JEŽÍŠ došel do Samaří a tam se u jedné studny zastavil, aby si trochu odpočinul. Jeho učedníci šli do města nakoupit nějaké jídlo. Žena, kterou vidíš na obrázku, přišla pro vodu. Ježíš ji požádal: ‚Dej mi napít.‘
Ženu to velmi překvapilo. Víš proč? Protože Ježíš byl Žid a ona byla Samaritánka. Většina Židů neměla Samaritány ráda. Nechtěli s nimi dokonce ani mluvit! Ale Ježíš měl rád všechny lidi, ať byli z jakéhokoli národa. Proto té ženě řekl: ‚Kdybys věděla, kdo tě prosí o trochu vody, poprosila bys ho, a on by ti dal životodárnou vodu.‘
‚Pane,‘ řekla ta žena, ‚studna je hluboká a ty nemáš ani vědro. Kde vezmeš tu životodárnou vodu?‘
‚Když piješ vodu z této studně, zase dostaneš žízeň,‘ vysvětlil Ježíš. ‚Ale voda, kterou dávám já, může způsobit, že člověk bude žít věčně.‘
‚Pane,‘ poprosila žena, ‚dej mi tu vodu! Pak už nebudu mít nikdy žízeň. A nebudu sem už muset chodit pro vodu.‘
Ta žena si myslela, že Ježíš mluví o skutečné vodě. Ale on měl na mysli pravdu o Bohu a jeho království. Tato pravda je jako životodárná voda. Může člověku dát věčný život.
Ježíš potom ženě ještě řekl: ‚Jdi, zavolej svého manžela a přijď zpátky.‘
‚Nemám manžela,‘ odpověděla ta žena.
‚Mluvíš pravdu,‘ řekl Ježíš. ‚Ale měla jsi pět manželů, a muž, se kterým nyní žiješ, není tvůj manžel.‘
Ženu to velmi překvapilo, protože to byla pravda. Jak to Ježíš věděl? Vzpomeň si, Ježíš byl přece ten Zaslíbený, kterého poslal Bůh, a tak od Boha dostal schopnost tyto věci vědět. V té chvíli se vrátili Ježíšovi učedníci, a když viděli, že Ježíš mluví se samaritánskou ženou, byli velmi překvapeni.
Co se z toho můžeme naučit? Poznáváme, že Ježíš jednal laskavě s lidmi ze všech národů. A my bychom měli jednat stejně. Neměli bychom si myslet, že někteří lidé jsou špatní jen proto, že jsou z jiné země nebo mají jinou barvu kůže než my. Ježíš chce, aby všichni lidé poznali pravdu, která vede k věčnému životu. A také my bychom měli chtít pomáhat druhým, aby tuto pravdu poznali.
