době se stalo něco podobného v bývalém Sovětském svazu. Zejména v 50. letech dvacátého století byly tisíce svědků Jehovových poslány do vyhnanství na Sibiř. Ocitli se na různých místech, a tak se v oné obrovské zemi dobrá zpráva stále šířila. Kdyby tolik svědků chtělo cestovat nějakých 10 000 kilometrů daleko kvůli tomu, aby kázali dobrou zprávu, v žádném případě by na to neměli peníze. Na druhý konec jejich země je však poslala vláda. Jeden bratr o tom řekl: „Nakonec se ukázalo, že to byla samotná vláda, kdo tisícům upřímných lidí na Sibiři umožnil poznat pravdu.“
8.–14. ČERVENCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 60–62
it-2 1045 ¶1
Věž
Obrazné použití. Ti, kdo se ve víře a poslušnosti spoléhají na Jehovu, jsou v opravdovém bezpečí, jak o tom zpíval David: „Vždyť ses mi [Jehovo] prokázal být útočištěm, silnou věží před obličejem nepřítele.“ (Ža 61:3) Ti, kdo si uvědomují, co jeho jméno představuje, a kdo v jeho jméno důvěřují a věrně se jej zastávají, nemají důvod něčeho se bát, protože „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“ (Př 18:10; srovnej 1Sa 17:45–47.)
it-2 764 ¶3
Stan
„Stan“ byl v řadě případů používán také jako symbol něčeho jiného. Stan byl místem, kde měl člověk klid a kde byl chráněn před povětrnostními vlivy. (1Mo 18:1) Host měl vzhledem ke zvykům souvisejícím s pohostinností důvod věřit, že až bude pozván k někomu do stanu, bude o něj postaráno a bude na něj brán ohled. Proto když se ve Zjevení 7:15 píše o tom, že Bůh nad velkým zástupem ‚rozprostře svůj stan‘, je tím myšleno, že se o tento zástup postará a ochrání ho. (Ža 61:3, 4) Izajáš mluví o přípravách, které má Boží manželka, Sion, udělat pro syny, kteří se jí narodí. Je jí řečeno, aby ‚udělala místo svého stanu prostornějším‘. (Iz 54:2) Tak pro své děti rozšiřuje místo, které slouží jako ochrana.
w02 4/15 16 ¶14
Boží zákony jsou k našemu prospěchu
14 Boží zákon je neměnný, což nám dává pocit jistoty. Jehova je v naší bouřlivé době pevnou skálou, která existuje od věků na věky. (Žalm 90:2) Sám o sobě prohlašuje: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:6) Boží měřítka zaznamenaná v Bibli jsou zcela spolehlivá — na rozdíl od stále se měnících lidských názorů připomínajících pohyblivé písky. (Jakub 1:17) Psychologové například při výchově dětí řadu let prosazovali povolnost, ale později někteří z nich svůj názor změnili a uznali, že jejich rady byly mylné. Světská měřítka se v této otázce přiklánějí chvíli na tu a pak zase na onu stranu, jako by byla zmítána větrem. Jehovovo slovo však nekolísá. Bible je již po staletí zdrojem rad týkajících se láskyplné výchovy děti. Apoštol Pavel napsal: „Otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) To, že se na Jehovova měřítka můžeme spolehnout, protože se nezmění, nám opravdu dává pocit jistoty.
15.–21. ČERVENCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 63–65
w01 10/15 15-16 ¶17-18
Kdo nás oddělí od Boží lásky?
17 Jak důležitá je pro vás Boží láska? Smýšlíte stejně jako David? Ten napsal: „Protože tvá milující laskavost je lepší než život, mé vlastní rty ti budou dobrořečit. Tak ti budu žehnat během svého života; v tvém jménu budu pozvedat dlaně.“ (Žalm 63:3, 4) Může snad život v tomto světě nabídnout něco lepšího, než je to, že máme Boží lásku a Boží věrné přátelství? Je například snaha o výnosnou světskou kariéru lepší než pokoj mysli a štěstí, které plyne z úzkého vztahu k Bohu? (Lukáš 12:15) Někteří křesťané stáli před rozhodnutím zříci se Jehovy, nebo zemřít. To zažilo mnoho svědků Jehovových v nacistických koncentračních táborech za druhé světové války. Až na velmi málo výjimek se naši křesťanští bratři rozhodli zůstat v Boží lásce a byli ochotni podstoupit smrt, pokud by to bylo nutné. Ti, kdo věrně zůstávají v Boží lásce, si mohou být jisti, že od Boha obdrží věčnou budoucnost, tedy něco, co nám svět nemůže dát. (Marek 8:34–36) Ale jde o víc než jen o věčný život.
