VÍŠ, co ti lidé sbírají ze země? Vypadá to jako jinovatka. Je to bílé, jemné a vločkovité, ale jinovatka to není. Je to něco k jídlu.

Od doby, kdy Izraelité opustili Egypt, uplynul asi měsíc. Dostali se do pustiny, kde nerostlo skoro nic k jídlu. Proto lid naříkal: ‚Jehova nás měl raději usmrtit v Egyptě. Tam jsme měli k jídlu všechno, co jsme chtěli.‘

A tak Jehova řekl: ‚Nechám vám padat z nebes jídlo.‘ A skutečně to udělal. Druhý den ráno si Izraelité všimli, že na zem napadalo něco bílého. Ptali se jeden druhého: ‚Co to je?‘

Mojžíš jim vysvětlil: ‚To je pokrm, který vám dal Jehova.‘ Lidé tomu začali říkat MANNA. Chutnala jako jemné medové koláčky.

Mojžíš lidem řekl: ‚Každý si nasbírejte tolik, kolik sníte.‘ Lidé mannu sbírali každé ráno. Potom, jakmile slunce začalo víc hřát, manna, která zůstala na zemi, se rozpustila.

Mojžíš lid ještě upozornil: ‚Ať si nikdo nenechává mannu na druhý den.‘ Někteří ale neposlechli. Víš, co se stalo? Manna, kterou si schovali, byla druhý den plná červů a začala zapáchat!

Jehova však lidem řekl, že šestý den v týdnu bude výjimkou. Ten den si měli nasbírat dvojnásobné množství manny a něco z toho si schovat na příští den. Sedmý den totiž Jehova mannu padat nenechal. Když si Izraelité mannu schovali na sedmý den, červi se do ní nedali a nezapáchala. To byl další zázrak.

Jehova Izraelity sytil mannou po všechny ty roky, kdy byli v pustině.