TITO dva chlapci jsou dvojčata, ale každý z nich je úplně jiný. Víš, jak se jmenují? Ten, který loví, je Esau. A chlapec, který pečuje o ovce, je Jákob.

Esau a Jákob byli děti Izáka a Rebeky. Jejich otec Izák měl velmi rád Esaua, protože Esau byl dobrý lovec a často přinášel domů jídlo pro celou rodinu. Ale Rebeka milovala více Jákoba, protože to byl chlapec mírný a klidný.

Jejich dědeček Abraham ještě žil a jeho vyprávění o Jehovovi Jákob určitě velmi rád poslouchal. Abraham zemřel, když mu bylo 175 let, a dvojčatům tehdy bylo patnáct let.

Když bylo Esauovi 40 let, oženil se. Vzal si dvě ženy z Kanaánu. Izáka a Rebeku to velmi mrzelo, protože tyto ženy neuctívaly Jehovu.

Později se stalo něco, kvůli čemu se Esau rozzlobil na svého bratra Jákoba. Přišla doba, kdy měl Izák dát svému staršímu synovi požehnání. Esau byl starší než Jákob, a proto očekával, že toto požehnání dostane on. Esau však právo na požehnání už dříve prodal Jákobovi. Kromě toho, když se oba chlapci narodili, Bůh řekl, že požehnání dostane Jákob. A právě to se stalo. Izák požehnal svému synu Jákobovi.

Esau se to později dozvěděl a velmi se na Jákoba rozzlobil. Řekl, že ho zabije. Když se o tom doslechla Rebeka, dostala strach. Proto řekla svému manželovi Izákovi: ‚Bylo by to hrozné, kdyby si také Jákob vzal jednu z těchto kananejských žen.‘

Izák tedy k sobě zavolal svého syna Jákoba a řekl mu: ‚Neber si za manželku žádnou ženu z Kanaánu. Jdi raději do domu svého děda Betuela do Charanu a ožeň se s některou z dcer jeho syna Labana.‘

Jákob svého otce poslechl a okamžitě se vydal na dlouhou cestu do Charanu, kde žili jeho příbuzní.