PODÍVEJ, ta loď se potápí! Rozbila se na kusy. Vidíš ty lidi, kteří skočili do vody? Někteří se už dostali na břeh. Poznáš mezi nimi Pavla? Povíme si, co se mu přihodilo.

Už jsme si řekli, že Pavel byl dva roky ve vězení v Cesareji. Potom byl s jinými vězni odveden na loď, která plula do Říma. Zrovna když pluli kolem ostrova Kréta, přihnala se hrozná bouře. Vichr byl tak silný, že námořníci nedokázali loď řídit. Ve dne nebylo vidět slunce a v noci nebyly vidět hvězdy. Po mnoha dnech už nikdo z těch, kdo byli na palubě, nevěřil, že by se mohli zachránit.

Tehdy vstal Pavel a řekl: ‚Ani jeden z vás nepřijde o život. Jenom loď bude zničena. Minulou noc totiž ke mně přišel Boží anděl a řekl: „Neboj se, Pavle! Budeš stát před římským vladařem, césarem. A Bůh zachrání ty, kdo se plaví s tebou.“‘

Bouře trvala už čtrnáctý den. Kolem půlnoci si námořníci všimli, že připlouvají na mělčinu. Báli se, že by se loď mohla ve tmě rozbít o skály, a proto spustili kotvy. Druhý den ráno uviděli zátoku, a tak se rozhodli, že najedou lodí na pláž.

Když se přiblížili k pobřeží, loď narazila na písčitou mělčinu a uvízla tam. Jak do ní narážely obrovské vlny, loď se začala rozpadat. Důstojník přikázal: ‚Každý, kdo umí plavat, ať skočí do vody a plave ke břehu. Ostatní ať skočí za nimi, chytí se kusů dřeva z lodi a pevně se jich drží.‘ Poslechli, a tak se všech 276 lidí, kteří byli na lodi, bezpečně dostalo na břeh, přesně jak to anděl slíbil.

Ten ostrov se jmenoval Malta. Lidé tam byli laskaví a o trosečníky se postarali. Jakmile se zlepšilo počasí, byl Pavel vzat na jinou loď a odvezen do Říma.