ČAS plynul — uběhlo 10 let, 20 let, 30 let, 39 let a Izraelité byli pořád v pustině. Ale po všechny ty roky se o ně Jehova stále staral. K jídlu jim zajišťoval mannu. Za dne je vedl oblačným sloupem a v noci sloupem ohnivým. A po celý ten čas se jim neopotřebovaly šaty ani jim neotékaly nohy.
Pak nastal první měsíc 40. roku od doby, kdy opustili Egypt. Izraelité opět tábořili v Kadeši. Právě na tom místě byli před 40 lety, když bylo vysláno 12 zvědů, aby prozkoumali kananejskou zemi. V Kadeši nyní zemřela Mojžíšova sestra Miriam. A stejně jako tehdy, i tentokrát tu došlo k problému.
Lidé nemohli najít žádnou vodu. A tak si stěžovali a říkali Mojžíšovi: ‚Bylo by lepší, kdybychom zemřeli už dříve. Proč jsi nás z Egypta přivedl na toto hrozné místo, kde nic neroste? Není tu žádné obilí, nejsou tu fíky ani hrozny ani granátová jablka. Není tu dokonce ani voda, abychom se napili.‘
Mojžíš s Áronem šli ke svatostánku a tam se modlili. A Jehova Mojžíšovi řekl: ‚Svolej lid. Potom přede všemi promluv k tamhleté skále, a vytryskne z ní tolik vody, aby se mohli napít lidé i jejich zvířata.‘
A tak Mojžíš shromáždil lid a řekl: ‚Poslouchejte, vy, kdo nevěříte Bohu! Máme vám s Áronem vyvést vodu z této skály?‘ Potom Mojžíš dvakrát udeřil holí do skály a vytryskl proud vody. Bylo jí dost pro lidi i pro zvířata.
Ale Jehova se na Mojžíše a na Árona rozhněval. Víš proč? Protože řekli, že vodu ze skály vyvedou oni. Ve skutečnosti to však udělal Jehova. Protože Mojžíš a Áron nemluvili pravdu, Jehova Bůh se rozhodl, že je potrestá. Řekl jim: ‚Nepřivedete můj lid do Kanaánu.‘
Brzy nato Izraelité odešli z Kadeše a zanedlouho přišli k hoře Hor. Tam na vrcholku té hory zemřel Áron. V té době mu bylo 123 let. Izraelité z toho byli velmi smutní, a proto celý národ 30 dnů plakal pro Árona. Dalším veleknězem izraelského národa se stal Áronův syn Eleazar.