PODÍVEJ se na toho chlapečka, kterého Ježíš drží v náručí. Je vidět, že se Ježíš skutečně staral o malé děti. Muži, kteří se na Ježíše dívají, jsou jeho apoštolové. Zajímalo by tě, co jim Ježíš říká? Za chvíli se to dozvíme.

Ježíš a jeho apoštolové se právě vrátili z dlouhé cesty. Apoštolové se spolu cestou dohadovali. A tak se jich teď Ježíš zeptal: ‚Proč jste se cestou hádali?‘ Ježíš ve skutečnosti věděl, o co šlo. Ale ptal se jich proto, aby zjistil, zda mu to řeknou.

Apoštolové mlčeli, protože se cestou hádali o to, kdo je mezi nimi největší. Někteří apoštolové chtěli být důležitější než ostatní. Co myslíš, jak jim Ježíš ukázal, že není správné, jestliže někdo chce být nejvýznamnější?

Zavolal malého chlapce a postavil ho před učedníky. Potom jim řekl: ‚Chci, abyste věděli, že když se nezměníte a nebudete jako malé děti, nikdy nevstoupíte do Božího království. Největším člověkem v tomto království je ten, kdo bude jako toto malé dítě.‘ Rozumíš tomu, proč to Ježíš řekl?

Malé děti se totiž nestarají o to, aby byly důležitější než ostatní. A tak se apoštolové měli učit, aby byli v tomto směru jako děti a aby se nehádali, kdo z nich je větší nebo důležitější.

To, že se zajímá o malé děti, Ježíš ukázal i při jiných příležitostech. O pár měsíců později někteří lidé přivedli k Ježíšovi své děti. Apoštolové je chtěli poslat pryč. Ale Ježíš svým apoštolům řekl: ‚Dovolte dětem, aby ke mně přicházely. Nebraňte jim, protože v Božím království budou žít právě takoví lidé, jako jsou tyto děti.‘ Potom bral děti do náruče a žehnal jim. Je moc dobře, že Ježíš má tak rád malé děti.