V Křesťanských řeckých písmech čteme často o Barnabášovi a apoštolu Pavlovi. Sloužili v prvním století jako cestující dozorci, to znamená, že navštěvovali sbory. Proč to dělali? Upřímně se zajímali o to, zda se jejich duchovním bratrům dobře daří. Pavel řekl: „Vraťme [se] a navštivme bratry . . ., abychom viděli, jak se mají.“ Ochotně cestoval stovky kilometrů, aby je posílil. (Skutky 15:36) Stejnou touhu mají dnešní cestující dozorci.

Povzbuzují nás. Každý krajský dozorce navštíví dvakrát ročně asi 20 sborů a v každém z nich stráví týden. Ze zkušeností těchto bratrů — a pokud jsou ženatí, i jejich manželek — můžeme mít velký užitek. Snaží se poznat všechny členy sboru a jsou rádi, když s nimi mohou jít do kazatelské služby a na biblická studia. Tito dozorci chodí se sborovými staršími na pastýřské návštěvy a také nás posilují povzbuzujícími proslovy na shromážděních a sjezdech. (Skutky 15:35)

Projevují o všechny osobní zájem. Krajští dozorci se opravdově zajímají o duchovní stav sborů. Na schůzkách se staršími a služebními pomocníky zhodnotí, jakého pokroku sbor dosáhl, a dají jim praktické rady, aby mohli své úkoly plnit ještě lépe. Pomáhají průkopníkům, aby jejich služba byla úspěšná. Také se rádi seznamují s novými ve sboru a mají radost, když slyší o jejich duchovním růstu. Každý z těchto bratrů je ochotným „spolupracovníkem pro [naše] zájmy“. (2. Korinťanům 8:23) Jejich víru a oddanost Bohu bychom měli napodobovat. (Hebrejcům 13:7)

• Proč krajští dozorci navštěvují sbory?

• Jak můžete mít z jejich návštěv užitek i vy?