NOVĚ založený křesťanský sbor měl sehrát důležitou úlohu v Jehovově záměru. Už záhy se však ocitl v ohrožení — zvnějšku byl vystaven pronásledování a uvnitř začaly nenápadně působit rozkladné vlivy. Podaří se křesťanům navzdory tomu zachovat věrnost Bohu? Potřebné rady a povzbuzení obdrželi ve 21 dopisech, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem.

Čtrnáct z nich — dopisem Římanům počínaje a dopisem Hebrejcům konče — napsal apoštol Pavel. Jsou pojmenovány po těch, jimž byly adresovány, přičemž šlo buď o nějakého jednotlivce, nebo o členy určitého sboru. Podívejme se na několik námětů, kterým se Pavel v těchto dopisech věnoval.

Morálka a chování. Ti, kdo se dopouštějí sexuální nemravnosti a jiných těžkých hříchů, „nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:19–21; 1. Korinťanům 6:9–11) Boží služebníci musí být jednotní bez ohledu na svůj národnostní původ. (Římanům 2:11; Efezanům 4:1–6) Měli by ochotně a obětavě podporovat své spoluvěřící, kteří jsou v nouzi. (2. Korinťanům 9:7) Pavel také křesťanům radil: „Ustavičně se modlete.“ Povzbuzoval je, aby Jehovovi svěřovali i své nejniternější pocity. (1. Tesaloničanům 5:17; 2. Tesaloničanům 3:1; Filipanům 4:6, 7) Bůh vyslýchá jen ty modlitby, které jsou pronášeny s vírou. (Hebrejcům 11:6)

Co přispívá ke šťastnému rodinnému životu? Manžel by měl manželku milovat jako své vlastní tělo. Manželka by k manželovi měla mít hlubokou úctu. Bohu se také líbí, když děti poslouchají své rodiče. Ti je mají vychovávat s láskou a podle Božích zásad. (Efezanům 5:22–6:4; Kolosanům 3:18–21)

Boží záměr. Do té doby, než se objevil Kristus, měl významnou úlohu mojžíšský Zákon. V mnoha směrech Izraelity chránil a vedl. (Galaťanům 3:24) Od křesťanů se však nevyžaduje, aby Zákon dodržovali. V dopise Hebrejcům — tedy křesťanům židovského původu — Pavel podrobně vysvětlil, za jakým účelem byl mojžíšský Zákon dán a jak se Boží záměr splňuje prostřednictvím Krista. Ukázal, že mnohé z toho, co bylo v Zákoně stanoveno, mělo prorocký význam. Například zvířecí oběti byly předobrazem Ježíšovy obětní smrti, která měla umožnit skutečné odpuštění hříchů. (Hebrejcům 10:1–4) Ježíšovou smrtí smlouva Zákona skončila. Bůh ji zrušil, protože už nebyla zapotřebí. (Kolosanům 2:13–17; Hebrejcům 8:13)

Organizační pokyny. Odpovědné úkoly ve sboru mohou vykonávat pouze muži, kteří mají vysoká mravní měřítka a jsou duchovně způsobilí. (1. Timoteovi 3:1–10, 12, 13; Titovi 1:5–9) Křesťané by se měli pravidelně shromažďovat se spoluvěřícími a vzájemně se povzbuzovat. (Hebrejcům 10:24, 25) Shromáždění, při nichž uctívají Jehovu Boha, by měla být budující a poučná. (1. Korinťanům 14:26, 31)

Když Pavel psal svůj druhý dopis Timoteovi, byl opět vězněn v Římě a očekával, že brzy bude odsouzen. V té době si ho trouflo navštívit jen několik odvážných spolukřesťanů. Pavel věděl, že zanedlouho zemře. Prohlásil: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru.“ (2. Timoteovi 4:7) Krátce nato byl pravděpodobně popraven. Z jeho dopisů však praví Boží ctitelé čerpají dodnes.

Založeno na Římanům, 1. a 2. Korinťanům, Galaťanům, Efezanům, Filipanům, Kolosanům, 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi a Hebrejcům.