18 Žít navždy bez Jehovy není sice možné, ale zkuste si alespoň představit, jak by bez našeho Stvořitele takový skutečně dlouhý život vypadal. Byl by prázdný, neměl by opravdový smysl. Jehova dává svému lidu uspokojivou práci, kterou je v těchto posledních dnech třeba konat. Můžeme tedy mít důvěru, že když Jehova, Velký Vykonavatel svého záměru, dává věčný život, bude tento život naplněn nádhernými, hodnotnými věcmi, které se budeme učit a které budeme dělat. (Kazatel 3:11) Bez ohledu na to, kolik toho v tisíciletích, která jsou před námi, budeme poznávat, nikdy plně nepochopíme ‚hloubku Božího bohatství a moudrosti a poznání‘. (Římanům 11:33)
w15 10/15 24 ¶7
Rozjímej o duchovních věcech
7 Rozjímání vyžaduje koncentraci, a je tedy náročnější než pouhé čtení. A protože jsme nedokonalí, snadno se může stát, že náš mozek „přepne“ na činnost, která je pro něj jednodušší. Je proto nejlepší rozjímat v době, kdy jsi odpočatý a nic tě nestresuje ani nerozptyluje. Žalmista David rád rozjímal v noci. (Žalm 63:6) A Ježíš, přestože měl dokonalou mysl, se často modlil a rozjímal na klidných místech. (Luk. 6:12)
w09 7/15 16 ¶6
Napodobujme Ježíše—Vyučujme s láskou
6 Těší nás mluvit o věcech, které máme rádi. Při rozhovoru o něčem, co je blízké našemu srdci, jsme nadšeni a je to na nás vidět. Zvláště to platí, když mluvíme o někom, koho milujeme. Obvykle o tom člověku chceme vyprávět. Chválíme ho, mluvíme o něm s úctou a zastáváme se ho. Děláme to proto, že chceme, aby ho měli rádi i druzí.
Hledání duchovních drahokamů
w07 11/15 15 ¶6
Jste pro druhé osvěžením?
Zbořit nějakou budovu je daleko snadnější než postavit novou. Tatáž zásada platí i v případě naší řeči — může deptat, ale může také povzbuzovat. Jako nedokonalí lidé máme všichni své chyby a nedostatky. Král Šalomoun prohlásil: „Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.“ (Kazatel 7:20) Rozpoznat u druhého člověka chyby a zdeptat ho ostrými slovy je snadné. (Žalm 64:2–4) Jestliže však máme stále mluvit povzbudivě, musíme to umět.
22.–28. ČERVENCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 66-68
w09 4/1 31 ¶1
Otec chlapců bez otce
„OTCEM chlapců bez otce . . . je Bůh ve svém svatém obydlí.“ (Žalm 68:5) Z těchto inspirovaných slov se o Jehovovi Bohu dozvídáme něco, co nás k němu velmi přitahuje: je vnímavý k potřebám těch, kdo jsou v nepříznivé situaci. Jeho zájem o děti, jimž zemřel jeden z rodičů, se jasně odrážel v Zákoně, který dal Izraeli. Zamysleme se nyní nad pasáží ve 2. Mojžíšově 22:22–24, kde se zmínka o chlapci bez otce objevuje poprvé.
29. ČERVENCE – 4. SRPNA
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 69
w11 8/15 11 ¶17
Očekávali Mesiáše
17 Mesiáš měl být nenáviděn bez příčiny. (Žalm 69:4) Apoštol Jan citoval Ježíšova slova: „Kdybych mezi [lidmi] neučinil skutky, které neučinil nikdo jiný, neměli by hřích; nyní však viděli i nenáviděli jak mě, tak mého Otce. Je to však proto, aby se splnilo slovo, napsané v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘“ (Jan 15:24, 25) Slovem „Zákon“ je často označováno celé Písmo. (Jan 10:34; 12:34) Z evangelií je zřejmé, že Ježíše nenáviděli zejména židovští náboženští vůdci. Kristus svým učedníkům také řekl: „Svět nemá důvod vás nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou ničemné.“ (Jan 7:7)
w10 12/15 8 ¶7-8
Pravého Boha uctívejme horlivě
7 Zamysleme se nad jednou událostí z Ježíšova života, která jasně svědčí o jeho horlivosti. Došlo k ní na počátku jeho služby, v období Pasachu roku 30 n. l. Tehdy Ježíš přišel se svými učedníky do Jeruzaléma a v chrámu uviděl „prodavače skotu a ovcí a holubic a směnárníky na jejich místech“. Co udělal a jak to zapůsobilo na jeho učedníky? (Přečti Jana 2:13–17.)
