KRÁTCE po tom, co Ježíš uzdravil dva slepé žebráky, přišel k malé vesnici blízko Jeruzaléma. Dvěma ze svých učedníků řekl: ‚Jděte do vesnice a tam najdete oslátko. Odvažte ho a přiveďte ho sem.‘

Když učedníci oslátko přivedli, Ježíš se na něj posadil a vydal se na cestu do nedalekého Jeruzaléma. Když se přiblížil k městu, vyšel mu naproti velký zástup lidí. Někteří si svlékli plášť a položili ho na cestu. Jiní na cestu pokládali větve z palem a volali: ‚Ať Bůh žehná králi, který přichází v Jehovově jménu!‘

V dávné době bylo v Izraeli zvykem, že nový král přijížděl do Jeruzaléma na oslátku, aby se ukázal lidu. Právě to udělal Ježíš. A tito lidé svým jednáním dali najevo, že chtějí, aby Ježíš byl jejich králem. Ale někteří lidé ho za krále nechtěli. Poznáme to, až uvidíme, co se stalo, když Ježíš přišel do chrámu.

U chrámu Ježíš začal uzdravovat lidi, kteří byli slepí a chromí. Když to viděly malé děti, hlasitě Ježíše chválily. Ale kněží se velmi zlobili a vyčítali Ježíšovi: ‚Slyšíš, co ty děti říkají?‘

‚Ano, slyším,‘ odpověděl jim Ježíš. ‚Cožpak jste nikdy v Bibli nečetli, že „Bůh způsobí, aby z úst malých dětí zaznívala chvála“?‘ A tak děti dál chválily Božího krále.

Určitě bychom chtěli jednat stejně jako tyto děti, viď? Některým lidem se možná nebude líbit, že mluvíme o Božím království. Ale my budeme dál vyprávět jiným o tom, jaké krásné věci Ježíš učiní pro lidi.

Když byl Ježíš na zemi, ještě nebyl ten správný čas na to, aby začal vládnout jako král. Kdy ten čas přijde? Ježíšovi učedníci to chtěli vědět. Povíme si o tom v další kapitole.