KDYŽ se Šalomoun stal králem, byl ještě velmi mladý. Miloval Jehovu a řídil se moudrými radami, které mu dal jeho otec David. Jehovovi se líbilo, jak Šalomoun jedná, a tak mu jedné noci ve snu řekl: ‚Šalomoune, řekni, co bych ti měl dát?‘

Šalomoun odpověděl: ‚Jehovo, můj Bože, jsem ještě velmi mladý a neumím vládnout. Dej mi proto moudrost, abych uměl správně panovat nad tvým lidem.‘

Takové přání se Jehovovi velmi líbilo. Proto řekl: ‚Protože jsi mě žádal o moudrost a nechtěl jsi dlouhý život ani bohatství, dám ti víc moudrosti, než měl jakýkoli jiný člověk. Ale dám ti také to, oč jsi neprosil — bohatství a slávu.‘

Krátce nato přišly k Šalomounovi dvě ženy. Měly mezi sebou velký spor. Jedna z nich začala Šalomounovi říkat: ‚My dvě žijeme v jednom domě. Mně se narodil chlapeček a za dva dny se narodil chlapeček také jí. Jednou v noci její děťátko zemřelo. A když jsem spala, položila vedle mě svoje mrtvé děťátko a moje si vzala. Když jsem se probudila a podívala se na mrtvé dítě, viděla jsem, že není moje.‘

Nato druhá žena řekla: ‚Ne, to živé dítě je moje a mrtvé je její!‘ První žena odpověděla: ‚Ne, mrtvé dítě je tvoje a živé je moje!‘ A tak se ty ženy před ním dohadovaly. Co měl Šalomoun udělat?

Dal přinést meč a řekl: ‚Rozsekněte to živé dítě a každé ženě dejte polovinu.‘

‚Ne!‘ vykřikla pravá maminka. ‚Prosím vás, nezabíjejte to děťátko. Dejte jí ho!‘ Ale ta druhá žena řekla: ‚Nedávejte ho ani mně, ani jí. Rozsekněte ho!‘

Nakonec Šalomoun řekl: ‚Nezabíjejte to dítě. Dejte ho té první ženě. Ona je jeho pravá matka.‘ Šalomoun to poznal, protože pravá maminka miluje děťátko tak, že je raději dá jiné ženě, než aby přišlo o život. Když lidé slyšeli, jak Šalomoun vyřešil tento spor, radovali se, že mají tak moudrého krále.

Za Šalomounovy vlády Bůh Izraelitům žehnal. Lidé sklízeli bohatou úrodu pšenice a ječmene, mnoho vinných hroznů a fíků a jiných plodů. Lidé byli dobře oblečeni a bydleli v pěkných domech. Všech dobrých věcí bylo pro každého víc než dost.