8 Ježíšovo jednání učedníkům připomnělo prorocká slova žalmisty Davida: „Strávila mě . . . naprostá horlivost pro tvůj dům.“ (Žalm 69:9) Tím, že Ježíš zasáhl proti prodavačům a směnárníkům, vystavil se velkému nebezpečí. Za obchodními praktikami, které vynášely velký zisk, totiž stáli chrámoví úředníci, mimo jiné kněží a znalci Zákona. Svým rázným zásahem do jejich hanebného obchodování se Ježíš vlastně postavil proti tehdejšímu náboženskému uspořádání. Učedníci jasně poznali, že projevil ‚horlivost pro Boží dům‘ neboli pro pravé uctívání.
g95 10/22 31 ¶4
Můžete zemřít na zlomené srdce?
Někteří lidé říkají, že zlomené srdce bylo jednou z příčin Ježíšovy smrti. O Ježíšovi totiž bylo předpověděno: „Pohana mi zlomila srdce a zranění je nevyléčitelné.“ (Žalm 69:20) Měla by se tato slova chápat doslovně? Možná, že ano, protože hodiny, které Ježíšově smrti předcházely, byly trýznivé — nejen tělesně, ale také citově. (Matouš 27:46; Lukáš 22:44; Hebrejcům 5:7) Zlomené srdce navíc možná vysvětluje, proč z rány, která byla Ježíšovi způsobena po jeho smrti, vytekla „krev a voda“. Prasknutím srdce nebo některé velké cévy se krev mohla dostat buď do dutiny hrudní, nebo do osrdečníku. Osrdečník je blána, která obsahuje tekutinu a volně obaluje srdce. V obou případech by probodnutí mohlo způsobit, že vyteklo něco, co vypadalo jako „krev a voda“. (Jan 19:34)
it-2 802
Jedovatá rostlina
O Mesiášovi bylo předpověděno, že za pokrm dostane „jedovatou rostlinu“. (Ža 69:21) To se stalo, když před tím, než byl přibit na kůl, bylo Ježíšovi nabídnuto víno smíchané se žlučí; když však Ježíš tento otupující nápoj, který měl pravděpodobně zmírnit jeho utrpení, ochutnal, odmítl ho. Ve své zprávě o splnění uvedeného proroctví použil Matouš (27:34) řecké slovo cho·leʹ (žluč), což je stejný výraz jako ten, který je v řecké Septuagintě v Žalmu 69:21. V Markově evangeliu se však mluví o myrze (Mr 15:23); na základě toho vznikl názor, že v tomto případě byla „jedovatou rostlinou“ či „žlučí“ „myrha“. Další možností je, že opojný nápoj obsahoval jak žluč, tak i myrhu.
5.–11. SRPNA
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 70-72
g04 10/8 23 ¶3
Jak bychom se měli chovat ke starším lidem?
Žalmista se modlil: „Neodvrhuj mě v čase stáří; právě když selhává má síla, mě neopouštěj.“ (Žalm 71:9) Bůh ‚neodvrhne‘ své věrné služebníky, i když se možná oni sami domnívají, že už nemohou být nijak užiteční. Žalmista neměl pocit, že by ho Jehova opustil. Spíše si uvědomoval, jak je důležité, aby se právě v pokročilém věku ještě více spoléhal na svého Tvůrce. Své věrně oddané služebníky bude Jehova podporovat po celý jejich život. (Žalm 18:25) Taková podpora často přichází prostřednictvím spolukřesťanů.
w14 1/15 23 ¶4-5
Služ Jehovovi, než přijdou neblahé dny
4 V průběhu let jsi nepochybně získal bohaté zkušenosti, a tak si polož otázku: Kam budu směrovat svůj život teď, dokud mám ještě sílu a energii? Jako zkušený křesťan máš možnosti, které jiní nemají. To, co ses naučil od Jehovy, můžeš předávat mladším. Můžeš povzbuzovat druhé tím, co jsi ve službě Bohu zažil. Král David se modlil, aby k tomu měl příležitost. Napsal: „Bože, vyučoval jsi mě od mládí . . . A dokonce až do stáří a do šedin mě, Bože, neopouštěj, dokud nepovím o tvé paži té generaci, všem, kdo mají přijít, o tvé moci.“ (Žalm 71:17, 18)
5 Jak můžeš druhým předávat to, co ses během let naučil? Co kdybys mladší spoluvěřící pozval k sobě domů, abys je povzbudil? Nebo by ses s nimi mohl domluvit do služby, aby viděli, jakou z ní máš radost. Elihu řekl: „Měly by mluvit dny, a množství let, to by mělo dát na vědomí moudrost.“ (Job 32:7) Apoštol Pavel vybídl zkušené křesťanky, aby byly pro druhé povzbuzením svými slovy i příkladem. Napsal: „Letité ženy . . . ať jsou učitelkami toho, co je dobré.“ (Tit. 2:3)
12.–18. SRPNA
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 73-74
w14 4/15 4 ¶5
Napodobuj Mojžíšovu víru
5 Co ti pomůže, abys „potěšení z hříchu“ dokázal odmítnout stejně jako Mojžíš? Nikdy nezapomeň, že takové potěšení je jen chvilkové. Pevná víra tě povede k přesvědčení, že „svět pomíjí a rovněž jeho touha“. (1. Jana 2:15–17) Uvažuj, jakou budoucnost před sebou mají nekajícní hříšníci. Dostali se „na kluzkou zemskou půdu“ a bude „s nimi skoncováno“. (Žalm 73:18, 19) Pokud někdy budeš v pokušení udělat něco špatného, polož si otázku: O jakou budoucnost vlastně stojím?
