NA SVÝCH cestách po izraelské zemi Ježíš uzdravoval nemocné. Zprávy o těchto zázracích se rychle šířily ve všech vesnicích i městech. Lidé k němu přiváděli chromé, slepé, němé a mnoho jiných nemocných. A Ježíš je všechny uzdravoval.

Od doby, kdy Jan pokřtil Ježíše uplynuly už více než tři roky. A Ježíš svým apoštolům řekl, že brzy půjde do Jeruzaléma, kde bude usmrcen, a že pak vstane z mrtvých. Mezitím Ježíš stále uzdravoval nemocné.

Jednou Ježíš vyučoval v Sabatu. Sabat byl pro Židy dnem odpočinku. Žena, kterou vidíš na obrázku, byla velmi nemocná. Osmnáct let byla shrbená a nemohla se postavit rovně. Ale Ježíš na ni vložil ruce a ona se narovnala. Byla úplně zdravá!

Náboženští vůdci se velmi rozzlobili. Jeden z nich se rozkřikl na zástup, který se shromáždil kolem: ‚Pracovat máme šest dnů. V těch dnech přicházejte, abyste byli uzdraveni, a ne v Sabatu!‘

Ale Ježíš odpověděl: ‚Vy ničemové. Každý z vás přece v Sabatu odváže svého osla a odvede ho, aby mu dal napít. Neměla by tedy být v Sabatu uzdravena tato ubohá žena, která byla nemocná osmnáct let?‘ Když ti ničemní lidé slyšeli jeho odpověď, zastyděli se.

Později Ježíš a jeho apoštolové cestovali do Jeruzaléma. Když vyšli z města Jericha, dva slepí žebráci zaslechli, že Ježíš jde kolem nich. Proto hlasitě křičeli: ‚Ježíši, pomoz nám!‘

Ježíš ty slepé muže zavolal k sobě a zeptal se jich: ‚Co chcete, abych pro vás udělal?‘ Řekli: ‚Pane, ať se nám otevřou oči.‘ Ježíš se dotkl jejich očí, a oni ihned začali vidět! Víš, proč Ježíš dělal všechny tyto podivuhodné zázraky? Protože miloval lidi a chtěl, aby v něj věřili. A my z toho poznáváme, že až bude Ježíš vládnout jako Král, žádný člověk už nebude nemocný.