26. SRPNA – 1. ZÁŘÍ
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŽALM 78
w96 12/1 29 ¶5, 6
„Pamatujte na dřívější dny“—Proč?
Je však smutné, že Izraelité často podlehli hříchu v podobě zapomnětlivosti. K čemu to vedlo? „Znovu a znovu Boha zkoušeli a působili bolest dokonce Svatému Izraele. Nevzpomínali na jeho ruku, na ten den, kdy je vykoupil od protivníka.“ (Žalm 78:41, 42) To, že zapomínali na Jehovovy příkazy, vedlo časem k tomu, že je Jehova zavrhl. (Matouš 21:42, 43)
Znamenitý příklad dal žalmista, který napsal: „Budu vzpomínat na zvyklosti Jah; chci totiž vzpomínat, jak obdivuhodně jsi jednal odedávna. A jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a chci se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:11, 12) Takové rozjímání nad vzpomínkami na věrně oddanou službu a na Jehovovy láskyplné skutky nám dá potřebnou motivaci, potřebné povzbuzení a vyvolá v nás patřičné ocenění. A když ‚pamatujeme na dřívější dny‘, může nás to zbavit únavy a podnítit, abychom dělali vše, co je v našich silách, a abychom nadále věrně vytrvávali.
w06 7/15 17 ¶16
„Dělejte všechno bez reptání“
16 Když reptáme, ve své mysli se zabýváme jen sami sebou a svými těžkostmi. Přestáváme si přitom uvědomovat požehnání, z něhož se těšíme jakožto svědkové Jehovovi. Jestliže takový sklon ke stížnostem máme a chceme jej překonat, musíme mít Jehovovo požehnání stále na paměti. Pro každého z nás je například nesmírnou ctí, že smíme nést Jehovovo osobní jméno. (Izajáš 43:10) Můžeme si k Jehovovi rozvíjet důvěrný vztah a můžeme se na Toho, ‚který slyší modlitbu‘, kdykoli obrátit. (Žalm 65:2; Jakub 4:8) Náš život má skutečný smysl, protože rozumíme sporné otázce týkající se neomezené svrchovanosti a nezapomínáme, že máme výsadu zachovávat před Bohem ryzost. (Přísloví 27:11) Můžeme se pravidelně podílet na kázání dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14) Díky tomu, že věříme ve výkupní oběť Ježíše Krista, můžeme mít čisté svědomí. (Jan 3:16) To všechno je pro nás požehnáním, bez ohledu na to, co musíme snášet.
w11 7/1 10 ¶3-4
Má Jehova city?
Žalmista říká: „Jak často se proti němu bouřili v pustině!“ (verš 40) A dodává: „Znovu a znovu Boha zkoušeli.“ (verš 41) Popisuje opakované vzpurné jednání. Izraelité začali tento neuctivý postoj projevovat velmi brzy — už při cestě pustinou krátce po svém osvobození z Egypta. Začali reptat proti Bohu a zpochybňovali, že je schopen a ochoten se o ně postarat. (4. Mojžíšova 14:1–4) Jedna příručka pro překladatele Bible uvádí, že slova „bouřili se proti němu“ se někdy „překládají také jako ‚zatvrdili svá srdce vůči Bohu‘ nebo ‚odmítli Boha‘“. Jehova přesto Izraelitům milosrdně odpouštěl, když viděl, že svého postoje litují. Oni se ale ke špatnému jednání vraceli a znovu a znovu se bouřili. (Žalm 78:10–19, 38)
Jaké měl Jehova pocity, když ho jeho vrtkavý lid neposlouchal? „Ubližovali mu,“ říká 40. verš nebo podle jiného překladu „působili mu zármutek“. Jedna biblická příručka význam těchto slov komentuje takto: „Chování Hebrejců působilo stejnou bolest jako chování neposlušného a vzdorovitého dítěte.“ Podobně jako vzpurné dítě může své rodiče velmi zraňovat, vzpurní Izraelité „působili bolest dokonce Svatému Izraele“. (verš 41).
